Multimediaexpo.cz je již 18 let na českém internetu !!
V tiskové zprávě k 18. narozeninám brzy najdete nové a zásadní informace.
Systém iterovaných funkcí
Z Multimediaexpo.cz
m (1 revizi) |
(+ Nový článek) |
||
Řádka 1: | Řádka 1: | ||
- | {{ | + | [[Soubor:Sierpinski.gif|thumb|220px|Sierpinského trojúhelník zkonstruovaný pomocí IFS]] |
- | + | '''Systém iterovaných funkcí''' (anglicky ''iterated function system'' nebo ''IFS'') je jednou z metod konstrukce [[Fraktál|fraktálů]]. Takto vzniklé fraktály jsou sjednocením několika kopií sebe sama, z nichž každá je transformovaná jinou funkcí ze systému. Tyto funkce jsou [[Kontrakce (matematika)|kontrahující]], tj. obraz při této funkci je "menší" než jeho vzor. Celý fraktál je tedy složen z menších kopií sebe sama, které jsou také složeny z menších kopií sebe sama, atd. Je tedy [[Soběpodobnost|soběpodobný]]. | |
+ | |||
+ | == Definice == | ||
+ | |||
+ | Definujme systém iterovaných funkcí jako množinu konečně mnoha kontrakcí na [[Úplný metrický prostor|úplném metrickém prostoru]]. Tedy | ||
+ | |||
+ | : <math>\{f_i: X \to X | i = 1,2,...,N \}, N \in \mathbb{N}</math> | ||
+ | |||
+ | je systém iterovaných funkcí, pokud ''f<sub>i</sub>'' jsou kontrakce na úplném metrickém prostoru ''X''. | ||
+ | |||
+ | == Vlastnosti == | ||
+ | Lze ukázat<ref>[http://wwwmaths.anu.edu.au/~john/Assets/Research%20Papers/fractals_self-similarity.pdf Hutchinson, John E. (1981). "Fractals and self similarity".] Indiana Univ. Math. J. 30 (5): 713–747. doi:10.1512/iumj.1981.30.30055 (PDF)</ref>, že na prostoru <math>\mathbb{R}^n</math> existuje pro každý systém iterovaných funkcí právě jedna množina ''S'', která je vůči němu invariantní, tj. | ||
+ | |||
+ | : <math>S = \bigcup_{i=1}^{N} f_i (S).</math> | ||
+ | |||
+ | Tedy množina ''S'' je pevným bodem operátoru | ||
+ | |||
+ | : <math>H(A) = \bigcup_{i=1}^{N} f_i (A).</math> | ||
+ | |||
+ | Z [[Banachova věta o pevném bodě|Banachovy věty o pevném bodě]] pak vyplývá jednoznačnost (a kompaktnost) množiny S. Tato věta nám také dává metodu konstrukce množiny ''S''; plyne z ní totiž, že | ||
+ | |||
+ | : <math>\lim_{n \to \infty} H^{\circ n}(A) = S</math> | ||
+ | |||
+ | pro všechny neprázdné (a kompaktní) množiny ''A'' z ''X''. To znamená, že můžeme postupovat takto: začneme s neprázdnou množinou ''A<sub>0</sub>''. Na tu aplikujeme postupně všechny funkce ze systému. Sjednocení takto vzniklých obrazů označíme ''A<sub>1</sub>'', a s ním provedeme znova totéž. Čím déle budeme tento postup opakovat (iterovat), tím lepší bude množina ''A<sub>n</sub>'' aproximací množiny ''S''. | ||
+ | |||
+ | == Konstrukce == | ||
+ | |||
+ | Za ''f<sub>i</sub>'' se často volí lineární nebo afinní transformace, tj. složení rotace, změny měřítka a v případě afinních transformací i posunutí. Tyto transformace se dají snadno znázornit ve 2D. Obecně ale postačí jakákoliv kontrakce, jako např. [[projektivní transformace]], nebo i Möbiovy transformace komplexní proměnné. | ||
+ | |||
+ | Při konstrukci fraktálu lze použít výše nastíněný postup. Jinou metodou je tzv. ''chaos game''. Při ''chaos game'' se zvolí počáteční bod (či obecně množina bodů nebo geometrický útvar), na který se iterativně aplikují náhodně vybrané funkce ze systému. Tím získáme množinu bodů z ''S''. | ||
+ | |||
+ | Nevýhodou těchto konstrukcí je, že jsou globální - konstruují body z celého fraktálu. Při vykreslování malého výřezu fraktálu jich tedy většina padne mimo vykreslovanou oblast. | ||
+ | |||
+ | Podle definice systému iterovaných funkcí musí být všechny funkce kontrakcemi, ale prakticky stačí, i když je celý systém kontrahující jen v průměru. | ||
+ | |||
+ | == Příklady == | ||
+ | <gallery> | ||
+ | Soubor:Barnsleys_fern.png|Barnsleyho kapraď | ||
+ | Soubor:Chaos_game.png|Fraktál vykreslený za pomocí chaos game | ||
+ | Soubor:Ifs2.gif|Ukázka konstrukce fraktálu | ||
+ | Soubor:Ifs.gif|Tatáž ukázka se znázorněním předchozích kroků | ||
+ | </gallery> | ||
+ | |||
+ | == Literatura == | ||
+ | * {{Citace monografie | jméno = Heinz-Otto | příjmení = Peitgen | jméno2 = Hartmut | příjmení2 = Jürgens | jméno3 = Dietmar | příjmení3 = Saupe | titul = Chaos and Fractals | vydavatel = Springer-Verlag | místo = New York | rok = 2004 | isbn = 0-387-20229-3 | jazyk = anglicky }} | ||
+ | |||
+ | == Související články == | ||
+ | * [[Fraktál]] | ||
+ | * [[L-systém]] | ||
+ | == Reference == | ||
+ | <references/> | ||
+ | |||
+ | |||
+ | {{Článek z Wikipedie}} | ||
[[Kategorie:Fraktály| ]] | [[Kategorie:Fraktály| ]] | ||
[[Kategorie:Geometrie]] | [[Kategorie:Geometrie]] | ||
[[Kategorie:Teorie chaosu]] | [[Kategorie:Teorie chaosu]] | ||
[[Kategorie:Geometrické útvary]] | [[Kategorie:Geometrické útvary]] |
Verze z 10. 9. 2015, 09:03
Systém iterovaných funkcí (anglicky iterated function system nebo IFS) je jednou z metod konstrukce fraktálů. Takto vzniklé fraktály jsou sjednocením několika kopií sebe sama, z nichž každá je transformovaná jinou funkcí ze systému. Tyto funkce jsou kontrahující, tj. obraz při této funkci je "menší" než jeho vzor. Celý fraktál je tedy složen z menších kopií sebe sama, které jsou také složeny z menších kopií sebe sama, atd. Je tedy soběpodobný.
Obsah |
Definice
Definujme systém iterovaných funkcí jako množinu konečně mnoha kontrakcí na úplném metrickém prostoru. Tedy
- <math>\{f_i: X \to X | i = 1,2,...,N \}, N \in \mathbb{N}</math>
je systém iterovaných funkcí, pokud fi jsou kontrakce na úplném metrickém prostoru X.
Vlastnosti
Lze ukázat[1], že na prostoru <math>\mathbb{R}^n</math> existuje pro každý systém iterovaných funkcí právě jedna množina S, která je vůči němu invariantní, tj.
- <math>S = \bigcup_{i=1}^{N} f_i (S).</math>
Tedy množina S je pevným bodem operátoru
- <math>H(A) = \bigcup_{i=1}^{N} f_i (A).</math>
Z Banachovy věty o pevném bodě pak vyplývá jednoznačnost (a kompaktnost) množiny S. Tato věta nám také dává metodu konstrukce množiny S; plyne z ní totiž, že
- <math>\lim_{n \to \infty} H^{\circ n}(A) = S</math>
pro všechny neprázdné (a kompaktní) množiny A z X. To znamená, že můžeme postupovat takto: začneme s neprázdnou množinou A0. Na tu aplikujeme postupně všechny funkce ze systému. Sjednocení takto vzniklých obrazů označíme A1, a s ním provedeme znova totéž. Čím déle budeme tento postup opakovat (iterovat), tím lepší bude množina An aproximací množiny S.
Konstrukce
Za fi se často volí lineární nebo afinní transformace, tj. složení rotace, změny měřítka a v případě afinních transformací i posunutí. Tyto transformace se dají snadno znázornit ve 2D. Obecně ale postačí jakákoliv kontrakce, jako např. projektivní transformace, nebo i Möbiovy transformace komplexní proměnné.
Při konstrukci fraktálu lze použít výše nastíněný postup. Jinou metodou je tzv. chaos game. Při chaos game se zvolí počáteční bod (či obecně množina bodů nebo geometrický útvar), na který se iterativně aplikují náhodně vybrané funkce ze systému. Tím získáme množinu bodů z S.
Nevýhodou těchto konstrukcí je, že jsou globální - konstruují body z celého fraktálu. Při vykreslování malého výřezu fraktálu jich tedy většina padne mimo vykreslovanou oblast.
Podle definice systému iterovaných funkcí musí být všechny funkce kontrakcemi, ale prakticky stačí, i když je celý systém kontrahující jen v průměru.
Příklady
Literatura
- PEITGEN, Heinz-Otto; JÜRGENS, Hartmut; SAUPE, Dietmar. Chaos and Fractals. New York : Springer-Verlag, 2004. ISBN 0-387-20229-3. (anglicky)
Související články
Reference
- ↑ Hutchinson, John E. (1981). "Fractals and self similarity". Indiana Univ. Math. J. 30 (5): 713–747. doi:10.1512/iumj.1981.30.30055 (PDF)
Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
---|
Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |