Saljut 6

Z Multimediaexpo.cz

Aktuální verze z 18. 8. 2015, 11:35

Saljut 6

Znak mise
Údaje o misi
Znak mise:	Saljut 6
Volací znak:	Saljut 6
Start:	29. září, 1977 06:50:00 UTC Bajkonur, SSSR
Návrat:	29. červenec, 1982
Posádky:	6 stálých posádek 10 návštěvních
Obydlená:	683 dnů
Na oběžné dráze:	1 764 dnů
Počet obletů Země:	28 024
Apogeum:	275/360 km
Perigeum:	219/345 km
Oběžná doba:	89.1/91,4 min
Sklon dráhy	51.6°
Uletěná vzdálenost:	1 136 861 930 km
Hmotnost:	19 821 kg
Saljut 6

Saljut 6 byl vypuštěn z kosmodromu Bajkonur 29. září 1977. Označení dle katalogu COSPAR měla 1977-097A. Kosmická stanice byla překonstruována a byla vybavena dvěma spojovacími uzly, což umožňovalo, aby na stanici byly současně dvě lodí Sojuz s posádkou nebo zásobování nákladními loděmi typu Progress. Po dvou měsících letu byla značně zvýšena její oběžná dráha.

Části stanice

• Přechodový úsek - měl průměru 2 m a délku 3 m včetně stykovacího uzlu pro připojení Sojuzu sloužil k uskutečnění vědeckých experimentů a přestup do transportní lodi. Mohl být hermeticky uzavřený od ostatních částí stanice.
• Pracovní úsek - měla průměr 4.15 m a délku 9.1 m. Úsek byl určen k provádění vědeckotechnických pozorování a experimentů, jako jídelna, ložnice i tělocvična. Uvnitř úseku byly základní přístroje a agregáty systémů řízení stanice, zabezpečení životních podmínek, termoregulace, elektrického napájení, rádiového spojení a různé přístroje pro vědecká pozorování a experimenty. V této části se nacházelo hlavní řídící středisko, v přední části hlavní palubní deska. Na věšině povrchu části pracovního úseku byly nainstalovány systémy termoregulace. Dále pak optická aparatura a čidla systému orientace a navigace, tři solární panely.
• Přístrojový úsek - byly zde umístěny nádrže pitné vody, korekční motorky a nádrže palivo. úseku byly umístěny korekční motory s nádržemi KPL, systémy orientace a stabilizace včetně základních a záložních motorů o nízkém tahu a množství dalších systémů stanice.
• Přechodová komora - měla průměr průměr 2 m a délku 1.6 m. Na druhé straně úseku byl druhý spojovací uzel, který umožňoval zásobování další kosmické lodi. Bylo zde instalováno spojovací potrubí pro přečerpávání paliva a pitné vody. Stejně jako přechodový úsek mohla být tato část hermeticky uzavřena od ostatních částí stanice.

Lety ke stanici

Ke stanici letělo 31 kosmických lodí, z toho 14 typu Sojuz, 4 typu Sojuz T, 12 zásobovacích lodí typu Progress a jeden protopyp velkého modulu Kosmos 1267. Na stanici se vystřídalo celkem 27 kosmonautů, z toho 6 zde bylo dvakrát. Přiletěli postupně v 18 kosmických lodích. Více byl využíván zadní spojovací uzel (23x), než přední (12x).

Základní posádky

Na stanici se vystřídalo pět stálých posádek.

• Jurij Romaněnko a Georgij Grečko přilétli jako první posádka v Sujuzu 26 dne10. prosince 1978 a zůstali na stanici 96 dní.
• 15. června 1978 na Sojuzu 29 je vystřidali Vladimir Kovaljonok a Alexandr Ivančenkov. Na palubě stanice zůstali 140 dní.
• Vladimir Ljachov a Valerij Rjumin přilétli Sojuzem 32 na stanici 25. února 1979 a zůstali zde 175 dní.
• 9. dubna přistál Leonid Popov a Valerij Rjumin v Sojuzu 35. Loď s posádkou zůstala u stanice 185 dní.
• Poslední trvalá posádka na stanici Vladimir Kovaljonok a Viktor Savinych přilétla 12. března na lodi Sojuz T-4 a zůstala na stanici 75 dní.

Návštěvníci

V této době se ke stanici připojilo také deset návštěvních pilotovaných misí, převážně mezinárodních z programu Interkosmos.

• Sojuz 27 , Vladimir Džanibekov, Oleg Makarov
• Sojuz 28 , Alexej Gubarev, český kosmonaut Vladimír Remek
• Sojuz 30 , Pjotr Klimuk, polský kosmonaut Mirosław Hermaszewski
• Sojuz 31 , Valerij Bykovskij, z NDR Sigmund Jähn
• Sojuz 36 , Valerij Kubasov, Maďar Bertalan Farkas
• Sojuz T-2, Jurij Malyšev, Vladimir Aksjonov
• Sojuz 37 , Viktor Gorbatko, z Vietnamu Pham Tuan
• Sojuz 38 , Jurij Romaněnko, z Kuby Arnaldo Tamayo Mendez
• Sojuz 39 , Vladimir Džanibekov, Mongol Džugderdemidin Gurragčá
• Sojuz 40 , Leonid Popov, Rumun Dumitru Prunariu

Opraváři

• 27. listopadu 1980 byl ke stanici vyslán Sojuz T-3 na opravnou výpravu. Leonid Kizim, Oleg Makarov a Gennadij Strekalov pracovali na stanici Saljut 6 dvanáct dní.

Ostatní lodě

Ke stanici se připojilo dvanáct nákladních lodí Progress, bezpilotní Sojuz 34 a experimentální bezpilotní loď Kosmos 1267 původně navržená pro projekt Almaz.

Seznam zásobovacích lodí Progress

Číslo lodě, v závorce datum připojení a odpojení, nakonec označení dle COSPARu

• Progress 1 ( 22.1.1978 – 6.2.1978 ), 1978-008A
• Progress 2 ( 9.7.1978 – 7.8.1978 ), 1978-076A
• Progress 3 ( 10.8.1978 – 21.8.1978 ), 1978-077A
• Progress 4 ( 9.10.1978 – 24.10.1978 ), 1978-090A
• Progress 5 ( 14.3.1979 – 3.4.1978 ), 1979–022A
• Progress 6 ( 15.5.1979 – 8.6.1979 ), 1979-039A
• Progress 7 ( 30.6.1979 – 18.7.1979 ), 1979-059A
• Progress 8 ( 29.3.1980 – 25.4.1980 ), 1980-024A
• Progress 9 ( 29.4.1980 – 20.5.1980 ), 1980-033A
• Progress 10 ( 1.7.1980 – 17.7.1980 ), 1980–055A
• Progress 11 ( 30.9.1980 – 9.12.1980 ), 1980-079A
• Progress 12( 26.1.1981 – 19.3.1981 ), 1981-007A

Neúspěšné mise

Dvěma pilotovaným lodím Sojuz 25 a Sojuz 33 se nepodařilo spojení se stanicí a musely se předčasně vrátit.

Zánik

Stanice přesáhla několikanásobně plánovanou životnost a 29. července roku 1982 shořela v atmosfěře po 1764 dnech letu. Spolu se stanicí zanikl připojený Kosmos 1267.

Související články

• Saljut

Literatura

• CODR, Milan. O kosmických dnech a nocích. Praha : Práce, 1987.  
• LÁLA, Petr; VÍTEK, Antonín. Malá encyklopedie kosmonautiky. Praha : Mladá fronta, 1982.