Cyril Svoboda

Z Multimediaexpo.cz

Aktuální verze z 18. 8. 2015, 11:31

Cyril Svoboda (* 24. listopadu 1956 Praha) je český politik. V květnu 2009 byl znovu zvolen předsedou KDU-ČSL (byl jím již v letech 2001-2003). V roce 2009 zastával post ministra pro místní rozvoj ČR. V letech 2007-2009 byl ministrem bez portfeje a předsedou legislativní rady vlády. V roce 1998 byl ministrem vnitra a v letech 2002-2006 ministrem zahraničí. Od roku 1998 je poslancem Parlamentu České republiky za KDU-ČSL.

Životopis

Do roku 2002

Po absolvování gymnázia v Praze-Libni a Právnické fakulty Univerzity Karlovy (1976–1980) pracoval do roku 1983 jako podnikový právník u společnosti Transgas, následně jako notář v Praze 10. Svou politickou dráhu zahájil v roce 1990 jako poradce místopředsedy vlády pro lidská práva, restituce a vztahy mezi státem a církvemi. Podílel se na přípravě zákona č. 298/1990 Sb., v jehož důsledku byla řádu svaté Voršily mylně vydána hospodářská budova Národního divadla; což později vyvolalo velkou aféru. Část roku 1991 působil jako asistent na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy, v té době si také rozšiřoval vzdělání na Pan American Institute for International Studies (Notre Dame University). V témže roce se stal poradcem předsedy federální vlády ČSFR, od roku 1992 ředitelem legislativní sekce v Úřadu vlády ČR a sekretářem (místopředsedou) Legislativní rady české vlády. V období 1992 – 1996 zastával funkci prvního náměstka ministra spravedlnosti. Mezitím se v roce 1994 stal členem Evropské komise demokracie prostřednictvím práva a v roce 1995 vstoupil do KDU-ČSL.^[1] Od července 1996 působil jako náměstek ministra zahraničních věcí pro otázky spojené se vstupem ČR do EU a stal se členem vědeckých rad Právnické fakulty UK a Fakulty mezinárodních vztahů VŠE Praha. Od ledna 1997 rovněž dočasně řídil Legislativní radu české vlády a v témže roce se stal místopředsedou Evropské komise demokracie prostřednictvím práva. Od 2. ledna 1998 do 23. července 1998 byl ve vládě Josefa Tošovského ministrem vnitra a současně šéfem delegace vedoucí vyjednávání s představiteli EU o podmínkách přijetí ČR do Evropské unie. 20. června 1998 byl zvolen za Prahu do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky a od 23. července 1998 až do konce funkčního období 20. června 2002 byl předsedou petičního výboru. V roce 1999 prohrál souboj s Janem Kasalem o post předsedy KDU-ČSL uvolněný po Josefu Luxovi a stal se pouze prvním místopředsedou. Od ledna 2001 byl předsedou Výboru pro jednací řád a imunity Parlamentního shromáždění Rady Evropy. 28. ledna 2001 byl zvolen lídrem Čtyřkoalice (spojenectví KDU-ČSL, US, DEU, ODA), o tři dny později se kvůli tomu vzdal funkce prvního místopředsedy KDU-ČSL. Po sporech ve Čtyřkoalici však 31. března 2001 odstoupil i z funkce jejího lídra. Čtyřkoalice se později rozpadla. Na volebním sjezdu 26. května 2001 hájil politiku větší vstřícnosti vůči ČSSD a byl zvolen předsedou KDU-ČSL.

Po roce 2002

V červnu 2002 se stal členem správní rady nadačního fondu Most naděje, který založila společnost Synergo Group (později Appian Group, dnes Czech Coal).^[2] Předsedou správní rady byl podnikatel Antonín Koláček.^[2] Média Svobodu kritizovala kvůli střetu zájmů,^[3][4][5] ten se však postu nikdy nevzdal.^[2] Ve vládě Vladimíra Špidly byl 15. července 2002 jmenován místopředsedou a ministrem zahraničních věcí. V této funkci mj. zodpovídal za tzv. „informační kampaň“ před referendem o vstupu ČR do Evropské unie, která měla logo „Ano“ a byla opozicí a euroskeptiky kritizována jako jednostranná propaganda. 8. listopadu 2003 prohrál hlasování na sjezdu KDU-ČSL v Ostravě a ve funkci předsedy KDU-ČSL jej vystřídal Miroslav Kalousek zastávající pravicovější názory. 15. dubna 2004 utrpěl vážná zranění páteře při autonehodě na sjezdu z dálnice do Vyškova. Nehodu způsobil řidič jeho služebního vozu, který jel rychlostí přes 120 km/h na nebezpečném úseku, kde je povolena maximální rychlost 60 km/h. Cyril Svoboda byl hospitalizován, ale rychle se uzdravil, dokonce již týden po nehodě hlasoval na vozíku pod dohledem lékařů v Poslanecké sněmovně, neboť jeho přítomnost byla pro vládu nutná k přehlasování veta prezidenta blokujícího zákon o DPH. Po pádu Špidlovy vlády se i v nové vládě Stanislava Grosse stal dne 4. srpna 2004 opět ministrem zahraničních věcí. Následujícího roku během vládní krize související s premiérovým bytem sice nesouhlasil se stupňováním tlaku na ČSSD, ale na základě usnesení celostátní konference KDU-ČSL z 30. března podal spolu s ostatním ministry této strany demisi. Prezident však demise ministrů nepřijímal až do 25. dubna, kdy padla celá vláda a byla jmenována vláda Jiřího Paroubka, v níž Cyril Svoboda zůstal na postu ministra zahraničních věcí. Po odstoupení Miroslava Kalouska z funkce předsedy KDU-ČSL v souvislosti s prohlášením o možnosti vzniku vlády KDU-ČSL a ČSSD, kterou by tolerovala KSČM, dne 28.srpna 2006 Cyril Svoboda rezignoval na funkci místopředsedy KDU-ČSL^[6]. Později (rozhovor v MfD 5. října 2006) kritizoval zářijové usnesení KDU-ČSL, které lidovcům zakazuje tolerovat menšinovou vládu, neboť odmítnutí vlády tolerované KSČM bylo učiněno ve vypjaté atmosféře. Následně podepsal závazek o netoleranci vlády závislé na komunistech. Po volbách 2006 opět poslancem PSP ČR za KDU-ČSL. Od ledna 2007 ministrem ve druhé Topolánkově vládě - předsedou Legislativní rady vlády ČR. 24. ledna 2008 sdělil, že za příslib podpory ODS zákonu o majetkovém vyrovnání církví bude volit v nadcházející prezidentské volbě Václava Klause. 15. ledna 2009 je nominován za KDU-ČSL na post ministra pro místní rozvoj v rekonstruované druhé vládě Mirka Topolánka. Z postu předsedy Legislativní rady vlády ČR odchází. 23. ledna 2009 byl jmenován prezidentem republiky do úřadu. V březnu 2009 oznámil, že bude kandidovat na post předsedy KDU-ČSL.^[7] V květnu tento post pak těsně získal (157 hlasů ze 300 ve druhém kole).

Rodina

Manželka Cyrila Svobody pracuje jako lékařka na neurochirurgii v Praze-Krči a mají spolu čtyři syny: Václava, Norberta a dvojčata Radima a Vojtěcha. Má bratra Josefa, který je mu k nerozeznání podobný, neboť je jeho jednovaječným dvojčetem; působí jako ředitel odboru na ministerstvu financí.

Dědický spor s charitou

Svoboda se dlouhodobě profiluje jako křesťanský politik a v roce 2007 například nabádal katolíky, aby více finančně podporovali církev.^[8] I proto v roce 2008 pobouřila řadu členů KDU-ČSL zpráva, že vede soudní spor o dědictví s charitativní organizací pražského arcibiskupství, Domovem svaté Rodiny ^[9], který založila v roce 1991 sestra Akvinela ^[10], když vybaven závětí z roku 1992 odkazující mu činžovní dům zpochybnil novější závěť (z listopadu 2004) z důvodu údajné nesvéprávnosti pořizovatelky závěti.^[11] , která komplexně odkazuje drtivou většinu majetku charitativním organizacím. Svoboda před soudem obvinil manžele Aloise a Boženu Kopeckých z toho, že údajně výhrůžkami donutili Marii Kaprálkovou ke změně poslední vůle, jež zněla původně ve Svobodův prospěch. Novější závěť odkazuje činžovní dům v hodnotě asi 50 milionů korun ^[12]i další majetek Domovu Svaté Rodiny a Jedličkově ústavu.^[13] Dle nové závěti má Svobodovi připadnout milion korun jako odměna za právnické služby v restitučním sporu.

Publikační činnost

• Zákon o mimosoudních rehabilitacích v otázkách a odpovědích
• Komentář k Ústavě České republiky, spoluautor
• odborné články v oblasti legislativy
• učebnice ústavního práva na PF UK
• členem redakční rady časopisů Právní poradce a Správní právo

Zájmy

Sport, rodina, literatura

Perličky

Někdy je také zkráceně familierně nazýván Cyrda.

Externí odkazy

• Osobní stránky
• Stránka na serveru Poslanecké sněmovny (totéž za volební období 1998–2002)
• Stránka na serveru KDU-ČSL
• Rozhovor s BBC z ledna 2004
• Cyril Svoboda v pořadu Impulsy Václava Moravce