V sobotu 2. listopadu proběhla mohutná oslava naší plnoletosti !!
Multimediaexpo.cz je již 18 let na českém internetu !!

Jiří Kolář

Z Multimediaexpo.cz

(Rozdíly mezi verzemi)
Sysop (diskuse | příspěvky)
(Nahrazení textu)
Porovnání s novější verzí →

Verze z 9. 4. 2011, 00:23


Podpis Jiřího Koláře

Jiří Kolář (* 24. září 1914 Protivín – 11. srpna 2002 Praha) byl český básník a výtvarník známý po celém světě, a to především díky svým kolážím a experimentálnímu umění.

Obsah

Život

Narodil v Protivíně, většinu života ale prožil na Kladně. V roce 1932 se vyučil truhlářem. Pracoval jako dělník a později redaktor novin. Za války spolu s J. Chalupeckým založil Skupinu 42 v té době ovšem nikoli jako výtvarník, ale jako básník. Byl také členem Umělecké besedy. 1944 se poznává s Bělou, 1949 uzavírají sňatek. V roce 1945 vstoupil do KSČ, ale ještě téhož roku v srpnu z ní zase vystoupil. V letech 1952 – 1953 byl vězněn za svoji kritiku komunismu ve sbírce Prométheova játra, jejíž rukopis byl nalezen při domovní prohlídce u literárního historika V. Černého. V roce 1977 podepsal Chartu 77. Brzy poté, 1979 jemu a ženě nebylo umožněno vrátit se do Československa ze studijního pobytu ze západního Berlína, a tak od roku 1980 žili v Paříži. V březnu 1981 tam založil Revui K, jako tříměsíčně vydávanou publikaci a asociaci věnující se šíření českého a slovenského umění diaspory. V témže roce se jeho žena vrátila se do Prahy vyřizovat majetkové záležitosti, a až 1985 jí úřady povolily odjet za manželem. V r. 1984 dostal Kolář francouzské občanství. Jeho především výtvarné dílo je mezi uznávanějšími své doby zejména ve Francii. V roce 1990 byla Cena Jindřicha Chalupeckého z iniciativy Jiřího Koláře, Václava Havla a malíře Theodora Pištěka vyhlášena ke každoročnímu opakování soutěž mladých umělců-výtvarníků do 35 let. V roce 1997 se s manželkou vrátili do Čech. Běla Kolářová, patří k originálnějším českým výtvarnicím. Jsou spoluzakladateli skupiny Křižovatka (1963).

Dílo

Literární tvorba

Poezie

  • Křestný list – 1941. Jeho básnický debut. Svou autoritou pomohl k vydání František Halas, jehož Kolář poprosil o posouzení svých básní. V porovnání se zavedenou poezií se v této sbírce objevuje poetika obyčejných lidí. Kolář tak už zde činí formou literátní koláže, protože vedle sebe klade nesouvisející útržky běžných hovorů, čímž vytváží překvapivé básnické asociace:
    Zpropadeně Meluzíno
    Ty ještě nemáš večeři a já mám schůzku s kukuřičným polem
    Dalo mi klíček od komůrky
    Uvař rychle nějakou hvězdu
    Poklidím lípám
  • Sedm kantát – reakce na válku 1945
  • Roky v dnech – napsáno v letech 1946 – 1947, v roce 1949 byly již vydané knihy zničeny (nezachoval se ani jediný výtisk), další vydání v r. 1970 stihl stejný osud, poté byly vydány v samizdatu (několik desítek kusů), vydáno v r. 1992.
  • Limb a jiné básně – 1946
  • Ódy a variace – 1946, poválečná doba, různorodost básní
  • Dny v roce – 1948, básnický deník
  • Očitý svědek – napsáno 1949, jedná se o básnický deník; méně umělecké, více syrových fakt ze současnosti, často ve zkratkách
  • Prométheova játra – napsáno 1950, vydáno v samizdatu 1979, oficiálně až 1990. Jedná se o jeho nejvýraznější dílo, je zde kladen velký důraz na morálku a důrazně odmítl všechny formy totalitní vlády. Tato kniha je složena z několika, na sobě víceméně nezávislých částí z nichž za nejlepší bývá považována první část:
    Rod Genorův – v této části spojil vlastní přepis dvou cizích děl (Ladislav Klíma a Zofia Nalkowska) texty jsou přepsány do veršových řádků a poté vzájemně propojeny. Dějově se jedná o příběh z války, kdy umírá žena postřelená na útěku z transportu.
  • Básně ticha – napsáno kolem roku 1960, vydáno 1994, jedná se o poezii psanou ve formě tzv. konkrétní poezie, která je ovlivněna tzv. vizuální poezií.
  • Náhodný svědek (1964)
  • Vršovický Ezop – autobiografické (např. už název pochází z autorova bydliště); napsáno v polovině 50. let, částečně vydáno v r. 1966, celé dílo vyšlo až v r. 1993

Divadelní hry

  • Chléb náš vezdejší

Eseje

  • Snad nic, snad něco
  • Mistr Sun o básnickém umění – 1957, veršovaný esej o básnickém umění – může být pro nebo proti; vojenský mistr Sun prosazoval v Číně vojenské novinky

Literatura pro děti

  • Kocourkov

Překlady

Překládal z angličtiny a francouzštiny (Walt Whitman, Thomas Stearns Eliot, Edgar Lee Masters).

Výtvarná tvorba

Jeho výtvarná tvorba ovlivnila i jeho tvorbu literární, zabýval se především kolážemi. První samostatnou výstavu měl už v r. 1937 na chodbě divadla D 37 E. F. Buriana. Poté se však na dlouhou dobu výtvarně zdánlivě odmlčel a působil především literárně. V roce 1964 se stal členem výtvarné Skupiny Křižovatka. Jeho výtvarná tvorba však začala mnohem dříve, pouze nebyla veřejně prezentovaná. Nejstarší dochované práce pochází z padesátých let. Kolář je nazýval „obrazové básně“. Jsou velmi nenápadné a spočívají v nalepování (zpravidla dvou až tří) nalezených (převážně novinových a časopiseckých) fotografií na bílý karton. Jde v podstatě o ranou formu koláže. Jiří Kolář tyto práce nazýval „konfrontáže“. Specifickým případem takové konfrontáže jsou archy s jedinou fotografií. Kolář jim říkal „nalezené básně“, neboť už sama (zpravidla reportážní) fotografie byla natolik silnou, že nepotřebovala konfrontaci s čímkoli dalším. Postupně začal Kolář experimentovat s dalšími formami koláže. Začal také vytvářet zcela nové techniky koláže. Přechodem mezi koláží jako výtvarnou technikou a koláží jako básnickým prostředkem se mu staly mj. experimenty s psacím strojem a mnohonásobně opakovanými znaky, které už na ploše papíru nejsou uspořádány na základě literárních, nýbrž výtvarných principů. Jiným způsobem pak byly „uzlové básně“, kdy Kolář experimentoval s „uzlovým písmem“. Všechny tyto přístupy postupně přiváděly Koláře - Básníka do hájemství výtvarného umění. Na otázku, proč Jiří Kolář opustil klasickou poesii on sám odpovídal tvrzením, že poesie zkrátka nedokáže zprostředkovat to, co on vyjádřit touží, a proto to vyjadřuje prostřednictvím koláží… První výtvarnou výstavou byla výstava v klubových prostorách S.V.U. Mánes v roce 1962. Po velezajímavých experimentech stojících na pomezí mezi poesií a výtvarným umění začal Kolář tvořit už díla ryze výtvarná. Experimentoval s existujícími technikami koláže a postupně začal vytvářet i techniky zcela nové. Nejvýraznější z nich je kompletní polepení třírozměrných předmětů, zpravidla předmětů běžné, denní potřeby, útržky papíru. Kolář přitom pracuje nejen z útržky a nařezanými proužky fotografií, ale také a v určitých fázích práce především s útržky textů, a to nejen textů psaných latinkou, ale také textů psaných arabsky, azbukou či hebrejsky. Dochovaly se však i koláže využívající geometrii mnoha stejných sloupečků číslic. Tyto techniky koláže Kolář shrnul do knihy s příznačným názvem Slovník Metod. Poslední fází Kolářovy tvorby bylo opakované navracení se k předchozí tvorbě. Kolář zde směroval především k tvorbě multiplikovaného umění. Vytvářel například celé série koláží, například sérii koláží zpracovávající známou fotografii Boženy Němcové. Světovou proslulost si získalo především Kolářovo výtvarné dílo, a to velice rychle po jeho prvních pražských výstavách. To ovšem neznamená, že by jeho poesie byla méně kvalitní, důvodem jejího menšího věhlasu je snad spíše to, že je díky jazykovým bariérám hůře komunikovatelná. Je u ní potřeba překladatele a překlad Kolářových básní je extrémním překladatelským oříškem. Dnes je tak Jiří Kolář jedním z nejznámějších a světově nejoceňovanějších českých výtvarných umělců.

Ukázka z díla

Nemám už opravdu žádnou naději
Nevím kde bych ji vzal
A také mi ji nemá kdo dát
A přeci bych chtěl pracovat
Ještě víc než to činím
Psát
A dokonce
Odvážím-li se něco z toho co mi dala noc
Přečíst těm pěti nebo šesti přátelům
Neboť dnes večer nebo zítra
Nevím
Může přijít pán s odznakem nebo v kožáku
A učiní všemu konec

(Jiří Kolář, Prométheova játra)

Jsou malí a trpěliví,
pracují do úpadu,
zručně a přesně.
Zakopnutí je pro ně neštěstí,
zmýlená pohromou.
Nejčastěji nekouří a nepijí.
dokáží nemožné,
vědí jen, co mají provést,
jejich srdce má pípy,
mozek kontovačky;
dnes jsme vytočili litr lásky,
přijato deset kilo citu,
vydáno sedmnáct.
Nikdy nezapomínají na stará kolena
a pro své děti dovedou učinit vše.
Jejich obzor jsou ohnutá záda,
jejich dálky telefonní přístroj,
příroda dodávky,
štěstí peníze,
cíl moc,
vědí, jak plakat, jak se smát,
žení se pro výhodu;
množí se,
mají spořádané rodinné štěstí,
co doma uvaří, doma snědí,
spí na rozkaz,
myslí na povel.
Trychtýři s kusadly.
Ohlodají až na kost
živého jako zdechlinu,
pro cokoliv a kohokoliv,
jsou nejspokojenější,
když mají vše
orazítkované,
černé na bílém.

(Jiří Kolář, Termiti)

Literatura

  • Vladimír Prokop, Přehled české literatury 20. století
  • Jindřich Chalupecký, Na hranicích umění, Praha 1990 (Kapitola Příběh Jiřího Koláře)
  • Jiří Kolář, Slovník metod, Praha 1999
  • Jiří Kolář, Příběhy Jiřího Koláře, Praha 1999
  • Astrid Winter, Metamorphosen des Wortes. Der Medienwechsel im Shaffen Jiří Kolář, Goettingen 2006

Související články

Externí odkazy


Citováno z „http://www1fdc.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Ji%C5%99%C3%AD_Kol%C3%A1%C5%99“