V sobotu 2. listopadu proběhla mohutná oslava naší plnoletosti !!
Multimediaexpo.cz je již 18 let na českém internetu !!
V tiskové zprávě k 18. narozeninám brzy najdete nové a zásadní informace.

Ditrichštejnové

Z Multimediaexpo.cz

(Rozdíly mezi verzemi)
m (Nahrazení textu)
m (1 revizi)
 

Aktuální verze z 7. 5. 2014, 11:47

Ditrichštejnové či Ditrichsteinové nebo Dietrichsteinové jsou starobylý rod původem z Korutan, který se v 16. století rozdělil na rakouskou a českomoravskou větev.[1]

Obsah

Historie

Počátky rodu kladou Ditrichštejnové až do 11. století, ale prokazatelná posloupnost je teprve v osobě Pankráce z Ditrichštejna, který bojoval v r. 1492 s Turky a jehož synové byli povýšeni do stavu říšských pánů. Adam z Ditrichštejna (1527-1590) působil jako diplomat po celé Evropě a také doprovázel syny císaře Maxmiliána II. Habsburského - Rudolfa a Arnošta na cestě do Španělska ve funkci vychovatele. V r. 1575 získal panství Mikulov, které se potom stalo jádrem moci moravské větve rodu. V Mikulově se nachází i Ditrichštejnská hrobka. Jeho syn František Serafinský předčil otce svým kněžským vlivem a politickými ambicemi. Další Ditrichštejnové byli vojáky, diplomaty a politiky. Když zemřel v r. 1864 poslední mužský potomek Mořic Jan z Ditrichštejna, zbyly zde po jeho bratrovi Josefovi čtyři dcery, které si rozdělily jeden z největších majetků.

Nejvýznamnější členové rodu

Byl vychován jezuity a brzy se vydal cestou zářivé kariéry. V jedenadvaceti letech byl olomouckým kanovníkem a o osm let později olomouckým biskupem a kardinálem. Od roku 1611 byl majitelem mikulovského panství. Na Moravě vedl neustálé spory se stavy pro svou rekatolizační činnost. Po jejich porážce na Bílé hoře ji mohl plně uplatnit a nejen na svém panství, ale už i jako zemský správce. Programově zlikvidoval všechny zbytky opozice a nezapomněl přitom ani na sebe a konfiskacemi znásobil rodový majetek. V r. 1624 se stal dědičným knížetem.

Erb

Původním erbem rodu byly dva stříbrné vinařské nože se zlatými rukojeťmi ve zlatočerveném pokosem děleném štítu. Roku 1769 přijali Ditrichštejnové dodatečné příjmení vymřelého rodu Pruskovských z Pruskova a zároveň začali užívat i čtvrcený štít tohoto rodu s jelenem ve zlatočerveném poli a dvěma podkovami ve stříbrnočerveném poli, na nějž pak kladli svůj vlastní erb do srdečního štítku. Když roku 1802 získali další příjmení vymřelých Leslieů, přibyl leslieovský erb tří zlatých přezek do levé třetiny velkého štítu, v pravé třetině byl erb Pruskovských a ve střední třetině pak čtyři pole vyženěná původními Ditrichštejny v dřívějších dobách. Štítonoši byli dva zlatí gryfové. Klenotem pak byly tytéž štítové vinařské nože postavené na zlaté korunce a chráněné třemi pštrosímy péry. S obdrženými knížecími tituly a po spojení s uvedenými dvěma rody nakonec štít obsahoval jedenáct polí.

Větve

  • Štýrská
  • Českomoravská

Další členové rodu

Sídla a panství

Příbuzenské svazky

Ditrichštejnové byli příbuzensky spojeni s Lichtenštejny,Thuny, Thurny, Eggenbergy, Mitrovici, ad. Dietrichsteinové vlastnili také zámek Sokolnice - mladší syn knížete Waltera, zakladatel nové hraběcí větve Jan Leopold Antonín hrabě z Dietrichsteina (1703-1773) spravoval Boskovice a Sokolnice.

Odkazy

Související články

Reference

  1. ↑ TYBITAZL, Petr. Poznámky k heraldickému vývodu Václava Popela z Lobkowicz a jeho manželky Markéty Františky rozené hraběnky z Dietrichsteina na Mikulově [online]. [cit. 2008-11-24]. Dostupné online.  

Literatura

  • ŽUPANIČ, Jan; STELLNER, František; FIALA, Michal. Encyklopedie knížecích rodů zemí Koruny české. Praha : Aleš Skřivan ml., 2001. 340 s. ISBN 80-86493-00-8.  
  • JUŘÍK, Pavel. Moravská dominia Liechtensteinů a Dietrichsteinů. Praha : Libri, 2009. 424 s. ISBN 978-80-7277-403-6.  
  • Feyfar M., Die erlauchten Herren auf Nikolsburg, Wien 1879
  • Zapletal F., Počátek lipnického zámku. Záhor.kronika, 17/1934/35
  • Triesl H., Nikolsburger Denkwürdigkeiten. ZddVGMu.S, 39/1937
  • Harada A., Česká a moravská šlechta, SANAvic,Pha 1959
  • Bůžek V., Paměť urozenosti, Vyd.1, Pha: NLN,2007
  • Balcárek P., Kardinál František Ditrichštejn 1570—1636,Veduta,ČB,2007
  • HALADA; JAN. Lexikon české šlechty (erby, fakta, osobnosti, sídla a zajímavosti). Praha : AKROPOLIS, 1992. ISBN 80-901020-3-4. Kapitola Dietrichsteinové, s. 41-42.  

Externí odkazy

Citováno z „http://www1fdc.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Ditrich%C5%A1tejnov%C3%A9“