Buštěhradská dráha

Z Multimediaexpo.cz

---

Verze z 18. 10. 2011, 22:42

Buštěhradská dráha, zkratka B.E.B. (z německého: Buschtěhrader Eisenbahn) byla privátní železniční společností na území Čech. Společnost provozovala v letech 1855 - 1922 síť železnic v severozápadních Čechách. Její síť spojovala Krušné hory a Podkrušnohorsko s Prahou.

Obsah 1 Historie 2 Vozidla 3 Tratě BD 4 Tratě provozované BD 5 Literatura 6 Viz též 7 Reference 8 Externí odkazy

Historie

Rozvoj těžby uhlí na Kladensku v polovině 19. století vyvolal požadavek nahradit dosud fungující koněspřežnou dráhu výkonnějším dopravním prostředkem. Z tohoto důvodu byla v roce 1852 založena Buštěhradská železniční společnost (něm.: Buschtěhrader Eisenbahngesellschaft), která od 1. ledna 1855 obdržela koncesi k provozování parostrojní železnice. Její jméno bylo odvozeno od Buštěhradu. V tamějším zámku mělo administrativní centrum jedno panství v majetku císaře Ferdinanda, proto se někdy usuzuje, že právě proto byla tato dráha pojmenována jako Buštěhradská. Pravdou však je, že Kladno bylo v době vzniku malým městečkem, kdežto Buštěhrad byl mnohem známější.

Společnost uvedla do provozu první trať 5. listopadu 1855 – jednalo se o úsek Staré Kladno - Kralupy nad Vltavou o délce 20,5 km; V Kralupech byla možná překládka uhlí na lodě a jeho další doprava po Vltavě a Labi. Současně byla převzata stará trať koněspřežky mezi Starým Kladnem a Vejhybkou (dnes žst. Kladno) a přestavěna pro parostrojní provoz. Roku 1863 získala společnost koncesi k přestavbě koněspřežky v úseku Vejhybka – Bruska na parostrojní provoz a její prodloužení do Buben a roku 1867 následovala koncese pro zbylý úsek Vejhybka – Lány. Při přestavbě byly některé úseky trasovány nově.

Na základě požadavku na železniční spojení od producentů cukru a chmele na Žatecku a Lounsku a rozvoje těžby hnědého uhlí v Podkrušnohoří postupně společnost BD rozvinula síť svých železnic do celé oblasti. 4. února 1871 byl zahájen provoz na novém, 83,8 km dlouhém úseku Lány - Chomutov, čímž Chomutov získal přímé spojení s Prahou. V Chomutově vystavěla vlastní nádraží, které pak využívala společně s Ústecko-teplickou dráhou. 3. března 1872 byl zahájen provoz na úseku Smíchov - Hostivice. Tím získala BD nové spojení s Prahou, které bylo navíc sklonově příznivější, než dejvická větev. V původních plánech bylo postavit na Smíchově nové, reprezentativní nádraží. To se mělo nacházet v oblasti Na Knížecí, tato myšlenka však byla opuštěna a zůstalo u provizorního nádraží Praha-Smíchov severní nástupiště^[1]. Myšlenka nádraží Na Knížecí ožila po téměř 130 letech - v roce 2010 při výluce tramvajových tratí v oblasti Motola a Řep byla od 1. 6. zřízena na konci jedné z kolejí bývalého nákladového nádraží zastávka Praha-Smíchov Na Knížecí s nástupištěm délky dvojdílné jednotky ř. 814. 1. srpna 1872 zahájila BD provoz na 57,7 km dlouhém jednokolejném úseku z Chomutova do Vejprt s odbočkou Křimov - Nová Ves (Hora Svatého Šebestiána) s napojením na saskou železniční síť v Reitzenhainu. 1. března 1873 byl uveden do provozu dvanáctikilometrový úsek Chomutov - Kadaň - Prunéřov. Také v následujících letech byla síť postupně rozšiřována, až v roce 1891 dosáhla své největší délky – 465 km. Již před 1. světovou válkou se uvažovalo o zestátnění BD. V roce 1918 se ocitly tratě BD na území nově založeného Československa, které zestátňování drah upřednostňovalo. 1. ledna 1923 byla BD zákonem zestátněna a její tratě se staly součástí ČSD.^[2]

Vozidla

Z lokomotiv BD se zachovaly dvě ve sbírkách Národního technického muzea - lokomotiva Kladno z roku 1855 je nejstarší dochovanou lokomotivou v Čechách a bývalá IIIa 272 (ČSD 324.391) jako neprovozní exponát je v současné době v muzeu v Lužné u Rakovníka. Dále se zachoval stroj 300.619, který je v současné době také v Lužné.

Parní lokomotivy BD
Řada	Číslo	Uspořádání	Rok výroby	Výrobce	řada ČSD	Obrázek
I	101–105	C2' n2t	1855–1861	Lokomotivfabrik der StEG
Ia	401–422	C n2t	1890–1906	Wiener Neustadt, Floridsdorf, BMMF	300.601–623
II	106–112	C n2	1863–1868	Lokomotivfabrik der StEG
III	113–170	C n2	1870–1873	Lokomotivfabrik der StEG, Floridsdorf	322.201–254
IIIa	180–277	C n2	1887–1907	Wiener Neustadt, Lokomotivfabrik der StEG	324.301–396
IV	201–203 (do r. 1887) 301–306	D n2	1884, 1890	Wiener Neustadt	412.001–006
IVa	351–355	D n2	1909	BMMF	413.101–105	100px
V	1–20	1B n2	1870–1872	Sächsische Maschinenfabrik/Chemnitz	232.201–220	100px
Va	501–506	1'E1' n2t	1918	BMMF	524.101–106
VI	81–84	1B n2	1873	Kessler/Karlsruhe
VII	90–96	2'B n2	1887–1897	Wiener Neustadt	253.301–307
VIII	51–73	2'C n2	1898–1914	Lokomotivfabrik der StEG	354.425–447

Tratě BD

Trať	Stavební délka[3] (v km)	první otevření	Dokon- čení	Poznámka
Dubny–Staré Kladno	002,690	5. listopad 1855		jen místní nákl. doprava
Wejhybka (Kladno)–Kralupy	024,813	23. únor 1856	23. únor 1872
Praha (Bubna)–Lužná u Rakovníka Lužná u Rakovníka - Chomutov Chomutov–Cheb	237,819	4. listopad 1863	1. březen 1873
Lužná-Líšany – Rakovník	009,394	5. červen 1871	5. březen 1873	místní dráha
Březno u Chomutova–Kadaň-Prunéřov	010,251	9. listopad 1871
Tršnice – Františkovy Lázně	004,129	9. prosinec 1871
Praha-Smíchov–Hostivice	019,334	3. březen 1872
Chomutov–Křímov-(Reitzenhain)	036,243	12. květen 1872	23. srpen 1875	Úsek st. hranice - Reitzenhain ve vlastnictví Král. saských státních drah, pronajatý
Chomutov–Vejprty hranice	035,144	12. květen 1872		Místní dráha; Úsek Vejprty – st. hranice pronajat Král. saským státním drahám
Sokolov-st. hranice(–Klingenthal)	027,786	1. červen 1876	1. říjen 1886	místní dráha;Úsek st. hranice–Klingenthal majetkem Král. saských státních drah
Krupá–Kolešovice	012,311	15. září 1883		místní dráha
Celkem:	419,914			roku 1910 obnášela celková délka včetně uhelných a průmyslových drah (61,50 km) ~281 km

Tratě provozované BD

• Místní dráha Vojkovice - Kyselka (*1. února 1895)

Literatura

• Walter Rollmann: Eisenbahngeographie der Sudetenländer. Zahn & Jaensch, Dresden 1935 [Prag, phil. Diss.] ÖNB
• Siegfried Bufe, Heribert Schröpfer: Eisenbahnen im Sudetenland. Bufe-Fachbuchzentrum, München 1991, ISBN 3-922138-42-X

Viz též

• Železniční muzeum Lužná u Rakovníka
• Železniční trať Praha - Rakovník
• Historie železniční dopravy v Česku
• Ajznbonští tovaryši

Reference

1. ↑ Musil, Stanislav. Vůně pražských nádraží. Editor: Matěj Barták. Praha: Plot, 2005.
2. ↑ Historie železničních tratí ČR, databáze; Sekera, Pavel
3. ↑ Geschichte der Eisenbahn der österreichisch-ungarischen Monarchie, IV. Band, k.u.k. Hofbuchhandkung & k.u.k. Hofbuchdruckerei Karl Prochaska, Wien-Techen-Leipzig, 1899, Seiten 331–332

Externí odkazy

• Buštěhradská dráha
• Komotauer Hauptbahnhof
• Reichsgesetzblatt Nr. 16 aus 1867 (Seiten 29ff): „Koncesní listina z 11. ledna 1867“ pro stavbu tratí „Prag–Wejhybka“ a „Kladno–Kralup“
• Reichsgesetzblatt Nr. 138 aus 1869 (Seiten 399ff): „Koncesní listina z 1. července 1868“ pro stavbu trati „Prag (Smichow)–Saaz–Kommotau–Weipert–königlich sächsische Gränze“
• Reichsgesetzblatt Nr. 43 aus 1874 (Seiten 79ff): „Koncesní listina z 30. října 1874“ pro stavbu trati „Falkenau–böhmisch-sächsische Gränze bei Graßlitz“
• Seznam lokomotiv Buštěhradské dráhy (německy)

Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010
Informace o článku. Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. Tento text je dostupný za podmínek Creative Commons 3.0 Unported – creativecommons.org. Originální článek na české Wikipedii