V sobotu 2. listopadu proběhla mohutná oslava naší plnoletosti !!
Multimediaexpo.cz je již 18 let na českém internetu !!
V tiskové zprávě k 18. narozeninám brzy najdete nové a zásadní informace.

Hanriot HD.1

Z Multimediaexpo.cz

(Rozdíly mezi verzemi)
m (1 revizi)
m (Nahrazení textu „US Navy“ textem „US Navy“)
 
Řádka 21: Řádka 21:
Hanriot HD.1 byl malý obratný stíhací letoun, který se navzdory slabší výzbroji a nepříliš výkonnému motoru [[Le Rhône 9J]] stal jedním z nejrozšířenějších stíhačů první světové války.
Hanriot HD.1 byl malý obratný stíhací letoun, který se navzdory slabší výzbroji a nepříliš výkonnému motoru [[Le Rhône 9J]] stal jedním z nejrozšířenějších stíhačů první světové války.
-
Protože si [[francouzské letectvo]] vybralo konkurenční [[SPAD S.VII]] s výkonnějším motorem, odebírali veškerou produkci HD.1 spojenci. Italové si HD.1 vybrali jako náhradu za svůj tehdy standardní stíhací letoun [[Nieuport 17]] a v licenci v továrnách [[Macchi]] vyrobili do konce roku 1918 celkem 831 strojů z 1700 původně objednaných (poslední z nich byly z italského letectva vyřazeny až v roce 1925).<ref>[http://worldatwar.net/chandelle/v1/v1n3/hd1ital.html Foreign Legionnaire: France’s Hanriot HD.1 in Italian Service]</ref> [[Belgie]] odebrala v roce 1917 z francouzské produkce 125 letounů. Menší množství HD.1 používalo také [[Námořnictvo Spojených států|US Navy]], tam např. v roce 1919 vzlétaly ze startovací rampy umístěné na palubě [[bitevní loď|bitevní lodi]] [[USS Mississippi (BB-41)|USS Mississippi]]. Po válce koupilo [[Švýcarsko]] z italských přebytků 16 kusů HD.1 a další putovaly do Jižní Ameriky (do [[Ekvádor]]u a [[Venezuela|Venezuely]]).
+
Protože si [[francouzské letectvo]] vybralo konkurenční [[SPAD S.VII]] s výkonnějším motorem, odebírali veškerou produkci HD.1 spojenci. Italové si HD.1 vybrali jako náhradu za svůj tehdy standardní stíhací letoun [[Nieuport 17]] a v licenci v továrnách [[Macchi]] vyrobili do konce roku 1918 celkem 831 strojů z 1700 původně objednaných (poslední z nich byly z italského letectva vyřazeny až v roce 1925).<ref>[http://worldatwar.net/chandelle/v1/v1n3/hd1ital.html Foreign Legionnaire: France’s Hanriot HD.1 in Italian Service]</ref> [[Belgie]] odebrala v roce 1917 z francouzské produkce 125 letounů. Menší množství HD.1 používalo také [[Námořnictvo Spojených států amerických|US&nbsp;Navy]], tam např. v roce 1919 vzlétaly ze startovací rampy umístěné na palubě [[bitevní loď|bitevní lodi]] [[USS Mississippi (BB-41)|USS Mississippi]]. Po válce koupilo [[Švýcarsko]] z italských přebytků 16 kusů HD.1 a další putovaly do Jižní Ameriky (do [[Ekvádor]]u a [[Venezuela|Venezuely]]).
V několika zemích zůstal Hanriot HD.1 ve službě až do roku 1930 a patří tak k nejdéle sloužícím stíhacím strojům první světové války, i&nbsp;když se záhy (už s letouny [[SPAD S.VII]]) objevily výkonnější stroje.
V několika zemích zůstal Hanriot HD.1 ve službě až do roku 1930 a patří tak k nejdéle sloužícím stíhacím strojům první světové války, i&nbsp;když se záhy (už s letouny [[SPAD S.VII]]) objevily výkonnější stroje.

Aktuální verze z 1. 10. 2015, 22:03

Hanriot HD.1
Hanriot HD-1 1919.jpg
Hanriot HD.1 US Navy v roce 1919
Základní charakteristika
Určení stíhací letoun
Výrobce Hanriot
Konstruktér Pierre Dupont
První let červen 1916
Zařazen
Vyřazen
Výroba
Vyrobeno asi 1 200 ks
Varianty
Uživatel Itálie
Belgie, Švýcarsko, USA

Hanriot HD.1 byl francouzský stíhací dvojplošník z doby první světové války, který sloužil v italském a belgickém letectvu.

Obsah

Historie

René Hanriot se už před válkou zabýval stavbou letadel, ale jeho firma Société des monoplans Hanriot se v roce 1913 ocitla v konkurzu. Až v roce 1916 se Hanriot spojil s Pierrem Dupontem, aby spolu postavili nový letoun. V červnu 1916 vykonal HD.1 svůj první let.

Hanriot HD.1 byl malý obratný stíhací letoun, který se navzdory slabší výzbroji a nepříliš výkonnému motoru Le Rhône 9J stal jedním z nejrozšířenějších stíhačů první světové války.

Protože si francouzské letectvo vybralo konkurenční SPAD S.VII s výkonnějším motorem, odebírali veškerou produkci HD.1 spojenci. Italové si HD.1 vybrali jako náhradu za svůj tehdy standardní stíhací letoun Nieuport 17 a v licenci v továrnách Macchi vyrobili do konce roku 1918 celkem 831 strojů z 1700 původně objednaných (poslední z nich byly z italského letectva vyřazeny až v roce 1925).[1] Belgie odebrala v roce 1917 z francouzské produkce 125 letounů. Menší množství HD.1 používalo také US Navy, tam např. v roce 1919 vzlétaly ze startovací rampy umístěné na palubě bitevní lodi USS Mississippi. Po válce koupilo Švýcarsko z italských přebytků 16 kusů HD.1 a další putovaly do Jižní Ameriky (do Ekvádoru a Venezuely).

V několika zemích zůstal Hanriot HD.1 ve službě až do roku 1930 a patří tak k nejdéle sloužícím stíhacím strojům první světové války, i když se záhy (už s letouny SPAD S.VII) objevily výkonnější stroje.

Největším esem létajícím na HD.1 byl Belgičan Willy Coppens, který na něm docílil všech svých 37 sestřelů (3 letounů a 34 balonů).[2] Dalšími významnými esy létajícími na HD.1 byli např. Italové Flavio Baracchini, jenž na něm dosáhl 13 ze svých 21 ověřených vítězství[3] a Silvio Scaroni (celkem 26 vítězství)[4].

Italské HD.1 byly nejvíce nasazované na alpské a benátské frontě, kde je rakouští letci ve svých hlášeních často zaměňovali za letouny Sopwith. Vyskytovaly se také nad bojišti v Makedonii a Albánii. K největším úspěchům italských Hanriotů patřil letecký souboj z 26. prosince 1917, kdy skupinka italských pilotů na strojích HD.1 sestřelila 11 německých průzkumných letounů bez jediné vlastní ztráty.[5]

Varianty

HD.1 byly na základě často kritizovaného nedostatečného výkonu motoru vybavovány i jinými motory. Tak vznikly verze s motory Le Rhône 9Jb o výkonu 120 k nebo s motory Le Rhône 9Jby o výkonu 130 k.

Mimo to byl jeden stroj osazen motorem Gnome Monosoupape o výkonu 150 k a další stroj byl pokusně vybaven motorem o výkonu 170 k.

Hanriot HD.7 vznikl postupným vývojem HD.1. Při testech v roce 1918 dosáhl rychlosti 214 km/h, ale s koncem války byl ukončen i jeho další vývoj.

Dochované exempláře

Hanriot HD.1 v muzeu ve švýcarském Dübbendorfu

Specifikace (HD.1)

Technické údaje

  • Osádka: 1 pilot
  • Pohonná jednotka: rotační motor Le Rhône 9J
  • Výkon motoru: 110 k (81 kW)
  • Rozpětí: 8,70 m
  • Délka: 5,85 m
  • Výška: 2,55 m
  • Nosná plocha: 18 m2
  • Hmotnost prázdného stroje: 407 kg
  • Vzletová hmotnost: 605 kg
  • Maximální rychlost: 184 km/h v úrovni mořské hladiny
  • Dostup: 6 400 m
  • Dolet: 550 km
  • Vytrvalost: 2 hod a 30 min
  • Stoupavost: do 2 000 m za 5,1 min, do 3 000 m za 11 min

Výzbroj

Reference

  1. ↑ Foreign Legionnaire: France’s Hanriot HD.1 in Italian Service
  2. ↑ Willy Omer François Jean Coppens de Houthulst - The Aerodrome - Aces and Aircraft of World War
  3. ↑ Flavio Torello Baracchini - The Aerodrome - Aces and Aircraft of World War
  4. ↑ Silvio Scaroni - The Aerodrome - Aces and Aircraft of World War
  5. ↑ The Great War Flying Museum – Hanriot HD.1

Externí odkazy


Citováno z „http://www1fdc.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Hanriot_HD.1“