Doktor Faustus
Z Multimediaexpo.cz
m (1 revizi) |
m (Nahrazení textu „SNKLHU“ textem „SNKLHU“) |
||
| Řádka 16: | Řádka 16: | ||
* ''Doktor Faustus'', [[Melantrich]], [[Praha]] [[1948]], přeložil [[Pavel Eisner]], | * ''Doktor Faustus'', [[Melantrich]], [[Praha]] [[1948]], přeložil [[Pavel Eisner]], | ||
| - | * ''Doktor Faustus'', | + | * ''Doktor Faustus'', SNKLHU [[Praha]] [[1961]], přeložil [[Pavel Eisner]], |
* ''Jak jsem psal doktora Fausta'', [[Československý spisovatel]] [[1962]], přeložila [[Dagmar Eisnerová]], | * ''Jak jsem psal doktora Fausta'', [[Československý spisovatel]] [[1962]], přeložila [[Dagmar Eisnerová]], | ||
* ''Doktor Faustus'', [[Mladá fronta]], [[Praha]] [[1986]], přeložil [[Hanuš Karlach]]. | * ''Doktor Faustus'', [[Mladá fronta]], [[Praha]] [[1986]], přeložil [[Hanuš Karlach]]. | ||
Aktuální verze z 16. 4. 2015, 14:49
Doktor Faustus (1947) je vrcholný „hudebni“ román německého spisovatele Thomase Manna, nositele Nobelovy ceny za literaturu za rok 1929.
Obsah |
Děj
Toto dílo, inspirované Goethovým Faustem, vypovídá o osudu Německa v první polovině 20. století a o postavení umělce v tomto světě. Příběh vypráví gymnazijní profesor Zeitblom o svém příteli, hudebním skladateli Adrianu Leverkühnovi, jenž trpí zákeřnou nemocí, která v románě zastupuje Faustova Mefistofela. V jeho osudu je symbolicky zachycena katastrofa Německa stiženého nemocí hitlerismu. Tento geniální hudebník, který nakonec zešílí, je přesvědčen, že evropská kultura (a hudba především) je v krizi. Je proto ochoten přistoupit na jakýkoliv kompromis (i na smlouvu s ďáblem), jen když to pro něj bude znamenat tvořivou schopnost. Jeho díla jsou popřením předchozího vývoje, protože staré hudební formy se mu zdají být vyvětralé a banální, vhodné leda jen k parodii, a jeho poslední skladba, apokalyptické oratorium, je negací Beethovenovy Deváté symfonie).
Charakteristika
Román, ve kterém se složitě prolínají několikeré dějové i časové vrstvy, je dílem vynikající spisovatelské techniky. Thomas Mann na něm začal pracovat roku 1943 a celou tuto práci popsal ve své eseji Jak jsem psal Doktora Fausta (1949, Entstehung des Doktor Faustus). Dílo se právem nazývá románem hudby, protože vztah Thomase Manna k hudbě není vztahem laického milovníka, ale vztahem hluboce zasvěceným. Strhující hudební rozbory, ať již děl Beethovenových, či přesně odborné popisy fiktivních skladeb Leverkühnových, předjímajících vývoj moderní světové hudby, patří k vrcholným pasážím románu. V nich autor dokazuje, že umění nemůže žít samo ze sebe, bez dosahu k lidem, a že pyšné sebenadřazení vede do slepé uličky.
Roku 1983 román zfilmoval německý režisér Franz Seitz.
Česká vydání
- Doktor Faustus, Melantrich, Praha 1948, přeložil Pavel Eisner,
- Doktor Faustus, SNKLHU Praha 1961, přeložil Pavel Eisner,
- Jak jsem psal doktora Fausta, Československý spisovatel 1962, přeložila Dagmar Eisnerová,
- Doktor Faustus, Mladá fronta, Praha 1986, přeložil Hanuš Karlach.