Bitva na Sommě

Z Multimediaexpo.cz

Aktuální verze z 1. 9. 2021, 10:29

Bitva na Sommě
Konflikt: První světová válka, západní fronta
Spojenečtí vojáci v zákopu
Trvání: 1. červenec - 18. listopad 1916 Naplánováno: {{{plánováno}}} Cíl: {{{cíl}}} Místo: Somma, Picardie, Francie Casus belli: {{{příčina}}} Výsledek: neurčitý Změny území: {{{Území}}}
Strany
Velká Británie Francie Kanada Newfoundland JAR Austrálie Nový Zéland	Německé císařství
Velitelé
Douglas Haig Ferdinand Foch	Max von Gallwitz Fritz von Below
Síla
13 britských a 11 francouzských divizí (na začátku) 51 britských a 48 francouzských divizí (ke konci)	10 a půl divize (na začátku) 50 divizí (ke konci)
Ztráty
britské divize 420 000, francouzské divize 200 000[1], celkem 620 000 mrtvých, zraněných, pohřešovaných nebo zajatých 100 tanků ztraceno 782 RFC letadel ztraceno	496 000 mrtvých, zraněných, pohřešovaných nebo zajatých
{{{poznámky}}}

V prvním dni bitvy na Sommě ztratili Britové téměř 60 000 mužů, z toho bylo 19 000 padlých - vůbec nejvíc v celých dějinách britské armády. Bitva se stala symbolem krveprolití na západní frontě, vyvolala taktické změny v řadách britských velitelů. Dělostřelectvo a kulomety byly zbraněmi natolik dominantními, že znemožnily pěchotě každý pokus o úspěch. Somma se stala obratem ve vedení první světové války.

Stejně jako bitva u Verdunu pro Francouze tak i bitva na Sommě znamenala pro Brity národní tragédii. Až dosud nebyla válka nikterak zpochybňována - důvody k jejímu vedení se setkávaly s porozuměním a byly podporovány většinou obyvatelstva - avšak po válce se ztráty na Sommě staly ztělesněním tragédie, jaká by se již neměla opakovat.

Pozadí

1. světová válka, která začala 1. srpna 1914 byla doposud nejkrvavější konflikt v celých lidských dějinách. Celou Evropu zachvátil vlastenecký duch, který byl patrný hlavně v Německu. Desetitisíce mužů se hlásili dobrovolně do války a věřili, že rychle skončí v jejich prospěch. Hlavně Německo bylo velice sebejisté a věřilo, že rychle dobude Francii, odřízne Brity a poté rozdrtí Rusko. Francouzi, ale kladli tužší odpor než se předpokládalo a Rusko navzdory své průmyslové zaostalosti zmobilizovalo velice rychle dost velkou armádu na poražení Německých a Rakousko - Uherských armád. Německé naděje skončily po První bitvě na Marně a Rusové byli drtivě poraženi ve východním Prusku.

Zákopová válka začíná

Celé armády se na povel zakopaly a neexistoval skoro žádný recept na to, jak je porazit. Ze začátku měli Francouzi společně s Brity co dělat, aby ubránili zbytek Francie. Rusové byli neustále odráženi při svých útocích a už roku 1915 byly ruské ztráty 1 milion mužů. V té době se začaly rozvíjet jiné taktiky a jiné způsoby boje. Německý generál Erich von Falkenhayn doufal že se mu podaří Francouze porazit u Verdunu tím, že zde Francouzi nasadí velké množství svých jednotek a Němci je všechny rozdrtí. Nestalo se tak. Francouzi sice měli ohromné ztráty, ale Němci také a tato taktika byla zavržena. Britové mezitím vynalezli nový stroj, který jim měl pomoci v boji, byl to tank. Bohužel pro spojence tank ještě nebyl dostatečně vyvinutý na to, aby dokázal sám prolomit frontu. Mezitím v Rusku začal Brusilovova ofenzíva, která byla velice úspěšná, ale nakonec se zastavila a německé a rakousko - uherské armády i přes obrovské ztráty a podlomenou morálku dokázaly Rusy zatlačit zpět.

Britský plán

Cílem bitvy na Sommě bylo uvolnit tlak, který svíral Francouze, jejichž oběti v prvních dvou válečných letech poskytly spojencům možnost nabrat nezbytné síly k zadržení německého postupu. Velký útok u Verdunu, který začal v únoru 1916, zatlačil Francouze až na samotnou mez jejich možností a podstatně vyčerpal jejich živou sílu. Britský postup na sever měl napomoci odvrátit německá vojska od Verdunu. Generál Haig, velitel Britů, se spoléhal na vydatnou spolupráci s Francouzi, ale vzhledem k situaci u Verdunu nakonec došlo k tomu, že se tato bitva stala převážně britskou záležitostí.

Přípravy na bitvu

Samotné bitvě předcházela 1. července hromadná dělostřelecká příprava, v jejímž průběhu bylo na německé pozice vypáleno přes 1,7 milionu střel. Hodinu před ofenzivou bylo zasypáno 224 221 dělostřeleckými granáty návrší s německými pozicemi východně od britského postavení, které představovalo cíl spojeneckého útoku. Přehradná dělostřelecká palba měla neutralizovat veškerý německý odpor, ale toto očekávání vážně selhalo. Němci byli velice dopře kryti svými betonovými kryty, a i když byla dělostřelecká palba velice silná, nedokázala vyrazněji oslabit Němce, nedokázala zničit zátarasy z osnatého drátu ani zničit německé dělostřelecké baterie.

Pohled na obě armády

Spojenecká armáda byla početnější než německá a tak věřila, že by tato bitva mohla být úspěšná. Spojenečtí vojáci sice už byli znechuceni válkou, ale protože většinu jejich sil tvořili čerství odvedenci, byl vlastenecký duch ještě dost zřejmý. Vojáci měli podporu ze vzduchu a také měli na své straně triumf – tank. Kromě toho byla armáda spojenců dobře vyzbrojena.

Německá armáda byla početně slabší a byla znechucena tím, že už musí dva roky bojovat v otřesných podmínkách, ale stále v nich byla naděje v konečné vítězství. Němečtí vojáci byli zkušení, dobře vycvičení a dost dobře vyzbrojeni. Jejich betonové kryty a kulometná hnízda jim poskytovala odvahu a naději v odražení útoku Spojenců. Němečtí vojáci tedy byli rozhodnutí nedat své pozice a životy zadarmo.

Bitva

Útok začal v 7:30 ráno. Ještě deset minut před tím ženisté odpálili miny, které měly zničit betonové kryty Němců, ale toto úsilí nebylo úplně úspěšné a Němci, kteří tento výbuch viděli, věděli, že útok začíná. Když britští vojáci překonávali území nikoho, vynořili se Němci ze zákopů a kosili je svými kulomety. Britské ztráty byly obrovské a jen během první hodiny útoku dosáhly ztráty 30 000 mužů. Ačkoliv se Britům nepodařilo umlčet německé zbraně a měli těžké ztráty, nebyl první den jejich ofenzivy zcela bez úspěchu. Na jižním úseku středního sektoru bylo dobyto několik německých postavení včetně takových míst jako Montauban, Mametz a Grandcourt. Na jiných místech však byly britské útoky zastaveny.

Postup se zadrhl

Otřes ze ztrát během prvního dne neodradil generála Haiga od pokračování v akci, která vstoupila do dějin jako pětiměsíční bitva. Je však potřeba zdůraznit, že z některých bojových střetů si Britové odnesli rychle ponaučení. Například 14. června generál Rawlinson použil účinnější taktiku. Nařídil mužům, aby zaútočili pod rouškou tmy. Útoku předcházel krátký pětiminutový dělostřelecký přepad, který měl mnohem větší účinek, než jakákoliv předcházející dělostřelecká příprava. Výsledek byl okamžitý. Britové prolomili frontovou linii mezi Bazentin-le-Petit a Longueval. Bohužel pro Brity se nemohlo nasadit jezdectvo a útok se zadrhl. Na jiných místech proběhly rovněž těžké boje a spojencům se podařilo dobýt další německá postavení, ale opět za cenu velkých ztrát. Němci měli nařízeno, aby na každém místě, kde ztratili pozice, provedli protiútok, a tak i Němci zaplatili vysokou daň. Zkázu dokončilo počasí - začalo hustě pršet a celé bojiště pokrylo bahno.

Nová technika

Tehdy nastala chvíle, kdy se Haig obrátil o pomoc k nové technice. Do Francie byly z Velké Británie pod krycím názvem water tanks dopravovány nové zbraně, jejichž název tank byl odvozován právě z tohoto zakódovaného anglického výrazu. Toto nové obrněné vozidlo na pásech a s kanónem zapůsobilo na Haiga okamžitě silným dojmem. Ihned požadoval jejich přísun v množství, jaké převyšovalo výrobní možnosti britských zbrojovek, takže v září 1916 dostali Britové jen 32 těchto nových zbraní. Byly ihned nasazeny do boje. Ačkoliv se kvůli mechanickým poruchám brzy staly nepoužitelnými, samotná skutečnost, že se 15. září na frontě objevily, přispěla k panice v řadách Němců, kteří o vývoji tanků neměli ani ponětí. Tanky nebyly schopny prorazit frontu, ale představovaly novou taktiku ve vedení války.

Úplné zničení

V listopadu se bitva na Sommě konečně dostala do svého závěru. Spojenci dobyli německá obranná postavení u Beaumont Hamelu a Beaucourtu. Celkový počet padlých a zraněných činil 420 000 Britů a 205 000 Francouzů. Němci měli rovněž velké ztráty, které činily 465 000 mužů. Tato krvavá bitva přitom přinesla spojencům územní zisk pouhých 3 kilometrů.

Důsledek bitvy

Ani jedna z bojujících stran nemohla ignorovat hrůzu této bitvy, a tak obě armády rozvinuly taktiku, která se soustřeďovala na specifičtěji určené cíle s použitím širšího spektra zbraní a vozidel na podporu pěchoty. Mělo to za následek změnu způsobu útoku úderných jednotek, stejně jako zavedení pohyblivé přehradní palby, při níž dělostřelectvo přenášelo svou palebnou clonu těsně před postup vlastních jednotek. Bitva na Sommě dokázala, že německá armáda není nezranitelná a řada britských vojáků poznala, že to bude ještě stát hodně úsilí a krve, ale Němci budou nakonec poraženi. V německých řadách naopak sebedůvěra poklesla. Nastal obrat ve válce.

Galerie

Novozélandští vojáci v zákopu

Obrovský výbuch miny, která vybuchla v Hawthorn Ridge

Britský tank Mark I 25. listopadu 1916

YouTube

Literatura

• První den na Sommě, Martin Middlebrook, 1971, Penguin Books, ISBN 0-14-139071-9
• Somma 1916, Lyn MacDonald, 1983, Penguin Books, ISBN 0-14-017867-8
• 1916 Bitva na Sommě, Peter Liddle, 1992, Pen & Sword, ISBN 1-84022-240-9

Reference

1. ↑ The Battle of the Somme http://www.historylearningsite.co.uk/somme.htm citováno 17. prosince 2008

Externí odkazy