Multimediaexpo.cz je již 18 let na českém internetu !!
Volenice (okres Strakonice)
Z Multimediaexpo.cz
m (1 revizi) |
(++) |
||
Řádka 1: | Řádka 1: | ||
- | |||
{{Infobox české obce a města | {{Infobox české obce a města | ||
| název = Volenice | | název = Volenice | ||
Řádka 31: | Řádka 30: | ||
| NUTS3 = CZ031 | | NUTS3 = CZ031 | ||
| nad.výš = 459 | | nad.výš = 459 | ||
- | }} | + | }}[[Soubor:Volenice-church2.jpg|thumb|240px|Kostel svatého Petra a Pavla ve Volenicích]] |
+ | [[Soubor:Tažovice-kaple.jpg|thumb|240px|Kaple v Tažovicích]] | ||
Obec '''Volenice''' se nachází v okrese [[Okres Strakonice|Strakonice]], kraj [[Jihočeský kraj|Jihočeský]]. | Obec '''Volenice''' se nachází v okrese [[Okres Strakonice|Strakonice]], kraj [[Jihočeský kraj|Jihočeský]]. | ||
- | Ke dni 28. | + | * Ke dni 28. 8. 2006 zde žilo 562 obyvatel. |
+ | * Ke dni 1. 1. 2021 zde žilo '''554''' obyvatel. | ||
+ | |||
== Geografie == | == Geografie == | ||
- | Obec se nachází v [[Nadmořská výška|nadmořské výšce]] 468 m. n. m. | + | Obec se nachází v [[Nadmořská výška|nadmořské výšce]] 468 m. n. m. |
+ | |||
Geografické prostředí se vyznačuje tím, že se zde sbíhají první výběžky [[Šumavské podhůří|Šumavského podhůří]] nad Pootavským alem. Geografická poloha zde podmínila vznik velmi členitého reliéfu s hlubokými [[údolí]]mi vodních toků (jedná se pouze o malé potoky, přítoky [[Otava|Otavy]]).<br />Geologický podklad tvoří [[magma]]tizované ruly, které pochází z nejstarší části [[Česká vysočina|Českého masivu]]. V okolí Volenic vystupuje [[granodiorit]] – světle šedá hlubinná magmatická hornina. V severovýchodní části území, blíže k řece Otavě, je horninový podklad překryt čtvrtohorními říčními písky a štěrkopísky. V území severozápadních Volenic se vyskytují naváté sprašné hlíny. Půdy na těchto matečných podkladech jsou středně těžké, písčitohlinité a hlinité, hluboké a středně hluboké a snadno zpracovatelné. Podle typové klasifikace jde o půdy podzolové- kambizemě nižších poloh. | Geografické prostředí se vyznačuje tím, že se zde sbíhají první výběžky [[Šumavské podhůří|Šumavského podhůří]] nad Pootavským alem. Geografická poloha zde podmínila vznik velmi členitého reliéfu s hlubokými [[údolí]]mi vodních toků (jedná se pouze o malé potoky, přítoky [[Otava|Otavy]]).<br />Geologický podklad tvoří [[magma]]tizované ruly, které pochází z nejstarší části [[Česká vysočina|Českého masivu]]. V okolí Volenic vystupuje [[granodiorit]] – světle šedá hlubinná magmatická hornina. V severovýchodní části území, blíže k řece Otavě, je horninový podklad překryt čtvrtohorními říčními písky a štěrkopísky. V území severozápadních Volenic se vyskytují naváté sprašné hlíny. Půdy na těchto matečných podkladech jsou středně těžké, písčitohlinité a hlinité, hluboké a středně hluboké a snadno zpracovatelné. Podle typové klasifikace jde o půdy podzolové- kambizemě nižších poloh. | ||
== Podnební charakteristika == | == Podnební charakteristika == | ||
- | průměrná roční teplota vzduchu : 7° C | + | * průměrná roční teplota vzduchu : 7° C |
- | průměrná teplota vzduchu v lednu : -2, -3° C | + | * průměrná teplota vzduchu v lednu : -2, -3° C |
- | průměrná teplota vzduchu v červenci : 17° C | + | * průměrná teplota vzduchu v červenci : 17° C |
- | roční úhrn srážek : 600-650 mm | + | * roční úhrn srážek : 600-650 mm |
- | průměrná maximální výška sněhu : 30-50 cm | + | * průměrná maximální výška sněhu : 30-50 cm |
- | dny se sněhovou přikrývkou : 50-69 | + | * dny se sněhovou přikrývkou : 50-69 |
== Rostlinstvo a živočišstvo == | == Rostlinstvo a živočišstvo == | ||
Na území Volenicka se nachází pouze typická hercynská květena a [[dub]]ovo-[[buk]]ové lesy. Ze zvířat se zde vyskytují všechny středoevropské druhy, které žijí na polích, v malých listnatých a smíšených lesech (velké lesní komplexy bychom zde hledali marně). | Na území Volenicka se nachází pouze typická hercynská květena a [[dub]]ovo-[[buk]]ové lesy. Ze zvířat se zde vyskytují všechny středoevropské druhy, které žijí na polích, v malých listnatých a smíšených lesech (velké lesní komplexy bychom zde hledali marně). | ||
+ | |||
+ | == Části obce == | ||
+ | * '''Volenice''' | ||
+ | * [[Ohrazenice (Volenice)|Ohrazenice]] | ||
+ | * [[Tažovice]] | ||
+ | * [[Tažovická Lhota]] | ||
+ | * [[Vojnice (Volenice)|Vojnice]] | ||
== Historie == | == Historie == | ||
=== Nejstarší období === | === Nejstarší období === | ||
Řádka 60: | Řádka 70: | ||
Panský dvůr zde existoval až do roku 1786. Tehdy byl zrušen a jeho pozemky rozděleny. Ve druhé polovině 19. století zanikly feudální vztahy definitivně a obec byla přičleněna k politickému okresu Strakonice, kam patří dodnes. | Panský dvůr zde existoval až do roku 1786. Tehdy byl zrušen a jeho pozemky rozděleny. Ve druhé polovině 19. století zanikly feudální vztahy definitivně a obec byla přičleněna k politickému okresu Strakonice, kam patří dodnes. | ||
=== 20. století === | === 20. století === | ||
- | + | ; [[První světová válka]] | |
Z vesnických mužů bylo do [[Rakousko-Uhersko|rakousko-uherského]] vojska povoláno 140 vojáků, z nichž jich 21 zemřelo a dnes je připomíná památník na návsi. | Z vesnických mužů bylo do [[Rakousko-Uhersko|rakousko-uherského]] vojska povoláno 140 vojáků, z nichž jich 21 zemřelo a dnes je připomíná památník na návsi. | ||
- | + | ; Meziválečné období | |
V roce [[1920]] byla poprvé otevřena veřejná [[knihovna]]. Roku [[1922]] byl odhalen památník obětem I. světové války. V roce [[1926]] si místní učitel ve výslužbě Karel Hajský koupil první [[rozhlas]]ový přijímač. V roce [[1927]] se o [[Vánoce|Vánocích]] rozsvítila první elektrická [[žárovka]] ve Volenicích. Dne [[23. červenec|23. července]] [[1930]] byl založen volenický ''SOKOL'' a prvním jeho starostou se stal Josef Staněk. V roce [[1935]] už v obci fungovalo dvacet tři rozhlasových přijímačů a roku [[1936]] si [[Četnictvo|četnická]] stanice pořídila první [[telefon]], druhým majitelem telefonu se stal obchod Josefa Diviše. | V roce [[1920]] byla poprvé otevřena veřejná [[knihovna]]. Roku [[1922]] byl odhalen památník obětem I. světové války. V roce [[1926]] si místní učitel ve výslužbě Karel Hajský koupil první [[rozhlas]]ový přijímač. V roce [[1927]] se o [[Vánoce|Vánocích]] rozsvítila první elektrická [[žárovka]] ve Volenicích. Dne [[23. červenec|23. července]] [[1930]] byl založen volenický ''SOKOL'' a prvním jeho starostou se stal Josef Staněk. V roce [[1935]] už v obci fungovalo dvacet tři rozhlasových přijímačů a roku [[1936]] si [[Četnictvo|četnická]] stanice pořídila první [[telefon]], druhým majitelem telefonu se stal obchod Josefa Diviše. | ||
- | + | ; [[Druhá světová válka]] | |
- | V kronice obce Volenice jsou zapsány zprávy o tom, že [[18. leden|18. ledna]] [[1943]] bylo sedm volenických [[Žid]]ů odvezeno do koncentračního tábora v [[Terezín]]ě. Další záznam ukazuje, že [[8. duben|8. dubna]] [[1944]] byli [[gestapo|gestapem]] zatčeni voleničtí občané Tomáš Strejc a Václav Sýkora. | + | V kronice obce Volenice jsou zapsány zprávy o tom, že [[18. leden|18. ledna]] [[1943]] bylo sedm volenických [[Žid]]ů odvezeno do koncentračního tábora v [[Terezín]]ě. Další záznam ukazuje, že [[8. duben|8. dubna]] [[1944]] byli [[gestapo|gestapem]] zatčeni voleničtí občané Tomáš Strejc a Václav Sýkora. |
- | Poslední důležitou událostí II. světové války se stala cesta vlaku, který vezl vězně z [[Osvětim]]i – ''Transportu smrti''. Před stanicí [[Katovice (okres Strakonice)|Katovice]] byl vlak [[20. duben|20. dubna]] [[1945]] napaden [[USA|americkými]] stíhacími letouny (tzv. [http://hloubkari.bloguje.cz hloubkaři]). [[Polsko|Polští]] vězni v předpokladu, že se jedná o polské [[Katowice]], využili zmatku a uprchli spolu s vězni jiných národností do lesů u Katovic. Cestou byli pronásledováni příslušníky [[SS]], kteří transport doprovázeli, a u [[Novosedly (okres Strakonice)|Novosedel]] jich bylo sedm zastřeleno (další čtyři u Katovic). Zastřelení vězni (mezi nimi byl i jeden Čech) byli pohřbeni na místním [[hřbitov]]ě a zbylí uprchlíci byli ukrýváni na půdách statků, kde je voleničtí občané živili. Po čase byla mrtvá těla exhumována a převezena do Prahy, ve Volenicích je jejich památka každoročně připomínána . | + | |
- | + | Poslední důležitou událostí II. světové války se stala cesta vlaku, který vezl vězně z [[Osvětim]]i – ''Transportu smrti''. Před stanicí [[Katovice (okres Strakonice)|Katovice]] byl vlak [[20. duben|20. dubna]] [[1945]] napaden [[USA|americkými]] stíhacími letouny (tzv. [http://hloubkari.bloguje.cz hloubkaři]). [[Polsko|Polští]] vězni v předpokladu, že se jedná o polské [[Katowice]], využili zmatku a uprchli spolu s vězni jiných národností do lesů u Katovic. Cestou byli pronásledováni příslušníky [[SS]], kteří transport doprovázeli, a u [[Novosedly (okres Strakonice)|Novosedel]] jich bylo sedm zastřeleno (další čtyři u Katovic). Zastřelení vězni (mezi nimi byl i jeden Čech) byli pohřbeni na místním [[hřbitov]]ě a zbylí uprchlíci byli ukrýváni na půdách statků, kde je voleničtí občané živili. Po čase byla mrtvá těla exhumována a převezena do Prahy, ve Volenicích je jejich památka každoročně připomínána. | |
- | V roce 1945 bylo ve Volenicích ubytováno celkem 150 amerických vojáků. | + | |
+ | V roce 1945 bylo ve Volenicích ubytováno celkem 150 amerických vojáků. | ||
+ | |||
Roku [[1946]] se konaly volby do národního shromáždění: vyhráli komunisté se 198 hlasy, lidovci získali 97 hlasů, sociální demokraté 29 a národní socialisté 46. Dne [[28. srpen|28. srpna]] [[1947]] proběhlo historicky první hlášení místního rozhlasu. V roce [[1950]] se z Volenic do Katovic přestěhovala četnická stanice a roku [[1969]] proběhlo první promítání [[kino|kina]] ve Volenicích. Roku [[1972]] vlastnili voleničtí obyvatelé už 20 [[automobil]]ů, 28 [[motorka|motorek]], požární zbrojnici a [[koupaliště]]. <br /> | Roku [[1946]] se konaly volby do národního shromáždění: vyhráli komunisté se 198 hlasy, lidovci získali 97 hlasů, sociální demokraté 29 a národní socialisté 46. Dne [[28. srpen|28. srpna]] [[1947]] proběhlo historicky první hlášení místního rozhlasu. V roce [[1950]] se z Volenic do Katovic přestěhovala četnická stanice a roku [[1969]] proběhlo první promítání [[kino|kina]] ve Volenicích. Roku [[1972]] vlastnili voleničtí obyvatelé už 20 [[automobil]]ů, 28 [[motorka|motorek]], požární zbrojnici a [[koupaliště]]. <br /> | ||
V roce [[1983]] byl dokončen [[vodojem]] Na Vinici a [[1989]] také [[čistička odpadních vod]]. | V roce [[1983]] byl dokončen [[vodojem]] Na Vinici a [[1989]] také [[čistička odpadních vod]]. | ||
== Pamětihodnosti == | == Pamětihodnosti == | ||
- | [[Soubor:Volenice-church.jpg|thumb|Kostel svatého Petra a Pavla ve Volenicích | + | [[Soubor:Volenice-church.jpg|thumb|220px|Kostel svatého Petra a Pavla ve Volenicích]] |
- | + | ; Kostel svatého Petra a Pavla | |
- | [[Románská architektura|Pozdně románský]] [[kostel]] sv. Petra a Pavla byl vystavěn strakonickou hutí v letech 1230 - 1240. V důsledku četných [[požár]]ů byl pozměňován do dalších uměleckých směrů: [[gotika|gotického]], [[renesance|renesančního]] a [[baroko|barokního]]. Z doby románské je zdivo hlavní [[Loď (architektura)|lodi]] a [[Kámen (stavební materiál)|kamenný]] [[portál]] v kobce na jižní straně. Románský kostel měl po stěnách [[freska|freskové]] obrazy, jejichž zbytky jsou uloženy na půdě kostela. Také měl rovný strop z [[dřevo|dřevěných]] trámů, avšak byl vyšší než jeho gotická přestavba. Ta pochází z roku 1577 a vytvořil jí [[architekt]] Tomáš Červený z Mendrisia. Tehdy byl přestavěn také [[presbytář]], [[klenba]] [[hlavní loď|hlavní lodi]] a celá loď vedlejší. Okna kostela však nejsou gotická, byla při opravě zrománštěna. Nynější klenba nás zaujme svými kruhovými a [[elipsa|elipsovými]] [[ornament]]y. Dále je zdobena vypouklými žebry, mezi nimiž jsou propleteny kruhy a elipsy. Žebra tvoří nad lodí dvě křížové klenby, které jsou ozdobeny na osmi průsečnících maskami fantastického šklebícího se obličeje. V západním [[svorník]]u je vytesán znak paní Kocové, ve východním zlaté kolo pánů Koců (v kostele se totiž nachází i jejich rodinná [[hrobka]]). V roce 1715 byla přistavěna barokní [[věž]]. V roce [[1909]] byl kostel kompletně opraven podle návrhů [[Kamil Hilbert|Kamila Hilberta]]. | + | [[Románská architektura|Pozdně románský]] [[kostel]] sv. Petra a Pavla byl vystavěn strakonickou hutí v letech 1230 - 1240. V důsledku četných [[požár]]ů byl pozměňován do dalších uměleckých směrů: [[gotika|gotického]], [[renesance|renesančního]] a [[baroko|barokního]]. Z doby románské je zdivo hlavní [[Loď (architektura)|lodi]] a [[Kámen (stavební materiál)|kamenný]] [[portál]] v kobce na jižní straně. Románský kostel měl po stěnách [[freska|freskové]] obrazy, jejichž zbytky jsou uloženy na půdě kostela. Také měl rovný strop z [[dřevo|dřevěných]] trámů, avšak byl vyšší než jeho gotická přestavba. Ta pochází z roku 1577 a vytvořil jí [[architekt]] Tomáš Červený z Mendrisia. Tehdy byl přestavěn také [[presbytář]], [[klenba]] [[hlavní loď|hlavní lodi]] a celá loď vedlejší. Okna kostela však nejsou gotická, byla při opravě zrománštěna. Nynější klenba nás zaujme svými kruhovými a [[elipsa|elipsovými]] [[ornament]]y. Dále je zdobena vypouklými žebry, mezi nimiž jsou propleteny kruhy a elipsy. Žebra tvoří nad lodí dvě křížové klenby, které jsou ozdobeny na osmi průsečnících maskami fantastického šklebícího se obličeje. V západním [[svorník]]u je vytesán znak paní Kocové, ve východním zlaté kolo pánů Koců (v kostele se totiž nachází i jejich rodinná [[hrobka]]). V roce 1715 byla přistavěna barokní [[věž]]. V roce [[1909]] byl kostel kompletně opraven podle návrhů [[Kamil Hilbert|Kamila Hilberta]]. |
- | Uvnitř kostela se nachází hlavní renesančně-barokní [[oltář]] a čtyři vedlejší oltáře. Na hlavním oltáři jsou umístěny tři pozdně gotické sochy: uprostřed [[Madona]], po stranách zlacené sochy [[Petr (apoštol)|sv. Petra]] a [[Pavel z Tarsu|Pavla]]. Obrazy na vedlejších oltářích pocházejí z 19. století a znázorňují svaté [[mučedník]]y. Nejvýše nad kulatým okénkem sedí socha [[Bůh Otec|Boha Otce]] třímající [[žezlo]], držící [[země]]kouli a hledící na [[Maria (matka Ježíšova)|Rodičku Boží]] s [[Ježíš Kristus|Ježíškem]], nad níž je stříbrná holubička – symbol [[Duch svatý|Ducha Svatého]]. Při kopání hrobky rodu Koců byly nalezeny dva obrovské zuby, pokládané za lidské. První je 6,5 cm dlouhý a 3 cm široký, druhý je 5 cm dlouhý a 2,5 cm široký. Oba jsou dnes zabudovány nad vchodem do hlavní lodi. V kostele můžeme nalézt také tradiční [[varhany]] z roku 1650 věnované Lidmilou Kateřinou Kocovou. V roce 1652 byl [[Svěcení|vysvěcen]] první [[zvon]] Svatý Petr , v roce 1666 Svatý Pavel a roku 1871 Svatý Jan. V dubnu roku [[1942]] byly dva zvony odvezeny pro válečné účely. Z tohoto důvodu Voleničtí v roce [[1974]] zakoupili zvony nové : Petr a Pavel ( vysvěceny [[6. červenec|6. července]] [[1975]]) a Marie ( vysvěcen [[17. říjen|17. října]] [[1976]]). | + | |
- | V kostele se také nacházejí historické věžní hodiny uvedené do chodu v roce [[1906]] [[farář]]em, panem Františkem Bláhovcem. | + | Uvnitř kostela se nachází hlavní renesančně-barokní [[oltář]] a čtyři vedlejší oltáře. Na hlavním oltáři jsou umístěny tři pozdně gotické sochy: uprostřed [[Madona]], po stranách zlacené sochy [[Petr (apoštol)|sv. Petra]] a [[Pavel z Tarsu|Pavla]]. Obrazy na vedlejších oltářích pocházejí z 19. století a znázorňují svaté [[mučedník]]y. Nejvýše nad kulatým okénkem sedí socha [[Bůh Otec|Boha Otce]] třímající [[žezlo]], držící [[země]]kouli a hledící na [[Maria (matka Ježíšova)|Rodičku Boží]] s [[Ježíš Kristus|Ježíškem]], nad níž je stříbrná holubička – symbol [[Duch svatý|Ducha Svatého]]. Při kopání hrobky rodu Koců byly nalezeny dva obrovské zuby, pokládané za lidské. První je 6,5 cm dlouhý a 3 cm široký, druhý je 5 cm dlouhý a 2,5 cm široký. Oba jsou dnes zabudovány nad vchodem do hlavní lodi. V kostele můžeme nalézt také tradiční [[varhany]] z roku 1650 věnované Lidmilou Kateřinou Kocovou. V roce 1652 byl [[Svěcení|vysvěcen]] první [[zvon]] Svatý Petr , v roce 1666 Svatý Pavel a roku 1871 Svatý Jan. V dubnu roku [[1942]] byly dva zvony odvezeny pro válečné účely. Z tohoto důvodu Voleničtí v roce [[1974]] zakoupili zvony nové : Petr a Pavel ( vysvěceny [[6. červenec|6. července]] [[1975]]) a Marie ( vysvěcen [[17. říjen|17. října]] [[1976]]). V kostele se také nacházejí historické věžní hodiny uvedené do chodu v roce [[1906]] [[farář]]em, panem Františkem Bláhovcem. |
- | Volenický kostel je dodnes významným poutním místem a každoročně [[29. červen|29. června]] se zde koná [[pouť]]. | + | |
- | + | Volenický kostel je dodnes významným poutním místem a každoročně [[29. červen|29. června]] se zde koná [[pouť]]. | |
+ | |||
+ | ; Fara | ||
K samotné budově kostela patří také Volenická fara. První záznamy o ní pochází z roku 1344. V roce [1730] už k Volenické faře patřilo celkem 1760 lidí. V roce 1760 byla při požáru zničena původní budova, farní kronika a nejstarší farní [[matrika]]. Ještě téhož roku byla opravena do původního stavu. V roce [[1919]] byla farnost povýšena na [[děkanství]]. <br /><br /> | K samotné budově kostela patří také Volenická fara. První záznamy o ní pochází z roku 1344. V roce [1730] už k Volenické faře patřilo celkem 1760 lidí. V roce 1760 byla při požáru zničena původní budova, farní kronika a nejstarší farní [[matrika]]. Ještě téhož roku byla opravena do původního stavu. V roce [[1919]] byla farnost povýšena na [[děkanství]]. <br /><br /> | ||
Mezi ostatní památkově chráněné objekty patří usedlosti čp. 7, 9 a 18 v [[selské baroko|lidovém baroku]]. | Mezi ostatní památkově chráněné objekty patří usedlosti čp. 7, 9 a 18 v [[selské baroko|lidovém baroku]]. | ||
Řádka 87: | Řádka 101: | ||
Na jaře roku [[1926]] začaly stavební práce a [[5. únor]]a 1927 byla otevřena měšťanská škola čp. 112, obecná škola zůstala v čp. 3. Náklady na novou stavbu dosáhly výše 350 000 Kč. V roce [[1985]] byly zahájeny projekční práce architekty Františkem Cíchou a Ludvíkem Králem a v říjnu [[1991]] byla budova čp. 112 rozšířena, veškerá výuka se přesunula tam a obecná škola v čp. 3 byla zrušena. | Na jaře roku [[1926]] začaly stavební práce a [[5. únor]]a 1927 byla otevřena měšťanská škola čp. 112, obecná škola zůstala v čp. 3. Náklady na novou stavbu dosáhly výše 350 000 Kč. V roce [[1985]] byly zahájeny projekční práce architekty Františkem Cíchou a Ludvíkem Králem a v říjnu [[1991]] byla budova čp. 112 rozšířena, veškerá výuka se přesunula tam a obecná škola v čp. 3 byla zrušena. | ||
== Rodáci == | == Rodáci == | ||
- | '''Hromádka Jan''' | + | '''Hromádka Jan''' (18.12.1886 Volenice – 25.1.1968 České Budějovice)<br /> |
- | (18.12.1886 Volenice – 25.1.1968 České Budějovice)<br /> | + | |
Jan Hromádka je jedním z významných českých geografů. Otec byl Tomáš Hromádka, matka Rozálie, rozená Pelešková. Manželka Miloslava, rozená Rejmanová.<br /> | Jan Hromádka je jedním z významných českých geografů. Otec byl Tomáš Hromádka, matka Rozálie, rozená Pelešková. Manželka Miloslava, rozená Rejmanová.<br /> | ||
Studoval na učitelském ústavu v Příbrami (do 1906), na Karlově univerzitě v Praze a na univerzitě v Bratislavě. Roku 1928 získal titul PhDr., 1930 docent a 1939 se stal univerzitním profesorem. | Studoval na učitelském ústavu v Příbrami (do 1906), na Karlově univerzitě v Praze a na univerzitě v Bratislavě. Roku 1928 získal titul PhDr., 1930 docent a 1939 se stal univerzitním profesorem. | ||
- | Jeho vědecké prvotiny se zabývaly geomorfologickým vývojem Slovenska. Rozpracoval a načrtl všeobecný vývoj forem reliéfu a také navrhl jejich třídění podle vzniku. Je autorem všeobecného zeměpisu Slovenska, zeměpisných příruček o ČSSR, učebnice Ilustrovaný zeměpis všech dílů světa, Československého vojenského atlasu, Slovníku československé společnosti zeměpisné a časopisu Lidé a země. Budováním kateder geografické společnosti položil základy rozvoje slova ''geografie'' a vychoval první slovenské geografy, kteří rozvinuli jeho dílo. | + | Jeho vědecké prvotiny se zabývaly geomorfologickým vývojem Slovenska. Rozpracoval a načrtl všeobecný vývoj forem reliéfu a také navrhl jejich třídění podle vzniku. Je autorem všeobecného zeměpisu Slovenska, zeměpisných příruček o ČSSR, učebnice Ilustrovaný zeměpis všech dílů světa, Československého vojenského atlasu, Slovníku československé společnosti zeměpisné a časopisu Lidé a země. Budováním kateder geografické společnosti položil základy rozvoje slova ''geografie'' a vychoval první slovenské geografy, kteří rozvinuli jeho dílo. |
+ | |||
V letech 1945-1946 byl děkanem Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy, dále byl členem Slovenské učené společnosti, České národní badatelské rady, první předseda Slovenské zeměpisné společnosti a čestný člen České zeměpisné společnosti. Roku 1946 se stal držitelem Slovenské národní ceny a byl vyznamenán jugoslávským Řádem sv. Sávu a roku 1965 získal zlatou medaili VŠE.<br /> | V letech 1945-1946 byl děkanem Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy, dále byl členem Slovenské učené společnosti, České národní badatelské rady, první předseda Slovenské zeměpisné společnosti a čestný člen České zeměpisné společnosti. Roku 1946 se stal držitelem Slovenské národní ceny a byl vyznamenán jugoslávským Řádem sv. Sávu a roku 1965 získal zlatou medaili VŠE.<br /> | ||
Dnes nám ho připomíná pamětní deska vedle vchodu do obecního úřadu. | Dnes nám ho připomíná pamětní deska vedle vchodu do obecního úřadu. | ||
== Hospodářství == | == Hospodářství == | ||
- | '''Zemědělství''' | + | * '''Zemědělství''' – V roce 1906 byl otevřen hospodářský kurz pro zemědělský dorost. V roce 1929 se k družstvu dobrovolně připojila část rolníků. 20.1.1949 byl ustanoven případný výbor jednotného zemědělského družstva. Předsedou se stal pan František Masopust. |
- | V roce 1906 byl otevřen hospodářský kurz pro zemědělský dorost. V roce 1929 se k družstvu dobrovolně připojila část rolníků. 20.1.1949 byl ustanoven případný výbor jednotného zemědělského družstva. Předsedou se stal pan František Masopust. | + | |
- | První JZD vlastnilo 35,5 ha půdy a bylo v něm zaměstnáno 25 lidí.Mnoho lidí odmítlo do družstva vstoupit a následně byly tito lidé perzekuováni. V roce 1953 již vlastnilo 70 kusů dobytka, 180 ha půdy a mělo 30 členů. V roce 1973 se JZD Volenice rozrostlo sloučením s JZD Vojnice. V roce 1980 už mělo družstvo 282 členů a vlastnilo 1686 ha půdy. Při posledním sloučení 11.12.1986 s okolními družstvy vlastnilo JZD 2962 ha. | + | První JZD vlastnilo 35,5 ha půdy a bylo v něm zaměstnáno 25 lidí.Mnoho lidí odmítlo do družstva vstoupit a následně byly tito lidé perzekuováni. V roce 1953 již vlastnilo 70 kusů dobytka, 180 ha půdy a mělo 30 členů. V roce 1973 se JZD Volenice rozrostlo sloučením s JZD Vojnice. V roce 1980 už mělo družstvo 282 členů a vlastnilo 1686 ha půdy. Při posledním sloučení 11.12.1986 s okolními družstvy vlastnilo JZD 2962 ha. V roce 1976 získala dojička krav Růžena Kompitová státní vyznamenání za vynikající práci. |
- | V roce 1976 získala dojička krav Růžena Kompitová státní vyznamenání za vynikající práci. | + | |
- | Při sčítání lidu bylo k 1.3.1950 napočítáno v obci 92 zemědělských podniků, 47 ovcí, 72 koz, 1498 slepic, 96 husí. 29 kachen, 4 krůty, 61 koní, 483 krav, 257 vepřů a 35 včelstev.<br />Na Volenicku se dnes pěstují brambory, pšenice, ječmen, žito a řepka olejka. Pole zde dnes převažují nad kulturními lesy. | + | Při sčítání lidu bylo k 1.3.1950 napočítáno v obci 92 zemědělských podniků, 47 ovcí, 72 koz, 1498 slepic, 96 husí. 29 kachen, 4 krůty, 61 koní, 483 krav, 257 vepřů a 35 včelstev.<br />Na Volenicku se dnes pěstují brambory, pšenice, ječmen, žito a řepka olejka. Pole zde dnes převažují nad kulturními lesy. |
- | '''Průmysl''' | + | * '''Průmysl''' – Ve volenickém okolí byly v 19. století prováděny pokusy o těžbu grafitu z grafických rul. Zbytky hornických prací jsou dnes patrné v oblastech „Na Americe“ a „Na Vinicích“, kde těžba probíhala ještě v roce 1881. Práce však byly z ekonomických důvodů zastaveny. Ke skutečné těžbě grafitu došlo jen na Kněží hoře u Katovic v r. 1913 – 1922. |
- | Ve volenickém okolí byly v 19. století prováděny pokusy o těžbu grafitu z grafických rul. Zbytky hornických prací jsou dnes patrné v oblastech „Na Americe“ a „Na Vinicích“, kde těžba probíhala ještě v roce 1881. Práce však byly z ekonomických důvodů zastaveny. | + | * '''Služby'''– Ve Volenicích se nachází zdravotní oddělení pro dospělé, oddělení pro děti a zubní oddělení. Od roku 1997 je zdravotnické zařízení přestěhováno z čp. 111 do čp. 41, do zrekonstruované budovy bývalé mateřské školy. <br /> |
- | Ke skutečné těžbě grafitu došlo jen na Kněží hoře u Katovic v r. 1913 – 1922. | + | |
- | '''Služby''' | + | |
- | Ve Volenicích se nachází zdravotní oddělení pro dospělé, oddělení pro děti a zubní oddělení. Od roku 1997 je zdravotnické zařízení přestěhováno z čp. 111 do čp. 41, do zrekonstruované budovy bývalé mateřské školy. <br /> | + | |
Pošta byla zřízena v roce 1872. Prvním poštmistrem byl Jan Benada. První pošta se nacházela v č.p. 43. V pamětní síni Obecního úřadu Volenice jsou zachovány lyže z 20. let 20. století, na nichž poštmistr v zimě objížděl Volenice a přilehlé obce, aby doručil zásilky. <br /> | Pošta byla zřízena v roce 1872. Prvním poštmistrem byl Jan Benada. První pošta se nacházela v č.p. 43. V pamětní síni Obecního úřadu Volenice jsou zachovány lyže z 20. let 20. století, na nichž poštmistr v zimě objížděl Volenice a přilehlé obce, aby doručil zásilky. <br /> | ||
- | V roce 1922 bylo v obci osm obchodů, čtyři hostince, dva řezníci, tři kováři, mlýn, dva pekaři a cihelna. | + | V roce 1922 bylo v obci osm obchodů, čtyři hostince, dva řezníci, tři kováři, mlýn, dva pekaři a cihelna. |
- | == | + | |
- | + | == Externí odkazy == | |
- | + | ||
- | + | {{commonscat|Volenice (Strakonice District)}}{{Obec Volenice (okres Strakonice)}}{{Okres Strakonice}}{{Článek z Wikipedie}} | |
- | + | [[Kategorie:Volenice (okres Strakonice)| ]] | |
- | + | ||
- | + | ||
- | + | ||
- | + | ||
- | + | ||
- | + | ||
- | + | ||
- | + | ||
- | + | ||
- | {{ | + | |
- | {{Okres Strakonice}} | + | |
[[Kategorie:Vesnice okresu Strakonice]] | [[Kategorie:Vesnice okresu Strakonice]] |
Aktuální verze z 14. 1. 2022, 14:53
Obec Volenice se nachází v okrese Strakonice, kraj Jihočeský.
- Ke dni 28. 8. 2006 zde žilo 562 obyvatel.
- Ke dni 1. 1. 2021 zde žilo 554 obyvatel.
Obsah |
Geografie
Obec se nachází v nadmořské výšce 468 m. n. m.
Geografické prostředí se vyznačuje tím, že se zde sbíhají první výběžky Šumavského podhůří nad Pootavským alem. Geografická poloha zde podmínila vznik velmi členitého reliéfu s hlubokými údolími vodních toků (jedná se pouze o malé potoky, přítoky Otavy).
Geologický podklad tvoří magmatizované ruly, které pochází z nejstarší části Českého masivu. V okolí Volenic vystupuje granodiorit – světle šedá hlubinná magmatická hornina. V severovýchodní části území, blíže k řece Otavě, je horninový podklad překryt čtvrtohorními říčními písky a štěrkopísky. V území severozápadních Volenic se vyskytují naváté sprašné hlíny. Půdy na těchto matečných podkladech jsou středně těžké, písčitohlinité a hlinité, hluboké a středně hluboké a snadno zpracovatelné. Podle typové klasifikace jde o půdy podzolové- kambizemě nižších poloh.
Podnební charakteristika
- průměrná roční teplota vzduchu : 7° C
- průměrná teplota vzduchu v lednu : -2, -3° C
- průměrná teplota vzduchu v červenci : 17° C
- roční úhrn srážek : 600-650 mm
- průměrná maximální výška sněhu : 30-50 cm
- dny se sněhovou přikrývkou : 50-69
Rostlinstvo a živočišstvo
Na území Volenicka se nachází pouze typická hercynská květena a dubovo-bukové lesy. Ze zvířat se zde vyskytují všechny středoevropské druhy, které žijí na polích, v malých listnatých a smíšených lesech (velké lesní komplexy bychom zde hledali marně).
Části obce
- Volenice
- Ohrazenice
- Tažovice
- Tažovická Lhota
- Vojnice
Historie
Nejstarší období
Podle knihy archeologa Dubského bylo území, kde se obec nachází, osídleno již v mladší době slovanské. Starší osídlení dokládá i nález ze 16. dubna 1924, kdy tehdejší starosta Šiška nalezl v prastaré studánce na louce v trati U Dubu dvě historické nádobky. První nádobka je miska vyrobená z hnědočervené hlíny, vysoká 7,3 cm, na výduti zdobená řádkou vrypů. Druhá nádobka je štíhlá láhev se zúženým hrdlem z hrubé šedé hlíny, vysoká 10,5 cm , nepravidelně formovaná. Nádoby také mohou pocházet z doby stěhování národů nebo ze 13. století. Obě byly darovány muzeu v Českých Budějovicích.
Středověk
První písemná zpráva o obci pochází z roku 1227. V této době obec s významným poutním kostelem patřila klášteru sv. Jiří v Praze a historická listina dokazuje, že mu musela platit desátek. Předpokládá se však, že vesnice vznikla v 10. století a podle profesora Antonína Profouse pochází název z osobního jména Volen - ves lidí Volenových. Později ves drželi různí šlechtici:
- Sezem a Protiva z Frymburka (před rokem 1384)
- Stach z Bubna, Václav Racek z Bubna a Werlýchové z Bubna
- Jiří z Poděbrad (roku 1456 koupil za 250 kop českých)
- Vilém z Rožmberka (roku 1463 je mu obec zastavena králem) a jeho potomci Švihovští sídlící na Rabí
- Kocové z Dobrše (od roku 1532)
18. a 19. století
Panský dvůr zde existoval až do roku 1786. Tehdy byl zrušen a jeho pozemky rozděleny. Ve druhé polovině 19. století zanikly feudální vztahy definitivně a obec byla přičleněna k politickému okresu Strakonice, kam patří dodnes.
20. století
Z vesnických mužů bylo do rakousko-uherského vojska povoláno 140 vojáků, z nichž jich 21 zemřelo a dnes je připomíná památník na návsi.
- Meziválečné období
V roce 1920 byla poprvé otevřena veřejná knihovna. Roku 1922 byl odhalen památník obětem I. světové války. V roce 1926 si místní učitel ve výslužbě Karel Hajský koupil první rozhlasový přijímač. V roce 1927 se o Vánocích rozsvítila první elektrická žárovka ve Volenicích. Dne 23. července 1930 byl založen volenický SOKOL a prvním jeho starostou se stal Josef Staněk. V roce 1935 už v obci fungovalo dvacet tři rozhlasových přijímačů a roku 1936 si četnická stanice pořídila první telefon, druhým majitelem telefonu se stal obchod Josefa Diviše.
V kronice obce Volenice jsou zapsány zprávy o tom, že 18. ledna 1943 bylo sedm volenických Židů odvezeno do koncentračního tábora v Terezíně. Další záznam ukazuje, že 8. dubna 1944 byli gestapem zatčeni voleničtí občané Tomáš Strejc a Václav Sýkora.
Poslední důležitou událostí II. světové války se stala cesta vlaku, který vezl vězně z Osvětimi – Transportu smrti. Před stanicí Katovice byl vlak 20. dubna 1945 napaden americkými stíhacími letouny (tzv. hloubkaři). Polští vězni v předpokladu, že se jedná o polské Katowice, využili zmatku a uprchli spolu s vězni jiných národností do lesů u Katovic. Cestou byli pronásledováni příslušníky SS, kteří transport doprovázeli, a u Novosedel jich bylo sedm zastřeleno (další čtyři u Katovic). Zastřelení vězni (mezi nimi byl i jeden Čech) byli pohřbeni na místním hřbitově a zbylí uprchlíci byli ukrýváni na půdách statků, kde je voleničtí občané živili. Po čase byla mrtvá těla exhumována a převezena do Prahy, ve Volenicích je jejich památka každoročně připomínána.
V roce 1945 bylo ve Volenicích ubytováno celkem 150 amerických vojáků.
Roku 1946 se konaly volby do národního shromáždění: vyhráli komunisté se 198 hlasy, lidovci získali 97 hlasů, sociální demokraté 29 a národní socialisté 46. Dne 28. srpna 1947 proběhlo historicky první hlášení místního rozhlasu. V roce 1950 se z Volenic do Katovic přestěhovala četnická stanice a roku 1969 proběhlo první promítání kina ve Volenicích. Roku 1972 vlastnili voleničtí obyvatelé už 20 automobilů, 28 motorek, požární zbrojnici a koupaliště.
V roce 1983 byl dokončen vodojem Na Vinici a 1989 také čistička odpadních vod.
Pamětihodnosti
- Kostel svatého Petra a Pavla
Pozdně románský kostel sv. Petra a Pavla byl vystavěn strakonickou hutí v letech 1230 - 1240. V důsledku četných požárů byl pozměňován do dalších uměleckých směrů: gotického, renesančního a barokního. Z doby románské je zdivo hlavní lodi a kamenný portál v kobce na jižní straně. Románský kostel měl po stěnách freskové obrazy, jejichž zbytky jsou uloženy na půdě kostela. Také měl rovný strop z dřevěných trámů, avšak byl vyšší než jeho gotická přestavba. Ta pochází z roku 1577 a vytvořil jí architekt Tomáš Červený z Mendrisia. Tehdy byl přestavěn také presbytář, klenba hlavní lodi a celá loď vedlejší. Okna kostela však nejsou gotická, byla při opravě zrománštěna. Nynější klenba nás zaujme svými kruhovými a elipsovými ornamenty. Dále je zdobena vypouklými žebry, mezi nimiž jsou propleteny kruhy a elipsy. Žebra tvoří nad lodí dvě křížové klenby, které jsou ozdobeny na osmi průsečnících maskami fantastického šklebícího se obličeje. V západním svorníku je vytesán znak paní Kocové, ve východním zlaté kolo pánů Koců (v kostele se totiž nachází i jejich rodinná hrobka). V roce 1715 byla přistavěna barokní věž. V roce 1909 byl kostel kompletně opraven podle návrhů Kamila Hilberta.
Uvnitř kostela se nachází hlavní renesančně-barokní oltář a čtyři vedlejší oltáře. Na hlavním oltáři jsou umístěny tři pozdně gotické sochy: uprostřed Madona, po stranách zlacené sochy sv. Petra a Pavla. Obrazy na vedlejších oltářích pocházejí z 19. století a znázorňují svaté mučedníky. Nejvýše nad kulatým okénkem sedí socha Boha Otce třímající žezlo, držící zeměkouli a hledící na Rodičku Boží s Ježíškem, nad níž je stříbrná holubička – symbol Ducha Svatého. Při kopání hrobky rodu Koců byly nalezeny dva obrovské zuby, pokládané za lidské. První je 6,5 cm dlouhý a 3 cm široký, druhý je 5 cm dlouhý a 2,5 cm široký. Oba jsou dnes zabudovány nad vchodem do hlavní lodi. V kostele můžeme nalézt také tradiční varhany z roku 1650 věnované Lidmilou Kateřinou Kocovou. V roce 1652 byl vysvěcen první zvon Svatý Petr , v roce 1666 Svatý Pavel a roku 1871 Svatý Jan. V dubnu roku 1942 byly dva zvony odvezeny pro válečné účely. Z tohoto důvodu Voleničtí v roce 1974 zakoupili zvony nové : Petr a Pavel ( vysvěceny 6. července 1975) a Marie ( vysvěcen 17. října 1976). V kostele se také nacházejí historické věžní hodiny uvedené do chodu v roce 1906 farářem, panem Františkem Bláhovcem.
Volenický kostel je dodnes významným poutním místem a každoročně 29. června se zde koná pouť.
- Fara
K samotné budově kostela patří také Volenická fara. První záznamy o ní pochází z roku 1344. V roce [1730] už k Volenické faře patřilo celkem 1760 lidí. V roce 1760 byla při požáru zničena původní budova, farní kronika a nejstarší farní matrika. Ještě téhož roku byla opravena do původního stavu. V roce 1919 byla farnost povýšena na děkanství.
Mezi ostatní památkově chráněné objekty patří usedlosti čp. 7, 9 a 18 v lidovém baroku.
Dále společný hrob obětí transportu smrti ze druhé světové války.
Další objekty památkového zájmu jsou budova čp. 89, dále boží muka při cestě k Tažovicům, kamenný kříž u silnice do Štěchovic a sloup sv. Vavřince na návsi.
Škola
První škola ve Volenicích vznikla ve 14. století při kostele sv. Petra a Pavla. První školní budovu dal vystavět Jan Markvart Koc z Dobrše v roce 1635. Jednalo o budovu dřevěnou, krytou šindelem. Na konci 18. století byl jako škola pronajat sál hostince Františka Benady. Takto byl využíván do roku 1809, kdy byla postavena obecná škola u kostela čp. 3. Do roku 1818 byla jednotřídní, dalších 60 let dvojtřídka a 14. března 1878 byla slavnostně otevřena třetí třída pro celkem 336 dětí z Volenic a okolí. V roce 1924 chodilo do této školy 403 žáků, z nichž 376 bylo římsko-katolického vyznání, 21 se hlásilo k Československé církvi husitské, 2 byli Židé a 4 ateisté.
Na jaře roku 1926 začaly stavební práce a 5. února 1927 byla otevřena měšťanská škola čp. 112, obecná škola zůstala v čp. 3. Náklady na novou stavbu dosáhly výše 350 000 Kč. V roce 1985 byly zahájeny projekční práce architekty Františkem Cíchou a Ludvíkem Králem a v říjnu 1991 byla budova čp. 112 rozšířena, veškerá výuka se přesunula tam a obecná škola v čp. 3 byla zrušena.
Rodáci
Hromádka Jan (18.12.1886 Volenice – 25.1.1968 České Budějovice)
Jan Hromádka je jedním z významných českých geografů. Otec byl Tomáš Hromádka, matka Rozálie, rozená Pelešková. Manželka Miloslava, rozená Rejmanová.
Studoval na učitelském ústavu v Příbrami (do 1906), na Karlově univerzitě v Praze a na univerzitě v Bratislavě. Roku 1928 získal titul PhDr., 1930 docent a 1939 se stal univerzitním profesorem.
Jeho vědecké prvotiny se zabývaly geomorfologickým vývojem Slovenska. Rozpracoval a načrtl všeobecný vývoj forem reliéfu a také navrhl jejich třídění podle vzniku. Je autorem všeobecného zeměpisu Slovenska, zeměpisných příruček o ČSSR, učebnice Ilustrovaný zeměpis všech dílů světa, Československého vojenského atlasu, Slovníku československé společnosti zeměpisné a časopisu Lidé a země. Budováním kateder geografické společnosti položil základy rozvoje slova geografie a vychoval první slovenské geografy, kteří rozvinuli jeho dílo.
V letech 1945-1946 byl děkanem Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy, dále byl členem Slovenské učené společnosti, České národní badatelské rady, první předseda Slovenské zeměpisné společnosti a čestný člen České zeměpisné společnosti. Roku 1946 se stal držitelem Slovenské národní ceny a byl vyznamenán jugoslávským Řádem sv. Sávu a roku 1965 získal zlatou medaili VŠE.
Dnes nám ho připomíná pamětní deska vedle vchodu do obecního úřadu.
Hospodářství
- Zemědělství – V roce 1906 byl otevřen hospodářský kurz pro zemědělský dorost. V roce 1929 se k družstvu dobrovolně připojila část rolníků. 20.1.1949 byl ustanoven případný výbor jednotného zemědělského družstva. Předsedou se stal pan František Masopust.
První JZD vlastnilo 35,5 ha půdy a bylo v něm zaměstnáno 25 lidí.Mnoho lidí odmítlo do družstva vstoupit a následně byly tito lidé perzekuováni. V roce 1953 již vlastnilo 70 kusů dobytka, 180 ha půdy a mělo 30 členů. V roce 1973 se JZD Volenice rozrostlo sloučením s JZD Vojnice. V roce 1980 už mělo družstvo 282 členů a vlastnilo 1686 ha půdy. Při posledním sloučení 11.12.1986 s okolními družstvy vlastnilo JZD 2962 ha. V roce 1976 získala dojička krav Růžena Kompitová státní vyznamenání za vynikající práci.
Při sčítání lidu bylo k 1.3.1950 napočítáno v obci 92 zemědělských podniků, 47 ovcí, 72 koz, 1498 slepic, 96 husí. 29 kachen, 4 krůty, 61 koní, 483 krav, 257 vepřů a 35 včelstev.
Na Volenicku se dnes pěstují brambory, pšenice, ječmen, žito a řepka olejka. Pole zde dnes převažují nad kulturními lesy.
- Průmysl – Ve volenickém okolí byly v 19. století prováděny pokusy o těžbu grafitu z grafických rul. Zbytky hornických prací jsou dnes patrné v oblastech „Na Americe“ a „Na Vinicích“, kde těžba probíhala ještě v roce 1881. Práce však byly z ekonomických důvodů zastaveny. Ke skutečné těžbě grafitu došlo jen na Kněží hoře u Katovic v r. 1913 – 1922.
- Služby– Ve Volenicích se nachází zdravotní oddělení pro dospělé, oddělení pro děti a zubní oddělení. Od roku 1997 je zdravotnické zařízení přestěhováno z čp. 111 do čp. 41, do zrekonstruované budovy bývalé mateřské školy.
Pošta byla zřízena v roce 1872. Prvním poštmistrem byl Jan Benada. První pošta se nacházela v č.p. 43. V pamětní síni Obecního úřadu Volenice jsou zachovány lyže z 20. let 20. století, na nichž poštmistr v zimě objížděl Volenice a přilehlé obce, aby doručil zásilky.
V roce 1922 bylo v obci osm obchodů, čtyři hostince, dva řezníci, tři kováři, mlýn, dva pekaři a cihelna.
Externí odkazy
|
Obec Volenice |
---|
Ohrazenice • Tažovice • Tažovická Lhota • Vojnice • Volenice |
Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
---|
Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |