Šablona:Článek dne/2017/29

Z Multimediaexpo.cz

Aktuální verze z 7. 1. 2019, 12:44

Jana Novotná (* 2. října 1968, † 19. listopadu 2017) byla česká tenisová trenérka, profesionální tenistka a světová jednička v ženské čtyřhře, která hrála na okruhu WTA v letech 1987 až 1999. Zejména na rychlých površích praktikovala styl servis-volej, který se stal během její kariéry mezi ženami vzácný.

Třikrát hrála finále dvouhry ve Wimbledonu, v roce 1998 vítězně, v letech 1993 a 1997 z něj odešla poražena. Stala se tak nejstarší vítězkou premiérového grandslamového turnaje ve dvouhře otevřené éry, když na wimbledonský titul dosáhla ve 29 letech a 9 měsících věku. Vyhrála Turnaj mistryň konaný v New Yorku ve dvouhře (1995) i ve čtyřhře (1995 a 1997, navíc byla pětkrát ve finále). V ženské čtyřhře získala celkově 12 Grand Slamů (vyhrála v ní všechny čtyři grandslamy), ve smíšené čtyřhře pak dosáhla na čtyři grandslamy. Se spoluhráčkou Helenou Sukovou vytvořily v sezóně 1990 sérii 44zápasové neporazitelnosti ze čtyřhry, což představuje 3. nejdelší takovou šňůru v ženském tenise.

Na turnajích WTA vyhrála 24 turnajů ve dvouhře, 76 ve čtyřhře a 4 ve smíšené čtyřhře. Dohromady vyhrála 100 turnajů WTA, čímž je jednou ze sedmi tenistek historie, jež dosáhly 100 a více titulů WTA. Roku 1994 vyhrála s Petrem Kordou pro Českou republiku Hopmanův pohár.

Nejvýše na žebříčku WTA pro dvouhru byla klasifikovaná v červenci 1997 na 2. místě. Jediný zápas ji dělil od pozice ženské světové jedničky ve dvouhře, a to vítězné semifinále na US Open 1998 s Martinou Hingisovou, které ovšem prohrála 6–3, 1–6, 4–6. Na žebříčku WTA pro čtyřhru byla nejvýše hodnocená v srpnu 1990 na 1. místě.

V letech 1989, 1990, 1991, 1996 a 1998 byla vyhlášena nejlepší deblistkou ženského okruhu WTA. Do Mezinárodní tenisové síně slávy byla přijata v roce 2005.

Na profesionální okruh WTA vstoupila v únoru 1987. V prvních letech kariéra dosahovala nejlepších výsledků v ženské čtyřhře a roku 1990 se stala světovou deblovou jedničkou. Od chvíle, kdy jí začala trénovat Hana Mandlíková se zlepšila její hra i ve dvouhře. V roce 1991 se poprvé probojovala do finále dvouhry Grand Slamu, a to na Australian Open, kde podlehla Monice Selešové 5–7, 6–3, 6–1.

O dva roky později dosáhla finálové účasti v singlu Wimbledonu, ve kterém již vedla v rozhodujícím setu 4–1 a 40-15 nad obhájkyní titulu Steffi Grafovou, když první dva sety skončily 6–7, 6–1. Přesto závěr psychicky nezvládla, začala kazit lehké míče. Grafová daný game zvrátila a získala pět her v řadě, čímž vyhrála třetí set 6–4. Při ceremoniálu finalistek se pak rozplakala vévodkyni z Kentu na rameni. Ta ji utěšovala, že jednou jistě turnaj vyhraje...