Tetrachlorethylen

Z Multimediaexpo.cz

(Rozdíly mezi verzemi)

Aktuální verze z 22. 10. 2013, 14:22

Tetrachlorethylen (systematický název tetrachlorethen; často se používá označení perchlorethylen nebo různé další názvy) je chlorovaný uhlovodík s chemickým vzorcem Cl₂C=CCl₂. Jedná se o bezbarvou kapalinu široce používanou k chemickému čištění oděvů. Má sladkou vůni vnímanou většinou lidí již při koncentraci 1 ppm. Roční světová výroba v roce 1985 byla 1 milion tun^[1].

Použití

Tetrachlorethylen je výtečné rozpouštědlo organických látek. Je těkavý, velmi stabilní a nehořlavý. Proto se široce používá pro suché čištění. Většinou ve směsi s dalšími chlorovanými uhlovodíky se užívá k odmašťování kovových částí v automobilovém a jiném kovodělném průmyslu. Je obsažen v některých spotřebitelských výrobcích, například odstraňovačích nátěrů.

Historické aplikace

Tetrachlorethylen se dříve rozsáhle používal jako meziprodukt při výrobě 1,1,1,2-tetrafluorethanu (HFC-134a) a podobných chladiv. Na počátku 20. století byl také nejúčinnějším dostupným prostředkem proti měchovcům.

Zdraví a bezpečnost

IARC klasifikuje tetrachlorethen jako karcinogen Skupiny 2A, což znamená pravděpodobnou karcinogenitu pro člověka^[2]. Podobně jako mnoho dalších chlorovaných uhlovodíků působí tetrachlorethylen tlumivě na centrální nervový systém a může vstupovat do těla přes dýchací ústrojí nebo kůži^[3]. Rozpouští tuky v kůži a může ji dráždit.

Tetrachlorethylen je běžným kontaminantem půdy. Vzhledem k jeho mobilitě v podzemní vodě, nízkoúrovňové toxicitě a vysoké hustotě (vyšší než hustota vody) je jeho odstraňování mnohem složitější než u úniků ropy.

Další čtení

Toxicological Profile for Tetrachloroethene [online]. Agency for Toxic Substances and Disease Registry. Dostupné online.
Doherty, R.E.. A History of the Production and Use of Carbon Tetrachloride, Tetrachloroethylene, Trichloroethylene and 1,1,1-Trichloroethane in the United States: Part 1 - Historical Background; Carbon Tetrachloride and Tetrachloroethylene. Journal of Environmental Forensics, 2000, roč. 1, s. 69–81. DOI:10.1006/enfo.2000.0010.

Reference

↑ M. Rossberg et al. “Chlorinated Hydrocarbons” in Ullmann’s Encyclopedia of Industrial Chemistry 2006, Wiley-VCH, Weinheim.
↑ IARC monograph. "Tetrachloroethylene" Vol. 63, p. 159. Last Updated May 20, 1997. Last retrieved June 22, 2007.
↑ Control of Exposure to Perchloroethylene in Commercial Drycleaning. Hazard Controls: Publication 97-157. National Institute for Occupational Safety and Health.

Externí odkazy

(anglicky) ATSDR Case Studies in Environmental Medicine: Tetrachloroethylene Toxicity U.S. Department of Health and Human Services
(anglicky) Australian National Pollutant Inventory (NPI): Tetrachloroethylene
(anglicky) Julian Kesner: "Toxic Fumes May Have Made Gunman Snap",, New York Daily News, April 20, 2007

Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010
Informace o článku. Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. Tento text je dostupný za podmínek Creative Commons 3.0 Unported – creativecommons.org. Originální článek na české Wikipedii

[Ullmann-0] M. Rossberg et al. “Chlorinated Hydrocarbons” in Ullmann’s Encyclopedia of Industrial Chemistry 2006, Wiley-VCH, Weinheim.

[1] IARC monograph. "Tetrachloroethylene" Vol. 63, p. 159. Last Updated May 20, 1997. Last retrieved June 22, 2007.

[2] Control of Exposure to Perchloroethylene in Commercial Drycleaning. Hazard Controls: Publication 97-157. National Institute for Occupational Safety and Health.

[1]

[2]

[3]