Bělověžský prales

Z Multimediaexpo.cz

Aktuální verze z 11. 5. 2024, 10:07

Bělověžský prales (2007)

Řeka Lutownia protékající pralesem

Bělověžský prales (bělorusky: Белавеская пушча, polsky: Puszcza Białowieska) je zbytek původního panenského pralesa, který v minulosti pokrýval klimaticky mírné pásmo evropské pevniny.

Bělověžský prales leží po obou stranách hranice Polska a Běloruska mezi řekami Narewka a Hwoźna. Reliéf krajiny je rovinný s výškou 150 až 170 m nad mořem. Klima je mírně kontinentální.

Rozloha chráněného území na polské straně je přibližně 100 km². Na běloruské straně celá biosférická rezerva zahrnuje 1 770 km². Z toho nejpřísněji chráněná část má 157 km², ochranné pásmo 714 km² a přechodová oblast 900 km². Oblast zařazená na Seznam světového dědictví UNESCO tvoří v obou zemích území o rozloze 876 km². Hranice mezi Polskem a Běloruskem probíhá napříč pralesem a je zcela uzavřena nejen pro turisty, ale i pro jakoukoliv větší zvěř.

Historie

Původně byla celá oblast střední a východní Evropy pokryta hlubokými lesy obdobnými těm, které se dochovaly v této rezervaci. Až do 14. století putovali lidé pouze podél řek. Cesty a mosty se v této oblasti začaly objevovat až mnohem později.

První zmínky o místě dnešní přírodní rezervace spadají do 10. století v souvislosti s lovem zvířat. Název Bělověžský prales se odvozuje od malé pohraniční vesničky Bialowieže, dnes na polském území. Během století prales střídavě ovládala litevská knížata, polští králové a ruští caři.

V 15. století patřil tento kraj králi Ladislavu Jagelonskému, který využil jeho přírodního bohatství jako zdroj potravy pro svá vojska před bitvou u Grünwaldu a dřevěný lovecký zámeček v obci Bialowěža jako útočiště před morovou epidemií v roce 1426. První dokument, který se vztahu k jisté ochraně tohoto území je znám z doby panování krále Zikmunda I. Starého (1538), který vyhlásil přísné tresty za pytláctví a za ulovení zubra dokonce trest smrti.

Jako lovecký revír byl prales vyhlášen roku 1541 se zvláštním důrazem na ochranu populace zubrů. Král Vladislav IV. Waza vydal v roce 1639 zvláštní dekret, kterým osvobodil všechny obyvatele pralesa z poddanství za to, že budou poskytovat králi lovecké služby, ba dokonce je osvobodil od daňové povinnosti, pokud budou pečovat o les.

Až do 17. století byl prales prakticky neobydlený. Teprve za vlády Jana Kazimíra zde vzniklo několik osad, jejichž obyvatelé se zabývali výrobou dehtu a zužitkováním malých ložisek železné rudy.

Po prvním dělení Polska připadl celý kraj Rusku a car Pavel I. (syn Kateřiny II.) znovu uvrhl obyvatele do poddanství a prakticky zrušil ochranu lesa. Počet zubrů poklesl během 15 let na pouhých 200 kusů. Za carů Alexandra I. a Alexandra II. byla ochrana zubrů znovu zavedena, takže koncem 19. století se stav blížil až 1 000 kusům.

V průběhu 1. světové války utrpěl prales i jeho obyvatelé těžké ztráty. Německá armáda obsadila kraj v srpnu 1915. Okamžitě následovaly snahy o rychlou industrializaci země a stáda zubrů byla bez milosti střílena. Poslední zubr byl zastřelen pytlákem těsně po skončení války, patrně v lednu roku 1919.

Ihned po skončení bojů (1. světová válka zde de facto skončila až v roce 1921 polsko-sovětskou válkou) byla polskou vládou vyhlášena na území Puszcza Białowieska v roce 1923 národní přírodní rezervace. Bylo však zjištěno, že zubr evropský byl ve volné přírodě zcela vyhuben a v různých zoologických zahradách přežívá posledních 54 exemplářů. Polský stát proto zakoupil čtyři zubry v evropských zoologických zahradách a na západním Kavkaze, vyhlásil Bělověžský národní park se zpřísněnou ochranou a otevřel pro zubry chovnou stanici. Zdálo se, že opětovnému uvedení zubra do přírody nestojí nic v cestě. V roce 1939 mělo stádo již 16 kusů.

V roce 1939 podle dohody s nacistickým Německem tento kraj obsadila Rudá armáda a původní polští obyvatelé byli deportováni na Sibiř. V roce 1941 vystřídali ruské okupanty okupanti němečtí a pro změnu bylo deportováno ruské obyvatelstvo. Hermann Göring zde plánoval vytvoření největšího loveckého revíru na světě. Prales se však stal spíše útočištěm polských a sovětských partyzánů. V červnu byla oblast znovu obsazena Rudou armádou. V bojích na konci války byl zcela zničen historický lovecký zámek v Bialověži. Stádečko zubrů však zůstalo zachováno, částečně i proto, že obě bojující strany vyhlásily za zabití zubra trest smrti. V roce 1952 jsou první zubři vypuštěni do volné přírody a v roce 1957 se narodilo na svobodě první zubří tele.

Po válce byl prales rozdělen mezi Polsko a Běloruskou sovětskou republiku. Na Seznam světového dědictví UNESCO byl prales zapsán již v roce 1992 a o rok později byl uznán jako světová biosférická rezervace pod ochranou UNESCO.

Bělorusko otevřelo v roce 2004 ve své části Muzeum Nového roku a vyhlásilo prales za domov Dědy Mráze.

Z novodobé historie stojí za zmínku, že v Bialověži byla nejvyššími představiteli Ruska, Běloruska a Ukrajiny 8. prosince 1991 podepsána Bělověžská dohoda, jíž byl rozpuštěn Sovětského svazu a vytvořeno Společenství nezávislých států.

Flora

Lesy pokrývají více než 96 % plochy celé oblasti. Zbývající plochy jsou pole, louky, cesty a vodní plochy. V posledních letech se plocha lesů rozšiřuje, tak jak prales dobývá zpět louky a opuštěná pole.

Převládajícím typem lesa je přirozený listnatý les, který pokrývá téměř polovinu celkové plochy. 37 % tvoří jehličnaté porosty a zbytek jsou smíšené lesy. Nejčastěji zastoupeným druhem je smrk ztepilý (26 %), borovice lesní (24 %), olše lepkavá (17 %), dub letní (12 %) a bříza bílá i pýřitá (11 %). Zbytek tvoří jasan ztepilý, javor mléč, lípa malolistá, habr obecný, topol osika a jilm. Průměrné stáří stromů je 73 let. Téměř 40 % plochy pralesa je tvořeno stromy staršími 80 let. V centrální části pralesa je průměrný věk stromů 130 let.

V rezervaci je řada dubů jejichž obvod ve výšce 130 cm je větší než 600 cm. Mnohé mají svá vlastní jména a požívají nejpřísnější ochrany (např.: Velký Mamamuši – 690 cm, Král Nieznanowa – 630 cm, Vládce jihu – 610 cm, Vládce severu – 605 cm, Jižní kříž – 630 cm atd.). Všechny tyto stromy dosahují výšky okolo 40 m. Nejznámějším stromem v této kategorii je Jagelonský dub, pod kterým prý odpočíval Vladislav Jagellonský před bitvou u Grunwaldu roku 1410.

Celkem bylo dosud v pralese identifikováno více než 1000 druhů cévnatých rostlin, z nichž zhruba 660 lze považovat za původní druhy. Zbytek jsou druhy zavlečené činností člověka, kterých stále přibývá.

Nejčastějšími zástupci jsou:

• Asteraceae (hvězdnicovité) – 108 druhů,
• Poaceae (lipnicovité – trávy) – 85 druhů,
• Cyperaceae (šáchorovité) – 66 druhů,
• Rosaceae (růžovité) – 59 druhů,
• Fabaceae (bobovité) – 54 druhů,
• Caryophyllaceae (hvozdíkovité) – 43 druhů,
• Scrophulariaceae (krtičníkovité) – 41 druhů,
• Lamiaceae (hluchavkovité) – 41 druhů,
• Brassicaceae (brukvovité) – 40 druhů,
• Apiaceae (miříkovité) – 32 druhů,
• Orchidaceae (vstavačovité) – 24 druhů,
• Polygonaceae (rdesnovité) – 24 druhů.

Fauna

Zubr evropský

S ohledem na klimatické podmínky žije v pralese obrovské množství živočišných druhů. Doposud jich bylo popsáno více než 12 tisíc, ale odhaduje se, že skutečný počet bude přibližně dvojnásobný.

Přirozeně nejvyšší počet druhů se týká hmyzu, pavouků, červů atd., ale v pralese žije také na 32 druhů ryb, 7 druhů plazů, 250 druhů ptáků a 58 druhů savců.

Nejslavnějším představitelem fauny je samozřejmě zubr evropský (Bison bonasus bonasus), jehož znovuuvedení do přírody má nádech dobrodružného románu (viz Historie). Stádo zubrů se ze čtyř zvířat vypuštěných z chovné stanice do přírody v roce 1952 rozrostlo na dnešních 250 až 300 kusů. Tento počet je již o něco vyšší než může bělověžský prales uživit a tak počet zvířat musí být dokonce regulován. Dalším slavným představitelem fauny je pak tarpan lesní, zpětným křížením vzkříšený divoký kůň.

Externí odkazy

• Bělověžský prales
• http://www.polska.pl/przyroda/regiony/wysoczyzny_pb/bialowieza/index.htm
• Bialowieski Park Narodowy (polsky, anglicky)
• Trees of Bialowieza National Park

Polské památky na seznamu světového dědictví UNESCO
Bělověžský prales • Dřevěné kostely v jižním Malopolsku • Hala století ve Vratislavi • Hrad Malbork • Kalwaria Zebrzydowska • Kostely míru ve městech Jawor a Svídnice • Krakov • Auschwitz-Birkenau • Park Mużakowski • Solný důl Wieliczka • Toruň • Varšavské staré město • Zamość

Běloruské památky na seznamu světového dědictví UNESCO
Bělověžský prales • komplex zámku Mir • architektonický a kulturní komplex rodiny Radziwillů v Ňasviži • Struveho geodetický oblouk