Šablona:Článek dne/2024/08

Z Multimediaexpo.cz

(Rozdíly mezi verzemi)

Aktuální verze z 23. 4. 2024, 00:04

Robert Oppenheimer (* 22. dubna 1904, † 18. února 1967) byl americký teoretický fyzik, nejznámější svou účastí v projektu Manhattan, kde řídil vývoj první jaderné zbraně v tajné laboratoři v Los Alamos v Novém Mexiku. Bývá označován jako „otec atomové bomby“. Byl starším bratrem dalšího fyzika Franka Oppenheimera.

Spolu s Miltonem Plessetem podal roku 1933 jako první správný popis mechanismu tvorby párů elektron–pozitron vlivem gama paprsků (gama záření) a kvantitativně vysvětlil absorpci záření γ v těžkých prvcích. Pod vlivem školy Ernesta Lawrence v Berkeley se věnoval i jaderné fyzice, kde v letech 1933–34 studoval deuteronové reakce. Později se jeho zájem obrátil na kosmické záření a teorii mezonových částic.

Vykonával také pedagogickou praxi a na jeho přednášky se sjížděli studenti z celých Spojených států. Studenty díky svému enormnímu rozsahu vědomostí a schopnosti vědecké syntézy vedl k univerzálnímu pojetí fyziky. Roku 1938 byl jmenován řádným profesorem Kalifornské univerzity a o pět let později byl jako přední atomový fyzik zvolen za člena Akademie věd.

V roce 1936 se seznámil s levicovou aktivistkou, členkou komunistické strany Jean Tatlockovou a stali se z nich blízcí přátelé. Pod jejím vlivem se začal zajímat o politické a hospodářské problémy i mezinárodní situaci. Když po smrti otce v roce 1937 zdědil značný majetek, podporoval finančně protifašistické organizace a levicový tisk, do kterého přispíval vlastními články. Rozešli se roku 1940, když se Oppenheimer zamiloval do bioložky Katherine Pueningové a oženil se s ní.

V roce 1941 byl Robert Oppenheimer jako přední jaderný fyzik zapojen do komise, která posuzovala možnosti použití jaderné energie pro vojenské účely. Z vlastní iniciativy přikročil k pokusům se štěpením uranu a dosažené výsledky vedly k rozhodnutí vytvořit výzkumné středisko pod jeho vedením. V roce 1942 byl zahájen tajný vojenský projekt Manhattan, jehož cílem bylo vyvinout atomovou bombu dříve než Němci. Oppenheimer byl pověřen vedením výzkumných prací, kterých se zúčastnilo mnoho předních amerických i evropských vědců, kteří uprchli před nacismem. Projevil se jako vynikající organizátor, pro úspěch projektu nepostradatelný. To mělo význam v létě 1943, kdy jeho schůzka s Jean Tatlockovou vzbudila podezření bezpečnostních orgánů. Svou loajalitu prokázal tím, že zveřejnil obsah rozhovoru se svým přítelem H. Chevalierem, který se ho ptal na možnost výměny vědeckých informací mezi USA a Sovětským svazem, což odmítl.

Po svržení atomových bomb na Hirošimu a Nagasaki se Oppenheimer jako jeden z hlavních představitelů projektu Manhattan stal známým po celých USA, jeho portrét se objevil na titulních stranách časopisů Life a Time. V letech 1947–1952 působil ve funkci prezidenta vědecké rady Komise pro atomovou energii (AEC). Stal se tak nejvlivnějším poradcem vlády a armády v jaderných otázkách. V roce 1946 byl v USA vyznamenán Medailí za zásluhy (Legion of merit), nejvyšším civilním vyznamenáním. V roce 1948 byl zvolen prezidentem Americké fyzikální společnosti a byl členem řady dalších institucí. Ničivé následky výbuchů jaderných bomb přiměly Oppenheimera k odchodu z funkce ředitele výzkumného střediska v Los Alamos (říjen 1945).

Po skončení 2. světové války Oppenheimer nesouhlasil s dalším vývojem bomb a nechtěl pokračovat ve vojenském jaderném výzkumu. Odmítl se podílet na výzkumu vodíkové bomby. Byl přesvědčen o nutnosti mezinárodní spolupráce a kontroly v oblasti využití jaderné energie, což v období studené války neodpovídalo vládní politice. V letech 1949 až 1954 byl v éře mccarthismu obviněn z prokomunistického smýšlení, špionáže pro Sovětský svaz a několikrát vyslýchán vyšetřovací komisí vládního Výboru pro atomovou energii. Bylo mu odebráno bezpečnostní prověření a nemohl dále pracovat na projektech jaderného výzkumu. Působil jako pedagog v Ústavu pro pokročilá studia v Princetonu, který se pod jeho vedením stal významným centrem teoretické a jaderné fyziky. Procestoval Evropu, kde se mu dostalo mnoha ocenění. V USA se Robert Oppenheimer dočkal politické rehabilitace až od prezidenta J. F. Kennedyho, když mu byla roku 1963 udělena cena Enrica Fermiho.

Životní zkušenosti získané v období práce na atomové bombě přiměly Oppenheimera k úvahám o úloze vědce v moderní společnosti a etických důsledcích vědeckého výzkumu. Zabýval se morálními problémy, které před vědce staví jejich objevy a mírou odpovědnosti za jejich možné zneužití.
Zemřel roku 1967 ve věku 62 let na rakovinu hrtanu, byl náruživý kuřák.

@@ Řádka 1: / Řádka 1: @@
 <!-- Zde bude umístěn článek platný pro daný rok a den. Každému dni náleží jiný článek. -->
-[[Soubor:SUN-Ultra40-2014-002.jpg|right|160px|Dvojice konektorů IEEE 1394a na předním panelu serveru SUN Ultra 40 M2.]]
+[[Soubor:J. Robert Oppenheimer at the Guest Lodge, Oak Ridge, in 1946 4.jpg|right|160px|J. Robert Oppenheimer at the Guest Lodge, Oak Ridge (February 1946)]]
-'''[[FireWire]]''' ('''IEEE 1394''') je standardní sériová [[sběrnice]] pro připojení periférií k [[počítač]]i. Díky své technické jednoduchosti a pořizovací ceně nahrazuje dříve používané způsoby připojení, především [[SCSI]].
+'''<big>[[Robert Oppenheimer]]</big>''' (* [[22. duben|22.&nbsp;dubna]] [[1904]], † [[18. únor]]a [[1967]]) byl [[Američané|americký]] [[Teoretická fyzika|teoretický fyzik]], nejznámější svou účastí v&nbsp;[[Projekt Manhattan|projektu&nbsp;Manhattan]], kde řídil vývoj první [[Jaderná zbraň|jaderné&nbsp;zbraně]] v&nbsp;tajné&nbsp;laboratoři v&nbsp;[[Los Alamos]] v&nbsp;[[Nové Mexiko|Novém Mexiku]]. Bývá označován jako „otec&nbsp;[[Jaderná zbraň|atomové&nbsp;bomby]]“. Byl&nbsp;starším bratrem dalšího fyzika [[Frank Oppenheimer|Franka&nbsp;Oppenheimera]].
-V současné době jsou k dispozici dvě verze FireWire: původní s šestipinovým kabelem označovaná dnes jako FireWire 400 neboli IEEE&nbsp;1394a s rychlostí 400 Mbit/s a FireWire 800 neboli IEEE&nbsp;1394b s rychlostí až 800&nbsp;Mbit/s a devítipinovým kabelem. Nyní se schvaluje nový&nbsp;standard IEEE 1394c s rychlostí až 3&nbsp;200&nbsp;Mbit/s. FireWire na rozdíl od USB není ale prozatím tak rozšířen a patrně už nikdy nebude. Dnes se používání tohoto rozhraní pro běžné uživatele zúžilo zejména k připojení digitálních videokamer, v profesionální sféře se používá k rychlému připojení externích disků a optických mechanik.
+Spolu s&nbsp;[[Milton Plesset|Miltonem Plessetem]] podal roku [[1933]] jako první správný popis mechanismu tvorby párů [[elektron]]–[[pozitron]] vlivem gama paprsků ([[gama záření]]) a kvantitativně vysvětlil absorpci [[Gama záření|záření γ]] v&nbsp;těžkých prvcích. Pod vlivem školy [[Ernest Orlando Lawrence|Ernesta Lawrence]] v&nbsp;Berkeley se věnoval i&nbsp;[[Jaderná fyzika|jaderné fyzice]], kde v&nbsp;letech 1933–34 studoval [[Deuterium|deuteronové reakce]]. Později se jeho zájem obrátil na [[kosmické záření]] a [[Mezon|teorii&nbsp;mezonových&nbsp;částic]].
-FireWire může spojit až 63 zařízení ve stromové nebo daisy chain topologii (na rozdíl od sběrnicové topologie paralelního SCSI). To umožňuje komunikaci zařízení na principu [[peer-to-peer]], například mezi [[Scanner|skenerem]] a [[Počítačová tiskárna|tiskárnou]], bez potřeby využití systémové paměti nebo [[Procesor|procesoru]] počítače. FireWire také podporuje více hostitelských zařízení na jedné sběrnici. USB potřebuje na stejnou funkci speciální čipset, což v praxi znamená, že potřebuje speciální drahý kabel, přičemž FireWire postačuje běžný kabel se správným počtem pinů (standardně šest). FireWire podporuje technologie [[plug-and-play]] a hot swapping. Měděný kabel, který je použit nejčastěji, může mít délku až 4,5 metru a je flexibilnější než většina kabelů pro paralelní SCSI. Kabel se šesti nebo devíti piny dokáže napájet port až 45 [[watt]]y a 30&nbsp;[[volt]]y, což umožňuje energeticky středně náročným zařízením pracovat bez samostatného napájecího zdroje.
+Vykonával také [[Vysokoškolský učitel|pedagogickou praxi]] a na jeho přednášky se sjížděli studenti z&nbsp;celých [[Spojené státy americké|Spojených států]]. Studenty díky svému enormnímu rozsahu vědomostí a schopnosti vědecké syntézy vedl k&nbsp;univerzálnímu pojetí fyziky. Roku 1938 byl jmenován řádným profesorem [[Kalifornská univerzita v Berkeley|Kalifornské univerzity]] a o&nbsp;pět let později byl jako přední [[Atomová fyzika|atomový fyzik]] zvolen za člena [[Národní akademie věd Spojených států amerických|Akademie věd]].
-Dodatek IEEE 1394a, vydaný v roce 2000, upřesnil a vylepšil původní specifikaci. Přidal podporu pro asynchronní&nbsp;streaming, rychlejší rekonfiguraci sběrnice, spojování paketů a úsporný režim spánku. IEEE 1394a nabízí několik výhod oproti IEEE 1394. 1394a je schopen rozhodčích zrychlení, což sběrnici umožňuje urychlit rozhodčí řízení cyklů, což vede ke zlepšení efektivity. To také umožňuje řídit krátký restart sběrnice, při kterém mohou být přidány nebo odebrány uzly, aniž by došlo k&nbsp;velkému poklesu v isochronním přenosu.
+V&nbsp;roce 1936 se seznámil s&nbsp;levicovou aktivistkou, členkou [[Komunistická strana|komunistické strany]] Jean Tatlockovou a stali se z&nbsp;nich blízcí přátelé. Pod jejím vlivem se začal zajímat o&nbsp;[[Politická ideologie|politické]] a [[Hospodářská politika|hospodářské problémy]] i&nbsp;[[Mezinárodní vztahy|mezinárodní situaci]]. Když po smrti otce v&nbsp;roce 1937 zdědil značný majetek, podporoval finančně [[Protifašistická organizace|protifašistické organizace]] a levicový tisk, do kterého přispíval vlastními články. Rozešli se roku 1940, když se Oppenheimer zamiloval do bioložky Katherine Pueningové a oženil se s&nbsp;ní.
+V roce [[1941]] byl Robert Oppenheimer jako přední jaderný fyzik zapojen do komise, která posuzovala možnosti použití jaderné energie pro vojenské účely. Z&nbsp;vlastní iniciativy přikročil k&nbsp;pokusům se štěpením uranu a dosažené výsledky vedly k&nbsp;rozhodnutí vytvořit výzkumné středisko pod jeho vedením. V&nbsp;roce 1942 byl zahájen tajný [[Projekt Manhattan|vojenský projekt Manhattan]], jehož cílem bylo vyvinout atomovou bombu dříve než Němci. Oppenheimer byl pověřen vedením výzkumných prací, kterých se zúčastnilo mnoho předních amerických i&nbsp;evropských vědců, kteří uprchli před nacismem. Projevil se jako vynikající organizátor, pro úspěch projektu nepostradatelný. To mělo význam v&nbsp;létě 1943, kdy jeho schůzka s&nbsp;[[Jean Tatlocková|Jean Tatlockovou]] vzbudila podezření bezpečnostních orgánů. Svou loajalitu prokázal tím, že zveřejnil obsah rozhovoru se svým přítelem [[Haakon Maurice Chevalier|H. Chevalierem]], který se ho ptal na možnost výměny vědeckých informací mezi [[Spojené státy americké|USA]] a [[Sovětský svaz|Sovětským svazem]], což odmítl.
+Po svržení atomových bomb na [[Hirošima|Hirošimu]] a [[Nagasaki]] se Oppenheimer jako jeden z&nbsp;hlavních představitelů [[Projekt Manhattan|projektu Manhattan]] stal známým po celých [[Spojené státy americké|USA]], jeho portrét se objevil na titulních stranách časopisů Life a Time. V&nbsp;letech 1947–1952 působil ve funkci prezidenta vědecké rady Komise pro atomovou energii (AEC). Stal se tak nejvlivnějším poradcem vlády a armády v&nbsp;jaderných otázkách. V&nbsp;roce 1946 byl v&nbsp;USA vyznamenán [[Legion of Merit|Medailí za zásluhy]] (Legion of merit), nejvyšším civilním vyznamenáním. V&nbsp;roce 1948 byl zvolen prezidentem Americké fyzikální společnosti a byl členem řady dalších institucí. Ničivé následky výbuchů jaderných bomb přiměly Oppenheimera k&nbsp;odchodu z&nbsp;funkce ředitele výzkumného střediska v&nbsp;[[Národní laboratoř Los Alamos|Los Alamos]] (říjen&nbsp;1945).
+Po skončení 2. světové války Oppenheimer nesouhlasil s&nbsp;dalším vývojem bomb a nechtěl pokračovat ve vojenském jaderném výzkumu. Odmítl se podílet na výzkumu [[Termonukleární zbraň|vodíkové bomby]]. Byl přesvědčen o&nbsp;nutnosti mezinárodní spolupráce a kontroly v&nbsp;oblasti využití jaderné energie, což v&nbsp;období [[Studená válka|studené války]] neodpovídalo vládní politice. V&nbsp;letech 1949 až 1954 byl v&nbsp;éře [[Mccarthismus|mccarthismu]] obviněn z&nbsp;prokomunistického smýšlení, špionáže pro [[Sovětský svaz]] a několikrát vyslýchán vyšetřovací komisí vládního Výboru pro atomovou energii. Bylo mu odebráno bezpečnostní prověření a nemohl dále pracovat na projektech jaderného výzkumu. Působil jako pedagog v&nbsp;Ústavu pro pokročilá studia v&nbsp;[[Princetonská univerzita|Princetonu]], který se pod jeho vedením stal významným centrem teoretické a jaderné fyziky. Procestoval Evropu, kde se mu dostalo mnoha ocenění. V&nbsp;USA se Robert Oppenheimer dočkal politické rehabilitace až od&nbsp;prezidenta [[John Fitzgerald Kennedy|J. F. Kennedyho]], když mu byla roku 1963 udělena cena [[Enrico Fermi|Enrica Fermiho]].
+Životní zkušenosti získané v&nbsp;období práce na atomové bombě přiměly Oppenheimera k&nbsp;úvahám o&nbsp;úloze vědce v&nbsp;moderní společnosti a etických důsledcích vědeckého výzkumu. Zabýval se morálními problémy, které před vědce staví jejich objevy a mírou odpovědnosti za jejich možné zneužití.<br />Zemřel roku 1967 ve věku 62 let na rakovinu hrtanu, byl náruživý kuřák.
 <noinclude>[[Kategorie:Článek DNE]]</noinclude>