Myšice lesní

Z Multimediaexpo.cz

Aktuální verze z 11. 4. 2023, 15:16

Myšice lesní (Apodemus flavicolis) – dříve též myšice žlutohrdlá – je středně velký hlodavec z čeledi myšovitých (Muridae). Obývá převážně lesy celého Česka i Slovenska.

Rozšíření

V Evropě žije od východní Francie, Itálie a jižní Skandinávie (kde u pobřeží proniká až k 64. stupni severní šířky)^[1] až po Ural, Kavkaz, Malou Asii a Blízký východ,^[2] ostrůvkovitě se vyskytuje v jižní Anglii, Pyrenejích a na mnoha ostrovech.

Stavba těla

Tato statnější myšice je dlouhá 90–123 mm, ocas má stejně dlouhý jako tělo. Váží 18–45 g. Zaujmou na ní výrazně velké oči – připadá na ně 0,52 % váhy celého těla (u myši domácí jen 0,13 %).^[3]

Je dvoubarevná, hřbet má rezavě hnědý, břicho bělavé.^[4] Často mívá výrazně žlutou skvrnu na hrdle.

Prostředí

Domovem myšice lesní jsou lesy všeho druhu.^[5] Obývá převážně vzrostlé listnaté nebo smíšené lesy, ale vyskytuje se i v jehličnatých lesích, horských porostech i mladých lesích.^[1] Lze ji nalézt i v křovinách navazujících na les. Vyhýbá se obdělávaným půdám.

Na většině území, kde se vyskytuje, je velmi hojná – její populační hustota přesahuje 100 jedinců na hektar.^[1] Nebyly u ní zaznamenány žádné populační exploze – tedy roky, kdy by se počet zvířat výrazně zvýšil.

Způsob života

Jako všechny ostatní myšice je velmi aktivní. Rychle běhá a dobře šplhá po stromech a keřích i ve výšce několika metrů.^[4] Zde také hledá potravu – žere žaludy, bukvice, ořechy a další semena stromů (nejraději olejnatá).^[3] Nedělá ji větší problém poradit si s tvrdou skořápkou. Především na jaře si přilepšuje i hmyzem nebo jinými bezobratlými lesními živočichy.^[1][2] Nebylo zjištěno, že by se – oproti myšici temnopásé a myšici malooké – živila zelenými částmi rostlin.^[3]

Hodně potravy si také shromáždí ve svém hnízdě před zimou. To si staví v kořenech stromů nebo mezi kameny,^[4] ale i v dutinách stromů, metrech dřeva nebo ptačích budkách.^[6] V něm často žije i víc jedinců pohromadě. V zimě však – stejně jako ostatní myšovití – neupadá do zimního spánku.

Je aktivní především v noci (jak nazačují i její velké oči).^[3] Z hnízda vychází většinou hodinu po setmění a potravu shání i několik stovek metrů od něj.

Rozmnožování

Myšice lesní má za rok až 4 vrhy mláďat.^[6] Začíná se rozmnožovat poměrně brzy už v únoru až březnu; poslední vrhy jsou v září.^[2] Nejčastěji mívá 5-6 mláďat (pozorované rozmezí je 2–9), která kojí dva týdny. Mláďatům se oči otevírají v 12 dnech,^[6] osamostatňují se ve třech týdnech a v 6–8 týdnech pohlavně dospívají. Pokud se myšice lesní nestane kořistí kuny, sovy nebo zdivočelé, příp. divoké kočky, může se v přírodě dožít 2, v zajetí výjimečně až 3 roky.

Nemoci

Myšice je přenašečem některých patogenů,^[1] mj. i jednoho z hantavirů – viru Dobrava, objeveného ve Slovinsku.^[7]

Reference

1. ↑ ^{1,0 1,1 1,2 1,3 1,4} MITCHEL-JONES, A. J., a kol. The Atlas of European Mammals. London : Academic Press, 1999. ISBN 0-85661-130-1. Kapitola Apodemus flavicolis, s. 270.  
2. ↑ ^{2,0 2,1 2,2} GAISLER, Jiří; ZEJDA, Jan. Savci. Praha : Aventinum nakladatelství, 1995. ISBN 80-85277-92-1. Kapitola Myšice lesní, s. 322.  
3. ↑ ^{3,0 3,1 3,2 3,3} HANZÁK, Jan; VESELOVSKÝ, Zdeněk. Světem zvířat. I. díl – Savci. Praha : Albatros, 1975. Kapitola Čeleď: Myšovití, s. 232-233.  
4. ↑ ^{4,0 4,1 4,2} HAGEN, Horst. Savci - Zajíci, hlodavci a šelmy. Praha : Euromedia Group, 2001. ISBN 80-242-067-3. Kapitola Hlodavci, s. 58.  
5. ↑ HANZÁK, Jan. Naši savci. Praha : Albatros, 1970. Kapitola Myšice lesní, s. 174.  
6. ↑ ^{6,0 6,1 6,2} FELIX, Jiří. Evropská fauna. Praha : Artia, 1977. S. 252.  
7. ↑ All About Hantaviruses [online]. National Center for Infectious Diseases, 2004-06-14, [cit. 2010-09-05]. Kapitola Virology. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

• Článek na BioLibu
• Článek na stránkách Hununpa