Airbus A400M

Z Multimediaexpo.cz

(Rozdíly mezi verzemi)

Aktuální verze z 24. 7. 2022, 09:26

Nákres letounu Airbus A400M

Airbus A400M je čtyřmotorový turbovrtulový letoun vyvíjený společností Airbus Military, který má splňovat požadavky evropských států na vojenský transportní letoun.

Mimo Evropu byl již objednán Jihoafrickou republikou, Chile a Malajsií.

Pozadí projektu

Na počátku projektu byla skupina firem Future International Military Airlifter (FIMA) založená v roce 1982, kterou tvořily Aérospatiale, British Aerospace, Lockheed Corporation a MBB. FIMA měla vyvinout náhradu za stroje C-130 Hercules a C-160 Transall. Měnící se požadavky a komplikace mezinárodní politiky se podepsaly na pomalém pokroku. V roce 1989 Lockheed skupinu opustil a soustředil se na vývoj druhé generace C-130 Hercules (C-130J). Poté, co se přidaly Alenia a CASA, se ze skupiny Future International Military Airlifter stala Euroflag.

Na počátku požadovaly partnerské země, Francie, Německo, Itálie, Španělsko, Velká Británie, Turecko, Belgie a Lucembursko celkem 212 letadel. Poté, co od projektu odstoupila Itálie a ostatní státy přehodnotily své požadavky, bylo objednáno celkem 180 letadel. První let nového typu je naplánován na rok 2008 a první dodávky na rok 2009. 28. dubna 2005 se k projektu připojila Jihoafrická republika.

Airbus A400M nahradí v leteckých silách příslušných zemí stroje C-130 Hercules a C-160 Transall, které v nich po desítky let zastávaly funkci hlavních transportních letounů. A400M bude prvním letadlem od Airbusu od počátku projektovaným jako vojenské.

Airbus A400M zvýší přepravní kapacitu a dolet oproti letounům, které nahradí. Očekává se, že přepravní kapacita vzroste na dvojnásobek (jak v hmotnosti nákladu, tak i v objemu) a dolet se rovněž významně prodlouží. Stejně jako ostatní letouny od Airbusu bude mít A400M „skleněný kokpit“ a fly-by-wire systém a bude představovat velký technologický skok oproti srovnatelným starším letounům C-130 a C-160.

A400M bude možné provozovat v mnoha různých konfiguracích. Mezi ně bude patřit konfigurace pro přepravu nákladu, přepravu vojáků, MEDEVAC, vzdušný tanker a elektronický průzkum.

Problematickou otázkou byl výběr dodavatele motorů EuroProp. Až do poslední chvíle byl za jistého vítěze považován Pratt & Whitney Canada díky výhodnějším nákladům a technologiím. Ale tlak evropských vlád na poslední chvíli změnil postoj Airbusu.

Historie

Podvozek Airbusu A400M

Politické a finanční průtahy s A400M způsobily, že britské letectvo odstartovalo program Short Term Strategic Aircraft (STSA), v kterém si vybralo C-17 jako prozatímní řešení nedostatku strategické přepravní kapacity než A400M vstoupí do služby. Následující zkušenosti s letouny C-17 vedly RAF k prodloužení původního pronájmu. 21. července 2004 oznámil Geoff Hoon, že RAF své čtyři stroje C-17 po skončení pronájmu odkoupí. Navíc si RAF objednala ještě jeden kus.

9. prosince 2004 jihoafrické letectvo oznámilo, že zakoupí osm strojů a šest opcí na A400M. Tím se Jihoafrická republika připojila k týmu Airbus Military jako průmyslový partner. Stroje budou dodány mezi lety 2010 a 2014.

18. července 2005 chilské letectvo podepsalo memorandum o porozumění o nákupu tří letounů mezi lety 2018 a 2022. [1]

Tato objednávka byla ale později zrušena. [2] [3]

8. prosince 2005 si Malajsie objednala čtyři A400M, které nahradí její flotilu stárnoucích C-130.

Dalším potenciálním zákazníkem je Kanada. Na konci roku 2005 kanadské Ministerstvo národní obrany oznámilo, že 13 z celkem 19 stárnoucích strojů CC-130E bude nahrazeno 16 novými taktickými transportními letouny. Mezi typy, které by Kanada mohla nakoupit, patří mimo Airbusu A400 i Lockheed C-130J a Boeing C-17.

A400M se začal vyrábět v Seville v závodě EADS Spain (součást Airbus Military) v říjnu 2006 tempem tři letouny za měsíc. První zkušební let se očekává v druhém čtvrtletí roku 2008.

Objednávky

Datum	Země	Rok dodání	Kusy
27. květen 2003	Německo	2010	60
27. květen 2003	Francie	2009	50
27. květen 2003	Španělsko	2011	27
27. květen 2003	Velká Británie	2010	25
27. květen 2003	Turecko	2009	10
27. květen 2003	Belgie	2018	7
27. květen 2003	Lucembursko	2017	1
15. prosinec 2004	Jihoafrická republika	2010	8
8. prosinec 2005	Malajsie	2013	4
Celkem:			192

Technické údaje a výkony

Obecná charakteristika

Osádka: 3-4 (2 piloti, možnost volby tří pilotů, 1 nákladový důstojník)
Kapacita:
Délka: 43,8 m
Rozpětí: 42,4 m
Výška: 14,6 m

Hmotnosti

Prázdná operační: 70 tun
Max. vzletová: 130 tun
Max. přistávací: 114 tun
Max. náklad: 37 tun
Celkové množství paliva: 46,7 tun

Výkony

Cestovní rychlost: 0,68 - 0,72 M
Max. cest. rychlost: 560 km/h
Cestovní dostup: 11 300 m
Max. operační výška: 12 200 m
Dolet s max. nákladem: 3 300 km
Dolet s 30 tunovým nákladem: 4 800 km
Dolet s 20 tunovým nákladem: 6 950 km
Přeletový dolet: 9260 km
Délka vzletu: 940 m (hm. letounu 100 tun, nezpevněná plocha, ISA, hladina moře)
Délka přistání: 625 m (ditto)

Pohon

Čtyři turbovrtulové motory EPI (EuroProp International) TP400-D6, 8 250 kW
Digitální ovládání motorů
Vrtule:
- průměr 5,33 m, 8listé kompozitní Ratier-Figeac FH386
- stavitelný úhel náběhu listů, plný revers

Ostatní

Poloměr zatáčky (na zemi): 28,6 m
Cena: kolem 100 milionů Euro

Související články

C-130 Hercules

Externí odkazy

Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Airbus A400M

Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010
Informace o článku. Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. Tento text je dostupný za podmínek Creative Commons 3.0 Unported – creativecommons.org. Originální článek na české Wikipedii

@@ Řádka 5: / Řádka 5: @@
 == Pozadí projektu ==
-Na počátku projektu byla skupina firem ''Future International Military Airlifter'' (FIMA) založená v roce [[1982]], kterou tvořily [[Aérospatiale]], [[British Aerospace]], [[Lockheed Corporation]] a [[MBB]]. FIMA měla vyvinout náhradu za stroje [[C-130 Hercules]] a [[C-160 Transall]]. Měnící se požadavky a komplikace mezinárodní politiky se podepsaly na pomalém pokroku. V roce [[1989]] Lockheed skupinu opustil a soustředil se na vývoj druhé generace C-130 Hercules (C-130J). Poté, co se přidaly [[Alenia]] a [[Construcciones Aeronáuticas SA|CASA]], se ze skupiny Future International Military Airlifter stala [[Euroflag]].
+Na počátku projektu byla skupina firem ''Future International Military Airlifter'' (FIMA) založená v roce [[1982]], kterou tvořily Aérospatiale, [[British Aerospace]], [[Lockheed Corporation]] a [[MBB]]. FIMA měla vyvinout náhradu za stroje [[C-130 Hercules]] a [[C-160 Transall]]. Měnící se požadavky a komplikace mezinárodní politiky se podepsaly na pomalém pokroku. V roce [[1989]] Lockheed skupinu opustil a soustředil se na vývoj druhé generace C-130 Hercules (C-130J). Poté, co se přidaly [[Alenia]] a [[Construcciones Aeronáuticas SA|CASA]], se ze skupiny Future International Military Airlifter stala [[Euroflag]].
 Na počátku požadovaly partnerské země, Francie, Německo, Itálie, Španělsko, Velká Británie, Turecko, Belgie a Lucembursko celkem 212 letadel. Poté, co od projektu odstoupila Itálie a ostatní státy přehodnotily své požadavky, bylo objednáno celkem 180 letadel. První let nového typu je naplánován na rok [[2008]] a první dodávky na rok [[2009]]. [[28. duben|28. dubna]] [[2005]] se k projektu připojila Jihoafrická republika.