Zlatá brána (Diokleciánův palác)

Z Multimediaexpo.cz

(Rozdíly mezi verzemi)

Aktuální verze z 26. 4. 2022, 14:39

Zlatá brána v roce 2013

Kostelík zasvěcený svatému Martinovi

Zlatá brána neboli Severní brána (chorvatsky: Zlatna vrata, latinsky: Porta Aurea) je jednou ze čtyř hlavních římských bran do starého města ve Splitu, které kdysi bývalo Diokleciánovým palácem.

Původně hlavní brána, kterou císař vstupoval do komplexu, se nachází na cestě na sever, směrem k Saloně, tehdejšímu hlavnímu městu římské provincie Dalmácie a Diokleciánovu rodišti.

Vnější částí brány se vstupuje do vnitřní bašty (nádvoří), za nímž následuje vnitřní část brány. Nad vnější a vnitřní částí brány se nacházely strážní chodby, na které navazovaly průchody po stranách. Bránu bránily dvě dnes již ztracené osmiboké věže. Plocha každé osmiboké věže v přízemí byla asi 60 m, vnitřní průměr 8,53 metru a boční 3,41 metru. Tyto věže byly obráceny k hlavní zdi paláce a měšťané tak byli bez hradby.

Historie

V období pozdní antiky byla brána známá jako Porta septemtrionalis (Severní brána) a Dioklecián († 316) tudy pravděpodobně vstoupil do svého paláce po své abdikaci z císařského trůnu 1. května 305. V době, kdy byl císař na císařském trůnu, se brána nacházela na severním okraji města. Ve středověku byla brána známá pod názvem Římská brána (Porta Romae).

V 6. století byl nad vnější částí brány postaven malý kostel zasvěcený svatému Martinovi. To se shodovalo s tím, že komplex zaznamenal příliv uprchlíků z okrajových komunit. Kostelík byl postaven do úzké chodby (1,64 x 10 m), která kdysi v době Diokleciána (285–305) sloužila jako strážnice, s okny (dnes zasypanými) na jižní straně pro dohled při příchodu k hlavní bráně do areálu, podobné kostelíky byly i nad Stříbrnou, Železnou a Bronzovou bránou. Nad kostelem svatého Martina byla postavena předrománská zvonice (později v 19. století zbořena). Byla stylově podobná zvonici kostela Panny Marie nad Železnou bránou, která existuje dodnes.

V raném středověku byla brána obestavěna tak, že na východě byl menší průchod na severní stranu města a rozšíření středověkého města na západ otevíraly obrazové dveře, umístěné západně od severozápadní věže paláce, které jsou od té doby hlavním vstupem do města na severní straně. V období renesance dostala brána své dnešní jméno a tento název byl poprvé zmíněn v roce 1553 v itineráři benátských obchodních svazů Died a Giustiniana.

Kolem roku 1630 benátský místodržící Alvise Zorzi předal základy jedenácti římských věží na severní a východní straně zdi Diokleciánova paláce, mezi nimiž byly i osmiboké věže, které kdysi bránily Zlatou bránu. Kamenný materiál ze zničených věží byl na lodích převezen do Benátek, aby byl použit při stavbě katedrály Santa Maria della Salute. Zlatá brána byla znovu otevřena až v roce 1857, poté, co byly zbourány domy, které vyrostly u severní zdi paláce, a půda před ní byla očištěna od staletých zemních valů. Navzdory vyčištění jsou dnes asi 2 metry brány a zdi paláce stále pod úrovní terénu.

Nejnovější rekonstrukci provedlo samotné město v prvních letech nového tisíciletí, přičemž brána byla v letech 2012 až 2015 zakryta stavební fólií.

Dnes (2020) už je brána přístupná veřejnosti.

Souřadnice

Souřadnice: 43°30′33″ s. š., 16°26′26″ v. d.

Externí odkazy

Flickr.com nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Zlatá brána (Diokleciánův palác)

Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Zlatá brána (Diokleciánův palác)

Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010

@@ Řádka 1: / Řádka 1: @@
 [[Soubor:Croatia-01164-Golden Gate-DJFlickr.jpg|thumb|250px|Zlatá brána v roce 2013]]
-[[Soubor:Croatia-01446-Silver Gate-DJFlickr.jpg|thumb|250px|Stříbrná brána v roce 2013]]
+[[Soubor:Croatia-01168-Church of St. Martin-DJFlickr.jpg|thumb|250px|Kostelík zasvěcený svatému Martinovi]]
 '''Zlatá brána''' neboli '''Severní brána''' (chorvatsky: ''Zlatna vrata'', latinsky: ''Porta Aurea'') je jednou ze čtyř hlavních římských [[Brána|bran]] do starého města ve [[Split]]u, které kdysi bývalo [[Diokleciánův palác|Diokleciánovým&nbsp;palácem]].
 Původně hlavní brána, kterou [[císař]] vstupoval do komplexu, se nachází na cestě na sever, směrem k Saloně, tehdejšímu hlavnímu městu římské provincie Dalmácie a Diokleciánovu rodišti.
+Vnější částí brány se vstupuje do vnitřní bašty (nádvoří), za nímž následuje vnitřní část brány. Nad vnější a vnitřní částí brány se nacházely strážní chodby, na které navazovaly průchody po stranách. Bránu bránily dvě dnes již ztracené osmiboké [[věž]]e.
+Plocha každé osmiboké věže v přízemí byla asi 60 m, vnitřní průměr 8,53 metru a boční 3,41 metru. Tyto věže byly obráceny k hlavní zdi paláce a měšťané tak byli bez hradby.
 == Historie ==
-Během pozdní antiky byla brána známá jako <u>Porta Orientalis (Východní brána)</u>. Asi v 6. století byl nad bránou, ve strážní chodbě, postaven malý [[kostel]] zasvěcený svatému Apolináři. To se shodovalo s přílivem uprchlíků ze vzdálených obcí do komplexu. Podobné kostely byly postaveny nad Zlatou, Železnou a Bronzovou bránou. Konstrukce této části hradby a samotná brána byly v následujících staletích začleněny do různých staveb, například do kostela v Dušici, který byl zničen během druhé světové války.
+V období pozdní antiky byla [[brána]] známá jako <u>Porta septemtrionalis (Severní brána)</u> a Dioklecián († 316) tudy pravděpodobně vstoupil do svého paláce po své abdikaci z císařského trůnu 1.&nbsp;května 305. V době, kdy byl císař na císařském trůnu, se brána nacházela na severním okraji města. Ve středověku byla brána známá pod názvem <u>Římská brána (Porta&nbsp;Romae)</u>.
-Porta Orientalis byla vedlejší branou [[Diokleciánův palác|Diokleciánova paláce]] a nacházela se uprostřed východní zdi. Skládala se ze dvou částí, vnější a vnitřní brány navržené jako obranný systém. [[Architektura]] byla sice méně zdobná a dekorativní než&nbsp;Zlatá brána umístěná v severní stěně paláce, ale přesto si zachovala 2 výklenky, v nichž byly pravděpodobně umístěny [[Socha|sochy]].
+V 6. století byl nad vnější částí brány postaven malý [[kostel]] zasvěcený svatému Martinovi. To se shodovalo s tím, že komplex zaznamenal příliv uprchlíků z okrajových komunit. Kostelík byl postaven do úzké chodby (1,64 x 10 m), která kdysi v době Diokleciána (285–305) sloužila jako strážnice, s&nbsp;okny (dnes zasypanými) na jižní straně pro dohled při příchodu k hlavní bráně do areálu, podobné kostelíky byly i nad [[Stříbrná brána (Diokleciánův palác)|Stříbrnou]], Železnou a Bronzovou bránou. Nad kostelem svatého Martina byla postavena předrománská [[zvonice]] (později v&nbsp;19.&nbsp;století zbořena). Byla stylově podobná zvonici kostela Panny Marie nad Železnou bránou, která existuje dodnes.
-Brána byla v provozu ještě ve středověku. V roce 1764 Benátčané, kteří město nějakou dobu ovládali, otevřeli několik metrů od Stříbrné brány takzvanou "malou bránu". Bezprostředně vedle malé brány byla v roce 1820 postavena budova (později&nbsp;Archeologické muzeum).
+V raném středověku byla brána obestavěna tak, že na východě byl menší průchod na severní stranu města a rozšíření středověkého města na západ otevíraly obrazové dveře, umístěné západně od severozápadní věže paláce, které jsou od té doby hlavním vstupem do města na severní straně. V období renesance dostala brána své dnešní jméno a tento název byl poprvé zmíněn v roce 1553 v itineráři benátských obchodních svazů Died a Giustiniana.
-Na konci 19. století byla rozšířena a dnešní podobu získala na počátku [[1930-1939|30. let 20. století]]. Po spojeneckém bombardování Jugoslávie za druhé světové války, během něhož byl barokní kostel Dušica značně poškozen, prošla brána v roce 1952 rozsáhlou rekonstrukcí. Právě v této době se kontroverzně uskutečnily pokusy o očištění a obnovu stavby odstraněním pozdějších přístavků struktury východní stěny [[palác]]e. Byly uzavřeny brány, jako například "malá brána", což&nbsp;výrazně narušilo původní estetickou kvalitu okolí.
+Kolem roku 1630 benátský místodržící Alvise Zorzi předal základy jedenácti římských věží na severní a východní straně zdi Diokleciánova paláce, mezi nimiž byly i osmiboké věže, které kdysi bránily Zlatou bránu. Kamenný materiál ze zničených věží byl na lodích převezen do Benátek, aby byl použit při stavbě katedrály Santa Maria della Salute. Zlatá brána byla znovu otevřena až v roce 1857, poté, co byly zbourány domy, které vyrostly u severní zdi paláce, a půda před ní byla očištěna od staletých zemních valů. Navzdory vyčištění jsou dnes asi 2&nbsp;metry brány a zdi paláce stále pod úrovní terénu.
-Naproti Stříbrné bráně, vedle hlavní městské [[tržnice]], se nachází starý klášter a kostel dominikánského kláštera svaté Kateřiny Alexandrijské postavený ve 13. století a obnovený po demolici v 17. století.
+Nejnovější rekonstrukci provedlo samotné město v prvních letech nového tisíciletí, přičemž brána byla v letech [[2012]] až [[2015]] zakryta stavební fólií.
-Stříbrnou bránou projížděl [[papež]] [[Jan Pavel II.]] ve svém papamobilu při cestě do katedrály svatého Domnia během své návštěvy [[Split]]u v roce [[2000]].
+Dnes ([[2020]]) už je brána přístupná veřejnosti.
 == Souřadnice ==