Šablona:Článek dne HL/2018/21

Z Multimediaexpo.cz

(Rozdíly mezi verzemi)

Aktuální verze z 5. 1. 2020, 19:41

Horten H.IX bylo proudovými motory poháněné samokřídlo z doby druhé světové války, z kategorie takzvaných Wunderwaffen. Šlo o vůbec první samokřídlo vybavené proudovými motory. Letoun je společným dílem bratří Hortenů – Waltera, Reimara a Wolframa. Příznivcem jejich projektu byl samotný Hermann Göring a jako jediný stroj měl šanci na splnění požadavků jeho soutěže 3x1000.

Bratři Hortenovi začali vyvíjet elegantní samokřídla už jako mladíci v aeroklubu ve Wasserkupe, nedaleko Frankfurtu nad Mohanem. Nejprve jako modely, později již jako větroně, které byly po zrušení omezení, vyplývajících z Versailleské smlouvy, osazeny motory. Horten II dostal dodatečně tlačný motor Hirth HM 60R o výkonu 80 koní. Prvním typem projektovaným od počátku s motory byl Horten V, který měl dva motory Hirth stejného typu. Ten byl později přestavěn z dvoumístného na jednomístné uspořádání. V roce 1939 všichni bratři nastoupili k Luftwaffe. Wolfram zahynul při výbuchu svého Heinkel He 111 při kladení min v květnu 1940. Reimar sloužil jako instruktor létání v Kolíně nad Rýnem a nadále stavěl větroně-samokřídla, zatímco Walter bojoval v Bitvě o Británii v řadách JG 26, kde dosáhl 7 vítězství. Po skončení bitvy o Británii nastoupil na žádost svého tehdejšího velitele Kurta von Doeringa na velitelství, kde se zabýval technickým vývojem stíhacích letadel. Zde se mohl seznámit s řadou nových projektů a technických novinek. Asi nejvíce ho zaujaly proudové motory, které by byly ideálním pohonem stíhacích samokřídel. Díky svým pravomocem vytvořil v Göttingenu malý tým, označený Sonderkommando 3, kam převelel i bratra Reimara. Zde se tajně a nelegálně, za peníze Inspektorátu stíhacího letectva, pracovalo na vývoji samokřídel.

V roce 1943 byly v Goettingenu vyrobeny první dva prototypy plnohodnotného stíhače Horten IX. Horten IX V1 byl bezmotorový kluzák, na kterém byla ověřována aerodynamická koncepce. První let proběhl 28. 2. 1943 a ukázal, že koncepce funguje, včetně netradičních prvků - aerodynamických brzd v polovině křídla, které byly součástí řízení, elevonů a brzdícího padáku, zkracujícího přistání. Po zkušenostech s V1, dostal V2 robustnější přední podvozkovou nohu. U prototypu V2 už se také počítalo s montáží proudových motorů BMW 003, ze kterých se však podařilo získat pouze pláště.

Problém, jak dát projektu oficiální status byl vyřešen přihlášením k soutěži 3x1000...

@@ Řádka 1: / Řádka 1: @@
 <!-- Zde bude umístěn článek platný pro daný rok a den. Každému dni náleží jiný článek. -->
 [[Soubor:Horten Ho 229-Flickr2011.jpg|right|160px|Kresba Hortenu Ho 229]]
-}'''[[Horten Ho 229|Horten H.IX]]''' bylo [[Proudový motor|proudovými motory]] poháněné samokřídlo z doby [[Druhá světová válka|druhé světové války]], z kategorie takzvaných Wunderwaffen. Šlo&nbsp;o&nbsp;vůbec první samokřídlo vybavené proudovými motory. Letoun je společným dílem bratří Hortenů – Waltera, Reimara a Wolframa. Příznivcem jejich projektu byl samotný Hermann Göring a jako jediný stroj měl šanci na splnění požadavků jeho soutěže '''3x1000'''.
+'''[[Horten Ho 229|Horten H.IX]]''' bylo [[Proudový motor|proudovými motory]] poháněné samokřídlo z&nbsp;doby [[Druhá světová válka|druhé světové války]], z kategorie takzvaných Wunderwaffen. Šlo&nbsp;o&nbsp;vůbec první samokřídlo vybavené proudovými motory. Letoun je společným dílem bratří Hortenů – Waltera, Reimara a Wolframa. Příznivcem jejich projektu byl samotný Hermann Göring a jako jediný stroj měl šanci na splnění požadavků jeho soutěže '''3x1000'''.
-Bratři Hortenovi začali vyvíjet elegantní samokřídla už jako mladíci v aeroklubu ve Wasserkupe, nedaleko [[Frankfurt nad Mohanem|Frankfurtu nad Mohanem]]. Nejprve jako modely, později již jako [[Kluzák|větroně]], které byly po zrušení omezení, vyplývajících z [[Versailleská smlouva|Versailleské smlouvy]], osazeny motory. '''Horten II''' dostal dodatečně tlačný [[Pístový motor|motor]] Hirth HM 60R o&nbsp;výkonu 80&nbsp;koní. Prvním typem projektovaným od počátku s motory byl Horten V, který měl dva motory Hirth stejného typu. Ten byl později pro účely zkoušek přestavěn z dvoumístného na jednomístné uspořádání.
+Bratři Hortenovi začali vyvíjet elegantní samokřídla už jako mladíci v aeroklubu ve Wasserkupe, nedaleko [[Frankfurt nad Mohanem|Frankfurtu nad Mohanem]]. Nejprve jako modely, později již jako [[Kluzák|větroně]], které byly po zrušení omezení, vyplývajících z [[Versailleská smlouva|Versailleské smlouvy]], osazeny motory. '''Horten&nbsp;II''' dostal dodatečně tlačný [[Pístový motor|motor]] Hirth HM 60R o&nbsp;výkonu 80&nbsp;koní. Prvním typem projektovaným od počátku s motory byl Horten V, který měl dva motory Hirth stejného typu. Ten byl později přestavěn z dvoumístného na jednomístné uspořádání. V roce [[1939]] všichni bratři nastoupili k [[Luftwaffe (Wehrmacht)|Luftwaffe]]. Wolfram zahynul při výbuchu svého [[Heinkel He 111]] při kladení min v květnu [[1940]]. Reimar sloužil jako instruktor létání v [[Kolín nad Rýnem|Kolíně nad Rýnem]] a nadále stavěl větroně-samokřídla, zatímco Walter bojoval v [[Bitva o Británii|Bitvě o Británii]] v řadách JG 26, kde dosáhl 7 vítězství. Po skončení bitvy o Británii nastoupil na žádost svého tehdejšího velitele Kurta von Doeringa na velitelství, kde se zabýval technickým vývojem stíhacích letadel. Zde se mohl seznámit s řadou nových projektů a technických novinek. Asi nejvíce ho zaujaly proudové motory, které by byly ideálním pohonem stíhacích samokřídel. Díky svým pravomocem vytvořil v [[Göttingen]]u malý tým, označený ''Sonderkommando 3'', kam převelel i bratra Reimara. Zde se tajně a nelegálně, za peníze Inspektorátu stíhacího letectva, pracovalo na vývoji samokřídel.
-V roce [[1939]] všichni bratři nastoupili k [[Luftwaffe (Wehrmacht)|Luftwaffe]]. Wolfram zahynul při výbuchu svého [[Heinkel He 111]] při kladení min v květnu [[1940]]. Reimar sloužil jako instruktor létání v [[Kolín nad Rýnem|Kolíně nad Rýnem]] a nadále stavěl větroně-samokřídla, zatímco Walter bojoval v [[Bitva o Británii|Bitvě o Británii]] v řadách JG 26, kde dosáhl 7 vítězství. Po skončení bitvy o Británii nastoupil na žádost svého tehdejšího velitele Kurta von Doeringa na velitelství, kde se zabýval technickým vývojem stíhacích letadel. Zde se mohl seznámit s řadou nových projektů a technických novinek. Asi nejvíce ho zaujaly proudové motory, které by byly ideálním pohonem stíhacích samokřídel. Díky svým pravomocem vytvořil v [[Göttingen]]u malý tým, označený ''Sonderkommando 3'', kam převelel i bratra Reimara. Zde se tajně a nelegálně, za peníze Inspektorátu stíhacího letectva, pracovalo na vývoji samokřídel.
-Pro ověření koncepce projektu byl v letech [[1942]]–[[1943]] postaven dvoumístný stroj '''Horten VII''', poháněný dvěma motory [[Argus As 10|Argus As 10C]], který měl být používán k výcviku. Při testech ukázal své dobré vlastnosti. Uvažovalo se o sériové výrobě, pravděpodobně v továrně Klemm, pod označením '''Ho 226'''. Prototyp byl naposled spatřen koncem války na letišti v [[Oranienburg]]u.
 V roce [[1943]] byly v Goettingenu vyrobeny první dva prototypy plnohodnotného stíhače Horten IX. '''Horten IX V1''' byl bezmotorový kluzák, na kterém byla ověřována aerodynamická koncepce. První let proběhl 28. 2. [[1943]] a ukázal, že koncepce funguje, včetně netradičních prvků - aerodynamických brzd v polovině křídla, které byly součástí řízení, elevonů a brzdícího [[padák]]u, zkracujícího přistání. Po zkušenostech s V1, dostal V2 robustnější přední [[Podvozek letadla|podvozkovou]] nohu. U prototypu V2 už se také počítalo s montáží proudových motorů [[BMW 003]], ze kterých se však podařilo získat pouze pláště.
-Problém, jak dát projektu oficiální status byl vyřešen přihlášením k soutěži 3x1000, kterou v roce [[1943]] vyhlásil Hermann Göring. Ten dostal materiály o projektu (že už probíhá stavba mu bylo zatajeno) a projekt odsouhlasil s podporou 500 000 říšských marek. Göring si dokonce nechal stroj osobně předvést a jeho schopnost provádět běžné manévry při letu na jeden motor, na něj velice zapůsobila.
+Problém, jak dát projektu oficiální status byl vyřešen přihlášením k soutěži 3x1000...
+<noinclude>[[Kategorie:Archiv Článků DNE]]</noinclude>
-Stavba prototypů pokračovala, ale vývoj motorů BMW 003 se zpožďoval a proto byly, stejně jako u dalších projektů proudových letadel, nahrazeny motory [[Junkers Jumo 004|Jumo 004B]]. Jejich větší průměr si ale vyžádal úpravy draku. Prototyp '''Horten IX V2''', pilotovaný Erwinem Zillerem, prokázal svou dobrou ovladatelnost už během prvního zkušebního letu, v prosinci [[1944]]. V té době bylo typu přiděleno označení '''Ho 229''' a bylo rozhodnuto o sériové výrobě. Firma Klemm měla postavit 40 kusů a továrna Gotha dalších 53. Reálně bylo objednáno 6 dalších prototypů a 20 předsériových kusů (tyto stroje měly být pod označením '''Ho 229 A-0''' nasazeny u&nbsp;JG&nbsp;400, používající tehdy [[Messerschmitt Me 163]]). V březnu [[1945]] byl program Ho 229 zařazen mezi programy zázračných zbraní s nejvyšší prioritou. Bratři Hortenové už v té době pracovali na projektu bombardéru, který by byl schopen svrhnout pumu na New York (projekt '''Ho XVIIIB''').
-V továrně Gotha se započalo se stavbou objednaných 6 prototypů Ho 229, označených V3 až V8, které měly nahradit i Ho 229 V2, ztracený při nehodě v únoru 1945 (letounu při zkušebním letu vysadil jeden motor, pilot nezvládl přistání, narazil do náspu a při nehodě zahynul). Z nich prototypy V3, V6 a V8 představovaly jednomístný stíhací Ho 229 A-1, V4 a V5 byly noční stíhačky a V7 byl cvičný dvoumístný stroj. Dvoumístné stoje se označovaly jako Ho 229 B-1.
-<noinclude>[[Kategorie:Článek DNE]]</noinclude>