V sobotu 2. listopadu proběhla mohutná oslava naší plnoletosti !!
Multimediaexpo.cz je již 18 let na českém internetu !!
V tiskové zprávě k 18. narozeninám brzy najdete nové a zásadní informace.

Rákosník velký

Z Multimediaexpo.cz

(Rozdíly mezi verzemi)
m (1 revizi)
m (Nahrazení textu „* Seznam ptáků v Česku“ textem „* Seznam ptáků Česka“)
 
Řádka 46: Řádka 46:
<references />
<references />
== Související články ==
== Související články ==
-
* [[Seznam ptáků v Česku]]
+
* [[Seznam ptáků Česka]]
{{Commons|Acrocephalus arundinaceus}}{{Článek z Wikipedie}}
{{Commons|Acrocephalus arundinaceus}}{{Článek z Wikipedie}}
[[Kategorie:Pěnicovití]]
[[Kategorie:Pěnicovití]]
[[Kategorie:Hudební články Multimediaexpo.cz]]
[[Kategorie:Hudební články Multimediaexpo.cz]]

Aktuální verze z 21. 5. 2018, 07:46

Hnízdo s vejci

Rákosník velký (Acrocephalus arundinaceus) je středně velkým druhem pěvce z čeledi rákosníkovitých (Acrocephalidae).

Obsah

Popis

Největší druh rákosníka v Evropě, téměř velikosti drozda; dorůstá délky 17–20 cm, v rozpětí křídel měří 24–26 cm a váží 28–38 g. Je nenápadně zbarvený, převážně tmavě hnědý se světlejší, žlutavě bílou spodinou, bílým hrdlem a světlým nadočním proužkem. Obě pohlaví jsou zbarvena stejně. Podobá se rákosníku obecnému (A. scirpaceus), je však viditelně větší, má výraznější nadoční proužek a delší silnější zobák. Varuje drsným „krrr“; zpěv, kterým se samci ozývají při prolézání rákosin nebo z větví stromů, tvoří výrazné skřehotavé „karra karra kit kit“.

The media player is loading... Prehravac se nahrava...

  • Zvuková nahrávka hlasu

Rozšíření

Areál rozšíření rákosníka velkého sahá od severozápadní Afriky, Portugalska a Španělska po severovýchodní Čínu, jižní Sachalin a severní Japonsko.[1] Je tažný se zimovišti v subsaharské Africe. Z ČR odlétá během srpna a září a přilétá v dubnu až květnu. V 50. letech 20. století došlo u mnohých evropských populací k výraznému poklesu, který se stal ještě masivnějším v 70. letech. K velmi výrazným populačním ztrátám došlo např. v Nizozemsku, Belgii, Německu, na Slovensku, ale i v České republice. Zatímco např. jen v Nizozemsku ještě v roce 1950 hnízdilo více než 10 000 párů, o 40 let později, v roce 1990, již méně než 300.[1] Jako hlavní příčiny bývají uváděny odvodňování mokřadů a eutrofizace vod. Je také citlivý na rušení na hnízdištích a v některých oblastech navíc ohrožován lovem.[1] V roce 2004 byla evropská populace druhu odhadována na 1,5–2,9 milionů párů.[2] V České republice hnízdí po 600 m n. m. v počtu 1,5–3 tisíc párů.[3] Je zde zvláště chráněn jako silně ohrožený druh.[4]

Biotop

Hnízdí v hustých, vysokých, z vody rostoucích rákosinách větší rozlohy.

Potrava

Obratně šplhá po rákosí, kde také pátrá po potravě. Živí se hlavně hmyzem, ale i jinými malými živočichy, včetně pavouků, měkkýšů nebo obojživelníků; na podzim požírá také bobule.

Hnízdění

Pohlavně dospívá ve druhém kalendářním roce. Hnízdí 1x až 2x ročně od května do září. Páry bývají monogamní, u samců se však objevuje také bigamie či trigamie, což znamená, že mohou zahnízdit hned se 2 nebo 3 samicemi.[5][6] Hluboké miskovité hnízdo spletené ze stébel trav vplétá samotná samice do hustého rákosí nad vodou. V jedné snůšce je 4–5 zelenavě bílých, tmavě skvrnitých vajec o velikosti 22,5 x 16,1 mm.[3][6] Inkubační doba trvá 13–15 dnů, na vejcích sedí pouze samice. Mláďata hnízdo opouští po 12–14 dnech. U monogamních párů je krmí oba rodiče, polygynní samci však pomáhají s krmením mláďat pouze první samici, zatímco ostatní samice krmí svá mláďata samy.[7] Je častým hostitelem kukačky obecné (Cuculus canorus). Ve volné přírodě se dožívá průměrně 2,4 let.[7]

Taxonomie

Polytypický druh se 2 poddruhy:[8][9]

  • A. a. arundinaceus (Linnaeus, 1758) – hnízdí ve většině Evropy, severozápadní Africe a Turecku východně po řeku Volhu, Kavkaz a Kaspické moře.
  • A. a. zarudnyi E. J. O. Hartert, 1907 – hnízdí v severním Iráku a Íránu, a v rozmezí od Volhy a Kaspického moře východně po severozápadní Mongolsko a jižně po Tádžikistán a severozápadní Čínu.

Reference

  1. ↑ 1,0 1,1 1,2 BAUER, Hans-Günther; BEZZEL, Einhard; FIEDLER, Wolfgang. Das Kompendium der Vögel Mitteleuropas: Alles über Biologie, Gefährdung und Schutz. Band 2: Passeriformes – Sperlingsvögel. Wiesbaden : Aula-Verlag Wiebelsheim, 2005. ISBN 3-89104-648-0. S. 239-240.  
  2. ↑ Acrocephalus arundinaceus [online]. The IUCN Red List of Threatened Species, [cit. 2011-06-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ 3,0 3,1 DUNGEL, Jan; HUDEC, Karel. Atlas ptáků České a Slovenské republiky. Praha : Academia, 2001. ISBN 978-80-200-0927-2. S. 190.  
  4. ↑ Seznam zvláště chráněných druhů ptáků v ČR [online]. Česká společnost ornitologická, [cit. 2011-05-27]. Dostupné online.  
  5. ↑ Great reed-warbler (Acrocephalus arundinaceus) [online]. ARKive, [cit. 2011-06-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ 6,0 6,1 DIERSCHKE, Volker. Ptáci. Praha : Euromedia Group, k. s., 2009. ISBN 978-80-242-2193-9. S. 44.  
  7. ↑ 7,0 7,1 BACHERT, Emily; GUNN, Rachel; DEWEY, Tanya. Acrocephalus arundinaceus [online]. Příprava vydání Stephanie Fabritius. Animal Diversity Web, [cit. 2011-06-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ Great Reed Warbler [online]. British Trust for Ornithology, [cit. 2011-06-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ Great Reed-warbler (Acrocephalus arundinaceus). [s.l.] : The Internet Bird Collection. Dostupné online. (anglicky) 

Související články

Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Acrocephalus arundinaceus
Citováno z „http://www1fdc.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/R%C3%A1kosn%C3%ADk_velk%C3%BD“