Lhota (Chříč)

Z Multimediaexpo.cz

(Rozdíly mezi verzemi)

Aktuální verze z 18. 4. 2018, 06:11

Roubená chalupa v čp. 5

Roubená chalupa v čp. 20

Lhota je vesnice ležící v severovýchodní části okresu Plzeň-sever, část obce Chříč. Ves je v současnosti využívána spíše rekreačně, má jen 8 stálých obyvatel. Katastrální území zaujímá rozlohu 311,76 ha.

Poloha

Ves leží 13 km východně od Kralovic, v brázdě malého potůčku tekoucího k východu na jižním úpatí kopce Hradiště. Lhota je přístupná jen po silnici ze Slatiny, odlehlost sídla na samém kraji okresu umocňuje hluboké údolí říčky Javornice.

Historie

Je možné, že první osídlení Lhoty je spojeno s Hedčany. Písemně je Lhota poprvé zmiňována v roce 1384 a to pod názvem Lživá Lhota. Založena byla pravděpodobně vladyky ze Slatiny v polovině 14. století. Byla také nazývána Lhotkou. Původních 8 statků bylo postupně ve vlastnictví Podivy (do roku 1390), Isiáše z Rakovníka (od roku 1390), školního mistra Jana Pohana z Rakovníka (okolo 1435), Hanuše z Kolovrat na Krašově od roku 1444. Z této doby pocházejí náhodné nálezy zakuřované keramiky na lhotském katastru. Později se Lhota stala součástí chříčského panství a roku 1529 ji od Jetřicha Bezdružického z Kolovrat na Krašově získal Václav Strojetický z Chříče. V roce 1540 přešla do majetku Oldřicha Lažanského z Bukové, od roku 1541 byly osadníci povinni robotovat na chříčském panství a osudy vsí se tak spojily. Po Oldřichovi zdědil Lhotku roku 1567 jeho syn Šebestian Lažanský z Bukové, ve vsi v té době bylo 5 osedlých: Macek Pešek, Jan Pešek, Matěj Sekot, Manča Červený a Kuba Skála. Roku 1586 se mluvilo již jen o Lhotě a Šebestian ji prodal Janu Týřovskému z Ensidle na Hřebečníkách a Skryjích. Třicetiletou válku přečkala Lhota bez poškození a v roce 1651 v ní žilo 17 obyvatel na 5 statcích: Jiřího Vondry, Jakuba Jakoubka, Václava Daneše, Ondřeje Klecánka a Adama Hertíka. Pro velké dluhy prodali bratři Týřovští roku 1701 chříčské panství včetně Lhoty hraběti Václavu Josefu Lažanskému za 211 tisíc zlatých a 500 zlatých klíčného. K roku 1713 bylo připomínáno 5 osedlých a 35 obyvatel. 2. března 1715 zemřel hrabě V. J. Lažanský na Chříči, panství zdědila jeho manželka Marie Gabriela Lažanská a synové Maxmilián Václav a Karel Josef. Lhotka zůstala v majetku hraběnky, která jej odkázala z poloviny Ústavu šlechtičen v Praze a z poloviny synu Maxmiliánovi a dcerám Marii Anně a Marii Josefě. V roce 1758 hraběnka Lažanská zemřela a polovina zadluženého chříčského panství připadla dle závěti Ústavu šlechtičen. V roce 1764 patřilo Ústavu již panství celé. Do roku 1785 náležela Lhota církevně ke kollatuře v Dolanech, poté k lokálii a od roku 1858 faře na Chříči. V 19. století zažila ves největší rozmach – v 18 usedlostech žilo téměř 230 obyvatel. Až v roce 1906 prodal Ústav panství hraběti Grabowskému za 2,2 miliónu zlatých. Do první světové války byla Lhotka postupně v majetku Gustava Fischera a Dr. Karla Černohorského. F. J. Zetek v roce 1932 o vsi napsal, že je tvořena převážně dřevěnými domy krytými slámou, a žijí v ní malorolníci a domkáři. Ves je rodištěm vypravěčky Růženy Laitnerové, autorky povídek Hadrárčina Jůla a Lhotecké děti.

Památky

Ve vsi je od roku 1995 vyhlášena vesnická památková zóna. Nejvýznačnější jsou areály roubených chalup čp. 20 (přízemní roubená chalupa, roubený špýchar, kamenná sýpka s pavlačí, stodola) a čp. 5 (do svahu vestavěná přízemní roubená chalupa, roubená stodola a sýpka). V prostoru návsi stojí kaple se zvonem z minulého století.

Okolí

Lhota leží na východním okraji CHKO Křivoklátsko nad údolím říčky Javornice, sousedí s Chříčí na jihu a se Slatinou na západě. Na vrchu Hradiště 1 km severně jsou zbytky opevněného sídla Deliba, pravděpodobně hradiště z doby Hedčanů.

Části obce

Lhota
Chříč

Externí odkazy

Literatura

Irena Bukačová, Jiří Fák, Karel Foud: Severní Plzeňsko I; Nakladatelství Českého lesa, Domažlice 2001, ISBN 80-86125-23-8
Karel Rom: Představujeme obce regionu: Lhota; In: Kralovicko – kronika regionu, roč. 1 (2002/3), č. 8, s. 18

Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010
Informace o článku. Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. Tento text je dostupný za podmínek Creative Commons 3.0 Unported – creativecommons.org. Originální článek na české Wikipedii

@@ Řádka 26: / Řádka 26: @@
 Je možné, že první osídlení Lhoty je spojeno s [[Hedčané|Hedčany]]. Písemně je Lhota poprvé zmiňována v roce 1384 a to pod názvem ''Lživá Lhota''. Založena byla pravděpodobně vladyky ze Slatiny v polovině 14. století. Byla také nazývána ''Lhotkou''. Původních 8 statků bylo postupně ve vlastnictví Podivy (do roku 1390), Isiáše z Rakovníka (od roku 1390), školního mistra Jana Pohana z Rakovníka (okolo 1435), [[Hanuš z Kolovrat|Hanuše z Kolovrat]] na [[Krašov (hrad)|Krašově]] od roku 1444. Z této doby pocházejí náhodné nálezy zakuřované keramiky na lhotském katastru.
 Později se Lhota stala součástí chříčského panství a roku 1529 ji od [[Jetřich Bezdružický z Kolovrat|Jetřicha Bezdružického z Kolovrat]] na Krašově získal [[Václav Strojetický z Chříče]]. V roce 1540 přešla do majetku [[Oldřich Lažanský z Bukové|Oldřicha Lažanského z Bukové]], od roku 1541 byly osadníci povinni robotovat na chříčském panství a osudy vsí se tak spojily. Po Oldřichovi zdědil Lhotku roku 1567 jeho syn [[Šebestian Lažanský z Bukové]], ve vsi v té době bylo 5 osedlých: Macek Pešek, Jan Pešek, Matěj Sekot, Manča Červený a Kuba Skála.
-Roku 1586 se mluvilo již jen o ''Lhotě'' a Šebestian ji prodal [[Jan Týřovský z Ensidle|Janu Týřovskému z Ensidle]] na Hřebečníkách a Skryjích. [[Třicetiletá válka|Třicetiletou válku]] přečkala Lhota bez poškození a v roce 1651 v ní žilo 17 obyvatel na 5 statcích: Jiřího Vondry, Jakuba Jakoubka, Václava Daneše, Ondřeje Klecánka a Adama Hertíka.
+Roku 1586 se mluvilo již jen o ''Lhotě'' a Šebestian ji prodal [[Jan Týřovský z Ensidle|Janu Týřovskému z Ensidle]] na Hřebečníkách a Skryjích. Třicetiletou válku přečkala Lhota bez poškození a v roce 1651 v ní žilo 17 obyvatel na 5 statcích: Jiřího Vondry, Jakuba Jakoubka, Václava Daneše, Ondřeje Klecánka a Adama Hertíka.
 Pro velké dluhy prodali bratři Týřovští roku 1701 chříčské panství včetně Lhoty hraběti [[Václav Josef Lažanský z Bukové|Václavu Josefu Lažanskému]] za 211 tisíc zlatých a 500 zlatých klíčného. K roku 1713 bylo připomínáno 5 osedlých a 35 obyvatel. [[2. březen|2. března]] 1715 zemřel hrabě V. J. Lažanský na Chříči, panství zdědila jeho manželka [[Marie Gabriela Lažanská z Bukové|Marie Gabriela Lažanská]] a synové [[Maxmilián Václav Lažanský z Bukové|Maxmilián Václav]] a [[Karel Josef Lažanský z Bukové|Karel Josef]]. Lhotka zůstala v majetku hraběnky, která jej odkázala z poloviny [[Ústav šlechtičen|Ústavu šlechtičen]] v [[Praha|Praze]] a z poloviny synu Maxmiliánovi a dcerám Marii Anně a Marii Josefě. V roce 1758 hraběnka Lažanská zemřela a polovina zadluženého chříčského panství připadla dle závěti Ústavu šlechtičen. V roce 1764 patřilo Ústavu již panství celé.
 Do roku 1785 náležela Lhota církevně ke [[kollatura|kollatuře]] v Dolanech, poté k lokálii a od roku 1858 faře na Chříči.