V pondělí 16. září 2024 začala naše další
nová soutěž o nejlepší webovou stránku !!
Proto neváhejte a začněte rychle soutěžit o lákavé ceny !!

Šablona:Článek dne/2015/56

Z Multimediaexpo.cz

(Rozdíly mezi verzemi)
m (Zamyká „Multimediaexpo.cz:Článek dne/2015/56“: Prevence...svůj požadavek můžete vložit na diskusní stránku ([edit=sysop] (do odvolání) [move=sysop] (do odvolání)))
 
(Není zobrazeno 6 mezilehlých verzí.)
Řádka 1: Řádka 1:
<!-- Zde bude umístěn článek platný pro daný rok a den. Každému dni náleží jiný článek. -->
<!-- Zde bude umístěn článek platný pro daný rok a den. Každému dni náleží jiný článek. -->
-
[[Soubor:SUN-Ultra40-2014-002.jpg|right|160px|Dvojice konektorů IEEE 1394a na předním panelu serveru SUN Ultra 40 M2.]]
+
[[Soubor:HMS Queen Mary Jutland.jpg|right|160px|Exploze britského bitevního křižníku HMS Queen Mary v bitvě u Jutska.]]
-
'''[[FireWire]]''' ('''IEEE 1394''') je standardní sériová [[sběrnice]] pro připojení periférií k [[počítač]]i. Díky své technické jednoduchosti a pořizovací ceně nahrazuje dříve používané způsoby připojení, především [[SCSI]].
+
'''[[Bitva u Jutska]]''' nebo také '''bitva u Skagerraku''', byla největší námořní bitvou [[První světová válka|první světové války]] a zároveň jedinou bitvou této války, ve které se utkaly hlavní síly britského a německého loďstva. Bitva se uskutečnila [[31. květen|31.&nbsp;května]] až [[1. červen|1.&nbsp;června]] [[1916]] v&nbsp;[[Severní moře|Severním&nbsp;moři]] u&nbsp;pobřeží [[Jutsko|Jutského poloostrova]].
-
V současné době jsou k dispozici dvě verze FireWire: původní s šestipinovým kabelem označovaná dnes jako FireWire 400 neboli IEEE&nbsp;1394a s rychlostí 400 Mbit/s a FireWire 800 neboli IEEE&nbsp;1394b s rychlostí až 800&nbsp;Mbit/s a devítipinovým kabelem. Nyní se schvaluje nový&nbsp;standard IEEE 1394c s rychlostí až 3&nbsp;200&nbsp;Mbit/s. FireWire na rozdíl od USB není ale prozatím tak rozšířen a patrně už nikdy nebude. Dnes se používání tohoto rozhraní pro běžné uživatele zúžilo zejména k připojení digitálních videokamer, v profesionální sféře se používá k rychlému připojení externích disků a optických mechanik.
+
Po vypuknutí první světové války zahájilo [[Royal Navy|britské námořnictvo]], toho času největší na světě, námořní blokádu [[Německo|Německa]]. Německé námořnictvo, i když bylo druhé největší na světě, zůstávalo kromě několika výpadů v přístavech. Jedinou výjimkou byly [[ponorka|ponorky]], proti kterým v té době neexistovala účinná protizbraň a které působily britskému obchodnímu loďstvu těžké ztráty a to zejména po zavedení neomezené [[ponorková válka|ponorkové války]]. Poté, co důsledky [[Moře|námořní]] blokády začaly být citelné, změnilo německé námořnictvo taktiku.
-
FireWire může spojit až 63 zařízení ve stromové nebo daisy chain topologii (na rozdíl od sběrnicové topologie paralelního SCSI). To umožňuje komunikaci zařízení na principu [[peer-to-peer]], například mezi [[Scanner|skenerem]] a [[Počítačová tiskárna|tiskárnou]], bez potřeby využití systémové paměti nebo [[Procesor|procesoru]] počítače. FireWire také podporuje více hostitelských zařízení na jedné sběrnici. USB potřebuje na stejnou funkci speciální čipset, což v praxi znamená, že potřebuje speciální drahý kabel, přičemž FireWire postačuje běžný kabel se správným počtem pinů (standardně šest). FireWire podporuje technologie [[plug-and-play]] a hot swapping. Měděný kabel, který je použit nejčastěji, může mít délku až 4,5 metru a je flexibilnější než většina kabelů pro paralelní SCSI. Kabel se šesti nebo devíti piny dokáže napájet port až 45 [[watt]]y a 30&nbsp;[[volt]]y, což umožňuje energeticky středně náročným zařízením pracovat bez samostatného napájecího zdroje.
+
31.&nbsp;května 1916 v jednu hodinu po půlnoci vyplula německá ''Hochseeflotte'' z [[Wilhelmshaven]]u k další „provokační“ akci. Nejprve vyplula průzkumná skupina, které velel viceadmirál Franz von Hipper, který měl k dispozici 5 [[bitevní křižník|bitevních&nbsp;křižníků]], 4 [[Lehký křižník|lehké křižníky]] a 31 velkých&nbsp;torpédovek. Za ní vyplul viceadmirál Reinhard Scheer s&nbsp;hlavním jádrem ''Hochseeflotte'', které tvořilo 16 [[bitevní loď|bitevních&nbsp;lodí]], 6 [[Predreadnought|starých&nbsp;bitevních&nbsp;lodí]], 7 lehkých křižníků a 30 velkých torpédovek.
-
Dodatek IEEE 1394a, vydaný v roce 2000, upřesnil a vylepšil původní specifikaci. Přidal podporu pro asynchronní&nbsp;streaming, rychlejší rekonfiguraci sběrnice, spojování paketů a úsporný režim spánku. IEEE 1394a nabízí několik výhod oproti IEEE 1394. 1394a je schopen rozhodčích zrychlení, což sběrnici umožňuje urychlit rozhodčí řízení cyklů, což vede ke zlepšení efektivity. To také umožňuje řídit krátký restart sběrnice, při kterém mohou být přidány nebo odebrány uzly, aniž by došlo k&nbsp;velkému poklesu v isochronním přenosu.
+
Britové se o akci včas dozvěděli, protože dokázali rozšifrovat německé kódy a vypluli Němcům naproti. Vepředu plula skupina, která vyplula z&nbsp;Rosythu a které velel viceadmirál [[Sir]] David Beatty. Jeho skupina byla složena ze 6 bitevních křižníků, 4 rychlých bitevních lodí. Šlo o čtyři z pěti jednotek třídy [[Třída Queen Elizabeth|Queen Elizabeth]]: ''[[HMS Barham (04)|HMS Barham]]'', ''[[HMS Malaya (1915)|HMS Malaya]]'', ''[[HMS Valiant (1914)|HMS Valiant]]'' a ''[[HMS Warspite (03)|HMS Warspite]]'', které jako jediné bitevní lodě [[Royal Navy]] té doby byly schopné vyvinout dostatečnou rychlost, aby stačily britským bitevním křižníkům. Bitvy se účastnili jako 5.&nbsp;eskadra rychlých bitevních lodí pod velením [[kontradmirál]]a Hugh Evan-Thomase, 11 lehkých křižníků, 27 torpédoborců a mateřské lodi [[hydroplán]]ů. Za ní plula hlavní část ''Home Fleet'' pod velením [[admirál]]a Sira Johna Jellicoeho, která vyplula ze [[Scapa Flow]] a Cromarty&nbsp;Firth. K&nbsp;dispozici měl 24 bitevních lodí, 3 [[bitevní křižník|bitevní&nbsp;křižníky]], 6&nbsp;pancéřových&nbsp;křižníků, 15&nbsp;lehkých křižníků a 51 [[Torpédoborec|torpédoborců]].
-
<noinclude>[[Kategorie:Článek DNE]]</noinclude>
+
 
 +
Oba protivníci tedy byli na [[Moře|moři]], ale ani jeden z&nbsp;nich nevěděl, že protivník vyslal na moře celé svoje&nbsp;loďstvo...
 +
<noinclude>[[Kategorie:Archiv Článků DNE]]</noinclude>

Aktuální verze z 10. 1. 2018, 16:18

Exploze britského bitevního křižníku HMS Queen Mary v bitvě u Jutska.

Bitva u Jutska nebo také bitva u Skagerraku, byla největší námořní bitvou první světové války a zároveň jedinou bitvou této války, ve které se utkaly hlavní síly britského a německého loďstva. Bitva se uskutečnila 31. května1. června 1916Severním moři u pobřeží Jutského poloostrova.

Po vypuknutí první světové války zahájilo britské námořnictvo, toho času největší na světě, námořní blokádu Německa. Německé námořnictvo, i když bylo druhé největší na světě, zůstávalo kromě několika výpadů v přístavech. Jedinou výjimkou byly ponorky, proti kterým v té době neexistovala účinná protizbraň a které působily britskému obchodnímu loďstvu těžké ztráty a to zejména po zavedení neomezené ponorkové války. Poté, co důsledky námořní blokády začaly být citelné, změnilo německé námořnictvo taktiku.

31. května 1916 v jednu hodinu po půlnoci vyplula německá Hochseeflotte z Wilhelmshavenu k další „provokační“ akci. Nejprve vyplula průzkumná skupina, které velel viceadmirál Franz von Hipper, který měl k dispozici 5 bitevních křižníků, 4 lehké křižníky a 31 velkých torpédovek. Za ní vyplul viceadmirál Reinhard Scheer s hlavním jádrem Hochseeflotte, které tvořilo 16 bitevních lodí, 6 starých bitevních lodí, 7 lehkých křižníků a 30 velkých torpédovek.

Britové se o akci včas dozvěděli, protože dokázali rozšifrovat německé kódy a vypluli Němcům naproti. Vepředu plula skupina, která vyplula z Rosythu a které velel viceadmirál Sir David Beatty. Jeho skupina byla složena ze 6 bitevních křižníků, 4 rychlých bitevních lodí. Šlo o čtyři z pěti jednotek třídy Queen Elizabeth: HMS Barham, HMS Malaya, HMS Valiant a HMS Warspite, které jako jediné bitevní lodě Royal Navy té doby byly schopné vyvinout dostatečnou rychlost, aby stačily britským bitevním křižníkům. Bitvy se účastnili jako 5. eskadra rychlých bitevních lodí pod velením kontradmirála Hugh Evan-Thomase, 11 lehkých křižníků, 27 torpédoborců a mateřské lodi hydroplánů. Za ní plula hlavní část Home Fleet pod velením admirála Sira Johna Jellicoeho, která vyplula ze Scapa Flow a Cromarty Firth. K dispozici měl 24 bitevních lodí, 3 bitevní křižníky, 6 pancéřových křižníků, 15 lehkých křižníků a 51 torpédoborců.

Oba protivníci tedy byli na moři, ale ani jeden z nich nevěděl, že protivník vyslal na moře celé svoje loďstvo...