Multimediaexpo.cz je již 18 let na českém internetu !!
Šablona:Článek dne/2016/10
Z Multimediaexpo.cz
(Optimalizace) |
m (Stránka Multimediaexpo.cz:Článek dne/2016/10 přemístěna na stránku Šablona:Článek dne/2016/10) |
||
| (Nejsou zobrazeny 2 mezilehlé verze.) | |||
| Řádka 1: | Řádka 1: | ||
<!-- Zde bude umístěn článek platný pro daný rok a den. Každému dni náleží jiný článek. --> | <!-- Zde bude umístěn článek platný pro daný rok a den. Každému dni náleží jiný článek. --> | ||
[[Soubor:Opera 10.2bComelico.jpg|right|160px|Systém bunkrů alpského valu: Opera 10]] | [[Soubor:Opera 10.2bComelico.jpg|right|160px|Systém bunkrů alpského valu: Opera 10]] | ||
| - | '''[[Alpský val]]''' (italsky: ''Vallo Alpino'') je systém stálých opevnění vybudovaných v Itálii v letech [[1930]]–[[1942]], který patří mezi nejrozsáhlejší pevnostní systémy [[20. století]], jako jsou [[Francie|francouzská]] [[Maginotova linie]] či [[Nacistické Německo|německý]] [[Atlantický val]]. Alpský val chránil celé hranice Itálie podél francouzských, [[Rakousko|rakouských]] a [[Jugoslávie|jugoslávských]] [[Státní hranice|hranic]], pouze na [[Švýcarsko|švýcarských]] hranicích byla opevnění podstatně slabší. Jeho specifickým rysem je umístění většiny objektů v horském terénu, nezřídka i v nadmořských výškách přesahujících 2 000 metrů. Po připojení Rakouska k [[Nacistické Německo|Třetí říši]] byla zintenzivněna výstavba na hranicích s Rakouskem, která pokračovala až do roku 1942, neboť Italové svému spojenci nedůvěřovali. Naopak výstavba opevnění na francouzských hranicích byla utlumována, a to zvláště po porážce Francie v roce [[1940]]. Některé úseky opevnění ve Francii posloužily k obraně německých a fašistických jednotek proti [[Spojenci (druhá světová válka)|Spojencům]] v roce [[1944]]. | + | '''[[Alpský val]]''' (italsky: ''Vallo Alpino'') je systém stálých opevnění vybudovaných v [[Itálie|Itálii]] v letech [[1930]]–[[1942]], který patří mezi nejrozsáhlejší pevnostní systémy [[20. století]], jako jsou [[Francie|francouzská]] [[Maginotova linie]] či [[Nacistické Německo|německý]] [[Atlantický val]]. Alpský val chránil celé hranice Itálie podél francouzských, [[Rakousko|rakouských]] a [[Jugoslávie|jugoslávských]] [[Státní hranice|hranic]], pouze na [[Švýcarsko|švýcarských]] hranicích byla opevnění podstatně slabší. Jeho specifickým rysem je umístění většiny objektů v horském terénu, nezřídka i v nadmořských výškách přesahujících 2 000 metrů. Po připojení Rakouska k [[Nacistické Německo|Třetí říši]] byla zintenzivněna výstavba na hranicích s Rakouskem, která pokračovala až do roku 1942, neboť Italové svému spojenci nedůvěřovali. Naopak výstavba opevnění na francouzských hranicích byla utlumována, a to zvláště po porážce Francie v roce [[1940]]. Některé úseky opevnění ve Francii posloužily k obraně německých a fašistických jednotek proti [[Spojenci (druhá světová válka)|Spojencům]] v roce [[1944]]. |
Opevnění s ohledem na horský terén často netvořila souvislou linii, nýbrž pouze uzávěry důležitých průsmyků a údolí, členěné do značné hloubky od hranic. Jejich důležitou součástí byly vojenské silnice, lanovky a kasárna, tedy prvky, umožňující výstavbu a zásobování pevnostních objektů a fungování jejich posádek v obtížném horském terénu. | Opevnění s ohledem na horský terén často netvořila souvislou linii, nýbrž pouze uzávěry důležitých průsmyků a údolí, členěné do značné hloubky od hranic. Jejich důležitou součástí byly vojenské silnice, lanovky a kasárna, tedy prvky, umožňující výstavbu a zásobování pevnostních objektů a fungování jejich posádek v obtížném horském terénu. | ||
| Řádka 8: | Řádka 8: | ||
Konstrukce bojových objektů vycházela z italských zkušeností s bojem v horských oblastech, které byly získány během [[první světová válka|první světové války]] a zřejmě také z poznatků, získaných průzkumem [[Rakousko-Uhersko|rakousko-uherských]] opevnění, jež se po první světové válce ocitla na italském území. Objekty byly většinou malé, velmi dobře maskované a zabudované do terénu, a to často do strmých skalních stěn. Jednotlivé objekty byly obvykle propojeny úzkými podzemními chodbami, které často přecházely do strmých schodišť. Na rozdíl od většiny tehdejších opevnění byly bojové objekty stavěny z prostého betonu. | Konstrukce bojových objektů vycházela z italských zkušeností s bojem v horských oblastech, které byly získány během [[první světová válka|první světové války]] a zřejmě také z poznatků, získaných průzkumem [[Rakousko-Uhersko|rakousko-uherských]] opevnění, jež se po první světové válce ocitla na italském území. Objekty byly většinou malé, velmi dobře maskované a zabudované do terénu, a to často do strmých skalních stěn. Jednotlivé objekty byly obvykle propojeny úzkými podzemními chodbami, které často přecházely do strmých schodišť. Na rozdíl od většiny tehdejších opevnění byly bojové objekty stavěny z prostého betonu. | ||
| - | <noinclude>[[Kategorie: | + | <noinclude>[[Kategorie:Archiv Článků DNE]]</noinclude> |
Aktuální verze z 10. 1. 2018, 15:52
Alpský val (italsky: Vallo Alpino) je systém stálých opevnění vybudovaných v Itálii v letech 1930–1942, který patří mezi nejrozsáhlejší pevnostní systémy 20. století, jako jsou francouzská Maginotova linie či německý Atlantický val. Alpský val chránil celé hranice Itálie podél francouzských, rakouských a jugoslávských hranic, pouze na švýcarských hranicích byla opevnění podstatně slabší. Jeho specifickým rysem je umístění většiny objektů v horském terénu, nezřídka i v nadmořských výškách přesahujících 2 000 metrů. Po připojení Rakouska k Třetí říši byla zintenzivněna výstavba na hranicích s Rakouskem, která pokračovala až do roku 1942, neboť Italové svému spojenci nedůvěřovali. Naopak výstavba opevnění na francouzských hranicích byla utlumována, a to zvláště po porážce Francie v roce 1940. Některé úseky opevnění ve Francii posloužily k obraně německých a fašistických jednotek proti Spojencům v roce 1944.
Opevnění s ohledem na horský terén často netvořila souvislou linii, nýbrž pouze uzávěry důležitých průsmyků a údolí, členěné do značné hloubky od hranic. Jejich důležitou součástí byly vojenské silnice, lanovky a kasárna, tedy prvky, umožňující výstavbu a zásobování pevnostních objektů a fungování jejich posádek v obtížném horském terénu.
Základní organizační jednotkou Alpského valu byly sektory (settore), které se dělily na podsektory (sottosettore). Součástí každého sektoru byly opěrné body (caposaldo), schopné do jisté míry samostatné obrany, které se skládaly z jednotlivých tvrzí, samostatných objektů, úkrytů a kasáren.
Konstrukce bojových objektů vycházela z italských zkušeností s bojem v horských oblastech, které byly získány během první světové války a zřejmě také z poznatků, získaných průzkumem rakousko-uherských opevnění, jež se po první světové válce ocitla na italském území. Objekty byly většinou malé, velmi dobře maskované a zabudované do terénu, a to často do strmých skalních stěn. Jednotlivé objekty byly obvykle propojeny úzkými podzemními chodbami, které často přecházely do strmých schodišť. Na rozdíl od většiny tehdejších opevnění byly bojové objekty stavěny z prostého betonu.