Jihoafrická republika

Z Multimediaexpo.cz

Verze z 26. 7. 2017, 12:42

Jihoafrická republika
Republika Jižní Afrika
Republic of South Africa Republiek van Suid-Afrika IRiphabliki yeSewula Afrika IRiphabliki yaseMzantsi Afrika IRiphabliki yaseNingizimu Afrika Rephaboliki ya Afrika-Borwa Rephaboliki ya Afrika Borwa Rephaboliki ya Aforika Borwa IRiphabhulikhi yeNingizimu Afrika Riphabuḽiki ya Afurika Tshipembe Riphabliki ra Afrika Dzonga
Jihoafrická vlajka   Jihoafrický znak
!ke e: ǀxarra ǁke
Hymna Jihoafrické republiky
Geografie
Hlavní město:	Pretoria, Kapské město, Bloemfontein
Rozloha:	1 219 912 km2 (24. na světě) z toho 2,5 % vodní plochy
Nejvyšší bod:	Njesuthi (3408 m n.m.)
Časové pásmo:	+2
Obyvatelstvo
Počet obyvatel:	43 647 658 (26. na světě)
Hustota zalidnění:	35 (164. na světě)
HDI:	0,670 (střední)
Jazyk:	angličtina, afrikánština, ndebele, čvanština, zulština, xhosaština, jižní sothština, severní sothština, tsonga, svazijština, vendština (úřední)
Náboženství:	sionističtí křesťané 11.1%, letniční (Pentecostal) 8.2%, katolíci 7.1%, metodisté 6.8%, holandská reformovaná církev 6.7%, Anglikáni 3.8%, jiní křesťané 36%, muslimové 1.5%, jiní 2.3%
Státní útvar
Státní zřízení:	republika
Měna:	jihoafrický rand (ZAR)
HDP/obyvatel:	USD ()
Mezinárodní identifikace
MPZ:	ZA
Telefonní předvolba:	+27
Národní TLD:	.za

Republika Jižní Afrika je jedním z větších afrických států. Nachází se na jihu tohoto světadílu. Sousedí s Namibií, Botswanou a Zimbabwe na na severu, Mozambikem a Svazijskem na východě. Uvnitř jihoafrického území se nalézá samostatné království Lesotho.

Dějiny

Obdobně jako několik jiných afrických zemí má i JAR velice dlouhou historii lidského osídlení. Podle archeologických nálezů se na území JAR vyskytoval již australopithecus před třemi miliony let, dále pak člověk zručný, člověk vzpřímený a člověk rozumný.

Před příchodem Evropanů na území dnešní JAR žili Křováci, Khoinové a později také kmeny bantu.

V roce 1487 doplul k břehům dnešního Kapska portugalský mořeplavec Bartolomeo Diaz. Prvními evropskými osadníky se v oblasti však byli až Holanďané (Búrové) v 17. století a později i francouzští Hugenoti a Němci. V 19. století byli Búrové vytlačeni dále do vnitrozemí, kde založili vlastní státní celky Natal, Transvaal a Oranžský svobodný stát. V první búrské válce (1880–1881) byli Britové poraženi. Konečné ovládnutí oblasti Brity přišlo až po druhé búrské válce (1899 - 1902). 31. května 1910 byly všechny provincie sloučeny v Jihoafrickou unii, která získala statut dominia.

Významným přelomem ve vývoji Jihoafrické unie byla rozsáhlá industrializace spojená s objevením ložisek diamantů v Kimberley a zlata ve Witwatersrandu v Transvaalu. Rozvoj průmyslu byl navíc umocněn v době světové hospodářské krize 30. let díky vysokým cenám zlata a diamantů. Hospodářský růst trval nepřetržitě až do druhé poloviny 20. století. Tento pozitivní vývoj však byl příkrém rozporu s trendy vývoje politického.

Jihoafrická unie se účastnila druhé světové války na straně spojenců. V roce 1948 pak ve volbách zvítězila Národní strana spojená s režimem apartheidu. Tento režim se po celou dobu své existence střetával se značným odporem na mezinárodní scéně.

31. května 1961 země získala nezávislost a změnila název na Jihoafrickou republiku. Na protest proti nepřátelským postojům některých členů Britského společenství národů JAR z tohoto svazku vystoupila. Od šedesátých let jsou zřizovány takzvané bantustany, samosprávná území vyhrazená pro původní obyvatelstvo.

Boj proti apartheidu získává na intenzitě v 80. letech. Při masových demonstracích jsou zabity tisíce lidí. Poslední bělošský prezident F.W. de Klerk souhlasil s konáním všeobecných voleb v roce 1994; po nich do úřadu nastoupil Nelson Mandela.

Politika

JAR má dvoukomorový parlament: Národní rada provincií s 90 členy a 400-členné Národní shromáždění. Zástupci do Národního shromáždění jsou voleni na pětiletá funkční období na většinovém principu v jednomandátových volebních obvodech. Do Národní rady je v každé provincii zvoleno deset zástupců rovněž na pět let. Volby do obou komor probíhají vždy současně. Nejsilnější politická strana (příp. koalice) v Národním shromáždění formuje vládu, v jejímž čele stojí prezident republiky.

V současné době je místní politická scéna ovládána Africkým národním kongresem - ANC, která ve volbách 2004 získala 69,7% hlasů. Její nejsilnější soupeř, Strana demokratické aliance, získala 12,4% hlasů. Nová národní strana, kterou ještě ve volbách v roce 1994 podpořilo více než 20% voličů, získala v roce 2004 pouze 1,7% hlasů.

Administrativní dělení

Správní členění Jihoafrické republiky

Země se dělí na 9 autonomních provincií (číslo odpovídá číslu na mapě, hlavní město v závorce):

1. Západní Kapsko (Kapské město)
2. Severní Kapsko (Kimberley)
3. Východní Kapsko (Bisho)
4. KwaZulu-Natal (Pietermaritzburg¹)
5. Svobodný stát (Bloemfontein)
6. Severozápadní provincie (Mafikeng)
7. Gauteng (Johannesburg)
8. Mpumalanga (Nelspruit)
9. Limpopo (Polokwane)

Geografie

Mapa Jihoafrické republiky

JAR má 2500 km mořského pobřeží (na jihovýchodě ji omývá Indický oceán a na jihozápadě Atlantský oceán) a vysokou rozmanitost klimatických podmínek. Na západě země se rozkládá poušť Kalahari, východ země je má spíše subtropické klima. Ve střední části se rozkládá náhorní plošina Highveld. Téměř po celé délce od Namibie po Transvaal je JAR lemována Dračími horami, které dosahují výšek až 3500 m.

Oblast Witwatersrandu představuje největší koncentraci obyvatelstva(Johannesburg, Pretoria). Tato oblast v sobě ukrývá obrovské zásoby zlata. Velmi známou horou je Stolová hora zvedající se z moře do tisícimetrové výšky nad Kapské město. V Jižní Africe stále žije velké množství divoké zvěře, avšak její výskyt ve volné přírodě je vlivem civilizačních faktorů ohrožen. Pro tyto účely bylo zřízeno celkem 13 národních parků s velmi kvalitní péčí, z nichž nejznámější jsou Krugerův NP, NP Kalahari Gemsbok a rovněž Addo Elefant v blízkosti Port Elizabeth.

Největšími městy jsou:

• Kapské město (2 984 000 obyvatel)
• Durban (2 531 300 obyvatel)
• Johannesburg (1 975 500 obyvatel)
• Pretórie (1 473 800)

(údaje jsou z roku 2004)

Hospodářství

JAR je v rámci afrického kontinentu stabilně jedna z nejvyspělejších zemí. Má dobře vyvinutý obchod se službami, je již dlouho industrializovaná.

JAR vytváří přibližně 25 % HDP celého afrického světadílu, kde též drží prvenství ve spotřebě i výrobě elektrické energie. HDI (Index lidského rozvoje) od pádu apartheidu konstantně klesá.^[1] Oficiálně se jako důvod uvádí epidemie AIDS.

JAR má velmi bohatá naleziště nerostných surovin, ale nemá ropu.

Problémem je vysoký výskyt nemoci HIV/AIDS; počet nakažených se odhaduje na téměř 5 milionů. Teprve nedávno začala jihoafrická vláda na tuto skutečnost reagovat. Navíc se někteří čelní státní představitelé pokoušeli popřít samu existenci této závažné choroby.

Zemědělská výroba se soustředí na pěstování kukuřice, pšenice, cukrové třtiny a produkci vlny, kuřat, skotu, ovcí. Zavodňovací systémy nejsou dostatečné a rovněž eroze půdy představuje závažný problém. Převážně jihoafričtí černoši nemají pro sebe dostatek orné půdy a musejí hledat práci mimo své bydliště.

Vývoz představoval v roce 2001 přibližně 30 % HDP, což znamená výrazný nárůst oproti počátku devadesátých let. Hlavními obchodními partnery země jsou: USA, Velká Británie, Německo, Belgie a Japonsko. Na obchod s ostatními státy v oblasti jižní Afriky má výrazný vliv členství JAR v JACU a JARS. Vyváží se hlavně diamanty, zlato (největší zásoby na světě) a některé rudy, strojírenské výrobky. Dováží se potraviny, výrobky chemického a ropného průmyslu a strojírenské výrobky.

JAR nemá světové prvenství pouze v zásobách zlata, ale také v produkci platiny, rud chromu a vanadia. Významná je těžba černého uhlí i železné rudy.

V zemi jsou největší tepelné elektrárny na světě (v Transvaalu). JAR zajišťuje téměř 2/3 produkce elektřiny pro celou Afriku.

Energetická krize

V roce 2007 státem vlastněný dodavatel elektrické energie (Eskom) začal pociťovat nedostatek kapacit v oblasti výroby a rozvodu elektřiny. To vedlo k neschopnosti plnit běžné požadavky průmyslu a spotřebitelů, což vedlo k rozsáhlým výpadkům, které zasáhly celou zemi. Spouštěcí impuls byla porucha v jaderné elektrárně Koeberg, nicméně od té doby se situace ještě zhoršila. Dodavatel byl široce kritizován kvůli neschopnosti adekvátně udržovat svoje elektrárny, nemluvě o výstabě nových elektráren, které by zajistily dostačující energetickou kapacitu.

Obyvatelstvo

Durban (2006)

Černoši tvoří tři čtvrtiny obyvatel země. Mezi ně patří Čwanové, Zulové, Khosové, Matabelové, Sutové, Svazijci, Vendové a jiní. Běloši se na složení obyvatelstva podílí 13,6 %, míšenci 8,6 % a Indové 2,6 %. Kromě toho v zemi žijí také afričtí Sanové (dříve označovaní jako Křováci).

Označení „barevný“ je používáno pro obyvatelstvo míšeného bantuského, khoiského a evropského původu. Samotní barevní se tomuto označení vyhýbají. V době politiky apartheidu měli barevní lepší přístup ke vzdělání než černoši. Barevní v letech 1950-1983 neměli volební práva stejně jako černoši, ale roku 1983 jim byla povolena účast v parlamentu. Barevní rovněž představovali výraznou opoziční sílu v boji proti apartheidu.

Křesťanského vyznání je 68 % obyvatel. Islám vyznává 2 %, hinduismus 1,5 % a původní kmenová náboženství 28,5 % obyvatel.

Problémem je velké množství (legálně i ilegálně) držených zbraní, jejich nedostatečná regulace a snadnost jejich sehnání – země tak drží nelichotivé prvenství v počtu vražd a zabití způsobených střelnými zbraněmi.

Nepříjemně to dokazují informace přímo od policie z JAR. Každý den úmírá v JAR průměrně jeden až dva policisti. Při jakémkoli trestném činu, jste automaticky označeni za "teroristu" a rozhodování o vašem životě má v rukou policista, který Vás chytí.

Od roku 1994, tedy od pádu apartheidu jsou denně brutálně vražděni příslušníci bílé menšiny bez ohledu na věk, a to zejména v oblastech Mpumalanga, Gauteng a Limpopo. Seznam datovaný ke konci roku 2000 uvádí téměř 2000 zavražděných bělochů. V důsledku toho dochází k odlivu bílého obyvatelstva do anglofonních zemí jako je Austrálie, Velká Británie a Irsko. Od roku 1994 opustilo Jihoafrickou republiku odhadem na dva miliony bělochů. Ekonomika JAR na to v současnosti doplácí, protože jí chybí kvalifikovaná pracovní síla. Další z příčin, proč bílí z JAR odcházejí, je systém pozitivní diskriminace, tj. zvýhodnění černého obyvatelstva. Pozitivní diskriminace má být prevencí dominance bělochů v privátním sektoru. Běloši jsou diskriminováni také ve vzdělání.^[2]

V roce 2009 přiznal kanadský soud 31letému bílému Jihoafričanovi Brandonovi Huntleymu status uprchlíka. Učinil tak s ohledem na nebezpečí, které mu doma hrozí kvůli jeho barvě pleti. Huntley vyrůstal v Kapském Městě, a jak sdělil kanadskému soudu, byl tam sedmkrát napaden, třikrát z toho nožem. Útočníci mu přitom údajně nadávali do bílých psů. Vládnoucí strana v Jižní Africe - Africký národní kongres (ANC) - označila toto rozhodnutí za rasistické.^[3]

Související články

• Africká unie
• Jižní Afrika
• Afrika

Literatura

• HULEC, Otakar. Dějiny Jižní Afriky. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2010. ISBN 978-80-7106-039-5.  
• ZIMÁK, Alexander. Jihoafrická republika. Praha : Libri, 2003. ISBN 80-7277-184-1.  

Reference

1. ↑ http://hdrstats.undp.org/countries/country_fact_sheets/cty_fs_ZAF.html
2. ↑ http://www.nationmaster.com/graph/cri_mur_wit_fir-crime-murders-with-firearms
3. ↑ http://aktualne.centrum.cz/zahranici/afrika/clanek.phtml?id=646509

Externí odkazy

• Mid-year population estimates (2016, PDF, anglicky)
• 100 Best Things to do in South Africa (anglicky)