Quai d'Anjou

Z Multimediaexpo.cz

(Rozdíly mezi verzemi)

Aktuální verze z 26. 8. 2016, 13:43

Quai d'Anjou je nábřeží v Paříži. Nachází se ve 4. obvodu na ostrově svatého Ludvíka.

Obsah

1 Poloha
2 Historie
3 Významné stavby
4 Reference
5 Externí odkazy

Poloha

Nábřeží vede po severním okraji ostrova podél Seiny mezi mosty Sully a Marie. Začíná na severovýchodním okraji ostrova u křižovatky s ulicí Rue Saint-Louis-en-l'Île a končí na křižovatce s Rue des Deux-Ponts, odkud dále pokračuje Quai de Bourbon.

Historie

Výstavba nábřeží začala v roce 1614 pod vedením architekta Christopha Marie v prostoru bývalého ostrova Vaches (dnes připojeném k ostrovu sv. Ludvíka) a dokončena v roce 1647.

Východní část nábřeží byla pojmenována Anjou na počest královské rodiny, především Gastona Orléanského, vévody z Anjou a bratra Ludvíka XIII. a západní část Alençon podle francouzského města. V roce 1780 byly obě části pojmenovány Quai d'Anjou. V roce 1792 bylo nábřeží přejmenováno na Quai de l'Union, ale v roce 1803 získalo zpět svůj původní název.

Významné stavby

Dům č. 1: Hôtel Lambert postavil architekt Louis Le Vau v roce 1640 pro Jeana Baptistu Lamberta. Po jeho smrti o čtyři roky později získal palác jeho bratr Nicolas Lambert de Thorigny, prezident účetní komory. V posledním patře se nachází pokoj Múz (chambre des Muses), odkud bylo 13 obrazů uloženo v Louvru. Palác byl v roce 1794 zkonfiskován a stal se vojenským skladištěm. V roce 1813 ho koupil Jean Pierre Bachasson, hrabě de Montalivet, ministr vnitra, později byl majitelem polský kníže Czartoryski.
Dům č. 3: Hôtel le Vau, palác si postavil architekt Louis Le Vau v roce 1640.
Dům č. 5: Hôtel de Marigny, palác nechal postavit Abel-Francois Poisson Vandières, markýz de Marigny a bratr madame de Pompadour, dozorce královských staveb.
Dům č. 9: bydlel zde Honoré Daumier.
Dům č. 13: nechal postavit Louis Lambert de Thorigny, kapitán kavalérie. Nájemníky zde byli malíř Charles-François Daubigny (1817-1878), sochař Adolphe-Victor Geoffroy-Dechaume (1816-1892) nebo malíř Pierre Prévost (1764-1823).
Dům č. 15: zde žil Paul Cézanne. Charles Baudelaire zde bydlel od června do září 1843.
Dům č. 17: Hôtel de Lauzun je chráněn jako historická památka. Na nádvoří mezi okny v druhém patře jsou sluneční hodiny. Výstavbu zahájil v roce 1656 architekt Le Vau pro finančníka Gruÿna des Bordes, palác koupil v roce 1682 vévoda de Lauzun. V roce 1806 se zde narodil spisovatel Roger de Beauvoir (1806-1886). Od října 1843 do září 1845 zde bydlel Charles Baudelaire, žil zde i Théophile Gautier. Od roku 1928 je palác v majetku města Paříže.
Dům č. 19: Hôtel Méliand
Domy č. 23-25: původně čtyři paláce postavené na pilotech.
Dům č. 39: Théâtre de l'Île Saint-Louis, jedno z nejmenších divadel v Paříži (50 míst), kdysi zde bývala dívčí škola.

Reference

Externí odkazy

(francouzsky) Nábřeží na stránkách města Paříže

Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010
Informace o článku. Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. Tento text je dostupný za podmínek Creative Commons 3.0 Unported – creativecommons.org. Originální článek na české Wikipedii

@@ Řádka 26: / Řádka 26: @@
 == Historie ==
-Výstavba nábřeží začala v roce 1614 pod vedením architekta Christopha Marie v prostoru bývalého [[Île aux Vaches|ostrova Vaches]] (dnes připojeném k ostrovu sv. Ludvíka) a dokončena v roce [[1647]].
+Výstavba nábřeží začala v roce 1614 pod vedením architekta Christopha Marie v prostoru bývalého [[Île aux Vaches|ostrova Vaches]] (dnes připojeném k ostrovu sv. Ludvíka) a dokončena v roce 1647.
-Východní část nábřeží byla pojmenována [[Anjouovci|Anjou]] na počest královské rodiny, především [[Gaston Orléanský|Gastona Orléanského]], vévody z Anjou a bratra Ludvíka&nbsp;XIII. a západní část [[Alençon]] podle francouzského města. V roce 1780 byly obě části pojmenovány ''Quai d'Anjou''. V roce [[1792]] bylo nábřeží přejmenováno na ''Quai de l'Union'', ale v roce 1803 získalo zpět svůj původní název.
+Východní část nábřeží byla pojmenována [[Anjouovci|Anjou]] na počest královské rodiny, především [[Gaston Orléanský|Gastona Orléanského]], vévody z Anjou a bratra Ludvíka&nbsp;XIII. a západní část [[Alençon]] podle francouzského města. V roce 1780 byly obě části pojmenovány ''Quai d'Anjou''. V roce 1792 bylo nábřeží přejmenováno na ''Quai de l'Union'', ale v roce 1803 získalo zpět svůj původní název.
 == Významné stavby ==
-* Dům č. 1: Hôtel Lambert postavil [[architekt]] Louis Le Vau v roce [[1640]] pro Jeana Baptistu Lamberta. Po jeho smrti o čtyři roky později získal palác jeho bratr Nicolas Lambert de Thorigny, prezident účetní komory. V posledním patře se nachází pokoj Múz (chambre des Muses), odkud bylo 13 obrazů uloženo v [[Louvre|Louvru]]. Palác byl v roce [[1794]] zkonfiskován a stal se vojenským skladištěm. V roce [[1813]] ho koupil Jean Pierre Bachasson, hrabě de Montalivet, ministr vnitra, později byl majitelem polský kníže Czartoryski.
+* Dům č. 1: Hôtel Lambert postavil [[architekt]] Louis Le Vau v roce 1640 pro Jeana Baptistu Lamberta. Po jeho smrti o čtyři roky později získal palác jeho bratr Nicolas Lambert de Thorigny, prezident účetní komory. V posledním patře se nachází pokoj Múz (chambre des Muses), odkud bylo 13 obrazů uloženo v [[Louvre|Louvru]]. Palác byl v roce 1794 zkonfiskován a stal se vojenským skladištěm. V roce 1813 ho koupil Jean Pierre Bachasson, hrabě de Montalivet, ministr vnitra, později byl majitelem polský kníže Czartoryski.
-* Dům č. 3: Hôtel le Vau, palác si postavil architekt Louis Le Vau v roce [[1640]].
+* Dům č. 3: Hôtel le Vau, palác si postavil architekt Louis Le Vau v roce 1640.
 * Dům č. 5: Hôtel de Marigny, palác nechal postavit Abel-Francois Poisson Vandières, markýz de Marigny a bratr [[madame de Pompadour]], dozorce královských staveb.
 * Dům č. 9: bydlel zde [[Honoré Daumier]].
-* Dům č. 13: nechal postavit Louis Lambert de Thorigny, kapitán kavalérie. Nájemníky zde byli malíř Charles-François Daubigny ([[1817]]-1878), sochař Adolphe-Victor Geoffroy-Dechaume ([[1816]]-[[1892]]) nebo malíř Pierre Prévost (1764-1823).
+* Dům č. 13: nechal postavit Louis Lambert de Thorigny, kapitán kavalérie. Nájemníky zde byli malíř Charles-François Daubigny (1817-1878), sochař Adolphe-Victor Geoffroy-Dechaume (1816-1892) nebo malíř Pierre Prévost (1764-1823).
-* Dům č. 15: zde žil [[Paul Cézanne]]. [[Charles Baudelaire]] zde bydlel od června do září [[1843]].
+* Dům č. 15: zde žil [[Paul Cézanne]]. [[Charles Baudelaire]] zde bydlel od června do září 1843.
-* Dům č. 17: Hôtel de Lauzun je chráněn jako [[monument historique|historická památka]]. Na nádvoří mezi okny v druhém patře jsou [[sluneční hodiny]]. Výstavbu zahájil v roce [[1656]] architekt Le Vau pro finančníka Gruÿna des Bordes, palác koupil v roce 1682 vévoda de Lauzun. V roce 1806 se zde narodil spisovatel Roger de Beauvoir (1806-[[1886]]). Od října [[1843]] do září [[1845]] zde bydlel Charles Baudelaire, žil zde i [[Théophile Gautier]]. Od roku [[1928]] je palác v majetku města Paříže.
+* Dům č. 17: Hôtel de Lauzun je chráněn jako [[monument historique|historická památka]]. Na nádvoří mezi okny v druhém patře jsou [[sluneční hodiny]]. Výstavbu zahájil v roce 1656 architekt Le Vau pro finančníka Gruÿna des Bordes, palác koupil v roce 1682 vévoda de Lauzun. V roce 1806 se zde narodil spisovatel Roger de Beauvoir (1806-1886). Od října 1843 do září 1845 zde bydlel Charles Baudelaire, žil zde i [[Théophile Gautier]]. Od roku [[1928]] je palác v majetku města Paříže.
 * Dům č. 19: Hôtel Méliand
 * Domy č. 23-25: původně čtyři paláce postavené na pilotech.