Právo na spravedlivý proces

Z Multimediaexpo.cz

Nemáte oprávnění „upravit tuto stránku“. Důvod:

Můžete si prohlédnout a zkopírovat zdrojový kód této stránky:

'''Právo na spravedlivý proces''' (neboli '''právo na spravedlivé soudní řízení''' či '''právo na spravedlivé řízení''') je jeden ze základních pilířů [[právní řád|právních řádů]] všech [[demokracie|demokratických]] států,<ref>KMEC, J. ''Evropská úmluva o lidských právech: komentář''. Praha: C. H. Beck, 2012. Velké komentáře. ISBN 978-80-7400-365-3. s. 573</ref> které svým občanům garantují nezávislou a nestrannou [[soudní moc]]. Podstatou tohoto práva je možnost domáhat se svých práv u nestranného soudu. Právo na spravedlivý proces řadíme mezi [[Lidská práva|základní lidská práva]] a jeho porušení je tak postižitelné nejenom na zákonné úrovni, ale i prostřednictvím ochrany ústavněprávní. Právo na spravedlivý soudní proces představuje možnost pro každého jedince využít všech právních institutů a záruk, které nám tento právní řád nabízí. Tato definice je v souladu s pojmoslovím [[Evropský soud pro lidská práva|Evropského soudu pro lidská práva]].<ref>SUDRE, F. Mezinárodní a evropské právo lidských práv. Preses Universitaires de France, 1989, s. 173</ref> Samotný pojem „právo na spravedlivý proces“ nepoužívá žádný zákonný ani mezinárodní předpis, ale byl vytvořen judikaturou [[Evropský soud pro lidská práva|Evropského soudu pro lidská práva]].<ref>WAGNEROVÁ, E. et. al. Listina základních práv a svobod: komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2012. Komentáře Wolters Kluwer. Kodex. ISBN 978-80-7357-750-6. s. 728–729</ref> Ve 20. století se právo na spravedlivý proces se stalo jedním ze základních znaků demokratického [[Právní stát|právního státu]]. == Historie práva na spravedlivý proces == Již v roce 1215 bylo ve Velké listině svobod (Magna charta libertatum) toto právo zakotveno hned v několika článcích. Například v čl. 39 bylo psáno, že žádný svobodný nesmí být zadržen ani zbaven práv bez řádného vydání právoplatného rozsudku jemu rovných či na základě práva země. V čl. 21 bylo zakotveno právo [[baronet]]ů na přiměřenost trestu uděleného jedině soudci jim rovnými, v čl. 40 zákaz odepření či zdržování spravedlnosti atd. Roku 1679 bylo toto právo zakotveno v Anglii králem [[Karel II. Stuart|Karlem II.]] v [[Habeas Corpus Act]], kde bylo zaručeno, že věznění bude vždy posouzeno bezúhonným soudcem.<ref>[[Pavel Molek|MOLEK, Pavel]]. Právo na spravedlivý proces. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2012. Ediční řada Lidská práva. ISBN 9788073577483. s. 18–19</ref> V roce 1689 bylo pak zakotveno v Bill of Rights Viléma I. Oranžského, nizozemského hraběte. Až v 18. století začaly vznikat katalogy lidských práv shrnující roztříštěnou právní úpravu do ucelených předpisů. Prvním takovým dokumentem je Virginská deklarace z roku 1776 přijatá v [[Spojené státy americké|USA]]. Na ni navazovala francouzská Deklarace práv člověka a občana přijatá v roce 1789 a inspirovaná americkým vzorem. Na našem území byl podobný katalog přijat až v roce 1811 císařem Františkem&nbsp;I.&nbsp;Rakouský a to v rámci [[Všeobecný zákoník občanský|Všeobecného občanského zákoníku]].<ref>SPOUSTOVÁ, Petra. ''Právo na spravedlivý proces'' Diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, 2008 [https://is.muni.cz/th/107765/pravf_m/DP_Pravo_na_spravedlivy_proces.pdf Dostupné online]. [cit. 2016-05-23].</ref> Na přelomu 19. a [[20. století]] bylo toto právo jedním z hlavních cílů moderně formovaných států. Největší pozornosti se lidská práva dočkala až po [[Druhá světová válka|Druhé světové válce]], kdy katalogy lidských práv začaly být vytvářeny i na nadnárodní úrovni. Tohoto úkolu se zhostila [[Organizace spojených národů]] přijetím [[Charta Spojených národů|Charty OSN]]. Na tu navázala [[Všeobecná deklarace lidských práv]] v roce 1948 a posléze [[Mezinárodní pakt o občanských a politických právech]] z roku 1966. Další prameny jsou k nalezení v kapitole Zakotvení práva na spravedlivý proces. == Zakotvení práva na spravedlivý proces == === Mezinárodní prameny === Právo na spravedlivý proces je právní zásada primárně zakotvená v [[Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod|Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod]],<ref>Evropská Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod. [http://www.echr.coe.int/Documents/Convention_CES.pdf Dostupné online.]</ref> dokumentu přijatém členy [[Rada Evropy|Rady Evropy]], který byl podepsán v Římě 4.&nbsp;listopadu 1950. Tento dokument navazuje na [[Všeobecná deklarace lidských práv|Všeobecnou deklaraci lidských práv]], vyhlášenou [[Valné shromáždění OSN|Valným shromážděním OSN]] 10.&nbsp;prosince 1948. Ta ve svém čl. 10 zaručuje právo na spravedlivý proces takto:<blockquote>„Každý má úplně stejné právo, aby byl spravedlivě a veřejně vyslechnut nezávislým a nestranným soudem, který rozhoduje buď o jeho právech a povinnostech, nebo o jakémkoli trestním obvinění vzneseném proti němu.“<ref>Všeobecná deklarace lidských práv a svobod. Zdroj: Webové stránky Nejvyššího správního soudu, http://www.nssoud.cz/zakony/deklarace_prava.pdf</ref></blockquote>Právo na spravedlivý proces rovněž patří mezi [[Lidská práva|základní lidská práva]] obsažená v čl. 14 [[Mezinárodní pakt o občanských a politických právech|Mezinárodního paktu o občanských a politických právech]].<ref>Mezinárodní pakt o občanských a politických právech. [http://www.osn.cz/wp-content/uploads/2015/03/mezinar.pakt-obc.a.polit_.prava_.pdf Dostupné online.]</ref> [[Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod]] (zkráceně jako Úmluva o lidských právech) toto právo přebírá a rozšiřuje ve svém čl. 6. === Vnitrostátní prameny === Právo na spravedlivý proces je zakotveno v [[Ústava České republiky|Ústavě České republiky]] a [[Listina základních práv a svobod|Listině základních práv a svobod]]. Ústavněprávní předpisy jsou z hlediska důležitosti i aplikovatelnosti nejvýše v hierarchii českých právních předpisů. Právo na spravedlivý proces zakotvují i zákonné předpisy, ty jsou vázány ustanoveními Ústavy a Listiny. Jejich význam tedy spočívá v tom, že konkretizují podobu práva na spravedlivý proces pro jednotlivá právní odvětví. Jde o následující: [[Občanský soudní řád (Československo, 1963)|občanský soudní řád]], [[Trestní řád (Československo, 1961)|trestní řád]], [[správní řád]], [[soudní řád správní]]. == Obsah práva na spravedlivý proces == === Podle Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod === Ustanovení čl. 6 Úmluvy o lidských právech je druhým nejrozsáhlejším ustanovením Úmluvy. Je obecné, tzn. garantuje nejen ochranu v [[Trestní řízení|trestním řízení]], jak by se mohlo na první pohled zdát, ale týká se všech právních rozhodovacích procesů.<ref>KMEC, J. ''Evropská úmluva o lidských právech: komentář''. Praha: C. H. Beck, 2012. Velké komentáře. ISBN 978-80-7400-365-3. s. 574</ref> Dané ustanovení se tedy aplikuje i na civilní řízení podle [[Občanský soudní řád (Československo, 1963)|občanského soudního řádu]] a na správní řízení podle [[Správní řád|správního řádu]].<ref>{{Citace periodika|příjmení=Sládeček|jméno=Vladimír|titul=K jednomu aspektu práva na spravedlivý proces: judikatura evropská a česká|periodikum=Právní rozhledy|datum=|ročník=1996|číslo=9|strany=397|url=}}</ref> Tento výklad vychází z judikatury [[Evropský soud pro lidská práva|Evropského soudu pro lidská práva]]. Ten definoval, že se tento princip vztahuje na všechna řízení, jejichž výsledek je určující pro práva a závazky soukromé povahy. „Není tedy rozhodné, v jakém řízení se o věci rozhoduje (civilním, trestním, správním), ale zda je dotčeno soukromé právo.“<ref>HENDRYCH, Dušan et al. ''Právnický slovník''. 3. podstatně rozš. vyd. Praha: C. H. Beck, 2009. Beckovy odborné slovníky. ISBN 978-80-7400-059-1.</ref> Obsahem práva na spravedlivý proces je zejména právo na soudní a jinou právní ochranu, na nezávislost [[soud]]u, jeho nestrannost a rovněž na veřejnost řízení. Projevy práva na spravedlivý proces jsou odlišné v různých typech soudních řízení (více viz obsah práva na spravedlivý proces v jednotlivých zákonech). Česká republika je v souladu s čl. 10 [[Ústava České republiky|Ústavy České republiky]] Úmluvou vázána. === Podle ústavněprávních předpisů === ==== Listina základních práv a svobod ==== Hlava pátá Listiny<ref>Usnesení předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb., o vyhlášení LISTINY ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD jako součásti ústavního pořádku České republiky.</ref> s názvem ''Právo na soudní a jinou právní ochranu'' vyjadřuje stejné principy jako Úmluva o lidských právech. Konkrétně čl. 36–40 zaručují právo na soudní ochranu (každý se může domáhat svého práva u soudu), práva v soudním řízení (všichni účastníci jsou si rovni a mají právo na právní pomoc, a nerozumí-li jazyku, pak na [[tlumočník]]a), právo na zákonného soudce (příslušnost soudu i soudce stanoví zákon) a pravidla [[Trestní stíhání|trestního stíhání]] (např. zakotvení [[presumpce neviny]]). Rovněž je v Listině zakotvena zásada ''[[nulla poena sine lege]]'', tzn. že trestné je jen to jednání, které tak označí trestní předpisy. Všechna tato práva zajišťují, že jednotlivec může dosáhnout ochrany vůči [[Veřejná moc|veřejné moci]]. Hlava pátá Listiny obsahuje procesní garanci uplatňování práv. Bez těchto garancí by totiž jakákoliv ochrana práv byla iluzorní.<ref>WAGNEROVÁ, E. et. al. Listina základních práv a svobod: komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2012. Komentáře Wolters Kluwer. Kodex. ISBN 978-80-7357-750-6. s. 725</ref> ==== Ústava České republiky ==== Ústava ČR<ref>Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky.</ref> se soudům a jejich rozhodování věnuje v hlavě čtvrté zvané ''Moc soudní''. Zde se nachází zásada veřejnosti soudního řízení a rovněž zásada rovnosti účastníků. V čl. 83–89 Ústava ČR zřizuje [[Ústavní soud České republiky|Ústavní soud]], který je hlavním soudním orgánem bdícím nad dodržováním chráněných lidských práv a základních svobod. U Ústavního soudu se lze přímo dovolat nápravy, dojde-li k porušení práv garantovaných Ústavou ČR nebo Listinou, tedy i práva na spravedlivý proces. === Podle oblastí práva === ==== Civilní právo ==== [[Občanský soudní řád (Československo, 1963)|Občanský soudní řád]]<ref>Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád.</ref> již ve svém § 1 vyslovuje požadavek spravedlnosti při ochraně soukromých práv a oprávněných zájmů účastníků. V souladu se zásadou v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o lidských právech („Každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem…“). § 2 občanského soudního řádu zaručuje projednání a rozhodování sporů a jiných právních věcí u soudu. Civilní řízení se na rozdíl od řízení trestního bez výjimky řídí zásadou rovnosti účastníků, která je nedílnou součástí práva na spravedlivý proces. ==== Trestní právo ==== Výchozím předpisem upravujícím soudní řízení v trestních věcech je [[Trestní řád (Československo, 1961)|trestní řád]].<ref>Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád).</ref> Ten výslovně upravuje všechny zásady platné pro trestní řízení v § 2. Doslovně upravuje většinu práv obsažených v právu na spravedlivý proces. V [[Trestní právo|trestním právu]] se právo na spravedlivý proces projevuje následujícími zásadami: * Zásada stíhání jen ze zákonných důvodů (§ 2 odst. 1 tr. ř., čl. 8 odst. 2 Listiny): nikdo nemůže být stíhán jinak než ze zákonných důvodů a způsobem který stanoví zákon, např. veškeré důkazy musí být získány legální cestou. * Zásada presumpce neviny (§ 2 odst. 2 tr. ř., čl. 40 odst. 2 Listiny): dokud pravomocným rozsudkem není vyslovena vina, hledíme na obviněného jako na nevinného. * Zásada rychlosti trestního řízení (§ 2 odst. 4 tr. ř., čl. 38 odst. 2 Listiny): orgány trestního řízení musí jednat bez zbytečných průtahů, za tímto účelem jsou v Trestním řádu stanoveny lhůty pro jednotlivé úkony. * Zásada veřejnosti (§ 2 odst. 10 tr. ř., čl. 38/2 Listiny): občané se mohou zúčastnit projednávání, při hlavním líčení může být veřejnost vyloučena jen ve výjimečných případech. * Zásada zajištění práva na obhajobu (§ 2 odst. 13 tr. ř., čl. 40 odst. 3 a 4 Listiny): obžalovaný musí být poučen o právu na obhajobu, rovněž má právo jednat ve svém mateřském jazyce a právo na tlumočníka. ==== Kanonické právo ==== V kanonickém právu o této problematice pojednává kánon 221 [[Kodex kanonického práva|Kodexu kanonického práva]]. V trestních věcech soudce vyzve obžalovaného, aby si zvolil advokáta (srov. kán. 1723), pokud tak neučiní, soudce jmenuje advokáta ''[[ex offo]]'' podle ustanovení kán. 1481 § 2. V záležitostech neplatnosti manželství není povinnost mít obhájce. == Subjekt práva na spravedlivý proces == === Subjekty dle Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod === Subjektem práva na spravedlivý proces je každá [[Fyzická osoba|fyzická]] i [[právnická osoba]]. Tento termín zakotvuje Úmluva, ve které je napsáno v čl. 6, že subjekt práva na spravedlivý soudní proces je každý, kdo podléhá jurisdikci signatářů Úmluvy. Subjektem tak jsou nejen [[státní občané]], ale i [[Cizinec|cizinci]], [[Apatrida|osoby bez státní příslušnosti]] i osoby neznámého pobytu. Není ani vyloučeno, aby se na [[Evropský soud pro lidská práva]] obrátily osoby [[Zletilost|nezletilé]] či zbavené [[svéprávnost]]i prostřednictvím svého [[Zákonný zástupce|zákonného zástupce]]. Subjekty jsou rovněž [[Právnická osoba|právnické osoby]] (ovšem pouze nestátního charakteru) a také skupiny osob – čl. 34 Úmluvy. Takovou osobou může být i [[politická strana]], nikoliv však např. orgán místní správy či samosprávy, jakým je např. [[obec]].<ref>PŘIDAL, Ondřej. ''Právo na spravedlivý proces v civilním řízení''. Disertační práce. Brno, Masarykova univerzita, 2010. [http://is.muni.cz/th/12410/pravf_d/Disertace.pdf Dostupné online]. [cit. 2014-08-29].</ref> === Subjekty dle českého práva === Subjekty podle českého práva se shodují se subjekty dle Úmluvy<ref>WAGNEROVÁ, E. et. al. Listina základních práv a svobod: komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2012. Komentáře Wolters Kluwer. Kodex. ISBN 978-80-7357-750-6. s. 729</ref>, jak se dozvídáme z čl. 3/1 [[Listina základních práv a svobod|Listiny]]: <blockquote>„Základní práva a svobody se zaručují všem bez rozdílu pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického či jiného smýšlení, národního nebo sociálního původu, příslušnosti k národnostní nebo etnické menšině, majetku, rodu nebo jiného postavení.“</blockquote> Jelikož je Listina součástí [[Ústavní pořádek České republiky|ústavního pořádku]], její ustanovení mají přednost před ustanoveními zákonných předpisů, např. předpisů soukromého práva. Ty mohou stanovit garantování některých výhod pouze státním občanům, avšak základní lidská práva a svobody se vždy budou vztahovat na všechny osoby nacházející se na území ČR. == Reference == <references/> === Související články === * [[Zákonný soudce]] == Literatura == * GERLOCH, Aleš. ''Teorie práva''. 6., aktualiz. vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2013. ISBN 978-80-7380-454-1 * JELÍNEK, Jiří et al. ''Trestní právo procesní''. 3. aktualizované a doplněné vydání. Praha: Leges, 2013. ISBN 978-80-8757-644-1 * KMEC, J. ''Evropská úmluva o lidských právech: komentář''. Praha: C.H. Beck, 2012. Velké komentáře. ISBN 978-80-7400-365-3 * MOLEK, Pavel. ''Právo na spravedlivý proces''. 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2012. Ediční řada Lidská práva. ISBN 9788073577483 * PAVLÍČEK, Václav et al. ''Ústavní právo a státověda''. 2. aktualizované vydání. Praha: Leges, 2015. Student. ISBN 978-80-7502-084-0 * SUDRE, F. ''Mezinárodní a evropské právo lidských práv''. Preses Universitaires de France, 1989 * WAGNEROVÁ, E. ''Listina základních práv a svobod: komentář''. 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2012, xxv, 906 s. Komentáře (Wolters Kluwer ČR). ISBN 978-80-7357-750-6 {{Článek z Wikipedie}} [[Kategorie:Lidská práva]] [[Kategorie:Justice]]

Návrat na stránku „Právo na spravedlivý proces“.