Baltická operace

[[Image:WW2 - Baltic full-scale offensive, 1944 (detailed).jpg|thumb|Baltická operace]]
'''Baltická operace''' (14. září – 24. listopadu [[1944]]) byla strategická ofenzíva [[Velká vlastenecká válka|Velké vlastenecké války]], jejímž cílem bylo vytlačení německých vojsk z území [[Estonsko|Estonska]], resp. [[Estonská sovětská socialistická republika|Estonské SSR]], [[Lotyšsko|Lotyšska]], resp. [[Lotyšská sovětská socialistická republika|Lotyšské SSR]] a [[Litva|Litvy]], resp. [[Litevská sovětská socialistická republika|Litevské SSR]] a proniknutí k [[Baltské moře|Baltickému moři]]. 

==Přecházející útoky==
Do dubna roku 1944 se podařilo [[Rudá armáda|Rudé armádě]] v rámci [[Leningradsko-novgorodská operace|Leningradsko-novgorodské operace]] prorazit blokádu [[Leningrad]]u a postoupit až k hranicím Estonska. Počátkem června [[1944]] začaly v této oblasti další útoky, které byly předzvěstí [[Operace Bagration]]. V rámci této mohutné ofenzívy postoupily sovětské jednotky na území pobaltských států, ovšem do jejího skončení se jim nepodařilo postoupit až k [[Baltické moře|Baltickému moři]]. Zatímco v případě [[Ukrajina|Ukrajiny]], [[Bělorusko|Běloruska]] a [[Polsko|Polska]], kde [[Rudá armáda]] překonala několik stovek kilometrů a byla vyčerpána, došlo u ukončení bojů a přejití do strategické obrany, v případě útoků [[Pobaltí]] a [[Besarábie|Besarábii]], resp. dále na [[Balkán]], bylo rozhodnuto o tom, že k dalším ofenzívám dojde ještě roku 1944. 

==Baltická operace==
[[Image:1944 Vilnius.jpg|thumb|left|Rudá armáda ve Vilniusu]]
Ve dnech 14. až 17. září začal útok sovětského leningradského, 1., 2. a 3. pobaltského a 3. běloruského frontu. Proti zhruba 900 tisícům rudoarmějců stálo 730 tisíc příslušníků [[Wehrmacht]]u a jednotek [[Waffen SS]]. Rudá armáda měla ale významnou převahu v dělostřelectvu, tancích i letadlech. První úder byl veden na [[Riga|Rigu]], čímž mělo dojít k rozdělení německých vojsk na dvě skupiny. Následovala útočná operace na Tallinn a na [[Klajpeda|Klajpedu (Memel)]]. 3. běloruský front útočil ve směru na Prusko. Riga byla sice sovětskými jednotkami obklíčena, ovšem velice úspěšně se jim bránila. Stejná situace nastala i v případě Klajpedy, kde se bránily německé jednotky, jejichž snahou byla evakuace po moři do [[Třetí říše|Německa]]. Útok na Estonsko byl ukončen 26. září a poté provedly sovětské paradesantní jednotky výsadek na Západoestonské souostroví. Klajpedu dobyla Rudá armáda 22. října, rižská ofenzíva byla dovršena 24. října a v Pobaltí tak zůstaly uvězněné německé jednotky pouze v Kuronsku, které kapitulovaly v počtu asi 200 tisíc mužů až v květnu [[1945]] současně s ukončením války.

==Důsledky operace==
Obsazením Pobaltí dovršila [[Rudá armáda]] osvobození SSSR od německých okupantů. Sovětská vojska stála na hranicích Pruska, přičemž v některým místech již do příhraničních oblastí východního Pruska pronikla. Sovětská baltská flotila měla již plně otevřeny dveře k akcím v Baltickém moři, kdy nebyla limitována minovými poli a protiponorkovými zátarasy a mohla využívat přístavy v Pobaltí. Díky tomu mohla vést efektivní boj proti německým námořním silám v Baltickém moři. Mezi nejznámější akce sovětské flotily patří potopení německých lodí [[Wilhelm Gustloff (loď)|Wilhelm Gustloff]]  a [[General von Steuben]] ponorkou [[S-13]] či potopení dopravní lodě [[Goya (loď)|Goya]] ponorkou  [[L-3 (ponorka)|L-3]].

== Reference ==
# PAJUR, Ago, a kol. Baltimaade ajalugu. Tallinn : Avita, 1999. ISBN 9985-2-0131-0. s. 176-177. (estonsky)
# MÄGI, Arvo. Eesti rahva ajaraamat. Stockholm : Eesti Päevaleht, 1979. s. 212-213. (estonsky)
# Evropský parlament. Resolution on the situation in Estonia, Latvia, Lithuania. Official Journal of the European Communities, 13. leden 1983, čís. C 42/78.

==Externí odkazy==

{{commonscat|Baltic Offensive}}{{Bitvy velké vlastenecké války}}{{Článek z Wikipedie}}
[[Kategorie:Operace druhé světové války]]
[[Kategorie:Velká vlastenecká válka]]