Šestidenní válka

Z Multimediaexpo.cz

Nemáte oprávnění „upravit tuto stránku“. Důvod:

Můžete si prohlédnout a zkopírovat zdrojový kód této stránky:

{{Infobox válka |Střetnutí= '''Šestidenní válka''' |konflikt= |image=[[Soubor:6dayswar1.jpg|300px|Členové Izraelské armády si prohlížejí trosky arabského letadla zničeného poblíž [[Sinajský poloostrov|Sinajského poloostrova]]]] |komentář= Příslušníci Izraelské armády si prohlížejí trosky arabského letadla zničeného poblíž [[Sinajský poloostrov|Sinajského poloostrova]] | trvání= [[5. červen|5.]] - [[10. červen|10. června]] [[1967]] | místo= [[Blízký východ]] | příčina= Egyptská blokáda [[Tiranská úžina|Tiranské úžiny]], přesun arabských jednotek na Sinajský poloostrov, vypovězení jednotek OSN, arabský pokus zničit Izrael | výsledek= Rozhodující izraelské vítězství | Území= Izrael získal [[Pásmo Gazy]], Sinajský poloostrov, Západní břeh Jordánu (i východní Jeruzalém) a Golanské výšiny | strana1= [[Soubor:Flag of Israel.png|24px]] [[Izrael]] | strana2= [[Soubor:Flag of Egypt 1972.png|24px]] [[Egypt]]<br />[[Soubor:Flag of Syria.png|24px]] [[Sýrie]]<br />[[Soubor:Flag of Jordan.png|24px]] [[Jordánsko]]<br />[[Soubor:Flag of Iraq (1963-1991).png|24px]] [[Irák]]<br />[[Soubor:Flag of Saudi Arabia.png|24px]] [[Saúdská Arábie|Saudská Arábie]]<br />[[Soubor:Flag of Lebanon.png|24px]] [[Libanon]] | velitel1= [[Soubor:Flag of Israel.png|24px]] [[Moše Dajan]],<br /> [[Soubor:Flag of Israel.png|24px]] [[Jicchak Rabin]],<br /> [[Soubor:Flag of Israel.png|24px]] [[Ariel Šaron]],<br /> [[Soubor:Flag of Israel.png|24px]] [[Uzi Narkiss]],<br />[[Soubor:Flag of Israel.png|24px]] [[Jisra'el Tal]],<br />[[Soubor:Flag of Israel.png|24px]] [[Mordechaj Hod]] | velitel2=[[Soubor:Flag of United Arab Republic.png|24px]] [[Abdel Hakim Amer]],<br />[[Soubor:Flag of United Arab Republic.png|24px]] [[Abdul Munim Riad]],<br />[[Soubor:Flag of Jordan.png|24px]] [[Zaid ibn Shaker]],<br /> [[Soubor:Flag of Iraq (1963-1991).png|24px]] [[Hafez al-Assad]] | síla1= 264&nbsp;000 (s 50&nbsp;000 pravidelnými jednotkami); 197 letadel | síla2=Egypt 150&nbsp;000; Sýrie 75&nbsp;000; Jordánsko 55&nbsp;000; Saudská Arábie 20&nbsp;000; 812 letadel | ztráty1= 779 padlých,<br />2&nbsp;563 zraněných,<br />15 zajatců,<br />19 letadel<br />(oficiální ztráty) | ztráty2=21&nbsp;000 padlých,<br />45&nbsp;000 zraněných,<br />6&nbsp;000 zajatců<br />přes 400 letadel<br />(odhady) |}} '''Šestidenní válka''' ({{Vjazyce|he}}: מלחמת ששת הימים, ''Milchemet Šešet ha‑Jamim'', resp. '''Třetí arabsko-izraelská válka''') z 5.–10. června 1967 bylo vojenské střetnutí mezi [[Izrael]]em a koalicí [[Egypt]]a, [[Sýrie]] a [[Jordánsko|Jordánska]]. Jednotkami mimo to přispěl [[Irák]], [[Saúdská Arábie]], [[Súdán]], [[Tunisko]], [[Maroko]] a [[Alžírsko]].<ref name=krauthammer>{{Cite news | issn = 0740-5421 | pages = A23 | last = Krauthammer | first = Charles | title = Prelude to the Six Days | work = The Washington Post | accessdate = 2008-06-20 | date = 2007-05-18 | url = http://www.washingtonpost.com/wp-dyn/content/article/2007/05/17/AR2007051701976.html }}</ref> Válka propukla [[5. červen|5. června]] úderem izraelského letectva proti leteckým základnám Egypta a skončila [[10. červen|10. června]], kdy Izrael ukončil bojové akce. Arabská koalice v ní utrpěla zdrcující porážku –&nbsp;Egypt ztratil [[Pásmo Gazy|Gazu]] a celý [[Sinajský poloostrov|Sinaj]], Jordánsko [[Východní Jeruzalém]] a celý [[Západní břeh Jordánu]] a Sýrie [[Golanské výšiny]]. Výsledek války ovlivnil [[geopolitika|geopolitiku]] regionu až dodnes. Po četných hraničních střetech mezi Izraelem a jeho arabskými sousedy, zejména Sýrií, vyzval egyptský prezident [[Gamál Násir]] v květnu 1967 k odchodu jednotky OSN ze Sinaje. Mírové jednotky zde byly umístěny od roku 1957 po britsko-francouzsko-izraelském útoku, jehož cílem bylo ovládnout Egyptem znárodněný [[Suezský průplav]], tedy válce známé jako [[Suezská krize]]. Po odchodu mírových jednotek shromáždil Egypt, za podpory ostatních arabských zemí, při hranicích s Izraelem na 1000 tanků a téměř 100&nbsp;000 vojáků<ref name=Pimlott>Pimlott, John. ''Middle East Conflicts: From 1945 to the Present'', Orbis, 1983, ISBN 0-85613-547-X, p. 53.</ref> a uzavřel [[Tiranská úžina|Tiranskou úžinu]] pro všechny lodě plující pod [[izraelská vlajka|izraelskou vlajku]], či přepravující strategický materiál.<ref>[http://encarta.msn.com/encyclopedia_761570433/Six-Day_War.html Six-Day War]", Microsoft [[Encarta]] Online Encyclopedia 2007. URL accessed April 10, 2007.</ref> [[Vláda Státu Izrael|Izraelská vláda]] se rozhodla, že vyhlásí mobilizaci, která proběhla 20. května, a že uzavření Tiranské úžiny bude považovat jako válečný akt. Do služby bylo povoláno na 70&nbsp;000 rezervistů. 5. června 1967 Izrael spustil preemptivní útok. Jordánsko, které s Egyptem podepsalo 30. května smlouvu o vzájemné obraně, následně zaútočilo na západní Jeruzalém a [[Netanja|Netanju]]. == Cesta k válce == === Izrael === Obecně se soudí, že Izrael se v té době nacházel, z vojensko-obranného hlediska v beznadějné situaci. Hranici se Sýrií tvořily Golanské výšiny, z jejichž vrcholů mohlo syrské [[dělostřelectvo]] bez omezení ostřelovat osady v Izraeli. Syrsko-izraelská hranice byla zároveň místem, kudy do Izraele pronikali radikální [[Palestina|palestinští]] ozbrojenci z [[Fatah]]u. Nespokojenost ze syrské strany byla zejména s dobudováním izraelského zavlažovacího systému ([[Národní rozvaděč vody]]), který odváděl vodu z [[Galilejské jezero|Galilejského jezera]]. Další problematickou hranicí byla hranice izraelsko-jordánská. [[Jeruzalém]], izraelské hlavní město bylo rozděleno a polovinu ovládalo právě Jordánsko. Přestože byl Jeruzalém tzv. [[Demilitarizovaná zóna|demilitarizovanou zónou]], byli zde přítomní jak izraelští tak jordánští vojáci. Relativně nejbezpečnější hranici měl Izrael s Egyptem, neboť na egyptské straně hranice byly od roku [[1956]] rozmístěny [[pohotovostní jednotky OSN]] (UNEF).<ref>{{Citace elektronické monografie | url =http://glosy.info/texty/geopoliticky-kontext-sestidenni-valky-v-regionu-blizkeho-vychodu/ | datum přístupu = 2008-06-18 | jazyk = česky | titul = Geopolitický kontext šestidenní války v regionu Blízkého východu | příjmení = glosy.info}}[Dále jen: ''Glosy'']</ref> Z geopolitického hlediska byla nejbližším izraelským spojencem [[Francie]], která Izraeli poskytovala hospodářskou a vojenskou pomoc výměnou za to, že Izrael v době bojů Francie proti [[alžír]]ským snahám o osamostatnění na sebe vázal velkou část arabských armád. Po opětovném nástupu [[Charles de Gaulle|de Gaulla]] k moci a zahájení francouzsko-arabského sbližování, ale došlo k ochlazení francouzsko-izraelských vztahů. === Arabské státy === Hlavní postavou arabských států sousedících s Izraelem byl egyptský prezident [[Gamál Abd an-Násir|Násir]]. Ten již od [[Suezská krize|Suezské krize]] usiloval o vytvoření jednotné protiizraelské koalice na [[Blízký východ|Blízkém východě]]. Vztahy mezi Sýrií a Egyptem byly v první polovině 60. let 20. století rozporuplné (což vyvrcholilo v roce [[1961]] vystoupením Sýrie ze [[Sjednocená arabská republika|Sjednocené arabské republiky]]), neboť syrská vláda Násirovi nedůvěřovala; problémem bylo zejména založení [[Organizace pro osvobození Palestiny|OOP]] v roce [[1964]] v Egyptě, díky níž, dle Sýrie, Egypt ovládal Palestince a využíval je pro své cíle. Proto Sýrie začala podporovat [[LFOP]] založenou též v roce 1964. Od poloviny 60. let docházelo k dalšímu egyptsko-syrskému sbližování (obě země spojovalo i spojenectví se [[Sovětský svaz|SSSR]]), které bylo [[6. listopadu]] [[1966]] deklarováno uzavřením egyptsko-syrské obranné smlouvy (díky níž si Násir sliboval větší vliv na syrskou politiku). Další z arabských států, Jordánsko, stálo v té době víceméně stranou syrsko-egyptského spojenectví. Jordánský král [[Husajn I.]] netoleroval útoky Palestinců proti Izraeli ze svého území (což se ostatním arabským zemím nelíbilo). Jordánsko navíc, na rozdíl od Sýrie a Egypta, nespolupracovalo se Sovětským svazem a jeho armáda používala západní vojenskou techniku. Kromě toho oficiální jordánská propaganda říkala, že Násir je vůdce arabského světa schovaný za jednotky UNEF. Přesto nechtělo Jordánsko, v atmosféře očekávaného útoku proti Izraeli, zůstat stranou a proto byla [[30. května]] [[1967]] podepsána jordánsko-egyptská obranná smlouva. Samotný Izrael ale s účastí Jordánska v případné válce nepočítal, když izraelský premiér [[Levi Eškol]] prohlásil, že ''Izrael ze své iniciativy nedopustí žádné nepřátelské akce vůči Jordánsku. Kdyby však Jordánsko zahájilo válku proti Izraeli, muselo by nést všechny důsledky''. Ke koalici se 3. června přidal Irák (do Jordánska vstoupila jedna irácká brigáda a irácké letectvo se soustředilo u jordánsko-irácké hranice) a verbálně [[Maroko]] a [[Saúdská Arábie|Saudská Arábie]].<ref>''Glosy''</ref> == Předehra k válce == [[Soubor:Strait tiran 83.jpg|thumb|Tiranská úžina]] Přestože za oficiální datum zahájení Šestidenní války je považován [[5. červen]] 1967, k prvním střetům došlo již [[7. dubna]], kdy Izrael odpověděl na syrské ostřelování leteckým úderem proti syrským cílům. Při tomto úderu došlo ke střetům izraelských a syrských letadel. Při vzájemných leteckých soubojích bylo sestřeleno šest syrských [[MiG-21]]<ref>{{Citace elektronické monografie | příjmení = | jméno = | odkaz na autora = | titul = The dogfight of April 7th 1967 - The climactic end to the 'war for water' and the start of the Six Day War | url = http://www.sixdaywar.co.uk/independent_dogfight-of-april-7th.htm | datum vydání = | datum aktualizace = 2007-05-26 | datum přístupu = 2009-02-23 | vydavatel = | místo = | jazyk = anglicky }}</ref> a izraelské stíhací letouny provedly demonstrativní přelet nad syrským hlavním městem [[Damašek|Damaškem]]. Díky tomuto incidentu vzniklo napětí mezi Sýrií a Egyptem, neboť Sýrie obvinila Egypt z nedodržení smlouvy o vzájemné vojenské pomoci. Egypt nařčení odmítl a odvolal se na znění smlouvy, kde bylo výslovně řečeno, že smluvní země musí být cílem generálního útoku.<ref>''Glosy''</ref> V tomto případě ale útočníkem byla Sýrie. Začátkem května byla Sovětským svazem Sýrii předána informace o hromadění izraelských sil na syrsko-izraelské hranici. Izrael tuto informaci vzápětí popřel (dokonce pozval sovětského velvyslance na prohlídku izraelského pohraničí, nabídka však byla odmítnuta). Kolem vzniku dezinformace kolují různé dohady; někteří historici se domnívají, že ji vypustil samotný Izrael, aby eskaloval napětí, podle jiných byli autory Sověti, kteří se snažili do počínajícího konfliktu hlouběji zapojit Egypt z obav, že by pod izraelským tlakem mohlo dojít k zhroucení prosovětského [[baas]]istického režimu v Sýrii.<ref>''Glosy''</ref><ref>{{Citace elektronické monografie | url =http://www.washingtonpost.com/wp-dyn/content/article/2007/05/17/AR2007051701976.html | datum přístupu = 2008-06-28 | jazyk = anglicky | titul = Prelude to the Six Days | příjmení = washingtonpost.com}}</ref> 13. a 14. května izraelští představitelé znovu varovali Sýrii, že na provokace na hranicích odpoví [[Izraelské obranné síly]] (IOS) tvrdě. Tato prohlášení jsou považována za důvod, proč se Násir [[14. května]] rozhodl vyzvat jednotky [[Organizace spojených národů|OSN]] (UNEF) k částečnému stažení ze Sinaje. [[16. května]] byl egyptským jednotkám vydán rozkaz k překročení [[Suezský průplav|Suezu]] a obsazení Sinaje. Tehdejší generální tajemník OSN [[U Thant]] odpověděl, že částečné stažení není možné. Násir proto [[18. května]] vyzval k úplnému stažení jednotek OSN ze Sinaje. Pozice jednotek UNEF zároveň začaly obsazovat příslušníci egyptské armády. [[20. května]] byla v Izraeli vyhlášena částečná mobilizace. [[21. května]] egyptská armáda obsadila [[Šarm aš Šajch]] a den na to Egypt uzavřel [[Tiranská úžina|Tiranskou úžinu]] pro izraelské lodě (a zároveň pro neizraelské dopravující do Izraele strategický materiál) a tím i vstup do [[Akabský záliv|Akabského]] zálivu. Izrael tak byl odříznut od hlavních obchodních tras. Odříznutím přístavu [[Ejlat]] byl Izrael zároveň připraven o přísun ropy. Uzavření Tiranské úžiny bylo aktem [[agrese]] z hlediska [[Mezinárodní právo|mezinárodního práva]] a [[Spojené státy americké|USA]] v poselství zaslaném do SSSR upozornily, že Izrael má právo na vojenskou odpověď. Obecně se soudí, že ani v tomto okamžiku si žádná ze stran nepřála otevřenou válku (Egypt Izraeli nabídl obnovení gentlemanské dohody, podle které by izraelským lodím, které by při plavbě Tiranskou úžinou stáhly izraelskou vlajku a vyvěsily vlajku neutrálního státu umožnil proplout, to však Izrael odmítl).<ref>''Glosy''</ref> Nepřál si ji Násir, neboť třetina jeho armády byla umístěna v [[Jemen]]u (kde podporovala republikány v občanské válce), Izrael (politické vedení státu v čele s [[Levi Eškol|L. Eškolem]] preferovalo, na rozdíl od velení armády zdrženlivost)<ref>{{Citace elektronické monografie | url =http://www.npr.org/news/specials/mideast/history/transcripts/6day-p4.100302.html | datum přístupu = 2008-06-28 | jazyk = anglicky | titul = The Mideast: A Century of Conflict | příjmení = npr.org}}</ref> ani SSSR, který ačkoliv chtěl zatáhnout Egypt do izraelsko-syrských problémů, obával se přímé konfrontace s USA a ztráty vojenského a politického vlivu v regionu v případě pádu spřátelených režimů v arabských zemích, zejména v Sýrii. Uzavření Tiranské úžiny Izrael použil jako [[casus belli]] pro pozdější vojenské akce (Egypt byl tímto aktem klasifikován jako agresor). Egypt se navíc řídil podmínkou, kterou dostal [[22. května]] od SSSR; totiž že podpora Sovětského svazu arabským zemím je možná pouze za předpokladu, že Egypt nezaútočí první. 30. května navštívila syrská delegace [[Moskva|Moskvu]] a požadovala záruky ochrany, ale nedosáhla ničeho. Poněkud stranou sporu stálo Jordánsko, které mělo s Izraelem korektní vztahy (Jordánsko zároveň nepatřilo mezi režimy blízké SSSR). Zároveň ale jordánská [[propaganda]], společně s dalšími arabskými zeměmi kritizovala Násira za ustupování Izraeli, takže egyptský vůdce byl do konfrontace s Izraelem tlačen, jinak by ztratil svou pozici panarabského vůdce, kterou si pracně budoval. 30. května byla v Káhiře proto podepsána jordánsko-egyptská smlouva o vzájemné obraně a jordánská armáda byla podřízena egyptskému velení. [[1. června]] byl na post izraelského ministra obrany jmenován [[Moše Dajan]], zastánce politiky tvrdého úderu proti Násirovi. Zároveň byl do vlády přizván i dlouholetý vůdce izraelské opozice [[Menachem Begin]] a vznikla izraelská celonárodní koalice. Diskuse v této koalici o tom, jak reagovat na uzavření Tiranské úžiny vyústily ve vyhlášení tzv. [[Vyčkávací období|Vyčkávacího období]] (''waiting period'') od 1. června po dobu 14 dnů. Izrael se tím chtěl vyhnout unáhlené vojenské akci a následné protiakci jako v roce 1956, kdy při Suezské krizi stály v OSN všechny státy, včetně USA proti Izraeli. Vyčkávací období bylo ale předčasně ukončeno na zasedání izraelské vlády v noci ze 3. na 4. června; důvodem bylo uzavření jordánsko-egyptské smlouvy a přistoupení Iráku do arabské koalice. Zároveň již bylo zřejmé, že iniciativa USA na vytvoření mezinárodní flotily a následné [[Diplomacie|diplomatické]] řešení sporu ztroskotala. Krátce před samotným střetnutím spolu telefonicky hovořili egyptský prezident Násir a jordánský král Husajn. Husajn se v tomto rozhovoru zmínil o tom, že očekává, že Izrael brzy zahájí boj, a že nepochybně v první řadě povede úder proti egyptskému letectvu. Násir jej ubezpečil, že přesně s tím počítá a je na to připraven. Egypt skutečně očekával letecký úder Izraele a podnikl i určitou přípravu na jeho včasné zachycení a odražení, ale šlo o amatérská opatření, která se ukázala být naprosto neúčinná.<ref>{{Citace elektronické monografie | url =http://select.nytimes.com/gst/abstract.html?res=FA0812F9385E137A93CBA9178DD85F438685F9 | datum přístupu = 2008-06-18 | jazyk = anglicky | titul = Israelis Say Tape Shows Nasser Fabricated 'Plot'; Recording Said to Be of Phone Call to Hassein Gives Plan to Accuse U.S. and Britain | příjmení = nytimes.com}}</ref> == Průběh války == === První den ([[5. červen]]) === [[Soubor:1967 Six Day War - Battle of Golan Heights.jpg|250px|thumb|9. - 10. června 1967, boje o Golanské výšiny]] * Bojové akce byly zahájeny [[Operace Moked|operací Moked]] – leteckým útokem proti Egyptu, Jordánsku a Sýrii. Před sedmou hodinou ranní byla skoro všechna izraelská letadla ve vzduchu (na obranu vlastního území bylo vyčleněno pouhých 12 stíhaček). Letěla nízko nad hladinou [[Středozemní moře|Středozemního moře]] a udržovala úplný rádiový klid. Prvořadé bylo egyptské letectvo překvapit. Po 45 minutách letu se letadla dostala k cíli. Bylo 7.45 místního času. Přesně chvíle, kdy egyptské ranní průzkumné hlídky dokončily své lety a další směna ještě neodstartovala (informace izraelské špionážní služby). Překvapení bylo dokonalé. 419 letadel (90 %) bylo zničeno na zemi. Katastrofa, která potkala arabskou stranu, však měla ještě větší rozsah. Násir totiž podvedl své spojence Jordánsko a Sýrii, kterým oznámil, že útok úspěšně odrazil a že izraelské letectvo utrpělo těžké ztráty. Oba státy se okamžitě rozhodly zapojit do konfliktu a zahájily nálety na Izrael. Ty však byly buď s těžkými ztrátami odraženy, popřípadě mířily na civilní cíle a měly jen minimální význam. Poté následoval zdrcující útok na syrská a jordánská letiště a zničení prakticky všech arabských letadel. Ve 14.30 Izrael ovládl vzdušný prostor nad celým bojištěm. * Po dokončení likvidace egyptského, syrského a jordánského letectva zahájilo izraelské pozemní vojsko postup na Sinaj a do pásma Gazy. Tři izraelské obrněné divize (pojmenované podle velitelů [[Israel Tal|Tal]], Joffe a [[Ariel Šaron|Šaron]]) postupovaly proti sedmi egyptským [[divize|divizím]]. Tankové jednotky generála Tala postupovaly na osadu Chán Júnis západně od Gazy a po půldenních bojích postoupil do hloubky Sinaje. Do hloubky Sinaje se ve večerních hodinách dostaly i dvě brigády lehkých tanků vedených generálem Šaronem. O pohybu svých jednotek po celý první den Izrael mlčel, naproti tomu egyptský [[rozhlas]] vysílal zprávy o postupu svých jednotek a o významných vítězstvích egyptské armády. Na základě těchto mylných zpráv zahájily své útoky i syrská a jordánská armáda, očekávajíce podporu egyptské armády (která v té době již prchala ze Sinajského poloostrova). Syrské dělostřelectvo zahájilo ostřelování příhraničních oblastí Izraele a podniklo několik menších útoků, které byly odraženy. Po dvaadvacáté hodině byl z vrtulníků vysazen prapor [[výsadkářská brigáda|izraelských výsadkářů]] nad egyptským dělostřeleckým opevněním Bi´r Džifdžafa, které během hodiny dobyl. * Syrská a jordánská fronta byla M. Dajanem prohlášena za vedlejší a prioritou zůstala porážka egyptské armády. * USA se na diplomatickém poli snažili zajistit neutralitu Sovětského svazu. To se podařilo, neboť i SSSR uvěřil egyptským zprávám o postupu a na půdě OSN žádal nezasahování do konfliktu, aby dal arabským armádám čas na dokončení vítězství. === Druhý den ([[6. červen]]) === * V noci na 6. června zaútočilo izraelské letectvo na dělostřelecké pozice syrské armády na Golanských výšinách. Díky tomu poznala Sýrie, že egyptské zprávy o likvidaci izraelského letectva byly nepravdivé. * Izraelské jednotky postupovaly přes Sinajský poloostrov k Suezskému průplavu. Tankové jednotky generála Tala obsadily egyptské letiště al-Aríš. Další jednotky IOS dokončily obklíčení Jeruzaléma. * Odpoledne přijala OSN rezoluci požadující zastavení palby. === Třetí den ([[7. červen]]) === * Ráno po těžkých bojích vstoupili izraelští výsadkáři do [[Staré Město (Jeruzalém)|Starého města]] v Jeruzalémě a v 10:15 se v izraelských rukách ocitla [[Chrámová hora]] a tím i celý Jeruzalém.<ref>{{Citace elektronické monografie | url = http://www.valka.cz/newdesign/v900/clanek_11384.html | datum přístupu = 2008-06-28 | jazyk = slovensky | titul = Bitka o Jeruzalém | příjmení = valka.cz}}</ref> * Izraelská armáda obsadila celý Sinajský poloostrov * Izraelské jednotky dále obsadily Západní břeh. === Čtvrtý den ([[8. červen]]) === [[Soubor:USS Liberty.jpg|thumb|Poškozená loď USS ''Liberty'' s vrtulníkem americké 6. flotily]] * M. Dajan vydal rozkaz k obsazení východního břehu Suezského průplavu. * V Egyptě a Jordánsku bylo oznámeno přijetí rezoluce požadující zastavení palby. * Izraelské vojenské letouny omylem zaútočily na americkou loď technického průzkumu [[USS Liberty]]. Bylo zabito 34 a zraněno 117 amerických námořníků.<ref>{{Citace elektronické monografie | url = http://forum.valka.cz/viewtopic.php/p/200076#200076 | datum přístupu = 2008-06-28 | jazyk = česky | titul = AGTR - 5 USS Liberty | příjmení = forum.valka.cz}}</ref> === Pátý den ([[9. červen]]) === * Ráno byl vydán rozkaz k útoku na Golanské výšiny * Násir přijal odpovědnost za výsledek války a nabídl svou rezignaci. Následně vypukly v egyptských městech demonstrace žádající jeho setrvání. Těmto požadavkům Násir nakonec vyhověl. === Šestý den ([[10. červen]]) === * Přes velké ztráty ovládl Izrael Golanské výšiny a byla obsazena [[Kunejtra]], nejdůležitější město tohoto prostoru. Izraeli se otevřela volná cesta směrem na Damašek. * Sovětský svaz pohrozil Izraeli vojenskou intervencí pokud nepřijme zastavení palby. USA doporučily Izraeli zastavení palby přijmout. * V 18:30 izraelského času oficiálně skončila Šestidenní válka. === Následné vojenské akce === * 12. června obsadil izraelský výsadek opuštěnou syrskou pevnost na [[Hermon|hoře Hermon]]. == Po válce == === Izrael === Díky Šestidenní válce získal Izrael rozsáhlá území: Sinajský poloostrov (izraelské jednotky stály na břehu Suezského zálivu a Egypt by v případě dalšího útoku proti Izraeli byl nucen tuto vodní překážku překonat a dobývat i Sinajský poloostrov, než by byl schopen vstoupit do Izraele, což se stalo v průběhu [[Jomkipurská válka|Jomkipurské války]]) a Golanské výšiny (skončilo syrské ostřelování Izraele a naopak byla Sýrie z Golanských výšin lehce zranitelná).<ref>{{Citace elektronické monografie | url =http://news.bbc.co.uk/1/shared/spl/hi/middle_east/03/v3_israel_palestinians/maps/html/six_day_war.stm | datum přístupu = 2008-06-8 | jazyk = anglicky | titul = Six-Day War: Before the war - Six-Day War: After the war | příjmení = news.bbc.co.uk}}</ref> Zisk Západního břehu byl problematický, neboť s územím „získal“ Izrael i více jak 1 milión [[Arab]]ů. === Egypt === Došlo k všobecnému poklesu důvěry v Násirovu osobu i k poklesu důvěry v armádu. V tisku se objevila do té doby nebývalá kritika vojenského velení. 23. července Násir prohlásil Šestidenní válku z hlediska Egypta za vyhranou, neboť cíle izraelské agrese, zničení egyptské revoluce nebylo dosaženo. Z hospodářského hlediska byl Egypt nucen se obrátit na ostatní arabské státy (zejména Saudskou Arábii) s žádostí o pomoc (z důvodu přítomnosti izraelské armády na východním břehu Suezského průplavu a jeho zablokování přicházel Egypt o nemalé částky). Ta však nebyla velká a proto se Egypt obrátil na Sovětský svaz. Odtud obdržel dodávky a to zejména vojenského charakteru. Kvůli tomu byl ale nucen opustit svou politiku "nezúčasněnosti" a stal se členem sovětského tábora. === Sýrie === Z důvodu ztráty Golanských výšin a v podstatě likvidace syrského letectva došlo k vzájemnému obviňování mezi vládnoucí stranou [[Baas]] a syrskou armádou o míře viny za prohru. Nejdůležitějším argumentem armády bylo, že se vedení státu rozhodlo ponechat nejlepší jednotky syrské armády na obranu Damašku, v důsledku čehož byly Golanské výšiny hájeny hůře vyzbrojenými a vycvičenými jednotkami. Také pro Sýrii znamenala prohra v Šestidenní válce ještě větší příklon k SSSR. === Velmoci === Izraelské vítězství znamenalo posílení pozice USA v regionu. Zároveň Izrael a USA ještě více upevnili své vztahy, Spojené státy se staly velmocenským garantem izraelské bezpečnosti. Pro Sovětský svaz znamenala porážka arabských zemí prohru. Ukázalo se, že Izrael (i příklonem k USA) se stal zemí, proti níž nemá Sovětský svaz žádné páky, a pokus o jeho zničení by vedl ke konfrontaci se Spojenými státy. Výsledek války sice znamenal příklon části arabských zemí k Sovětskému svazu, ale představitelé SSSR si byli vědomi, že vyzbrojují země, které z politického hlediska nedokáží ovládat a jejichž touha po zničení Izraele by mohla vést až k nechtěnému americko-sovětskému konfliktu. == Poválečná mírová jednání == Z hlediska mírových rozhovorů se ukázaly stěžejními dvě události; přijetí [[Rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 242]] a summit arabských zemí v [[Chartúm]]u v srpnu 1967. Rezoluce č. 242 byla, z hlediska OSN kompromisem, ale ukázala se jako nepřijatelná pro všechny strany. Izrael, který vyklizení okupovaných území podmiňoval uzavřením mírových smluv, rezoluci odmítal proto, že v ní ani jednou nebylo zmíněno slovo Izrael. Navíc Izrael vyklizení obsazených území podmiňoval bezpečnostními zárukami (svobodné proplouvání Tiranskou úžinou a Suezským průplavem a nedotknutelnost hranic). Arabské země naproti tomu odmítaly rezoluci přijmout, protože z jejího kontextu vyplývalo, že jednou ze stran je právě Izrael. Přijetí rezoluce by se tedy rovnalo uznání Státu Izrael. Kromě toho summit arabských zemí v Chartúmu výslovně zakazoval arabským státům vyjednávat s Izraelem (summitu se nezúčastnila Sýrie). == Kontroverze == [[16. srpna]] [[1995]] v rozhovoru pro izraelský rozhlas obvinil [[Arie Jicchaki]] z [[Bar-Ilanova univerzita|Bar-Ilanovy univerzity]] IOS, že během Šestidenní války izraelští vojáci z průzkumných jednotek zabili přibližně 1000 egyptských zajatců. Jicchaki během Šestidenní války pracoval v IOS. V rozhovoru dále řekl, že tyto informace předložil [[Jicchak Rabin|Jicchaku Rabinovi]], ale ten je společně s dalšími armádními špičkami utajil. Následně se objevila informace, že Jicchaki se svým obviněním snaží odvést pozornost od obvinění, že on sám byl zapleten do zabití 49 válečných zajatců během [[Suezská krize|Suezské války]]. Zprávy o zabíjení egyptských zajatců byly prohlášeny za nepodložené, ale tisk následně přišel ze svědectvími účastníků Šestidenní války o dalších případech zabíjení.<ref>{{Citace elektronické monografie | url =http://www.umassd.edu/specialprograms/mideastaffairs/witness2.htm | datum přístupu = 2008-09-13 | jazyk = anglicky | titul = Mass Graves | vydavatel = umassd.edu}}</ref> Jicchak Rabin zprvu všechny tyto zprávy odmítl, později jeho úřad vydal prohlášení, že se jednalo o izolované incidenty. Vojenský historik [[Uri Milstein]] ve svém článku prohlásil, že ''zabíjení zajatců nebyla oficiální politika, ale v armádě panovala obecná atmosféra, že zabíjení zajatců je správné. Někteří velitelé to dělali, jiní to odmítli. Ale věděl o tom každý''.<ref>{{Citace elektronické monografie | url =http://web.archive.org/web/20031211100314/http://www.mideastfacts.com/pow_ap.html | datum přístupu = 2008-09-13 | jazyk = anglicky | titul = Historians: Israeli troops killed many Egyptian POWs | vydavatel = web.archive.org}}</ref> 21. září 1995 oznámila egyptská vláda nález dvou hromadných hrobů s pozůstatky 30-60 egyptských vojáků zabitých příslušníky IOS na Sinaji. Zástupce izraelského ministerstva zahraničí následně jednal s Egyptem o finančním odškodnění příbuzných zabitých vojáků, ale s ohledem na 20letou promlčecí lhůtu platnou v Izraeli odmítl možnost označit viníky. Kapitáni Zorc a Stočič, bývalí příslušníci [[Jugoslávie|jugoslávského]] kontingentu v jednotkách UNEF, který tvořil nárazník mezi izraelskými a egyptskými jednotkami shodně zpochybnili tvrzení o popravě 250 egyptských zajatců. Sdělili, že pokud by k takové akci v prostoru umístění jugoslávské jednotky, jak se tvrdí, došlo, museli by o tom vědět.<ref>{{Citace elektronické monografie | url =http://fr.jpost.com/servlet/Satellite?cid=1173879208500&pagename=JPost/JPArticle/ShowFull | datum přístupu = 2008-09-13 | jazyk = anglicky | titul = UN soldiers doubt 1967 killing of POWs | vydavatel = jpost.com}}</ref> === Poznámky === <references/> === Literatura === * {{Citace monografie | příjmení = Brož | jméno = Ivan | odkaz na autora = Ivan Brož | titul = Arabsko-izraelské války | vydavatel = Epocha | místo = Praha | rok = 2005 | isbn = 80-86328-91-0 | počet stran = 360 }} * {{Citace monografie | příjmení = Black | jméno =Ian | příjmení2 = Morris | jméno2 = Benny | rok = 2001 | titul = Mossad: Izraelské tajné války | vydavatel = Jota | místo = Brno | isbn = 80-7217-145-3 }} * {{Citace monografie | příjmení = Gilbert | jméno = Martin | odkaz na autora = Martin Gilbert | titul = Izrael: Dějiny | vydavatel = BB Art | místo = Praha | rok = 2002 | isbn = 80-7257-740-9 | počet stran = 668 }} * {{Citace monografie | příjmení = Herzog | jméno = Chaim | odkaz na autora = Chajim Herzog | titul = Arabsko-izraelské války | vydavatel = Lidové noviny | místo = Praha | rok = 2008 | isbn = 978-80-7106-954-6 | počet stran = 617 }} * {{Citace monografie | příjmení = Sachar | jméno = Howard, M | titul = Dějiny Státu Izrael | vydavatel = Regia | místo = Praha | rok = 1999 | isbn = 80-902484-4-6 | počet stran = 767 }} == Externí odkazy == * [http://glosy.info/rejstrik/sestidenni-valka/ Petr Žižka - Geopolitický kontext šestidenní války v regionu Blízkého východu na Glosy.info] * [http://www.reflex.cz/Clanek27797.html Šestidenní válka na Reflex.cz] * [http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/207452801280020-historicky-magazin/ Šestidenní válka] - video z cyklu České televize Historický magazín * (anglicky) [http://www.youtube.com/results?search_query=six-day+war&search_type= Výběr videí na [[YouTube]]] * (hebrejsky) [http://www.youtube.com/watch?v=PUN2By0xGU4&feature=PlayList&p=F5E399704BFACA78&index=36&playnext=2&playnext_from=PL Giv'at hatachmošet, píseň o nejtěžších bojích o Jeruzalém] {{Flickr|Six-Day+War}}{{Commonscat|1967 Arab-Israeli War}}{{Arabsko-izraelské války}}{{Článek z Wikipedie}} [[Kategorie:Šestidenní válka| ]] [[Kategorie:Války 20. století]] [[Kategorie:Války Izraele]] [[Kategorie:Války Egypta]] [[Kategorie:Války Sýrie]] [[Kategorie:Války Jordánska]] [[Kategorie:Války Iráku]] [[Kategorie:Války Saúdské Arábie]] [[Kategorie:Války Libanonu]] [[Kategorie:1967]]

Návrat na stránku „Šestidenní válka“.