Šachový velmistr

'''Šachový velmistr''' (anglicky: Grandmaster) se jako se titul v [[šachy|šachu]] používá od počátku [[20. století]] pro označení nejsilnějších světových hráčů. Způsob udělování se ovšem postupně měnil.

Poprvé byl titul udělen ruským carem Mikulášem II. roku [[1914]] pěti finalistům turnaje v Petrohradě - byli to [[Emanuel Lasker|Lasker]], [[Jose Raul Capablanca|Capablanca]], [[Alexandr Aljechin|Aljechin]], [[Siegbert Tarrasch|Tarrasch]] a [[Frank Marshall|Marshall]]. Poté nebyl udělován až do roku [[1950]] (s výjimkou Sovětského svazu, kde počátkem 30. let vznikl titul "Velmistr Sovětského svazu", uznávaný a udělovaný ovšem pouze v rámci SSSR), ale slova velmistr se neformálně používalo pro označování příslušníků nejužší světové šachové elity.

Roku [[1950]] udělila Mezinárodní šachová federace [[FIDE]] titul '''mezinárodního velmistra''' (zkratka '''IGM''', '''GM''' nebo v Česku i '''VM''')  26 hráčům, kteří buď v té době nebo v minulosti patřili ke světové špičce. Mezi těmito velmistry byl i Čech - Oldřich Duras, který toto uznání získal za své výkony kolem roku [[1910]]. Titul od té doby byl i nadále ve výjimečných případech udělován jako čestné uznání minulých zásluh o šachy. 

FIDE zároveň zavedla kvalifikační pravidla, která umožňují titul mezinárodního velmistra získat na základě určitých výkonů. Nejběžnější způsob dosažení titulu v současnosti je získat [[rating Elo]] aspoň 2500 bodů a navíc splnit takzvané velmistrovské normy, tedy definované výkony v mezinárodních turnajích s účastí zahraničních velmistrů. 

Kromě tohoto základního titulu mezinárodního velmistra lze dnes získávat i tituly nižší (např. mezinárodní mistr), ženské (mezinárodní velmistryně) nebo ve zvláštních odvětvích šachu ([[šachová kompozice]], [[korespondenční šach]]). Neoficiální označení "supervelmistr" se v šachu používá pro hráče s ratingem ''Elo nad 2700''.


{{Článek z Wikipedie}}
[[Kategorie:Šachy]]