Biřmování

[[Soubor:Hildesheim Dom Firmung.jpg|thumb|Biřmování]]
'''Biřmování''' (z [[latina|latinského]] ''confirmatio'' utvrzení) je jednou ze sedmi [[svátost]]í [[katolická církev|katolické]], [[pravoslaví|pravoslavné]], [[anglikánská církev|anglikánské církve]] a [[Církev československá husitská|Církve československé husitské]].
Spolu se [[křest|křtem]] a [[Eucharistie (svátost)|eucharistií]] je biřmování jednou z [[iniciační svátost|iniciačních svátostí]]. 
Biřmování je podle nauky zmiňovaných [[církev|církví]] svátost ustanovená [[Ježíš Kristus|Ježíšem Kristem]], jejíž prostřednictvím [[křesťan]] od [[Bůh|Boha]] dostává pečeť daru [[Duch Svatý|Ducha Svatého]]. Spolu se křtem a svátostí [[svěcení]] biřmování podle katolické nauky vtiskuje do nitra člověka nezrušitelné znamení (''[[charaktér]]''), proto se tyto svátosti mohou přijmout jen jedenkrát za život.
== Biblický základ biřmování ==
Proroci ve [[Starý zákon|Starém zákoně]] hlásali, že Duch Pána spočine na očekávaném Mesiáši pro jeho spásné poslání. Sestoupení Ducha svatého na Ježíše ve chvíli, kdy přijal křest od [[Jan Křtitel|Jana Křtitele]], bylo znamením, že to je on, který má přijít, že on je Mesiášem, Božím synem.
:''Když byl Ježíš pokřtěn, hned vystoupil z vody, a hle, otevřela se nebesa a spatřil Ducha Božího, jak sestupuje jako holubice a přichází na něho. A z nebe promluvil hlas:" Toto je můj milovaný syn, jehož jsem si vyvolil."'' [[Evangelium podle Matouše|Matouš]] (3,16-17)
Od okamžiku, kdy byl působením Ducha svatého počat, celý jeho život i jeho poslání probíhá v naprostém společenství s Duchem svatým, kterého mu Otec dává "v míře neomezené" ([[Evangelium podle Jana|Jan]] 3,34). Tato plnost Ducha svatého neměla být jen výsadou Mesiáše, ale měla být sdělena celému mesiáškému lidu.
Dar Ducha Svatého Ježíš vícekrát přislíbil svým učedníkům, tento příslib uskutečnil nejprve v den velikonoc ([[Evangelium podle Jana|Jan]] 14) a později skvělejším způsobem v den [[Letnice|Letnic]].
První zmínka o [[modlitba|modlitbě]] za Ducha Svatého se nachází ve [[Skutky apoštolů|Skutcích apoštolů]] (8,14–17):
:''Když apoštolové v Jeruzalémě uslyšeli, že v Samařsku přijali Boží slovo, poslali k nim Petra a Jana. Oni tam přišli a modlili se za ně, aby také jim byl dán [[Duch Svatý]], neboť ještě na nikoho z nich nesestoupil; byli jen pokřtěni ve jméno Pána Ježíše. [[Petr (apoštol)Petr]] a Jan tedy na ně vložili ruce a oni přijali [[Duch svatý|Ducha Svatého]].''
== Biřmování v západní církvi ==
Svátost biřmování může přijmou každý pokřtěný člověk, který ji dosud nepřijal a který dosáhl věku užívání rozumu.
Pokud přijímá člověk křest až v dospělosti je zároveň i biřmován.
Řádným udělovatel svátosti biřmování je [[biskup]]. V případě nutnosti může dát biskup [[Kněz|kněžím]] dovolení, aby udělovali biřmování.
Je-li křesťan v nebezpečí smrti, může mu udělit biřmování kterýkoliv [[kněz]].
 
V latinském obřadu se svátost biřmování uděluje prostřednictvím pomazání olejem ([[Křižmo|křižmem]]) na čelo, spolu s vkládáním rukou přisluhovatele a slovy: ''Accipe Signaculum doni Spiritus Sancti, Příjmi pečeť darů Ducha svatého.''
== Biřmování ve východních církvích ==
V [[pravoslaví|pravoslavných]] [[východní církev|východních církvích]] se biřmování, které se zde nazývá ''myropomazáním'' ([[řečtina|řecky]] μύρον ''myron'' pomazání) uděluje zároveň se křtem, a to i u malých dětí. Obvyklým udělovatelem této svátosti je ve východních církvích [[kněz]] a používá svaté myro posvěcení biskupem. Myropomazání je zde přijímáno jako ''dar Ducha Svatého''.
Jak pro katolickou církev, tak pro pravoslaví je důležité, aby biřmování uděloval člověk [[svěcení|vysvěcený]] biskupem s [[apoštolská posloupnost|apoštolskou posloupností]]. Katolická církev tak např. neuznává [[konfirmace]] udělené u [[protestantství|protestantských církví]].
== Účinky biřmování ==
Účinkem svátosti biřmování je zvláštní vylití Ducha svatého, jak bylo kdysi uděleno apoštolům v den Letnic.
V důsledku toho přináší vzrůst a prohloubení křestní milosti:
* hlouběji nás zakořeňuje do Božího synovství, které nám dává právo volat: "Abba, Otče"
* pevněji nás spojuje s Kristem
* rozmnožuje v nás dary Ducha svatého
* dokonaleji nás spojuje s církví
* poskytuje nám zvláštní sílu Ducha svatého, abychom šířili a bránili víru slovem i skutkem jako opravdoví Kristovi svědkové, abychom statečně vyznávali Kristovo jméno a abychom se nikdy nestiděli za Kristův kříž
 
== Související články ==
* [[Duch Svatý]]
* [[Křest]]
* [[Letnice]]
== Literatura ==
* ''Bible''. Česká biblická společnost, 2006. ISBN 80-85810-42-5
* ''Katechismus katolické církve''. 2. vyd. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2002. ISBN 80-7192-473-3


{{Svátosti}}{{Článek z Wikipedie}}
[[Kategorie:Svátosti]]