Trosečníci z lodi Jonathan

Z Multimediaexpo.cz

Nemáte oprávnění „upravit tuto stránku“. Důvod:

Můžete si prohlédnout a zkopírovat zdrojový kód této stránky:

[[Soubor:Verne-Jonathan.jpg|thumb|'''Trosečníci z lodi Jonathan''', ukázka původní ilustrace [[George Roux|Georga Rouxe]].]] '''''Trosečníci z lodi Jonathan''''' ''([[1909]], Les naufragés du Jonathan)'' je dobrodružný [[román]] [[Francie|francouzského]] [[spisovatel]]e [[Jules Verne|Julesa Verna]] z jeho cyklu ''[[Podivuhodné cesty]] (Les Voyages extraordinaires)''. Rukopis vznikl na přelomu let 1897–1898, k tisku knihu však připravil až po otcově smrti jeho syn Michel Verne, kterému se původních šestnáct kapitol ,,podařilo" vlastními úpravami zdvojnásobit. Originální [[Jules Verne|Vernův]] text byl vydán až roku [[1987]]. == Obsah románu == {{Spoiler}} Původní název [[Jules Verne|Vernovy]] knihy zněl ''En Magellania (V Magellanii)'', podle toho, že se její příběh odehrává v [[archipelag]]u v [[Magalhãesův průliv|Magellanově (Magalhãesově) průlivu]], který odděluje [[Ohňová země|Ohňovou zemi]] od nejjižnějšího výběžku [[Jižní Amerika|jihoamerické]] pevniny (jde o druhý [[Jules Verne|Vernův]] [[román]], který se odehrává v této oblasti, prvním byl [[Maják na konci světa]]). Podtextem [[román]]u je spor mezi pojetím společnosti u představitelů [[anarchismus|anarchismu]], [[socialismus|socialismu]] a [[komunismus|komunismu]] a kniha sama je jakousi netypickou ''„robinzonádou“''. Líčí se v ní totiž osudy velké skupiny (více než tisícovky) vystěhovalců, jejichž loď ''„Jonathan“'' ze [[San Francisco|San Francisca]] ztroskotala v průlivu u opuštěného ostrova Hoste. Trosečníci očekávali pomoc od [[Chile|chilského]] státu, jemuž tato část Magellanie po dohodě s [[Argentina|Argentinou]] v roce 1881, kdy se příběh začíná odehrávat, připadla, ale jeho úřady je namísto toho vyzvaly, aby na ostrově o šířce 50 kilometrů a o délce 100 kilometrů vybudovali svobodnou kolonii ([[Chile]] tím chtělo dokázat, že Magellanie je obyvatelná a přilákat tak daší kolonisty). Vystěhovalci se pak rozhodli, že ukončí svou cestu do východní [[Afrika|Afriky]], kde jim [[Portugalsko|portugalské]] úřady slíbili zaměstnání, a usadí se na ostrově, k čemuž se jim ze ztrosktané lodi podařilo zachránit dostatek prostředků (nástroje, sazenice, semena, domácí zvířata, drůbež, zbraně, náboje, mouku, konzervy, stany a další hospodářské předměty). „Trosečníkům“ v jejich úsilí pomáhá muž jménem Kaw-Djer, což v řeči místních [[indián]]ů znamená „přítel“ ,„pomocník“ nebo „zachránce“. Kaw-Djer pochází z významného nejmenovaného vládnoucího rodu, ale bída, která jej v rodné zemi obklopovala, jej přivedla k nenávisti ke společenskému řádu. Stal se [[anarchismus|anarchistou]], zřekl se civilizace a žije společně s indiány v souladu s přírodou a podle svého rčení „ani Bůh, ani pán“. Jeho vysoké vzdělání a lékařské vědomosti jsou ovšem pro indiány obrovským přínosem. Prvním guvernérem kolonie se stane jeden z vystěhovalců, [[Francie|Francouz]] Ferdiand Beauval, neúspěšný právník, socialista a demagog. Pod jeho vedením jde však všechno od desíti k pěti, lidé trpí zimou a hladem a někteří dokonce zemřou. Kolonie se rozpadá, protože rozbroje mezi osadníky vedou k rozdělení obyvatel a k bojům mezi oběma stranami. Po roce je Beauval svržen skupinkou povstalců a málem zavražděn. Zdá se, že konec kolonie nemůže již nic odvrátit a tak se Kaw-Djer proti svému přesvědčení postaví do jejího čela, protože zjišťuje, že společnost bez pevně stanovených předpisů nemůže fungovat. Po osmi letech vznikne pod jeho vedením civilizovaný státní útvar, který se ubrání i vpádu [[Patagonie|patagonských]] [[indián]]ů. Kolonie má pravdidelné spojení nejen s [[Punta Arenas]], ale i s [[Valparaíso|Valparaísem]] a [[Buenos Aires]], může se chlubit elektřinou a dokonce i divadlem a přibyli také další obyvatelé (celkem je jich již 5000). Roku 1893 se ale na ostrově nalezne [[zlato]], což vyvolá obrovskou anarchii a příval dobrodruhů z celého světa, kteří mezi sebou vedou tvrdé boje o claimy. Sníží se výroba a v kolonii nastane opět bída. Nakonec dojde ke krvavému střetnutí mezi zbytkem rozumně uvažujících obyvatel a zlatokopy, ve kterém se Kaw-djerovi podaří zvítězit. Roku 1894 však svobodnou kolonii kvůli zlatu obsadí [[Chile|chilská]] armáda pod záminkou pomoci proti dobrodruhům. Unavený Kaw-djer abdikuje a odjede do samoty na opuštěný ostrůvek u [[Hornův mys|Hornova mysu]]. V dopise svému nástupci, mladému muži Dickovi, kterého sám vychoval a kterého miluje jako vlastního syna, zanechává svůj odkaz: ''„Znej jen jediný cíl: spravedlnost! Jen jedinou nenávist: otroctví! Jen jedinou lásku: svobodu!“''. == Česká vydání == * ''Trosečníci lodi Jonathan'', [[J. R. Vilímek]], [[Praha]] [[1910]], přeložil [[Jarka Nevole]], znovu [[1925]]. * ''Trosečníci Jonathanu'', [[Eduard Beaufort]], [[Praha]] [[1915]], přeložil [[Vítězslav Unzeitig]], dva svazky, * ''Trosečníci lodi Jonathan'', [[Návrat]], [[Brno]] [[1994]], přeložil [[Jarka Nevole]], znovu [[1999]] a [[2003]]. == Externí odkazy == * [http://jacbayle.club.fr/livres/Nouveau/Verne.html Francouzská stránka o knize] {{Článek z Wikipedie}} [[Kategorie:Podivuhodné cesty]] [[Kategorie:Robinzonády Julese Verna]] [[Kategorie:Knihy roku 1909]]

Návrat na stránku „Trosečníci z lodi Jonathan“.