Norština

Z Multimediaexpo.cz

Nemáte oprávnění „upravit tuto stránku“. Důvod:

Můžete si prohlédnout a zkopírovat zdrojový kód této stránky:

{{Infobox jazyk |Mapa rozšíření= |Jazyk=Norština ''(Norsk)'' |Rozšíření= <div style="width: 200px;"> [[Norsko]] </div> |Mluvčích=4,7&nbsp;milionu |Klasifikace= <div style="width: 200px;"> * [[Indoevropské jazyky]] ** [[Germánské jazyky]] *** [[Severogermánské jazyky]] </div> |Písmo=[[Latinka]] |Úřední jazyk= <div style="width: 200px;"> [[Norsko]] </div> |Regulátor= <div style="width: 200px;"> [[Jazyková rada (Norsko)|Jazyková rada]] (Språkrådet) </div> |ISO6391=no – norsk <br />nb – bokmål <br />nn – nynorsk |ISO6392B=nor – norsk <br />nob – bokmål <br />nno – nynorsk |ISO6392T=nor – norsk <br />nob – bokmål <br />nno – nynorsk |SILručně=ano |SIL=[http://www.sil.org/iso639-3/documentation.asp?id=nor nor] – norsk <br />[http://www.ethnologue.com/show_language.asp?code=nob nob] – bokmål <br />[http://www.ethnologue.com/show_language.asp?code=nno nno] – nynorsk |wiki=[[:no:Hovedside|no.wikipedia.org]]<br /> [[:nn:Hovudside|nn.wikipedia.org]] }} '''Norština''' (''{{Cizojazyčně|no|norsk}}'' {{IPA|[nɔʂːk]}}) je [[Severogermánské jazyky|severogermánský jazyk]], kterým hovoří [[Norové]]. Je [[úřední jazyk|úředním jazykem]] v&nbsp;[[Norsko|Norsku]] (asi 4,7&nbsp;mil. obyvatel v&nbsp;roce&nbsp;[[2007]]<ref name="obyv">{{Citace elektronické monografie | titul = Focus on: Population | url = http://www.ssb.no/english/subjects/02/befolkning_en/ | datum přístupu = 2008-01-14 | vydavatel = Statistisk sentralbyrå | místo = Oslo | jazyk = anglicky }}</ref>). Je vzájemně srozumitelná s&nbsp;[[dánština|dánštinou]] a [[švédština|švédštinou]].<ref name="Saetre">{{Citace elektronické monografie | příjmení = Sætre | jméno = Eivind | titul = The Nordic countries&nbsp;– language | url = http://www.norden.org/web/uk/sprak.asp?lang= | datum = 2007-07-18 | datum přístupu = 2008-01-12 | vydavatel = Nordic Council | místo = København | jazyk = anglicky }}</ref> Základem pro vznik norštiny byla v&nbsp;1.&nbsp;tisíciletí [[stará severština]]. Během [[Dánsko|dánské]] nadvlády, trvající více než 400&nbsp;let, ovlivňovala dánština především jazyk obyvatelstva měst a vzdělaných vrstev. Venkovské obyvatelstvo však hovořilo [[nářečí]]mi zachovávajícími staronorské prvky. Tento historický vývoj podmínil vznik specifické jazykové situace, kdy vedle sebe existují dvě rovnoprávné spisovné formy norského jazyka&nbsp;– v&nbsp;současnosti nazývané {{Cizojazyčně|no|[[bokmål]]}} a {{Cizojazyčně|no|[[nynorsk]]}}. Pro zápis norštiny se používá [[latinka]] doplněná o znaky ''Æ, Ø'' a ''Å''. [[Mluvnice]] je oproti původní staré severštině značně zjednodušená, současná norština má redukovanou [[flexe|flexi]], což jí dává převažující charakter [[analytický jazyk|analytického jazyka]]. Určitý [[člen (mluvnice)|člen]] je postpozitivní. [[Slovosled]] je pevný, převážně typu SVO. Pro výslovnost je charakteristický melodický [[přízvuk]] spojený s&nbsp;dvojí intonací a dlouhé [[souhláska|souhlásky]] (v&nbsp;přízvučných slabikách podle principu komplementarity délky). == Klasifikace == Norština je [[indoevropské jazyky|indoevropský jazyk]], který patří do severogermánské větve [[germánské jazyky|germánských jazyků]]. Nynorsk spolu s&nbsp;[[faerština|faerštinou]] a [[islandština|islandštinou]] se řadí mezi západoskandinávské jazyky, zatímco [[dánština]] a [[švédština]] se řadí mezi východoskandinávské. Bokmål svým charakterem leží mezi těmito dvěma skupinami. Jeho konzervativní forma, riksmål, vycházející z&nbsp;dánštiny, se řadí k&nbsp;východní větvi. Toto rozdělení vyplývá z&nbsp;[[fonologie|fonologických]] rozdílů, které mají základ již v&nbsp;době nářečního štěpení staré severštiny. Jiné rozdělení řadí norštinu spolu s&nbsp;dánštinou a švédštinou mezi kontinentální skandinávské jazyky, které mají v&nbsp;současnosti charakter [[analytický jazyk|analytických jazyků]]. Ostrovní skandinávské jazyky (faerština, islandština) si uchovaly charakter [[flektivní jazyk|flektivních jazyků]].<ref>Berkov (2002), s. 116.</ref> == Rozšíření == V&nbsp;[[Norsko|Norsku]], kde je [[úřední jazyk|úředním jazykem]], je norština mateřským jazykem asi 95 %<ref name="Fakta" /> z&nbsp;celkem 4,7&nbsp;miliónu obyvatel.<ref name="obyv" /> Kromě toho je používána norskými menšinami v&nbsp;sousedních zemích, ve [[Spojené státy americké|Spojených státech]] a [[Kanada|Kanadě]]. Počet mluvčích v&nbsp;zahraničí je odhadován na několik set tisíc.<ref>Berkov (2002), s. 147.</ref> Norština je srozumitelná dánským i švédským mluvčím.<ref name="Saetre"/> Norové obvykle dobře rozumějí dánským textům, mluvená dánština jim však může činit potíže. Mluvená švédština je pro ně srozumitelnější.<ref>Berkov (2002), s. 121.</ref><ref>Mikolášková, Švejdová-Pinkasová, Winklerová (2007), s. &nbsp;25.</ref> == Historie == {{Viz též|Historický vývoj norštiny}} {|class=wikitable cellpadding=5 align=right style="margin-top: 1.5em; margin-bottom: 1.5em; margin-left: 1.5em;" |- |[[Soubor:Old norse, ca 900.PNG|300px|Germánské jazyky začátkem 10.&nbsp;století]]<br /> Stav začátkem 10.&nbsp;století :{{Barva|#f00|nářečí západní staré severštiny}} :{{Barva|#f84|nářečí východní staré severštiny}} :{{Barva|#f0f|stará gotlandština}} :{{Barva|#ff0|stará angličtina}} :{{Barva|#00f|krymská gótština}} :{{Barva|#0f0|ostatní germánské jazyky}} |} Historie norštiny se obvykle člení do těchto období:<ref name="Fakta">{{Citace elektronické monografie | příjmení = Vikør | jméno = Lars S | titul = Fakta om norsk språk | url = http://www.sprakrad.no/Fakta/ | datum aktualizace = 2005-10-09 | datum přístupu = 2008-01-08 | vydavatel = Språkrådet | místo = Oslo | jazyk = norsky }} </ref> * stará norština 700–1350 * střední norština 1350–1525 * moderní norština 1525–současnost Norština se vyvinula ze [[stará severština|staré severštiny]] (''{{Cizojazyčně|no|norrønt}}''), kterou se hovořilo ve [[Skandinávie|Skandinávii]] přibližně v&nbsp;letech 200–800. Nejstarší období je též nazýváno jako praseverské (''{{Cizojazyčně|no|urnordisk}}''). V&nbsp;9.&nbsp;století se stará severština začala rozlišovat na západní ([[Norsko]], [[Island]]) a východní ([[Švédsko]], [[Dánsko]]). Východní stará severština se od západní odlišila rozdílným vývojem [[dvojhláska|dvojhlásek]] a [[samohláska|samohlásek]]. Stará severština se v&nbsp;tomto období zapisovala [[runy|runovým]] písmem. Latinka se do Norska dostala až v&nbsp;11.&nbsp;století. V&nbsp;období trvající přibližně do roku&nbsp;1350 se hovoří o staré norštině (''{{Cizojazyčně|no|gammalnorsk}}''). Ta byla na rozdíl od současné norštiny flektivním jazykem, vyznačovala se systémem 4&nbsp;[[mluvnický pád|pádů]] a rozlišovala [[osoba (mluvnice)|osobu]] a [[číslo (mluvnice)|číslo]] u [[sloveso|sloves]]. Období mezi roky&nbsp;1350 a 1525 se označuje jako středonorské (''{{Cizojazyčně|no|mellomnorsk}}''). V&nbsp;té době došlo ke zjednodušení morfologie, norština nabyla charakter analytického jazyka. Roku&nbsp;1397 přešlo Norsko pod dánskou nadvládu. Hlavním jazykem Norska se stala příbuzná dánština, která postupně vytlačila norštinu ze všech oblastí úředního jednání. Ve městech vznikala nářečí, v&nbsp;nichž převažovala dánská slovní zásoba a morfologie a zároveň norská [[fonetika]] a [[syntax]]. Na venkově se mluvilo nářečími, která byla výsledkem vývoje staré norštiny. Po osamostatnění Norska a jeho následném připojení ke Švédsku roku&nbsp;1814 se nadále používala dánština jako úřední jazyk. Vznikly však dva názorové proudy usilující o vytvoření spisovného norského jazyka. [[Henrik Wergeland]] a jeho kolegové seskupení kolem časopisu ''{{Cizojazyčně|no|Statsborgeren}}'' začali obměňovat slovní zásobu a pravopis dánštiny a přizpůsobovat je norským zvyklostem. Podle dialektu, kterým se hovořilo v&nbsp;Kristiánii (dnešní [[Oslo]]) byl roku&nbsp;1852 vytvořen spisovný jazyk dánsko-norský, od roku&nbsp;1890 nazývaný ''{{Cizojazyčně|no|riksmål}}'' (říšský, státní jazyk). Druhý proud usiloval o návrat ke staronorským kořenům. [[Ivar Aasen]] studoval norská nářečí a na základě svých výzkumů vytvořil základy ''{{Cizojazyčně|no|landsmålu}}'' (zemský jazyk), který byl jako spisovný jazyk používán od roku&nbsp;1853 a jako druhý úřední jazyk uznán v&nbsp;roce&nbsp;1885. {|class=wikitable cellpadding=5 align=left style="margin-top: 1.5em; margin-bottom: 3em; margin-right: 1.5em;" width=300 |- |[[Soubor:Norwegianmalforms.png|300px|Mapka Norska s&nbsp;vyznačením obcí, kde se jako úřední jazyk používá bokmål a nynorsk (2007)]]<br /> Mapa Norska s&nbsp;vyznačením obcí, kde se jako úřední jazyk používá (2007): :{{Barva|#FF6363|bokmål}} :{{Barva|CornflowerBlue|nynorsk}} :{{Barva|#BEBEBE|neutrální}} |} Roku&nbsp;[[1929]] byly přijaty nové názvy těchto dvou jazykových forem, landsmål byl přejmenován na ''{{Cizojazyčně|no|nynorsk}}'' a upravený riksmål na ''{{Cizojazyčně|no|bokmål}}''. Riksmål zůstává ve své podobě jako neoficiální, ale používaná forma.<ref>{{Citace elektronické monografie | titul = Riksmålsforbundet: Kort historikk | url = http://www.riksmalsforbundet.no/historikk.html | datum přístupu = 2008-01-29 | vydavatel = Riksmålsforbundet | místo = Oslo | jazyk = norsky }} </ref> Neoficiální konzervativní forma nové norštiny se nazývá ''{{Cizojazyčně|no|høgnorsk}}'' (vysoká norština). == Slovní zásoba == Norská [[slovní zásoba]] je převážně germánského původu. Od 15.&nbsp;do začátku 20.&nbsp;století byla cizí slova do norštiny přejímána především prostřednictvím dánštiny&nbsp;– z&nbsp;[[latina|latiny]], [[řečtina|řečtiny]], [[němčina|němčiny]] a dalších jazyků. Od 40.&nbsp;let 20.&nbsp;století přejala norština mnoho slov zejména z&nbsp;[[angličtina|angličtiny]]. Některé výpůjčky byly přejaty v&nbsp;cizí podobě, jiné jsou doslovnými [[překlad]]y ([[kalk]]y). U mnohých dánských slov byly původní [[přípona (mluvnice)|přípony]] nahrazeny norskými. V&nbsp;rámci jazykových reforem pak byla mnohdy částečně změněna [[hláska|hlásková]] podoba těchto slov. Bokmål je přejímání cizích slov více otevřený než „[[Purismus (lingvistika)|purističtější]]“ nová norština.<ref>Berkov (2002), s. 131, 183.</ref> == Spisovná norština == V&nbsp;důsledku výše uvedeného historického vývoje má norština dvě spisovné varianty&nbsp;– [[bokmål]] (knižní řeč) a [[nynorsk]] (nová norština). Obě varianty jsou podle zákona rovnocenné. Jednotlivé obce si volí, která z&nbsp;variant bude užívána při úředním styku&nbsp;– v&nbsp;roce&nbsp;2006 používalo 160&nbsp;obcí bokmål, 115&nbsp;nynorsk a 156&nbsp;bylo neutrálních.<ref>{{Citace elektronické monografie | titul = Kommunar, etter målbruk. Bokmål/nynorsk | url = http://www.ssb.no/aarbok/tab/tab-240.html | datum vydání = 2007 | datum přístupu = 2008-01-15 | vydavatel = Statistisk sentralbyrå | místo = Oslo | jazyk = norsky }}</ref> Rodiče žáků rovněž hlasují o tom, která varianta bude vyučovacím jazykem v&nbsp;dané škole. Druhý jazyk je pak vyučován jako povinný předmět.<ref name="Fakta" /> Bokmål dnes převažuje v&nbsp;používání norštiny nad novou norštinou a nad riksmålem, který je někdy používán jako konzervativní forma bokmålu. V&nbsp;roce&nbsp;[[1971]] používalo novou norštinu jako hlavní psanou formu 30 % obyvatel Norska.<ref>{{Citace elektronické monografie | příjmení = GORDON | jméno = Raymond G., Jr. (ed.) | titul = Ethnologue: Languages of the World. 15th edition. | url = http://www.ethnologue.com/show_language.asp?code=nno | kapitola = Norwegian, Nynorsk: A language of Norway | datum vydání = 2005 | datum přístupu = 2008-01-08 | vydavatel = SIL International | místo = Dallas (Texas) | jazyk = anglicky }}</ref> V&nbsp;roce&nbsp;[[2003]] vyšlo v&nbsp;Norsku 4652&nbsp;knih a v&nbsp;nové norštině jich bylo vydáno 460.<ref>{{Citace elektronické monografie | titul = Utgjevne bøker, etter utgjevarspråk. 1994–2003. Talet på titlar | url = http://www.ethnologue.com/show_language.asp?code=nno | datum vydání = 2004 | datum přístupu = 2008-01-15 | vydavatel = Statistisk sentralbyrå | místo = Oslo | jazyk = norsky }}</ref> Ačkoliv oba spisovné jazyky byly několikrát reformovány<ref name="reformy">{{Citace elektronické monografie | příjmení = Vikør | jméno = Lars S | titul = Rettskrivingsreformer | url = http://www.sprakrad.no/Fakta/Rettskrivingsreformer/ | datum přístupu = 2008-01-21 | vydavatel = Språkrådet | místo = Oslo | jazyk = norsky }} </ref> s&nbsp;cílem sblížení a vytvoření jednotné obecné norštiny (''{{Cizojazyčně|no|samnorsk}}''), tato snaha dosud nebyla úspěšná.<ref name="Fakta" /> V&nbsp;případě landsmålu/nové norštiny, jež původně vycházela ze západonorských nářečí, šlo o sblížení s&nbsp;nářečími východního Norska. Reformy riksmålu/bokmålu, který je více vzdálený hovorové norštině, měly tento jazyk přiblížit nové norštině. Byly zavedeny tzv.&nbsp;„radikální tvary“, vycházející z&nbsp;nářečních prvků, nebyly však všeobecně přijaty, velká část uživatelů dává i nadále přednost tvarům konzervativním. Poslední reforma se uskutečnila v&nbsp;roce&nbsp;[[2005]].<ref name="reforma 2005">{{Citace elektronické monografie | titul = Rettskrivningsendringer fra 1.&nbsp;juli 2005 | url = http://www.sprakrad.no/Aktuelt/Rettskrivningsendringer_fra_1/ | datum přístupu = 2008-01-21 | datum vydání = 2005-05-23 | vydavatel = Språkrådet | místo = Oslo | jazyk = norsky }} </ref> Plně „rehabilitovala“ starší tvary bokmålu oproti tvarům radikálním. (Viz též [[#Gramatika|Gramatika]].) == Nářečí == {{Viz též|Nářečí norštiny}} {|class=wikitable cellpadding=5 align=right style="margin-top: 1.5em; margin-bottom: 1.5em; margin-left: 1.5em;" |- |[[Soubor:Norwegian dialects.PNG|250px|Mapa norských nářečí]]<br /> &nbsp;Mapa norských nářečí :{{Barva|#FF8C00|západonorská}} :{{Barva|#FFFF00|severonorská}} :{{Barva|#00FFFF|východonorská}} :{{Barva|#0000FF|trøndelagská}} |} Norská [[nářečí]] se dělí do dvou skupin:<ref>Berkov (2002), s. 163–164, 323.</ref><ref>{{Citace elektronické monografie | titul = Norwegian (Norsk): Dialects | url = http://www.nvtc.gov/lotw/months/december/Norwegian.html#dial | datum vydání = 2007 | datum přístupu = 2008-01-10 | vydavatel = National Virtual Translation Center | místo = Washington | jazyk = anglicky }}</ref> * východonorská nářečí (''{{Cizojazyčně|no|østnorsk}}''), kam patří i skupina nářečí [[Trøndelag]]u (''{{Cizojazyčně|no|trøndsk}}''), a * západonorská nářečí (''{{Cizojazyčně|no|vestnorsk}}''), ke kterým náleží i skupina severonorská (''{{Cizojazyčně|no|nordnorsk}}''). Některá nářečí jsou vzájemně tak odlišná, že nemusí být pro obyvatele jiných oblastí dobře srozumitelná. Východonorská nářečí mají následující rysy, kterými se liší od západonorských: * Pravidlo rovnováhy: Ve dvouslabičných slovech, jejichž první slabika byla ve staré norštině dlouhá, došlo k redukci druhé slabiky, v&nbsp;Trøndelagu zcela zanikla. U slov s&nbsp;historicky krátkou první slabikou k&nbsp;této redukci/zániku nedošlo. Např. v&nbsp;tvarech [[infinitiv]]u (tzv.&nbsp;„rozštěpený“ infinitiv; viz [[#Gramatika|Gramatika]]): {{Cizojazyčně|no|kast'''e'''}} {{IPA|[-ɘ]}} < {{Cizojazyčně|no|kast'''a'''}} (házet) vs. {{Cizojazyčně|no|les'''a'''}} (číst). * Tzv.&nbsp;„tlusté l“ [[Retroflexní verberanta|{{IPA|[ɽ]}}]]&nbsp;– zvláštní hláska, poziční varianta ([[alofon]]) [[Alveolární laterální aproximanta|/{{IPA|l}}/]], vzniklá z&nbsp;původní skupiny /rð/. Nářeční nebo nářečně zabarvená mluva se často používá v&nbsp;rozhlase, literatuře, divadle apod. Existují literární díla psaná dialektem. == Abeceda a pravopis == {{Viz též|Norský pravopis}} Norská [[abeceda]] má 29&nbsp;písmen: {| border="1" cellpadding="5" cellspacing="0" style="margin: 1em 1em 1em 0; background: #f9f9f9; text-align: center; " |+ Hláskování písmen norské abecedy |- bgcolor=silver | !A&nbsp;a!!B&nbsp;b!!C&nbsp;c!!D&nbsp;d!!E&nbsp;e!!F&nbsp;f!!G&nbsp;g!!H h!!I&nbsp;i!!J&nbsp;j!!K&nbsp;k!!L&nbsp;l!!M&nbsp;m!!N&nbsp;n!!O&nbsp;o |- |a||be||ce||de||e||eff||ge ||hå||i||je/jodd||kå||ell||em||enn||o |- bgcolor=silver | !P&nbsp;p!!Q&nbsp;q!!R&nbsp;r!!S&nbsp;s!!T&nbsp;t!!U&nbsp;u!!V&nbsp;v!!W&nbsp;w!!X&nbsp;x!!Y&nbsp;y!!Z&nbsp;z!!Æ&nbsp;æ!!Ø&nbsp;ø!!Å&nbsp;å!!&nbsp; |- ||pe||ku||err||ess||te||u||ve||dobbeltve||eks||y ||zett||æ||ø||å||&nbsp; |} K&nbsp;zápisu norštiny se používá [[latinka]], doplněná o 3&nbsp;dodatečná písmena. Písmeno ''[[Å]] (å)'' bylo do norské abecedy zavedeno teprve roku&nbsp;[[1917]] a nahradilo do té doby používané ''Aa (aa)''.<ref>{{Citace elektronické monografie | příjmení = Vikør | jméno = Lars S | titul = Rettskrivingsreformer | url = http://www.sprakrad.no/Fakta/Rettskrivingsreformer/ | datum přístupu = 2008-01-21 | vydavatel = Språkrådet | místo = Oslo | jazyk = norsky }}</ref> Dřívější spojení písmen ''aa'' se ještě stále vyskytuje ve jménech a ve starých dokumentech. Ve slovnících se ''aa'' řadí stejně jako ''å'' až na konec. Norská abeceda se liší od švédské, ale shoduje se s&nbsp;dánskou. Švédská abeceda totiž používá ''Ä (ä)'' místo ''[[Æ]] (æ)'' a ''Ö (ö)'' místo ''[[Ø]] (ø)''. Také pořadí posledních tří písmen je ve švédské abecedě jiné (''Å, Ä, Ö''). Norský [[pravopis]] je v&nbsp;principu [[fonologie|fonologický]], tj. jedné hlásce ([[foném]]u) zpravidla odpovídá v&nbsp;písmu jediný znak. Zachovává však mnoho historických prvků (např. psaní skupin ''dj'' {{IPA|[j]}}, ''hj'' {{IPA|[j]}}, ''hv'' {{IPA|[v]}}, různý způsob psaní téže hlásky jako v&nbsp;případě ''sj, sk, skj'' {{IPA|[ʃ]}}, relativně velké množství výjimek apod.). Používá mnohé [[spřežka|spřežky]]. (Viz výše.) == Výslovnost == {{Viz též|Fonologie norštiny}} Norština má poměrně bohatý systém [[samohláska|samohlásek]]&nbsp;– 9&nbsp;krátkých, 9&nbsp;dlouhých a 6&nbsp;[[dvojhláska|dvojhlásek]]. [[Souhláska|Souhláskových]] [[foném]]ů je 18. V&nbsp;přízvučných [[slabika|slabikách]], které jsou vždy dlouhé, se vyskytují dlouhé souhlásky. Dlouze se vyslovuje souhláska, která je v&nbsp;písmu zdvojená, nebo první ze skupiny souhlásek na konci přízvučné slabiky. Buď je dlouhá samohláska následována krátkou nebo žádnou souhláskou, nebo po krátké samohlásce následuje dlouhá souhláska (tzv.&nbsp;''pravidlo komplementarity délky'' či ''[[slabičná rovnováha]];'' například {{Cizojazyčně|no|tak}} {{IPA|[ˈtɑːk]}}&nbsp;– střecha, {{Cizojazyčně|no|takk}} {{IPA|[ˈtɑkː]}}&nbsp;– děkuji). Nepřízvučné slabiky jsou vždy krátké, tj. obsahují pouze krátké samohlásky i souhlásky. Je pro ně též charakteristická redukovaná výslovnost /e/ jako [[schwa|{{IPA|[ɘ]}}]] (např. {{Cizojazyčně|no|bakke}} {{IPA|[ˈbɑkːə]}}&nbsp;– kopec). Ve skupinách /rd, rl, rn, rs, rt/ obvykle zaniká /r/ a následující souhláska se vyslovuje jako [[retroflexní souhláska|retroflexní]] [{{IPA|[[Znělá retroflexní ploziva|{{IPA|ɖ}}]], [[Retroflexní laterální aproximanta|{{IPA|ɭ}}]], [[Retroflexní nazála|{{IPA|ɳ}}]], [[Neznělá retroflexní frikativa|{{IPA|ʂ}}]], [[neznělá retroflexní ploziva|{{IPA|ʈ}}]]}}] (nejde o samostatné fonémy). K&nbsp;této [[asimilace (lingvistika)|asimilaci]] dochází i na hranici slov. {|class=wikitable |+ Přehled fonémů |- !Samohlásky krátké | [[otevřená zadní nezaokrouhlená samohláska|{{IPA|ɑ}}]] [[téměř otevřená přední nezaokrouhlená samohláska|{{IPA|æ}}]] [[polozavřená přední nezaokrouhlená samohláska|{{IPA|ɛ}}]] [[polozavřená přední zaokrouhlená samohláska|{{IPA|ø}}]] [[zavřená přední nezaokrouhlená samohláska|{{IPA|ɪ}}]] [[zavřená přední zaokrouhlená samohláska|{{IPA|ʏ}}]] [[polootevřená zadní zaokrouhlená samohláska|{{IPA|ɔ}}]] [[zavřená zadní zaokrouhlená samohláska|{{IPA|ʊ}}]] [[zavřená střední zaokrouhlená samohláska|{{IPA|ʉ}}]] |- !Samohlásky dlouhé | {{IPA|ɑː æː}} [[polozavřená přední nezaokrouhlená samohláska|{{IPA|eː}}]] {{IPA|øː iː yː ɔː uː ʉː}} |- !Dvojhlásky | {{IPA|ɛɪ/æɪ øʏ æʉ ɑɪ ɔy ʉɪ}} |- !Souhlásky | [[Znělá bilabiální ploziva|{{IPA|b}}]] [[neznělá bilabiální ploziva|{{IPA|p}}]] [[znělá alveolární ploziva|{{IPA|d}}]] [[Neznělá alveolární ploziva|{{IPA|t}}]] [[znělá velární ploziva|{{IPA|g}}]] [[Neznělá velární ploziva|{{IPA|k}}]] [[znělá labiodentální frikativa|{{IPA|v}}]] [[Neznělá labiodentální frikativa|{{IPA|f}}]] [[Neznělá alveolární frikativa|{{IPA|s}}]] [[Neznělá postalveolární frikativa|{{IPA|ʃ}}]] [[Neznělá palatální frikativa|{{IPA|ç}}]] [[Palatální aproximanta|{{IPA|j}}]] [[Neznělá glotální frikativa|{{IPA|h}}]] [[Bilabiální nazála|{{IPA|m}}]] [[Alveolární nazála|{{IPA|n}}]] [[Velární nazála|{{IPA|ŋ}}]] [[Alveolární laterální aproximanta|{{IPA|l}}]] [[Alveolární vibranta|{{IPA|r}}]] |} Jako ve všech germánských jazycích se ustálil hlavní [[přízvuk]] na kmenové slabice (obvykle první). Stejně jako švédština má i norština ''melodický přízvuk'', který je dvojí. Přízvuk se pojí s&nbsp;[[intonace (lingvistika)|intonací]] a označuje se jako ''přízvuk&nbsp;I'' a ''přízvuk&nbsp;II'' (resp. ''akcent&nbsp;I'' a ''akcent&nbsp;II''). Slova s&nbsp;přízvukem&nbsp;I mají klesavou intonaci (tzv.&nbsp;1.&nbsp;intonace). Přízvuk&nbsp;II mohou mít jen slova nejméně dvouslabičná. Intonace u těchto slov na přízvučné slabice klesá, následující slabika je však vyslovena s&nbsp;tónem vyšším (tzv.&nbsp;2.&nbsp;intonace). Melodický přízvuk je charakteristickým rysem norské [[prozódie (lingvistika)|prozódie]] („zpěv“). Pravidla pro používání přízvuku&nbsp;I a II jsou komplikovaná a mají velké množství výjimek. Použití se rovněž liší i v&nbsp;jednotlivých regionech. == Gramatika == {{Viz též|Norská gramatika}} Norská [[mluvnice]] vychází z&nbsp;podobných principů jako mluvnice ostatních germánských jazyků. Pro její pochopení je výhodou znalost jiného germánského jazyka, např. [[angličtina|angličiny]] nebo [[němčina|němčiny]]. Minimální [[flektivní jazyk|flexe]] dává současné norštině převažující charakter [[analytický jazyk|analytického]] jazyka. Existují určité rozdíly mezi bokmålem a novou norštinou. Mluvnice bokmålu je značně ovlivněna dánštinou, nová norština je bližší živým nářečím. Pravopisné reformy zavedly v&nbsp;bokmålu tzv.&nbsp;radikální tvary, které měly napomoci sblížení s&nbsp;novou norštinou. Mnoho mluvčích však stále dává spíše přednost konzervativním tvarům. Jsou-li dále uvedeny dva tvary, druhý tvar za lomítkem se používá v&nbsp;nové norštině. '''Slovní druhy''' Tradičně se v&nbsp;norštině rozlišují následující [[slovní druh]]y: [[Podstatné jméno|podstatná jména]], [[přídavné jméno|přídavná jména]], [[zájmeno|zájmena]], determinanty (tj. [[číslovka|číslovky]], ukazovací a přivlastňovací zájmena, [[člen (mluvnice)|členy]]), [[sloveso|slovesa]], [[příslovce]], [[předložka|předložky]], [[spojka (slovní druh)|spojky]] souřadicí (konjunkce), spojky podřadicí (subjunkce) a [[citoslovce]]. '''Jmenný rod''' Nová norština i většina nářečí rozlišuje [[jmenný rod|rod]] mužský, ženský a střední. V&nbsp;riksmålu tvary ženského rodu zanikly a byly nahrazeny tvary rodu mužského&nbsp;– vytvořily tak podobně jako v&nbsp;dánštině a švédštině společný rod (utrum). Pravopisné reformy zavedly v&nbsp;rámci sblížení obou spisovných norem do bokmålu opět tvary ženského rodu, které však nebyly všeobecně přijaty. Mnoho mluvčích je považuje za vulgární a téměř je nepoužívá. '''Člen''' [[Podstatné jméno|Podstatná jména]] jsou obvykle determinována členem, který je dvojí: * '''neurčitý''': ''{{Cizojazyčně|no|en/ein}}'' (mužský rod), ''{{Cizojazyčně|no|ei}}'' (ženský rod), ''{{Cizojazyčně|no|et/eit}}'' (střední rod); používá se pouze v&nbsp;jednotném [[číslo (mluvnice)|čísle]]; * '''určitý''': tzv.&nbsp;postpozitivní&nbsp;– v&nbsp;jednotném čísle ''-en'' (mužský rod), ''-a'' (ženský rod), ''-et'' (střední rod), v&nbsp;množném čísle ''-ne, -a''. Ve spojení s&nbsp;[[přídavné jméno|přídavnými jmény]] navíc předchází ještě volný určitý člen&nbsp;– ''{{Cizojazyčně|no|den}}'' (m., ž.), ''{{Cizojazyčně|no|det}}'' (stř.), ''{{Cizojazyčně|no|de}}'' {{IPA|[diː]}}''/{{Cizojazyčně|no|dei}}'' (mn.)&nbsp;– jméno je tak determinováno dvakrát. V&nbsp;bokmålu však v&nbsp;některých případech odpadá připojený člen (zejména u abstrakt a vlastních jmen). '''Podstatná jména''' Z&nbsp;původního systému 4&nbsp;[[mluvnický pád|pádů]] se zachoval [[nominativ]] a [[genitiv]] (zakončení ''-s''; např. {{Cizojazyčně|no|Peters auto}}, Petrovo auto), který má funkci výlučně přivlastňovací. V&nbsp;ostatních případech je podstatné jméno ve tvaru nominativu. K&nbsp;vyjádření větných vztahů používá předložky. V&nbsp;hovorovém jazyce se tvary genitivu používají zřídka. Místo toho je upřednostňováno opisné vyjádření. U všech podstatných jmen ženského rodu se v&nbsp;bokmålu mohou používat i tvary mužského rodu, např. {{Cizojazyčně|no|hånda}} i {{Cizojazyčně|no|hånden}}, (ta) ruka. '''Přídavná jména'''<br /> Přídavná jména mají dvojí typ skloňování: * '''silné''' (obvykle se členem určitým)&nbsp;– jednotné zakončení ''-e'', např. {{Cizojazyčně|no|det store huset}}, (ten) velký dům; * '''slabé''' (v ostatních případech)&nbsp;– ve středním rodě jednotného čísla přibírá koncovku ''-t'' (zároveň se používá i ve funkci příslovce, např. {{Cizojazyčně|no|godt}}, dobré, dobře), v&nbsp;množném čísle obou rodů ''-e'', např. {{Cizojazyčně|no|et stort hus}}, (nějaký) velký dům, {{Cizojazyčně|no|husene er store}}, (ty) domy jsou velké. '''Číslovky''' Základní číslovky jsou nesklonné s&nbsp;výjimkou číslovky&nbsp;1 ({{Cizojazyčně|no|én, ett/ein, ei, eit}}). V&nbsp;50.&nbsp;letech 20.&nbsp;století byl úředně zaveden způsob počítání v&nbsp;pořadí desítky–jednotky ({{Cizojazyčně|no|femtifem}}, padesát pět), běžně se však používá tradiční obrácené pořadí ({{Cizojazyčně|no|femogfemti}}, pětapadesát). Řadové číslovky od 7.&nbsp;výše se tvoří příponou ''-ende/-ande'' ({{Cizojazyčně|no|sjuende/sjuande}}, sedmý). '''Slovesa''' Systém sloves má, stejně jako i v&nbsp;ostatních germánských jazycích, jednoduché tvary v&nbsp;přítomném a [[préteritum|minulém]] [[čas (mluvnice)|čase]]. Ostatní časy se tvoří pomocnými slovesy. Slovesa se neobejdou bez osobních [[zájmeno|zájmen]], protože pozbyla skoro všech odlišujících osobních koncovek. V&nbsp;přítomném čase se zachovala pouze koncovka ''-r''. V&nbsp;[[infinitiv]]u má většina sloves koncovku ''-e'' (v&nbsp;nové norštině též ''-a''&nbsp;– používání obou zakončení se označuje jako tzv.&nbsp;„rozštěpený“ infinitiv, ''{{Cizojazyčně|no|kløvd infinitiv}}'', např. {{Cizojazyčně|no|kaste/kasta}}, házet), některá slovesa končí na jinou samohlásku. Infinitiv je často používán s&nbsp;[[Částice (slovní druh)|částicí]] ''å'' (např. {{Cizojazyčně|no|det er mulig å gjøre}}, je možné to udělat). [[Trpný rod]] se obvykle tvoří opisně pomocí slovesa ''{{Cizojazyčně|no|bli}}'' (stát se) a [[příčestí]] trpného. Druhý způsob je pomocí koncovky ''-s'', např. {{Cizojazyčně|no|det må gjøres}}, to se musí udělat. Na rozdíl od švédštiny, kde je tento způsob běžný, se v&nbsp;norštině používá omezeně a pouze v&nbsp;infinitivu a přítomném čase. Jako všechny germánské jazyky rozlišuje i norština [[slabá a silná slovesa]]. Silná slovesa mají v&nbsp;minulém čase a příčestí trpném [[přehláska|přehlásku]], např. {{Cizojazyčně|no|synge&nbsp;– sang&nbsp;– sunget}}, zpívat. '''Syntax''' Norština má pevný [[slovosled]] typu ''[[SVO]]'' ([[podmět]] (S)&nbsp;– [[přísudek]] (V)&nbsp;– [[předmět]] (O)), sloveso v&nbsp;určitém tvaru stojí zpravidla na druhém místě ve [[věta (lingvistika)|větě]]. Otázka se obvykle tvoří přehozením přísudku s&nbsp;podmětem. Inverzní slovosled bývá v&nbsp;hlavní větě, pokud je na prvním místě jiný [[větný člen]] než podmět. V&nbsp;norské větě zpravidla bývá jediný [[zápor]]ný výraz (např. {{Cizojazyčně|no|jeg har ingenting}}, [ne]mám nic). Zápor sloves se tvoří částicí ''{{Cizojazyčně|no|ikke/ikkje}}'', která obvykle stojí za slovesem (např. {{Cizojazyčně|no|jeg gjør ikke}}, nedělám). [[Přívlastek|Přívlastky]] vyjádřené přídavnými jmény, číslovkami, ukazovacími zájmeny a genitivem stojí před podstatným jménem. Zvláštností norské [[syntax]]e (oproti jiným germánským jazykům) je obvyklé postavení přivlastňovacích [[zájmeno|zájmen]] za podstatnými jmény, např. {{Cizojazyčně|no|faren min}} = {{Cizojazyčně|no|min far}}, můj otec (podstatné jméno přibírá navíc určitý člen). '''Zdvořilé oslovení''' V&nbsp;norštině existuje zdvořilé [[onikání]], tedy oslovení pomocí [[zájmeno|zájmena]] ''{{Cizojazyčně|no|De}}'' (oni). V&nbsp;současnosti je však dosti neobvyklé, Norové si běžně [[tykání|tykají]]. Oslovení ''{{Cizojazyčně|no|du}}'' (ty) se používá i mezi zcela neznámými lidmi. == Jazykové instituce == Poradním orgánem norské vlády ve věcech týkajících se norského jazyka a jazykového plánování je [[Jazyková rada (Norsko)|Jazyková rada]] (''{{Cizojazyčně|no|Språkrådet}}''; do roku&nbsp;[[2005]] byl oficiální název ''{{Cizojazyčně|no|Norsk språkråd}}'', Norská jazyková rada). Jejím cílem je ochrana kulturního dědictví mluveného i psaného jazyka. Rada vyvíjí aktivity ke zvýšení znalostí norštiny a její historie, podporuje toleranci a vzájemný respekt mezi všemi uživateli norštiny v&nbsp;jejích různých varietách a chrání práva všech občanů s&nbsp;ohledem na užívání norštiny. Rada poskytuje poradenství ve věcech týkajících se norštiny, především používání ve školách, sdělovacích prostředcích a na úřadech, předkládá prohlášení o zásadách [[kodifikace (lingvistika)|kodifikace]] spisovného jazyka a [[místní jméno|místních jmen]]. Dále předkládá návrhy jazykových [[právo|právních]] norem, poskytuje poradenství pro veřejnost a podílí se na spolupráci severských zemí při jazykové kultivaci. Jazyková rada byla ustavena zákonem z&nbsp; roku&nbsp;[[1972]] a spadá pod norské ministerstvo kultury a církví. Čtvrtletně vydává časopis ''{{Cizojazyčně|no|Språknytt}}'' (Jazykové noviny).<ref>{{Citace elektronické monografie | titul = The Norwegian Language Council (1972–2004) | url = http://www.sprakrad.no/English_and_other_languages/English/The_Norwegian_Language_Council/ | datum přístupu = 2008-01-14 | vydavatel = Språkrådet | místo = Oslo | jazyk = anglicky }} </ref><ref>{{Citace elektronické monografie | titul = Historikk | url = http://www.sprakrad.no/Spraakraadet/Historikk/ | datum aktualizace = 2007-07-18 | datum přístupu = 2008-01-14 | vydavatel = Språkrådet | místo = Oslo | jazyk = norsky }} </ref> == Možnosti studia norštiny v&nbsp;ČR == Norštinu je v&nbsp;[[Česká republika|Česku]] možné studovat na některých [[vysoká škola|vysokých školách]] ([[Filozofická fakulta Univerzity Karlovy]] (Praha), [[Filozofická fakulta Masarykovy univerzity]] (Brno), [[Univerzita Palackého]] v&nbsp;Olomouci) a jako volitelný předmět [[Filozofická fakulta Univerzity Pardubice]]. Obory nejsou otvírány pravidelně každý rok. Studium norštiny nabízejí též některé soukromé jazykové školy a lektoři.<ref>{{Citace elektronické monografie | korporace = Severské listy | titul = Pojďme se učit norsky | url = http://www.severskelisty.cz/jazyk/n.htm | datum vydání = 2005-11-07 | datum aktualizace = 2005-11-08 | datum přístupu = 2008-01-22 | vydavatel = Severské listy | místo = Chrudim | jazyk = česky | ISSN = 1212-5385 }}</ref> == Příklady == Níže je uvedeno několik vět, na kterých jsou ukázány rozdíly mezi bokmål a nynorsk, ve srovnání s&nbsp;tradiční formou riksmål (nejpodobnější dánštině) a dánštinou samotnou: {| class=wikitable ! width=100px rowspan=2 | Jazyk ! colspan=4 | Fráze |- ! Pocházím z&nbsp;Norska. || Jak se (on) jmenuje? || Toto je kůň. || Duha má mnoho barev. |- | Bokmål ||rowspan=3 | Jeg kommer fra Norge. || rowspan=2 | Hva heter han? || rowspan=3 | Dette er en hest. || Regnbuen har mange farger. |- | Riksmål || rowspan=2 | Regnbuen har mange farver. |- | Dánština || Hvad hedder han? |- | Nynorsk || rowspan=2 | Eg kjem frå Noreg. || rowspan=2 | Kva heiter han? || rowspan=2 | Dette er ein hest. || Regnbogen har mange fargar. |- | Høgnorsk || Regnbogen hev mange fargar.<br />Regnbogen er manglìta. |} === Zvuková ukázka === <mp3player>File:Ja, vi elsker dette landet (anthem).ogg</mp3player> * Ano, milujeme tuto zemi – název [[norská hymna|norské hymny]] (IPA:&nbsp;[jɑː, viː ɛlːskər dɛtːə lɑnːɘ]) == Vzorový text == {{Vzorový text |VDLP=ano |Komentář=Pro srovnání uvádíme i švédský a dánský text. |Jazyk 1=bokmål |Text 1=Alle mennesker er født frie og med samme menneskeverd og menneskerettigheter. De er utstyrt med fornuft og samvittighet og bør handle mot hverandre i brorskapets ånd. |Jazyk 2=nynorsk |Text 2=Alle menneske er fødde til fridom og med same menneskeverd og menneskerettar. Dei har fått fornuft og samvit og skal leve med kvarandre som brør. |Jazyk 3=švédsky |Text 3=Alla människor äro födda fria och lika i värde och rättigheter. De äro utrustade med förnuft och samvete och böra handla gentemot varandra i en anda av broderskap. |Jazyk 4=dánsky |Text 4=Alle mennesker er født frie og lige i værdighed og rettigheder. De er udstyret med fornuft og samvittighed, og de bør handle mod hverandre i en broderskabets ånd. }} == Literatura == * {{Citace monografie | příjmení = Berkov | jméno = Valerij Pavlovič | překladatelé = Renata Blatná | vydání = 1.&nbsp;čes | rok = 2002 | titul = Současné germánské jazyky = Sovremennyje germanskije jazyki | vydavatel = Karolinum | místo = Praha | isbn = 80-246-0268-7 }} * {{Citace monografie| příjmení = Budal | jméno = Jostein | titul = Fem tonar | místo = Oslo | vydavatel = Unipub AS | rok = 2002 | isbn = 82-996588-0-2 }} * {{Citace monografie| příjmení = Budal | jméno = Jostein | titul = Tonar i skandinaviske språk. Norsk - svensk - dansk i nordisk samtale | místo = Oslo | vydavatel = Unipub AS | rok = 2004 | isbn = 978-82-996588-4-3 }} * {{Citace monografie | příjmení = Hroch | jméno = Miroslav | příjmení2 = Kadečková | jméno2 = Helena | příjmení3 = Bakke | jméno3 = Elisabeth | vydání = 1 | rok = 2005 | titul = Dějiny Norska | vydavatel = Nakladatelství Lidové Noviny | místo = Praha | počet stran = 340 | strany = 146–148 | isbn = 80-7106-407-6 }} * {{Citace monografie| příjmení = Knudsen | jméno = Trygve | titul = Kapitler av norsk sproghistorie | místo = Oslo/Bergen | rok = 1962 }} * {{Citace monografie | příjmení = Kristoffersen | jméno = Gjert | rok = 2000 | titul = The phonology of Norwegian | vydavatel = Oxford University Press | místo = New York | isbn = 0-19-823765-0 | url=http://books.google.cz/books?id=J6FJq0h6n4QC&printsec=frontcover#PPP1,M1 }} * {{Citace monografie | korporace = Norsk språkråd | rok = 1999 | titul = Godt språk i lærebøker | vydavatel = Norsk språkråd | místo = Oslo | isbn = 82-990559-8-9 | url = http://www.sprakrad.no/upload/Skrift6.pdf }} * {{Citace monografie| příjmení = Seip | jméno = Didrik Arup | titul = Liten norsk språkhistorie | místo = Oslo | rok = 1976 }} * {{Citace monografie| příjmení = Strandskogen | jméno = Åse-Berit | příjmení2 = Strandskogen | jméno2 = Rolf | titul = Norsk grammatikk for utlendinger | vydavatel = Gyldendal Norsk Forlag | rok = 1983 | isbn = 82-05-10324-0 }} * {{Citace monografie| příjmení = Vinje | jméno = Finn-Erik | titul = Et språk i utvikling. Noen hovedlinjer i norsk språkhistorie fra reformasjonen til våre dager | místo = Oslo | rok = 1978 }} === Učebnice === * {{Citace monografie| příjmení = Mikolášková | jméno = Lucie | příjmení2 = Švejdová-Pinkasová | jméno2 = Ivana | příjmení3 = Winklerová | jméno3 = Klára | vydání = 1 | rok = 2007 | titul = Norština (nejen) pro samouky | vydavatel = Leda | místo = [Voznice] | počet stran = 408, 136 | přílohy = klíč a slovník, 2&nbsp;CD-ROM | strany = | isbn = 978-80-7335-079-6}} * {{Citace monografie| příjmení = Nefzaoui | jméno = Sissel | příjmení2 = Vrbová | jméno2 = Jarka | vydání = 1 | rok = 1999 | titul = Učebnice norštiny | vydavatel = Karolinum | místo = Praha | počet stran = 132 | isbn = 80-7184-754-2}} == Reference == <references /> <!-- jinak překlad a drobnosti z&nbsp;enWiki --> == Externí odkazy == * [http://www.jazyky.com/content/view/379/ Norský jazyk] – o norštině * [http://www.severskelisty.cz/jazyk/n.htm Studium norštiny] – Severské listy * [http://norge.cz/norstina/norstina-v-obrazech Norština v obrazech] – výběr videí o norštině * <span style="font-family:monospace;font-weight:bold;font-size:small;cursor:help;" title="Jazyk cíle odkazu: Norština">(no)</span> [http://www.sprakrad.no/ Språkrådet] – norská Jazyková rada * <span style="font-family:monospace;font-weight:bold;font-size:small;cursor:help;" title="Jazyk cíle odkazu: Norština">(no)</span> Nosksidene – kurzy norštiny ([http://www.ressurssidene.no/view.cgi?&link_id=0.1044&session_id=0 bokmål], [http://www.ressurssidene.no/view.cgi?&link_id=0.1044&session_id=0&spraak=nn nynorsk]) * <span style="font-family:monospace;font-weight:bold;font-size:small;cursor:help;" title="Jazyk cíle odkazu: Norština">(no)</span> [http://decentius.hit.uib.no/lexin.html Lexin] – norský slovník s&nbsp;výkladem a skloňováním * <span style="font-family:monospace;font-weight:bold;font-size:small;cursor:help;" title="Jazyk cíle odkazu: Norština">(no)</span> [http://www.dokpro.uio.no/ordboksoek.html Bokmålsordboka og Nynorskordboka] – norský slovník s&nbsp;výkladem * (anglicky) [http://learn-languages-online.info/learn_norwegian.php Learn Norwegian!] – předhled online učebnic norštiny * (anglicky) [http://www.stolaf.edu/depts/norwegian/grammar/grammar.html Norwegian Grammar] – gramatika norštiny * (anglicky) [http://norskklassen.ce-service.biz/sounds-g.htm Norwegian Pronunciation] – norská výslovnost s&nbsp;ukázkami * (anglicky) Ethnologue report ([http://www.ethnologue.com/show_language.asp?code=nob bokmål], [http://www.ethnologue.com/show_language.asp?code=nno nynorsk]) – norština v&nbsp;databázi Ethnologue {{Germánské jazyky}}{{Nejlepší článek}} {{Flickr|Norwegian+language}}{{Commonscat|Norwegian language}}{{Článek z Wikipedie}} [[Kategorie:Severogermánské jazyky]] [[Kategorie:Norština]] [[Kategorie:Jazyky Norska]] [[Kategorie:Hudební články Multimediaexpo.cz]]

Návrat na stránku „Norština“.