Bell P-63 Kingcobra

Z Multimediaexpo.cz

Nemáte oprávnění „upravit tuto stránku“. Důvod:

Můžete si prohlédnout a zkopírovat zdrojový kód této stránky:

{{Letadlo |název = Bell P-63 Kingcobra |typ = [[stíhací letoun]] |výrobce = [[Bell Aircraft Corporation]] |image = [[Soubor:Bell P-63A Kingcobra 42-638871 (16139504242).jpg|240px]] |text = Bell P-63 Kingcobra |konstruktér = |první let = [[7. prosinec|7. prosince]] [[1942 v letectví|1942]] |zaveden = říjen [[1943 v letectví|1943]] |vyřazen = |výroba = 1943–1945 |vyrobeno kusů = 3 362 ks |charakter = |cena za kus = |varianty = |hlavní uživatel = [[Sovětský svaz|SSSR]] |více uživatelů = USA, Francie }}'''Bell P-63 Kingcobra''' byl americký letoun používaný během [[Druhá světová válka|druhé světové války]]. Nejvíce užíván však byl v [[Sovětský svaz|Sovětském svazu]], kam byl dodáván {{Nowrap|v rámci tzv. „[[Zákon o půjčce a pronájmu|Zákona o půjčce a pronájmu]]“ (Lend & Lease Act)}}. ==Vývoj== Počátkem roku [[1941 v letectví|1941]] byly ve firmě [[Bell Aircraft Corporation]] zahájeny práce na konstrukci stíhacího letounu, který koncepčně vycházel z typu [[Bell P-39 Airacobra]]. Konstruktéři firmy Bell tehdy souběžně pracovali na dvou projektech — Model 23, což byl budoucí XP-39E, a Model 24, z nějž nakonec vykrystalizoval XP-63 (AAF postupně objednalo stavbu tří prototypů XP-39E, s/n 41-19501, 41-19502 a 42-71464, spolu se třemi prototypy XP-63 — šlo o dva stroje XP-63 se sériovými čísly 41-19511 a 41-19512, třetím byl XP-63A s/n 42-78015). Oba typy (Model 23 i Model 24) poháněly motory [[Allison V-1710|Allison V-1710-47]], což byla první verze tohoto motoru, která dostala dvoustupňový kompresor. Model 24, který navíc dostal laminární profil křídla (po typu P-51 firmy North American Aviation jako druhý v USA), se ukázal jako perspektivnější, takže nakonec sešlo z uvažované výroby XP-39E (byla zadána nakonec stornovaná objednávka na stavbu 4000 kusů, které měly být zařazeny do výzbroje pod novým označením P-76). USAAF, tedy vojenské letectvo [[Spojené státy americké|Spojených Států]], které potřebovalo na začátku války každý vhodný letoun, objednalo v září [[1942 v letectví|1942]], tedy ještě před zalétáním XP-63, sériovou výrobu. Nakonec ale stroj, který dostal označení '''Bell P-63 Kingcobra''', nikdy nenasadilo do bojů. Většina vyrobených strojů tak byla dodána do [[Sovětský svaz|SSSR]], který dostal 2421 kusů. Výroba typu P-63 byla zahájena na podzim [[1943 v letectví|1943]]. Bell P-63A byl vyzbrojen automatickým [[kanón]]em M4 ráže 37 mm střílejícím dutou osou vrtule a čtyřmi [[kulomet|kulomety]] ráže 12,7 mm. Letoun mohl nést až tři pumy s hmotností do 227 kg. V průběhu výroby byly prováděny různé úpravy a vylepšení. Celkem bylo vyrobeno 3 362 strojů všech verzí (jiné prameny udávají 3 303 kusů). ==Bojové nasazení== V Sovětském svazu čekal Kingcobru šťastný osud. Po dobrých zkušenostech s P-39 byla i ona nasazena u stíhacího letectva. Dočkala se i střetů s nepřátelskými letouny, byť již ne v tak hojném počtu, protože k jejímu nasazení došlo až v závěru války. Její výsledky jsou následující — 85. gardový stíhací pluk (GIAP): 15. 11. 1944 — dvě P-63 zaútočily na formaci 6 německých letadel (piloty byly identifikovány jako Bf 110). Dosaženo dvou sestřelů bez vlastních ztrát. 67. gardový stíhací pluk (GIAP): 19. 1. 1945 — 4 stroje P-63 se střetly s 8 německými letouny (identifikované jako Fw 190F). 2 letouny sestřeleny, bez vlastních ztrát. Další 4 P-63 téhož dne na tom též místě bojovaly s další skupinou Fw 190F (počet není udáván) a jeden sestřelily, beze ztrát. 7. 3. 1945 — Roj P-63 doprovázel Iljušiny Il-2. Skupina čtyř Bf 109 na ně zaútočila. Dosaženo 3 sestřelů beze ztrát. Ten týž den udeřily dvě P-63 na letiště poblíž Berlína, kde překvapily skupinu Fw 190F při startu. Dva sestřelily. Při zpáteční cestě zaútočily na Me 262, ten jim ale ulétl. Ten týž den 8 strojů P-63 doprovázelo Pe-2. Střetly se s 10 Bf 109 a 2 Fw 190. Sestřelily jeden Focke-Wulf při ztrátě jedné Kingcobry. 67. gardový stíhací pluk (GIAP) ztratil ještě dvě další P-63, které sestřelil flak (15. 4. 1945 při průzkumu a 22. 4. 1945 při bojovém letu). Poslední boj P-63 měl proběhnout 15. 8. 1945 v Mandžudsku, kde dvě Kingcobry od 17. stíhacího pluku (IAP) zaútočily na dvě Ki-43 a jednu sestřelily. Sovětští piloti si na nich cenili jejich skvělé manévrovací schopnosti a schopnost vydržet velká poškození (podobně jako u P-39) a navíc oceňovali, že oproti jejich starším sourozencům měly lepší letové vlastnosti a při pilotáži byly méně záludné. Po válce podle některých zdrojů byly v záloze drženy až do konce 40. let! V NATO tyto „potenciálně nepřátelské“ stroje dokonce obdržely kódové jméno Fred. Ze sovětských stíhacích es na P-63 koncem války létali Alexej Michailovič Rešetov, Ivan Ivanovič Kobyleckij a Nikolaj Fjodorovič Kuzněcov. Celkem 332 strojů Kingcobra bylo přestavěno na pilotované (!) cílové letouny. Stroje Bell RP-63 „Pinball“ nenesly žádnou výzbroj, byly však opatřeny zesíleným potahem, chránícím letoun i pilota před zásahy střel speciální cvičné munice, vyrobené ze snadno se tříštícího materiálu (vývoj této munice byl poměrně komplikovaný, protože z jedné strany bylo nutno zajistit neškodné roztříštění střely na zesíleném potahu letounu, ale z druhé strany střely musely mít srovnatelné balistické vlastnosti jako běžné střelivo, aby výcvik ve střelbě na letící cíl byl realistický). Dopad střel byl snímán čidly a signalizován světelným zařízením. V roce 1948 se ještě řada terčových letadel dočkala přeznačení, takže z RP-63A, RP-63C a RP-63G se staly QF-63A, QF-63C a QF-63G. == Hlavní technické údaje == [[Soubor:Bell RP-63C-5-BE NX63231 (6834980830).jpg|thumb|230px|Civilní závodní varianta]] [[Soubor:Bell P-63 (14328041863).jpg|thumb|230px|Civilní závodní varianta]] === P-63A === * '''Posádka:''' 1 (pilot) * '''Rozpětí:''' 11,684 m * '''Délka:''' 9,957 m * '''Výška:''' 3,835 m * '''Nosná plocha:''' 23,04 m² * '''Hmotnost prázdného letounu:''' 2 892 kg * '''Vzletová hmotnost (bez podvěsů):''' 3 991 kg * '''Max. vzletová hmotnost:''' 4 763 kg * '''Maximální rychlost:''' 660 km/h (ve výšce 7620 m) * '''Operační dostup:''' 13 106 m * '''Čas výstupu do výšky 7 620 m:''' 7,3 minuty * '''Maximální dolet (předávací):''' 4 143 km (s přídavnými nádržemi) === Pohonná jednotka === * 1 × zážehový kapalinou chlazený vidlicový dvanáctiválec přeplňovaný dvoustupňovým radiálním kompresorem, typ [[Allison V-1710]] * '''P-63A:''' [[Allison V-1710|V-1710-93]] o vzletovém výkonu 1325 hp (988 kW) * '''P-63C:''' [[Allison V-1710|V-1710-117]] o bojovém výkonu 1800 hp (1342 kW) ve výšce 7315 m (při 3000 ot/min. a plnicím tlaku 76 in Hg, se vstřikováním vody). === Výzbroj === * 1 × kanón Oldsmobile M4 ráže 37 mm se zásobou 30 nábojů (později 37 mm kanón M10 s 58 náboji) * 2 × synchronizovaný kulomet [[M2 Browning|Colt-Brovning M2]] ráže 12,7 mm v trupu * 2 × nesynchronizovaný kulomet Colt-Brovning M2 ráže 12,7 mm v gondolkách pod křídlem * 227 kg pum ==Literatura== * M. Šnajdr, Airacobra v amerických službách (USAAF, 1941-1944), nakl. Votobia, 1996, ISBN 80-7198-092-7 * VÁLKA, Zbyněk. Stíhací letadla 1939-45/USA-Japonsko. Olomouc : Votobia, 1996. 88 s. ISBN 80-7198-091-9. * Daniel D. Whitney, Vee’s For Victory!, Schiffer Military History, 1998, ISBN 0-7643-0561-1 == Externí odkazy == * [http://airwar.valka.cz/muzeum/usa/p63/default.htm Airwar.valka.cz] {{Americké vojenské letouny druhé světové války}} {{Flickr|P-63+Kingcobra}}{{Commonscat|P-63 Kingcobra}}{{Článek z Wikipedie}} [[Kategorie:Americká stíhací letadla]] [[Kategorie:Letadla Bell|P-63 Kingcobra]]

Návrat na stránku „Bell P-63 Kingcobra“.