Belgie

Z Multimediaexpo.cz

Belgie
Belgické království
Koninkrijk België
Royaume de Belgique
Königreich Belgien
Flag of Belgium (civil).png  Greater Coat of Arms of Belgium.png
Belgická vlajka   
The media player is loading... Prehravac se nahrava...

Belgická hymna – Brabançonne‬
Geografie
EU location BEL.png
Hlavní město: Brusel (Brussel, Bruxelles, Brüssel)
Rozloha: 32 545 (146. na světě)
z toho 6,2 % vodní plochy
Nejvyšší bod: Signal de Botrange (694 m n.m.)
Časové pásmo: +1
Obyvatelstvo
Počet obyvatel: 10 511 382[1], z toho Vlámové 58 %,
Valoni 31 % (77. na světě)
Hustota zalidnění: 337 (31. na světě)
HDI: 0,948 (vysoký)
Jazyk: nizozemština , francouzština, němčina
Náboženství: římskokatolické 77 %, islám, protestantství,
anglikánství a judaismus
Státní útvar
Státní zřízení: federativní konstituční monarchie
Měna: euro (EUR)
HDP/obyvatel: USD ()
Mezinárodní identifikace
MPZ: B
Telefonní předvolba: 32
Národní TLD: .be
Mapa

Belgie (nizozemsky België, francouzsky Belgique, německy Belgien), oficiálně Belgické království, je federativní konstituční monarchie ležící v západní Evropě. Belgie hraničí s Francií (620 km) na jihu, s Lucemburskem (148 km) a Německem (167 km) na východě a s Nizozemskem (450 km) na severu. Ze severozápadu omývá Belgii Severní moře (66 km). Belgie je členskou zemí Evropské unie a Severoatlantické aliance (NATO).

V zemi jsou tři oficiální jazyky: nizozemština, francouzština a němčina. Kulturně, politicky a sociologicky se Belgie skládá ze dvou velkých společenství, nizozemsky mluvících Vlámů a frankofonních Valonů, v zemi žije také menší německá komunita. Belgická federace se skládá ze 3 společenství, rozdělených podle jazykového principu,

a ze 3 regionů, rozčleněných podle principu územního:

  • Vlámsko (niz. Vlaams Gewest n. Vlaanderen)
  • Valonsko (fr. Région Wallonne n. Wallonie)
  • region Brusel (niz. Brussels Hoofdstedelijk Gewest, fr. Région de Bruxelles-Capitale, něm. Die Region Brüssel-Hauptstadt)

Každý region a každé společenství má svůj vlastní legislativní orgán – parlament, a orgán exekutivní – vládu (či radu), s výjimkou Vlámska a Vlámského společenství, které mají vládu i parlament dohromady. Včetně orgánů federálních tak v Belgii působí 6 vlád a 6 parlamentů zároveň.

Patronem Belgie je svatý Josef, národní heslo zní Jednota posiluje (niz. Eendracht maakt macht, fr. L'union fait la force, něm. Einigkeit macht stark)

Obsah

Geografie

Hlavní článek: Geografie Belgie
Soubor:Semois.jpg
Belgická příroda

Geomorfologicky se Belgie dá rozdělit na 3 oblasti: pobřežní nížiny, rovinu (plató) v centrální části Belgie, a na hornaté Ardenny na jihovýchodě země. Nížiny při pobřeží sestávají převážně z písečných dun a tzv. polderů. Centrální rovina zabírá většinu Belgie. Je to jemně zvlněná oblast s úrodnou půdou, protkaná sítí mnoha vodních toků – mezi nejvýznamnější patří Mása (niz. Maas, fr. Meuse) a Šelda (niz. Schelde, fr. Escaut). Třetí oblast, Ardenny, je hornatá a zalesněná, s nepříliš úrodnou půdou a nevhodná pro zemědělství. Částečně zasahuje i do severní Francie. Nachází se zde nejvyšší bod Belgie, Signal de Botrange, o výšce 694 metrů.

Historicky se Belgie člení na 10 provincií.

Vlámsko na severu zahrnuje (od západu k východu):

Valonsko na jihu zahrnuje:

Belgické klima je přímořské, spadá do mírného podnebného pásu. Srážky jsou časté ve všech ročních obdobích. Průmerná teplota v lednu je 3 °C, v červenci 18 °C. Průmerné srážky činí 65 milimetrů v lednu, v červenci 73 milimetrů.

Vzhledem k vysoké hustotě zalidnění (jedné z nejvyšších na světě) a ke svému umístění, musí Belgie čelit vážným ekologickým problémům. Například zpráva z roku 2003[2] tvrdí, že kvalita říční vody v Belgii je nejhorší v Evropě a jednou z nejhorších v 122 zkoumaných zemí světa.

Historie

Hlavní článek: Dějiny Belgie
Hlavní město, Belgie
Výjev z Belgické revoluce

V nejstarších dobách obývalo Belgii několik různých keltských kmenů. V dobách římské říše byly tyto kmeny, nacházející se v oblasti mezi Severním mořem, Rýnem, Seinou a Marnou (tj. na jihu dnešního Nizozemska, v Belgii, severní Francii a na západě Německa), označovány latinským slovem Belgae, tedy Belgové. Odtud pochází název státu Belgie. Z genetického výzkumu však vyplývá, že dnešní Belgičané mají s dávnými Belgy pramálo společného.

Mezi první dobře zdokumentované události patří ovládnutí oblasti Římany v prvním století před naším letopočtem, v pátém století pak území dnešní Belgie osídlil germánský kmen Franků. Po rozpadu franské říše Karla Velikého došlo k rozdělení území mezi západofranskou říši Karla Holého a říši Lothara I. Hranici mezi oběma říšemi tvořil tok řeky Šeldy. V průběhu středověku se oblast postupně rozdrobila na množství drobných feudálních států, nicméně ve 14. a 15. století řadu z nich sjednotili burgundští vévodové. V 15. století tyto státy získaly určitou autonomii a začaly se označovat názvem Sedmnáct provincií.

Ke klíčovému zlomu došlo za Osmdesátileté války (1568–1648), která se v posledních třiceti letech kryla i s nám dobře známou Třicetiletou válkou (1618–1648). Zatímco severní Nizozemí si dokázalo uchovat nezávislost, jeho jižní část, dnešní Belgie, byla dobyta Španěly a připadla španělské, později rakouské větvi Habsburků. Na konci 18. století se Belgie nakrátko zmocnili Francouzi. Roku 1815, po Napoleonově porážce u Waterloo, se Belgie stala součástí Spojeného království nizozemského, jako nárazníkový stát mezi Francií a Nizozemskem. Po pěti letech vypukla v Bruselu revoluce a Belgie se tak roku 1830 stala nezávislou a neutrální konstituční monarchií. Jako první belgický král usedá na trůn o rok později Leopold I.

Během první i druhé světové války byla Belgie přes svoji deklarovanou neutralitu okupována Německem. V roce 1921 byla založena Belgicko-lucemburská ekonomická unie (do účinnosti přišla v roce 1922). Spolupráce mezi těmito státy se projevovala např. vytvořením měnové unie, kdy bylo možno používat až do zavedení eura belgický frank na lucemburském území a naopak.

Belgie je zakládajícím členem Evropského hospodářského společenství (EHS), Evropského společenství uhlí a oceli (ESUO) a Evropského společenství pro atomovou energii (Euratomu), které daly základ budoucí Evropské unii.

Od 19. století více prosperovalo Valonsko s rozvinutým průmyslem i kulturou, Flandry byly kulturně i ekonomicky zaostalejší zemědělská země, kolem 60. let 20. století se však situace postupně otočila.[3] V průběhu 20. století docházelo k různým třenicím mezi Vlámy a Valony.

Federalizace Belgie proběhla v pěti etapách v období od roku 1970 do roku 2001. Prvním signálem byl v roce 1968 rozpad univerzity v Lovani na vlámskou a francouzskou univerzitu. Roku 1970 byl do ústavy zanesen princip tří „kulturních společenství“ (vlámské, frankofonní a germanofonní) a tři územní „regiony“. V roce 1980 z názvů společenství odpadlo slovo „kulturní“, všechna tři společenství a rovněž vlámský i valonský region zřídila své „rady“ (parlamenty) a „exekutivu“ (vlády). Rada i vláda valonského společenství se však sloučila s radou a vládou valonského regionu. V letech 1988–1989 zřídil vlastní parlament a vládu i Region Brusel - hlavní město, současně byla regionům předána pravomoc nad veřejnými pracemi a dopravou a společenstvím působnost v oblasti vzdělávání. V roce 1993 se do ústavy dostala formulace, že „Belgie je federální stát, který se skládá ze společenství a regionů“, čímž se stala Belgie federací de iure, a společenství a regiony získaly další kompetence. Pátou etapou federalizace byly v roce 2001 Lambermontská a Lombardská dohoda, kterou do kompetence regionů přešlo i zemědělství, mořský rybolov a zahraniční obchod, zároveň do kompetence regionů i společenství přešly otázky volebních výdajů, financování politických stran a regionální rozvoj. Lombardská dohoda rozdělila parlament Bruselského regionu na frankofonní a vlámskou část se zákazem majorizace.[4]

Po roce 2000 sílí na vlámské straně snahy o úplné rozdělení Belgie. Filip Dewinter, předseda nacionalistické strany Vlámský zájem, požaduje „sametový rozvod“, za jehož vzor považuje rozdělení Československa v roce 1993, rovněž vlámští křesťanští demokraté (předseda Yves Leterme) podporují další prohlubování autonomie. Hlavní překážkou rozdělení je dvojjazyčné hlavní město Brusel.[3] Dne 13. listopadu 2006 belgická televize odvysílala fiktivní vyhlášení vlámské nezávislosti, za tento žert bylo vedení televize kritizováno.

Obyvatelstvo

Soubor:Belgium-demography.png
Demografický vývoj Belgie (počet obyv. v tisících)

Belgie má vysokou hustotu zalidnění (342 obyv. na km²), v Evropě má vyšší pouze Nizozemsko a několik malých států, jako např. Monako. Nejvyšší hustotu zalidnění má oblast známá jako „vlámský diamant“, kterou vymezují aglomerace Bruselu, Antverp, Gentu a Lovaně. Další velká města jsou Lutych, Charleroi, Mons, Kortrijk, Bruggy, Hasselt a Namur. Nejnižší hustotu zalidnění mají Ardenny. Dne 1. ledna 2006 žilo v Belgii 10 511 382 lidí, z toho 6 078 600 ve Vlámsku, 3 413 978 ve Valonsku a 1 018 804 v Bruselském regionu.[5] Belgie má velmi vysokou míru urbanizace – ve městech žije 97,2 % obyvatel (2005).[6]

Značnou část belgické populace tvoří Vlámové (58 %) a Valoni (31 %).[7] Zbývajících 11 % představují příslušníci dalších evropských národů (zvláště Italové, Francouzi a Němci), ale také přistěhovalci ze severní Afriky (zejména z Maroka a Alžírska) a z Turecka.

Po jazykové stránce je Belgie nejednotná. Nizozemsky mluví přibližně 60 % obyvatel, francouzsky 40 % a německy necelé 1 %.[7] Brusel, ve kterém žije 8 % obyvatel, je oficiálně bilingvní (francouzsko-nizozemský). Původně se v Bruselu mluvilo převážně nizozemsky, avšak poté, co Belgie získala roku 1830 nezávislost, převládla v hlavním městě francouzština, která byla jediným oficiálním jazykem.

Jak vlámština (belgická varianta nizozemštiny), tak belgická francouzština vykazují drobné rozdíly ve slovní zásobě a sémantice oproti variantám užívaným v Nizozemsku a ve Francii. Francouzsky se hovoří převážně na jihu země, vlámsky zase na severu. Němčina se užívá na malé části území na východě Belgie.

Odhaduje se, že 98 % dospělé populace je gramotných.[8] Školní docházka je povinná od šesti do osmnácti let, ale mnoho Belgičanů studuje až do 23 let. V rámci zemí OECD má Belgie 3. nejvyšší procento lidí ve věku 18–21 let zapsaných na vyšší školu nebo univerzitu. Podíl lidí s funkční negramotností je však znepokojivý – v letech 1994–1998 činil 18,4 %.

Belgické páry vykazují největší rozvodovost na světě - neobstojí zhruba 58 ze 100 manželství.

Hospodářství

Belgie je vysoce rozvinutý průmyslový stát s velkou koncentrací výroby a intenzivním zemědělstvím. Hlavní průmyslová odvětví jsou hutnictví, strojírenství, chemie a textil. Hlavními průmyslovými oblastmi jsou Brusel, Antverpy, Lutych a Gent. Těžba uhlí se již téměř zastavila. Zemědělství je vysoce produktivní, živočišná produkce převažuje nad rostlinnou. Využití půdy: orná půda 27 %, louky a pastviny 20 %, lesy 21 % a voda 6 %. Důležitý je chov prasat, skotu, drůbeže a ovcí, význam má i rybolov. Pěstuje se pšenice, ječmen, brambory, cukrová řepa, chmel a jablka. Typické jsou menší farmy s vysokými hektarovými výnosy. Dopravně nejvýznamnější jsou přístavy Antverpy a Oostende se spojením do Velké Británie a ropný terminál Zeebrügge. Nejatraktivnějšími turistickými středisky a oblastmi jsou Brusel, Antverpy, Bruggy, Oostende, Waterloo, Spa a vrchovina Ardeny.

Administrativní rozdělení

Hlavní článek: Administrativní dělení Belgie

10 provincií tvoří 2 regiony a Brusel je 3. regionem:

Belgie se dělí na tři jazyková společenství a tři regiony.
Vlaamse GemeenschapLocatie.png
Vlámské společenství 		Franse GemeenschapLocatie.png
Francouzská komunita 		Duitstalige GemeenschapLocatie.png
Německojazyčné
společenství
Vlaams GewestLocatie.png
Vlámsko 		Wallonia (Belgium).png
Valonsko 		BelgiumBrussels.png

Bruselský region


region
•  provincie 		provinční město obyvatel
(2006)
Vlámský region (Vlaams Gewest) 6 078 600
•  Antverpy Antverpy 1 688 493
•  Vlámský Brabant Lovaň 1 044 133
•  Východní Flandry Gent 1 389 450
•  Západní Flandry Bruggy 1 141 866
•  Limburk Hasselt 814 658
Valonský region (Région Wallone) 3 413 978
•  Valonský Brabant Wavre 366 481
•  Henegavsko Mons 1 290 079
•  Lutych Lutych 1 040 297
•  Lucemburk Arlon 258 547
•  Namur Namur 458 574
Bruselský region (Région Capitale Bruxelles / Brussels Hoofdstedelijk Gewest)
Brusel 1 018 804

Velká města

Kultura

Waffle, belgický kulinářský vynález

Kulturní život Belgie se rozvíjí uvnitř každého společenství. Kromě královské vojenské akademie Belgie nemá žádné dvojjazyčné univerzity, jednotná média, společné kulturní, či vědecké instituce. Belgie je známá výtvarným uměním a architekturou. Na jejím území se vyvíjely všechny významné evropské umělecké slohy, od románské, gotické, barokní a renesanční architektury, přes vlámské renesanční a barokní obrazy, až k renesanční vokální hudbě v jižní části nížin. Řada osobností tohoto regionu ovlivnila světové umění, vědu i sport. Byli to například: Pieter Brueghel starší, známý malíř 16. stol. a zakladatel malířské dynastie. Adolphe Sax, vynálezce saxofonu.

César Franck, hudební skladatel 19. stol., narodil se v Lutychu, ale většinu života prožil v Paříži. Pracoval jako varhaník, vyučoval i skladbu a prosadil se až v pozdějším věku zejména Symfonií d moll a Sonátou pro housle a klavír A dur. Hergé (civilním jménem Georges Remi), belgický kreslíř 20. stol, tvůrce komiksové postavičky Tintin. Bernard Mercator (de Kremer), vlámský matematik a zeměpisec 16. stol. Zabýval se kartografií a vytvořil mapu Palestiny, světa, Vlámska, Evropy, Lotrinska a Britských ostrovů. Byl obviněn z kacířství a v roce 1544 strávil dokonce 7 měsíců ve vězení. Blahoslavený Jozef Damien de Veuster, známý též jako Otec malomocných, vlámský

Belgická města v obrazech

Montdesartsbxl.jpg

Brusel

Brusel

Hafen von Brügge-Zeebrügge

Antwerpen

Antwerpen

Lutych

Lutych

Bruggy

Ostende

Charleroi

Gent

Mechelen

Lovaň

Aalst

Namur

Waterloo

Slavní Belgičané

Související články

Reference

  1. ↑ podle FOD Economie - Algemene Directie Statistiek en Economische Informatie
  2. ↑ Pearce, Fred (5. březen 2003). Sewage-laden Belgian water worst in world. New Scientist.
  3. ↑ 3,0 3,1 Johanna Grohová: Rozpadne se Belgie?; Češi Belgii nerozumí, i když jsme si podobní; Rozvod po Česku, série článků v MF Dnes, 22. 1. 2008, str. A10
  4. ↑ Belgie – základní informace o teritoriu, BussinesInfo.cz, zdroj: Ministerstvo zahraničních věcí ČR
  5. ↑ Oficiální statistiky
  6. ↑ Míra urbanizace na stránkách OSN (2005)
  7. ↑ 7,0 7,1 The World Factbook, CIA (2006)
  8. ↑ Jazyky v Belgii na stránkách www.ethnologue.com

Externí odkazy


Flickr.com nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Belgie
Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Belgie
Citováno z „http://www1fdc.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Belgie“