Multimediaexpo.cz je již 18 let na českém internetu !!
Krym
Z Multimediaexpo.cz
Tento článek pojednává o Krymském poloostrově jakožto celku z hlediska geografie a historie. Informace k současnosti najdete zejména v článku Autonomní republika Krym.
Krym (rusky Крым, ukrajinsky Крим, krymskou tatarštinou Qırım), geograficky také Krymský poloostrov je poloostrov ležící na severu Černého moře. Většinu poloostrova zaujímá Autonomní republika Krym, samosprávné území, které je součástí Ukrajiny. Krym patřil v průběhu dějin mnoha mocnostem; do roku 1991 byl součástí Sovětského svazu. Dnes zde žijí převážně Rusové, nejpočetnější menšinu tvoří Ukrajinci. Krym je vlastí Krymských Tatarů, kteří se sem od konce 20. století postupně vracejí.
Obsah |
Geografie
Na severu je Krym spojen úzkou Perekopskou šíjí s kontinentální Evropou (ukrajinská Chersonská oblast. Západní a jižní hranici tvoří Černé moře, východní hranici Azovské moře. Od jihoruské pevniny (Kubáně) je oddělen Kerčským průlivem. Celková rozloha Krymu činí 26 200 km2. Zatímco severní část poloostrova je pokrytá (dnes zemědělsky zkultivovanou) stepí a lesostepí, menší jižní část (1/5 celkové rozlohy) tvoří úzké subtropické pásmo, vtěsnané mezi pobřeží Černého moře a Krymské hory. Ty se v délce 100 km táhnou podél pobřeží. Krymské hory jsou tvořeny celkem třemi hřebeny, v jižním hřebenu se nachází nejvyšší krymský vrchol Roman-Koš (1545 m). V subtropickém pásmu, širokém 8–12 km, se nachází oblíbená přímořská letoviska a lázně, souhrnně známá jako Ruská riviéra. Je tvořena romantickým pobřežím se strmými skalními útesy, písečnými či oblázkovými plážemi a čistou vodou. V subtropickém pásmu se taktéž nachází rozlehlé vinice a ovocné sady, při pobřeží je důležitý také rybolov. Na východě jsou významné lokality těžby a zpracovávání železné rudy. Hlavním městem Autonomní republiky Krym je Simferopol. Město Sevastopol (včetně okolí zahrnující několik dalších sídel) tvoří zvláštní městský samosprávný celek v rámci podřízený přímo kyjevské vládě.
Historie
Nejstaršími obyvateli Krymu byli příslušníci divokého kmene Taurů. Stepní část pak byla až do 4. století n. l. obývána Skythy. Subtropický jih byl kolonizován v 7. století př. n. l. Řeky, založena tak byla města jako Pantikapaion (přibližně dnešní Kerč) nebo Chersonesos (dnešní Sevastopol), později důležitá obchodní střediska severního Černomoří. Spojením řeckých osad na Krymu vzniklo v 5. století př. n. l. Bosporské království, které přetrvalo až do 4. století n. l. V antice bylo území označováno jako Chersonésos Taurský, Chersonésos Skythský, Taurika či Taurida. Ke konci starověku pak na Krym vtrhl kmenový svaz Ostrogótů, který byl o něco později vyhnán Huny. Zbytky gótského etnika na poloostrově přežívaly až do 18. století. Ve středověku byl jih Krymu ovládán Byzantskou říší, některé obchodní osady zde postupně založili Janované. Sever byl přechodně pod vlivem turkotatarských kočovníků sídlících při Černém a Kaspickém moři.
Krymský chanát
Roku 1243 vpadli na Krym Tataři, posléze je součástí Zlaté hordy, od 15. století byl vytvořen samostatný Krymský chanát se střediskem v Bachčisaraji. Od roku 1475 byl chanát vazalem Osmanské říše.
Ruské impérium
Ruská carevna Kateřina Veliká anektovala roku 1783 celý krymský chanát a připojila ho k Ruské říši. Byla zbudována vojensko-námořní infrastruktura přístavu Sevastopol. V letech 1853–1856 poloostrov těžce zasáhla krymská válka. Roku 1875 dorazila z Moskvy do Sevastopolu železnice.
Sovětský svaz
V průběhu ruské občanské války (1918–1925) byl Krym střediskem kontrarevoluce až do roku 1921, poté připojen k Ruské sovětské federativní socialistické republice, největší republice SSSR; od října 1921 existoval v jejím rámci jakožto Krymská autonomní SSR. Za druhé světové války, konkrétně v letech 1941—1944 byl okupován nacistickým Německem; ještě před okupací byli z Krymu deportováni krymští Němci. V květnu 1944, po skončení okupace, byli Krymští Tataři, původní obyvatelé poloostrova, obviněni z kolaborace s nacisty a na Stalinův příkaz násilně deportováni do střední Asie; stejný osud potkali v červnu 1944 krymské Řeky, Armény a Bulhary. Do svých domovů na Krymu se mohli vrátit až na konci 80. let. K 30. červnu 1945 pak byla autonomní republika zrušena a přeměněna v oblast; tato územní jednotka se v SSSR používala pro etnicky stejnorodá území. 19. února 1954 byl z iniciativy N. S. Chruščova Krym vyňat z Ruské SFSR a administrativně přičleněn k Ukrajinské SSR při příležitostí třístého výročí Perejaslavské rady — příklonu Ukrajiny k Ruské říši. Důvodem byly „blízké ekonomické a kulturní vztahy Krymské oblasti s Ukrajinskou SSR“. To bylo předzvěstí problémů, jež vyvstaly při rozpadu SSSR, neboť na převážně ruskojazyčném Krymu existovaly a dosud existují separatistické tendence. Během sovětské éry se stal Krym hlavním rekreačním cílem SSSR, byla budována především turistická a dopravní infrastruktura, včetně nejdelší trolejbusové trati světa.
Autonomní republika Krym a město Sevastopol
12. února 1991 pak byla na základě referenda vytvořena Autonomní republika Krym, která se o několik měsíců později stala součástí nezávislé Ukrajiny. Přístav Sevastopol má vlastní správu a spolu s Kyjevem je administrativní jednotkou podléhající přímo ukrajinské vládě. Do roku 1994 byl uzavřeným městem, kam neměli přístup cizinci. Roku 1997 byla rozdělena bývalá sovětská černomořská flotila, kotvící v Sevastopolu, na ruskou a ukrajinskou část. Sevastopolská námořní základna byla současně na 20 let pronajata Rusku.
Obyvatelstvo
Na Krymském poloostrově žije přibližně 2 300 000 obyvatel, z nich je okolo 58 % ruské národnosti, 24 % ukrajinské a 13 % krymskotatarské, převážně užívaným jazykem je ruština. Mezi největší krymská města patří Simferopol, ležící přibližně ve střední části, a Sevastopol v jihozápadní části (obě města mají přibližně 340 000 obyvatel); dále pak Kerč na východním okraji poloostrova či Jevpatorija na západním pobřeží.
Města nad 10 000 obyvatel
Následující tabulka podává přehled větších měst na Krymu. Města se statutem republikového významu jsou vyznačena tučně; stejně tak Sevastopol, který administrativně není součástí Krymské republiky. Na rozdíl od ostatních ukrajinských oblastí uvádíme u jmen měst přednostně ruský název, neboť užívání ruštiny – druhého oficiálního jazyka Krymské republiky - zde výrazně převažuje.
Město | Ukrajinský název | Ruský název | Krymskotatarský název | Počet obyvatel 1. I. 2006 |
---|---|---|---|---|
Simferopol | Сiмферополь | Симферополь | Aqmescit | 340 644 |
Sevastopol | Севастополь | Севастополь | Aqyar | 340 295 |
Kerč | Керч | Керчь | Kerç | 151 327 |
Jevpatorija | Євпаторiя | Евпатория | Kezlev | 106 456 |
Jalta | Ялта | Ялта | Yalta | 79 796 |
Feodosija | Феодосiя | Феодосия | Kefe | 71 725 |
Džankoj | Джанкой | Джанкой | Canköy | 39 664 |
Krasnoperekopsk | Красноперекопськ | Красноперекопск | Krasnoperekopsk | 30 677 |
Alušta | Алушта | Алушта | Aluşta | 29 913 |
Bachčisaraj | Бахчисарай | Бахчисарай | Bağçasaray | 26 395 |
Saki | Саки | Саки | Saq | 26 389 |
Armjansk | Армянськ | Армянск | Ermeni Bazar | 22 893 |
Belogorsk | Бiлогiрськ | Белогорск | Qarasuvbazar | 18 399 |
Sudak | Судак | Судак | Sudaq | 14 772 |
Primorskij | Приморський | Приморский | Hafuz | 14 338 |
Gvardějskoje | Гвардiйське | Гвардейское | Sarabuz | 12 621 |
Ščjolkino | Щолкiне | Щёлкино | Şçolkino | 11 419 |
Inkerman | Інкерман | Инкерман | İnkerman | 11 263 |
Okťabrskoje | Октябрське | Октябрьское | Büyük Onlar | 11 100 |
Gaspra | Гаспра | Гаспра | Gaspra | 11 063 |
Čornomorskoje | Чорноморське | Черноморское | Aqmeçet | 10 976 |
Gresovskij | Гресiвський | Грэсовский | Gresovskiy | 10 713 |
Krasnogvardějskoje | Красногвардiйське | Красногвардейское | Qurman | 10 661 |
Staryj Krym | Старий Крим | Старый Крым | Eski Qırım | 10 101 |
Památky a letoviska
Díky své exotičnosti, příjemnému podnebí, panenské přírodě a množství kulturních památek mnoha epoch byl zejména jižní Krym už od 60. let 19. století hojně vyhledáván vyššími ruskými společenskými vrstvami, včetně carské rodiny. Za sovětské éry byl Krym vyhlášenou rekreační oblastí pro nejvyšší stranické a státní funkcionáře, stejně jako pro dělnické a pionýrské organizace. Mezi nejznámější turistická centra na pobřeží patřila a patří Jevpatorija, Jalta, Alupka, Alušta, Artěk, Gurzuf, Sudak a nejvýchodněji ležící Feodosija. Obecně v jižním prostoru je umístěna převážná část krymských přírodních a kulturně-historických památek, jako např. archeologická naleziště z období antiky, byzantské pevnosti, jeskynní kláštery a města, tatarské vesnice, mešity a paláce (v Bachčisaraji Chánův palác s Fontánou slz, opěvovanou Puškinem). V roce 1994 bylo veřejnosti zpřístupněno také město Sevastopol, které bylo po dlouhá léta vyhrazeno pouze sovětským vojákům, důstojníkům a jejich rodinám. U Sevastopolu se nacházejí zbytky antického města Chersonéssos a kostel, v němž byl pokřtěn sv. Vladimír.
Externí odkazy
- Kdo je doma na Krymu? Navýchod, 1/2007.
- (rusky) Přehled dějin Krymu
- (rusky) Turistický portál
- Geologický průvodce
- (anglicky) www.geocities.com/ai320/crimea.htm Geocities: souhrnné informace
- (anglicky) Tatar.net
Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
---|
Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |