V sobotu 2. listopadu proběhla mohutná oslava naší plnoletosti !!
Multimediaexpo.cz je již 18 let na českém internetu !!

IEEE 802.11

Z Multimediaexpo.cz

Verze z 20. 6. 2014, 10:46; Sysop (diskuse | příspěvky)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

IEEE 802.11 je Wi-Fi standard s dalšími doplňky pro lokální bezdrátové sítě (Wireless LAN, WLAN) vyvíjený 11. pracovní skupinou IEEE LAN/MAN standardizační komise (IEEE 802).

Výraz 802.11x je používán pro množinu doplňků k tomuto standardu. Výraz IEEE 802.11 je také spojován s původním 802.11 standardem (tedy bez dalších doplňků). Aplikace tohoto standardu lze shlédnout v článku Wi-Fi. Standard 802.11 zahrnuje šest druhů modulací pro posílání radiového signálu, přičemž všechny používají stejný protokol. Nejpoužívanější modulace jsou definované v dodatcích k původnímu standardu s písmeny: b, a a g . 802.11n přináší další techniku modulace. Původní zabezpečení bylo vylepšeno dodatkem i. Další dodatky (c–f, h, j) pouze opravují nebo rozšiřují předchozí specifikaci.

Standardy 802.11b a 802.11g používají 2.4 GHz pásmo. Proto mohou zařízení interferovat s mikrovlnnými troubami, bezdrátovými telefony, s Bluetooth nebo s dalšími zařízeními používajícími stejné pásmo. Oproti tomu standard 802.11a používá 5 GHz pásmo a není tedy ovlivněn zařízeními pracujícími v pásmu 2.4 GHz.

Přehled standardů IEEE 802.11
Standard Rok vydání Pásmo
[GHz] 		Maximální
rychlost
[Mbit/s] 		Fyzická
vrstva
původní IEEE 802.11 1997 5 54 OFDM
IEEE 802.11a 1999 5 54 OFDM
IEEE 802.11b 1999 2,4 11 DSSS
IEEE 802.11g 2003 2,4 54 OFDM
IEEE 802.11n 2009 2,4 nebo 5 248 MIMO
IEEE 802.11y 2008 3,7 54

Obsah

Dodatky k IEEE 802.11 standardu

  • IEEE 802.11 – Původní standard pro 1 a 2 Mbit/s rychlost s frekvencí 2.4 GHz (1999)
  • IEEE 802.11a – 54 Mbit/s, 5 GHz standard (1999, produkty od 2001)
  • IEEE 802.11b – Vylepšení 802.11 s podporou 5.5 a 11 Mbit/s (1999)
  • IEEE 802.11c – Bezdrátové přemostění (bridge); obsaženo v IEEE 802.1D standardu (2001)
  • IEEE 802.11d – Mezinárodní roamingový dodatek (2001)
  • IEEE 802.11e – Vylepšení QoS, včetně dlouhých (burst) paketů (2005)
  • IEEE 802.11F – Komunikace mezi bezdrátovými přístupovými body (2003) Stažen v březnu 2006.
  • IEEE 802.11g – 54 Mbit/s, 2.4 GHz standard (zpětně kompatibilní s 802.11b) (2003)
  • IEEE 802.11h – Správa spektra 802.11a (5 GHz) pro Evropu (2004)
  • IEEE 802.11i – Vylepšený autentifikační a šifrovací algoritmus (WPA2) (2004)
  • IEEE 802.11j – Dodatek pro Japonsko; nová frekvenční pásma pro multimedia (2004)
  • IEEE 802.11k – Vylepšení správy rádio zdrojů pro vysoké frekvence. (Navazuje na IEEE 802.11j)
  • IEEE 802.11l – (rezervováno a nebude použito)
  • IEEE 802.11m – Správa standardu: přenosové metody a drobné úpravy.
  • IEEE 802.11n – Vylepšení pro vyšší datovou propustnost
  • IEEE 802.11o – (rezervováno a nebude použito)
  • IEEE 802.11p – Bezdrátový přístup pro pohyblivé prostředí (auta, vlaky, sanitky)
  • IEEE 802.11q – (rezervováno a nebude použito, aby se nepletlo s 802.1Q)
  • IEEE 802.11r – Rychlé přesuny mezi přístupovými body (roaming) (2008)
  • IEEE 802.11s – Samoorganizující se bezdrátové sítě. (ESS Mesh Networking)
  • IEEE 802.11T – Předpověď bezdrátového výkonu - testovací metody
  • IEEE 802.11u – Spolupráce se sítěmi mimo 802 standardy (například s mobilními sítěmi)
  • IEEE 802.11v – Správa bezdátových sítí (konfigurace klientských zařízení během připojení)
  • IEEE 802.11w – Chráněné servisní rámce
  • IEEE 802.11x – (rezervováno a nebude použito)
  • IEEE 802.11y – Pro běh ve frekvenčním pásmu 3650 - 3700 MHz (veřejné pásmo v USA)

Pojem 802.11x je neformálně používán k označení libovolného 802.11 standardu. (Standard IEEE 802.1X pro řízení přístupu k síti založený na autentikaci a filtrování portů, je běžně nesprávně označován jako 802.11x.)

802.11F a 802.11T jsou samostatné dokumenty, a nejsou to tedy dodatky k IEEE 802.11 standardu. Proto obsahují velké písmeno.

Jednotlivé standardy

IEEE 802.11a

Tento standard využívá WiFi v pásmu 5 GHz. Používá modulaci OFDM. Oproti standardu IEEE 802.11b/IEEE 802.11g je tento stabilnější a vyspělejší. Má větší povolený vyzařovací výkon oproti 802.11b/g, tím ho lze používat na delší vzdálenosti.

IEEE 802.11b

Tento standard je jedním z doplňků norem IEEE 802.11 zabývajících se definicí bezdrátového komunikačního standardu známým pod komerčním názvem Wi-Fi. Byl schválen v roce 1999 a oproti původnímu standardu navyšuje přenosovou rychlost na 11 Mbit/s v přenosovém pásmu 2,4 GHz.

IEEE 802.11c

IEEE 802.11c je WiFi standard věnující se přemosťování v bezdrátových zařízeních. Jde o hotový standard doplňující standard IEEE 802.1D, který přidává požadavky na přemosťování Media Access Control (MAC), což je podvrstva linkové vrstvy. Standard IEEE 802.1D upravuje základní LAN standard pro 802.11 rámce. Zejména dodává do klauzule 2.5 Support of the Internal Sublayer Service podklauzuli, která pokrývá přemosťovací operace v rámci 802.11 MAC podvrstvy.

IEEE 802.11d

IEEE 802.11d je WiFi standard často nazývaný také jako globální harmonizační standard. Je používaný v zemích, kde nejsou povoleny systémy používající jiné dodatky k IEEE 802.11 standardu.

Definuje požadavky na fyzickou vrstvu k uspokojení regulačních domén nepokrytých existujícími standardy. Liší se v povolených frekvencích, vyzařovacích výkonech a propustnosti signálu. Specifikace eliminuje nutnost vývoje a výroby specifických produktů pro různé země.

Chování protokolu

Zapnutím podpory pro IEEE 802.11d v přístupovém bodě způsobí, že zařízení začně vysílat do celé sítě (broadcastovat) ISO kód země ve které se nachází jako součást svých beacon paketů a požadavků na odpověď. Pokud je zapnut, klient přispůsobí své frekvence, vyzařovací výkon a propustnost. Standard je tak vhodný pro systémy, které chtějí poskytovat globální roaming.

IEEE 802.11e

Související informace můžete najít také v článku: IEEE 802.11e}}

IEEE 802.11e je WiFi doplněk standardu IEEE 802.11 vylepšující takzvanou Media Access Control (MAC) podvrstvu linkové vrstvy rozšířením podpory kvalitu služeb (Quality of Service, QoS). Standard je důležitý pro aplikace citlivé na zpoždění jako jsou Voice over Wireless IP a proudové multimédia.

IEEE 802.11g

Je WiFi standard rozšiřující IEEE 802.11b. Je zpětně kompatibilní, vysílá ve stejném frekvenčním pásmu 2400 - 2485 MHz, ale maximální nominální rychlost je 54 Mbit/s, což odpovídá přenosům přibližně o rychlosti 25 Mbit/s.

Použité modulační schéma je OFDM pro rychlosti 6, 9, 12, 18, 24, 36, 48 a 54 Mbit/s, přičemž pro rychlosti 1, 2, 5.5 a 11 Mbit/s je použito stejné schéma jako ve standardu IEEE 802.11b. Vysílací výkon je snížen oproti IEEE 802.11b z 200 mW na 65 mW.

IEEE 802.11h

IEEE 802.11h je WiFi standard doplňující IEEE 802.11a, který je navržen s ohledem na evropské podmínky, aby bylo možné sítě využívat mimo budovy. Řeší například problémy s rušením od ostatních zařízeních pracujících na 5 GHz frekvenci. Na tomto pásmu pracují například radary nebo některé satelitní systémy. V podstatě mají bezdrátová zařízení v případě, že detekovaly rušení omezit vysílací výkon nebo uvolnit kanál, na kterém toto rušení rozpoznaly.

Tento standard upravuje fyzickou vrstvu a podčást linkové vrstvy, takzvanou Media Access Control (MAC) podvrstvu. Dynamickým výběrem kanálu přináši také lepší pokrytí jednotlivých kanálů.

IEEE 802.11n

IEEE 802.11n je WiFi standard, který si klade za cíl upravit fyzickou vrstvu a podčást linkové vrstvy, takzvanou Media Access Control (MAC) podvrstvu tak, aby se docílilo reálných rychlostí přes 100 Mbit/s. Nicméně maximální rychlost může být až 540 Mbit/s. Měl by se také zvýšit dosah.

Zvýšení rychlosti se dosahuje použitím MIMO (multiple input multiple output) technologie, která využívá vícero vysílacích a přijímacích antén.

Externí odkazy


Citováno z „http://www1fdc.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/IEEE_802.11“