V sobotu 2. listopadu proběhla mohutná oslava naší plnoletosti !!
Multimediaexpo.cz je již 18 let na českém internetu !!

Hazmburk

Z Multimediaexpo.cz

(Rozdíly mezi verzemi)
m (Nahrazení textu)
m (1 revizi)

Verze z 1. 6. 2014, 07:32

Hazmburk (německy Hasenburg, Zaječí hrad, Zajícův hrad, někdy též Házmburk, nebo ve starších pramenech Hanžburek) je zdaleka viditelný čedičový vrch a zřícenina gotického hradu u vsi Klapý, 3,5 km severozápadně od města Libochovice. Vrch samotný se také někdy označuje jako Klapý.

Vrch je krajinnou dominantou dolního Poohří a konkuruje i hoře Říp.

Hrad byl sídlem rodu Zajíců od roku 1335 do roku 1558, kdy pozbyl významu, jako v té době i ostatní hrady. Po opuštění zpustl.

Zřícenina hradu se v době romantismu stala předmětem zájmu českých romantiků, jako například Karla Hynka Máchy nebo Svatopluka Čecha.

Obsah

Historie hradu

Prehistorie a pověsti

Čedičová skála pod Černou věží

Archeologické vykopávky naznačují, že vrch byl obýván již v 5. tisíciletí před naším letopočtem, kdy ho využíval lid s vypíchanou keramikou, nicméně nemáme žádné důkazy o tom, že by byl obýván i vrchol. Z archeologických nálezů je dokázána existence hradiště na vrcholu ze starší doby železné.

Václav Hájek z Libočan uvádí, že hrad byl postaven roku 754 bratry Kalbojem a Veslavem z Košťálova. Tento údaj je ale nespolehlivý.

Podle pověsti v Dalimilově kronice byl vrchol opevněn už v době lucké války, kdy jej vlastnili Lučané – konkrétně bojovník Léva, proti kterým bojoval kníže Hostivít. Opevnění by v takovém případě stálo blízko hranice mezi územími ovládanými Přemyslovci a Lučany. Měl ho dát vystavit Vlastislav, aby mohl kontrolovat, co se děje v kraji směrem k Praze. Čechové hrad měli napadnout a Lučané se bránit vně jeho palisád. Když prohrávali a chtěli se vrátit do hradiště, jejich ženy na ně začaly křičet a naznačovat, že se běží schovat pod sukně. To mělo Lučany naštvat a pomoci jim k vítězství. Hradiště pak mělo být pojmenováno Klepý podle ženské hubatosti, klevety a klepům.

První písemná zmínka o vsi Klapý je z roku 1197, kdy její část daroval šlechtic Hroznata klášteru v Teplé. Roku 1237 pak král Václav I. daroval tomuto klášteru další část Klapého. Zbytek vsi klášter v témže roku odkoupil od šlechtice Smila Ronovce. Jelikož cena za tuto část byla 200 hřiven stříbra, máme dobrý důvod se domnívat, že obec byla v té době poměrně významná.

Hrad Klepy

Obec Klapý na západě
Obec Slatina od Černé věže na východě

Hrad, jehož zbytky se dnes na vrcholu nacházejí, byl zřejmě postaven v první polovině 14. století Lichtemburky. Nelze však vyloučit ani možnost, podpořenou některými podobnostmi s královskými hrady druhé poloviny 13. století, například s hradem Osekem, že jde ve skutečnosti již o královské založení Václava II. z konce 13. století.[1]

August Sedláček se na počátku 20. století na základě původního jména hradu a starších pověstí o jeho původu domníval, že v době stavby hradu musela být ještě v paměti lidí starší opevnění. Těžko by si totiž Dalimil vymyslel takovouto pověst o názvu zcela nového hradu s úplně jinou historií. Kromě toho asi i Kosmas, který o historii hradu také psal, skutečně viděl rozvaliny (patrně především mohutné valové opevnění) hradu na vlastní oči.

Roku 1292 udělil Heiman z Lichtenburka nedalekým Libochovicům některá práva, což se dá také spojit se stavbou hradu.

V době, kdy blízká ves Klapý je již zmiňována v písemných pramenech, o hradě na vrchu nad ní se nepíše. Dá se tedy předpokládat, že v této době původní stavba již zchátrala.

Kolem roku 1300 se stal majitelem panství Václav z Lichtenburka. Po jeho smrti ho jeho syn Hynek roku 1314 vyměnil za jiné statky s králem Janem Lucemburským.

Zajícové z Hazmburka

Roku 1335, kdy král Jan Lucemburský prodal hrad, ves Klapý, tvrz a městečko Libochovice se čtyřmi dalšími vesnicemi Zbyňku Zajíci z Valdeka a na Žebráce. Zápis o tomto prodeji je také prvním písemným dokladem, který mluví bezprostředně o hradu.[1] Zbyněk hrad přejmenoval na Hasenburg podle svého rodového erbu, ve kterém měl zajíce (německy Hase znamená „zajíc“). Zbyněk začal používat jméno „z Hazmburka“ v roce 1337 (podle jiných pramenů 1341). Hazmburk se stal novým sídlem rodu Zajíců.

Po Zbyňkově smrti v roce 1368 vlastnil hrad jeho syn Vilém, který zde s jeho synovcem Mikulášem (synem Vilémova bratra Jana) sídlil jako loupeživý rytíř. Roku 1379 Mikuláš odešel do Budyně nad Ohří, a stal se tak zakladatelem budyňské větve rodu. V roce 1393 si Vilémovi synové (Zbyněk, Oldřich, Vilém (mladší), Mikuláš, Jaroslav a Jan) rozdělili hrad na šestiny. Roku 1400 odkoupil všechny podíly kromě Vilémova Oldřich. Jenže Oldřich 4. září 1415 zemřel a Vilém mladší tak získal celý hrad.

Někdy na konci 14. století či v průběhu 15. století bylo k hradu přihrazeno městečko Podhradí s kostelem.[1]

Během husitských válek byl hrad na straně katolíků. Házmburská vojska Viléma a jeho bratrance Mikuláše byli největší oporou katolíků a krále Zikmunda. Obyvatelé hradu roku 1424 pozorovali dobytí Libochovic Husity, kteří byli vedeni Janem Žižkou. Husité také neúspěšně obléhali i hrad. Podruhé se Husité o jeho dobytí pokusili v roce 1429. Okolo roku 1431 Vilém zemřel a hradu se ujal jeho syn Zbyněk. Ten se zde téhož roku ubránil třetímu obléhání hradu. Kvůli jeho nedobytnosti tehdy královští stoupenci uvažovali o tom, že zde uschovají kostelní poklady z chrámu sv. Víta. Jelikož Zbyněk Zajíc neměl potomka, přenechal v roce 1459 hrad svému strýci Mikuláši.

Zřejmě kolem poloviny 15. století byly na hradě Hazmburku provedeny poslední stavební úpravy.

Hazmburk z jihu. Viditelné dvě věže, Bílá vlevo, Černá vpravo. U bílé věže jsou nalevo zbytky opevnění vnitřního hradu. Zcela vpravo jsou zbytky opevnění dnes již zaniklého městečka v podhradí.

Při vzpouře proti králi Jiřímu z Poděbrad stáli Hazmburkové na straně Matyáše Korvína. Jeho uherské vojsko roku 1469 na Hazmburku tábořilo a zpustošilo ho. Hrady Hazmburk a Budyně byly následně obklíčeny synem krále Jiřího z Poděbrad Jindřichem a Mikulášem Střelou, aby zatkli Jana Zajíce (syna Mikuláše), jehož protikrál Matyáš Korvín jmenoval „svým“ nejvyšším kancléřem Království českého, ten však uprchl do Žitavy.

Od té doby Zajícové sídlili hlavně v novém renesančním zámku v Budyni nad Ohří. Význam hradu tím poklesl a hrad začal postupně upadat. Ačkoli byl v 16. století ještě udržován, městečko pod hradem zaniklo již před polovinou století.[1] Po Mikulášovi byl vlastníkem hradu jeho synové Jan a Oldřich. Oldřich však roku 1473 zemřel. Na začátku 16. století převzal správu nad panstvím Janův vnuk Jan IV. z Hazmburka, syn Mikuláše II. z Hazmburka. Ten však již trvale sídlil v Budyni. Po Janově smrti roku 1553 se posledním vlastníkem hradu z rodu Zajíců stal Kryštof Zajíc z Hazmburka. Ten jej roku 1558 prodal Lobkovicům.

Pustý hrad

Hrad Hazmburk na kresbě Karla Hynka Máchy (okolo roku 1833), pohled zhruba z Klapého

Od tohoto roku hrad patřil trvale k libochovickému zámku. V roce 1586 byl hrad poprvé označen jako „pustý“. Roku 1594 byl hrad zkonfiskován a do roku 1602 patřil králi, kdy ho i s libochovickým panstvím získal do doživotního užívání synovec bývalého polského krále Štěpána Bátoryho, vévoda sedmihradský.

V roce 1613 opuštěný hrad přešel spolu s celým panstvím do vlastnictví Šternberků. Do třicetileté války, kdy byly vypleněny Libochovice, hrad nezasáhl. Roku 1676 se jeho majitelem stávají Dietrichsteinové. Od roku 1858 ho až do zestátnění roku 1945 vlastnili příbuzní Herbersteinové. Koncem 19. století se část vrchu třikrát sesula a uvolněná suť pobořila domy v obci Klapý (3. srpna 1882 bez škod na domech, 12. března 1898 (a několik týdnů poté) – zbořeno 32 domů včetně školy a 11. dubna 1900 – zbořeno 52 domů). Na začátku 20. století již z hradu zbyla jen zřícenina, jak ji známe dnes. K poslednímu menšímu sesuvu došlo 21. června 1939, naštěstí bez větších škod.

Popis hradu

Hrad Hazmburk byl jeden z největších a nejpevnějších hradů své doby. Jelikož byl zároveň postaven na osamělém a vysokém kopci, byl prakticky nedobytný.

Zajícové hrad postupně přestavovali a rozšiřovali, aby byl pohodlným a důstojným sídlem rodu. V době své největší slávy za husitských válek měl protáhlý tvar od západu k východu a zabíral plochu asi 170 m × 30 m. Dominantou hradu byly dvě dodnes dochované věže, kolem nichž se soustředila zástavba v podstatě dvojdílného hradu.

Přístup k hradu

Přístup k hradu situovanému na protáhlém kopci vedl ze severozápadu. První brána byla řešená zřejmě jako kulisová a byla prolomena v hradbě klesající severním směrem od Horního hradu po úbočí kopce. Cesta odtud stoupala jihovýchodně k Dolnímu hradu koridorem hrazeným z vnější strany.

Dolní hrad

Do Dolního hradu návštěvník vstupoval další kulisovou branou. Po vstupu do nádvoří se musel obrátit téměř o 180°, neboť cesta k hornímu hradu se zde obracela k západu.[1]

Dolnímu hradu dominuje oválná Černá věž. Její průměr je 9 m, přičemž její zdi mají dvoumetrovou tloušťku. Je vysoká 25 m a je postavená z tmavého čediče. Zhruba ve 2/3 výšky je zdivo oslabeno ústupkem, který sloužil jako ochoz rozšířený ještě pomocí krakorců. Věž byla přístupná pouze v úrovni prvního poschodí prostým portálem, snad po dřevěné pavlači z nedochovaného paláce. Věž dodnes elasticky obemykají zbytky hradby, ale o další podobě zástavby lze bez provedeného archeologického průzkumu pouze spekulovat.[1]

Horní hrad

Schodiště v Bílé věži

Jádro Horního hradu obíhal parkán a od tzv. Západního předhradí jej dělil příkop přes který vedl dřevěný most s poslední částí zvedací.[1]

Jádro Horního hradu zaujalo temeno kopce. Vévodí mu hranolová Bílá věž s cimbuřím. Je vysoká 26 m a postavená je ze světlého pískovce. Pravděpodobně byla obytná. Kolem věže dodnes stojí významné části plášťové hradby na obdélném půdorysu s výrazně zaoblenými rohy, která vymezuje těsné jádro horního hradu. Hradba byla též opatřena cimbuřím a ochozem.[1]

K této hradbě zevnitř přiléhaly tři palácové budovy. Nejstarší z nich byla nejmohutnější budova na jihu. U jižní stěny této budovy se dochovala pozoruhodná, z kvádrů zděná cisterna na vodu, která má čtverhranný trychtýřovitý sběrač a lahvovitou spodní část. Jádro hradu bylo v 15. století zastavěno natolik, že jediný volný prostor zbyl kolem této cisterny. Velmi těsné však jádro bylo odpočátku. Všechny budovy jádra včetně Bílé věže byly z obranných důvodů přístupné jen z patra. Byly spojeny pavlačí a můstky.[1]

Otázka chronologie

Dodnes není spolehlivě dořešena otázka chronologické následnosti jednotlivých částí hradu. Není jasné, zda-li Horní hrad představuje samostatnou stavební fázi, nebo byl od počátku celý hrad budován podle jednotného plánu. Tyto otázky by měl v budoucnu zodpovědět archeologický průzkum.[1]

Městečko Podhradí

V době největšího rozkvětu hradu bylo na jižní straně kopce vystavěno městečko Podhradí. Bylo také obehnáno hradbami. Na severozápadním konci se zachovaly zbytky poměrně mohutné čtyřhranné věže. Stával zde i kostel sv. Mikuláše, který sloužil i jako hradní kaple. V jižní části byly hradby zpevněny ještě malou baštou.

Městečko sloužilo jako sídlo řemeslníků a obchodníků, kteří zásobovali početnou hradní posádku. Podhradí upadalo s tím, jak klesal význam hradu. V roce 1550 se již udává jako pusté.

Další fotografie

Bílá věž a zbytky hradeb vnitřního hradu

Černá věž

Libochovice a Hazmburk

Vodní cisterna

Přístupnost

Na hrad Hazmburk se lze dostat hned ze tří stran :

  • z Libochovic
  • z Klapého
  • ze Slatiny

Ze Slatiny je cesta asi nejsnadnější. Nad obcí Klapý se nachází placené parkoviště. Zřícenina je od 31. prosince 1996 po částečné rekonstrukci volně přístupná veřejnosti. Je možno vystoupat i na Bílou věž. Z hradu je velmi dobrý výhled na celé Libochovicko respektive na celé dolní Polabí i Poohří jakož i na překrásné panoráma Českého středohoří (viz obrázek).

Geomorfologické zařazení hradního vrchu

Geomorfologicky vrch náleží do subprovincie Česká tabule, oblasti Středočeská tabule, celku Dolnooharská tabule, podcelku Hazmburská tabule, okrsku Klapská tabule a podokrsku Slatinská tabule, jejíž je samostatnou geomorfologickou částí[2].

Pohled z Hazmburku k severu

Reference

  1. ↑ 1,0 1,1 1,2 1,3 1,4 1,5 1,6 1,7 1,8 1,9 DURDÍK, Tomáš: Encyklopedie českých hradů, Libri, Praha 2006, S. 95–96
  2. ↑ Břetislav Balatka, Jan Kalvoda - Geomorfologické členění reliéfu Čech (Kartografie Praha, 2006)

Externí odkazy =


Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Hazmburk
Citováno z „http://www1fdc.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Hazmburk“