Řím

Z Multimediaexpo.cz

(Rozdíly mezi verzemi)

Verze z 28. 6. 2015, 12:16

Řím (italsky a latinsky Roma, přezdívaný též Věčné město) je hlavní město Itálie, oblasti Lazio a provincie Roma. Je jedním z nejstarších měst Evropy, byl založen před více jak 2 700 lety.

Po staletí byl hlavním městem Římské říše, nejmocnější evropské mocnosti starověku. Latina dala základ mnoha evropským jazykům, římské právo se stalo vzorem mnoha právních a politických systémů.

Na území města leží samostatný stát Vatikán, sídlo papeže, hlavy katolické církve.

Obsah

1 Poloha
2 Historie
3 Významná místa v Římě
4 Územní organizace města
- 4.1 Historické členění
5 Památky a zajímavosti
6 Panorama
7 Partnerská města
8 Reference
9 Externí odkazy

Poloha

Město leží v krajině nazvané Campagna di Roma, 27 kilometrů od Tyrrhénského moře.
Historické město se rozkládalo na "sedmi pahorcích" nad řekou Tiberou (Tevere):

Kapitol (lat. Capitolium, it. Campidoglio),
Aventinus, Aventin,
Palatinus, Palatin,
Caelius,
Quirinalis, Kvirinál, dnes sídlo italského presidenta,
Viminalis, Viminál a
Esquilinus, Eskvilin.

Mezi pahorky protékalo ve starověku několik říček tvořících bažiny. Nejznámější bažinou byla Caprea palus u ústí říčky Petronia do Tibery.

Sedm římských pahorků

Historie

Hlavní článek: Dějiny Říma

S dějinami se návštěvník Říma setkává na každém kroku a dochované památky pokrývají víc než dvě tisíciletí. Řím vznikl spojením několika osad, podle legendy roku 753 př. n. l., a od počátku 7. století př. n. l. mu vládli etruští králové; název Roma je snad podle etruského rodu Ruma. Po roce 509 př. n. l., kdy byli králové vyhnáni, vznikla římská republika. Do roku 270 př. n. l. republika postupně zabrala většinu území Apeninského poloostrova a pak obrátila pozornost k zámořským državám. Do 1. století n. l. se zmocnila Španělska, severní Afriky a Řecka. Rozpínající se říše nabízela příležitosti mocichtivým jednotlivcům a konflikty mezi silnými osobnostmi vedly nakonec k rozpadu republiky. Nějakou dobu jí vládl diktátorský Julius Caesar a jeho synovec Octavianus jako první římský císař přijal titul Augustus (Vznešený). Za Augusta se z města, budovaného dosud převážně z cihel, stává reprezentativní střed říše. Vznikají veřejné budovy, fóra, lázně, cirky, paláce – hlavním stavebním materiálem se stává mramor.

Římský Pantheon (září 2005)

Během vlády Augustovy se narodil Ježíš Kristus a přestože křesťané byli až do 4. století pronásledováni, nové náboženství se prosadilo a Řím se stal jeho centrem. V průběhu 3. a 4. století ovšem poklesl význam Říma jako politického centra, císařové čím dál více preferovali jiná města jako svá sídla. S konečnou platností přenesl na východ do nově vznikajícího města Konstantinopole své sídlo císař Konstantin Veliký. Řím sice nadále zůstával sídlem senátu, ale s jeho upadajícím vlivem upadalo i město. Tento úpadek se prohloubil i dvojím dobytím. Roku 410 město dobyli a po dobu několika dní plenili Alarichovi Vizigóti. V roce 455 město plenili Vandalové pod vedením Geisericha.

Po pádu západní říše město obnovili papežové, zejména Lev I. Veliký († 461) a Řehoř I. Veliký († 604), a město zůstalo papežským sídlem téměř po celý středověk. V letech 1309 až 1377 se papežové přestěhovali do francouzského Avignonu (tzv. avignonské zajetí) a s nimi odešel i jejich dvůr, velká část vyšších vrstev, což vedlo k dalšímu období úpadku. V roce 1378, kdy se sem papežové vrátili, nebyl Řím větší než vesnice uprostřed ruin. Své postavení centra západního křesťanství si Řím znovu získal v polovině 15. století, kdy za papeže Mikuláše V. začala nákladná přestavba města v renesančním duchu. Dalších 200 let ho zkrášlovali největší renesanční a barokní umělci.

Během sjednocování Itálie v 19. století dobyla italská armáda většinu papežského státu a v roce 1870 i Řím, který se 1871 stal hlavním městem sjednocené Itálie. Roku 1923, po tzv. Pochodu na Řím, se premiérem stal Benito Mussolini, který od roku 1925 vládl jako diktátor. Roku 1929 vznikl Lateránskou smlouvou Vatikán jako samostatný stát a po Druhé světové válce roku 1946 se Itálie stala republikou. Římskými smlouvami z roku 1957 vzniklo Evropské hospodářské společenství (EHS) a Euratom a Itálie se stala jejich členem. Roku 1960 se v Římě konaly 17. Olympijské hry. Od roku 1980 je staré město a Vatikán na seznamu Světového dědictví UNESCO.

Soubor:She-wolf suckles Romulus and Remus.jpg

Vlčice s Romulem a remem
(Bronz, 13. stol.)

Pověst o založení Říma

Aeneas, syn dardanského krále Anchíse a bohyně lásky Afrodité, patřil k nejstatečnějším obráncům Tróje. Unikl z hořícího města spolu se svým otcem Anchisem a synem Askaniem. Podle Diova příkazu si měl nový domov hledat v Itálii. Po sedmileté dobrodružné plavbě vplul do ústí Tibery a založil tam město Lavinium, které nazval podle své manželky Lavinie, dcery místního krále Latina.

Aeneův syn Askanius, zvaný též Iulus (od něj odvozoval svůj původ rod Iuliů, z nějž pocházel Caesar), založil pak město nové, Alba Longu, přímého předchůdce Říma. Dvanáctým nástupcem Askania byl král Prokas, který měl dva syny, staršího Numitora a mladšího Amulia. Amulius po smrti svého otce sesadil z trůnu svého staršího bratra Numitora, dal popravit jeho syny a dceru Rheu Silvii přinutil stát se kněžkou bohyně Vesty. Rhea Silvia sice jako kněžka slíbila věčné panenství, podlehla však bohu války Martovi a porodila mu dvojčata Romula a Rema.

Jakmile se Amulius dozvěděl o narození případných uchazečů o trůn, dal je v koši vhodit do Tibery. Koš se ale zachytil u břehu a plačící chlapce odnesla a odkojila vlčice žijící na Palatinském pahorku. Našel je však Amuliův pastýř Faustulus a vychoval je spolu se svými dvanácti syny. Při potyčce s Numitorovými pastýři na Aventinu byli oba bratři zajati a předvedeni před svého děda. Numitor v nich poznal své vnuky, poslal je do Alba Longy, kde Romulus a Remus spolu se svou družinou Amulia zabili a předali vládu Numitorovi. Bratři nechtěli čekat, až jim jejich děd uvolní trůn, a rozhodli se založit na Palatinu město nové.

Vzali pluh a vyorali kolem příštího města brázdu. Uprostřed města vykopali čtvercovou jámu a vložili do ní obětiny a pluh. Každý z bratrů toužil, aby nové město neslo právě jeho jméno. Rozhodli se tedy vyčkat znamení z letu ptáků. Remus spatřil jako první šest supů a dožadoval se vítězství. Ještě dříve než mohli věštci výrok vynést, uviděl Romulus supů dvanáct. Mezi bratry vznikla hádka, v níž byl Remus zabit. Podle jiného podání zahynul Remus až později, když přeskočil Romulovy hradby, aby ho urazil. Ať už tomu bylo jakkoli, nové město dostalo jméno Romulovo - ROMA.

Středověk

496 – Anastasius II. byl prvním papežem, který užíval titul pontifex maximus (nejvyšší kněz)
590 – 604 – papež Řehoř I. Veliký obnovil městský život v Římě a upevnil papežství
609 – Pantheon je vysvěcen na křesťanský kostel
725 – Král Ine z Wessexu zakládá první ubytovnu pro poutníky v Borgu
778 – Karel Veliký, franský král dobývá severní Itálii
800 – Karel Veliký je korunován na císaře v bazilice sv. Petra
852 – Po nájezdu Saracénů je Vatikán opevněn hradbami
880 až 932 – Římu vládnou dvě ženy: Teodora a poté její dcera Marozia
962 – Východofranský král Ota I. Veliký je korunován římským císařem, a obnovuje tak středověkou římskou říši, pro niž se později ujal název Svatá říše římská
1108 – Přestavba San Clemente
1200 – Řím se stává nezávislou obcí
1300 – Papež Bonifác VIII. vyhlašuje první svatý rok.
1347 – Cola di Rienzo se pokouší obnovit římskou republiku

Renesance

1452 – Začíná se bourat stará bazilika sv. Petra
1486 – Výstavba Palazzo della Cancelleria
1506 – Papež Julius II. začíná se stavbou chrámu sv. Petra
1512 – Michelangelo Buonarroti začíná s freskami stropu Sixtinské kaple ve Vatikánu
1527 – vydrancování Říma německými lancknechty císaře Karla V.
1547 – Papež Pavel III. jmenuje Michelangela architektem chrámu sv. Petra

Baroko

1585 – Papež Sixtus V. navrhuje nové ulice.
1600 – Upálen Giordano Bruno.
1626 – Dokončení chrámu sv. Petra.
1633 – Galileo Galilei odsouzen k doživotnímu vězení.
1651 – Gian Lorenzo Bernini přestavuje Piazza Navona.
1732 – Začátek stavby Fontány di Trevi.
1735 – Navrženy Španělské schody.

Sjednocení

1762 – Dokončení Fontány de Trevi.
1797 – Napoleon dobyl Řím.
1800 – Napoleon znovu zabírá Itálii.
1820 – Nepokoje v celé Itálii.
1837 – Epidemie cholery.
1848 – Povstání nacionalistů v Římě. Papež prchá a je vyhlášena republika.
1849 – Papež se znovu dostává k moci za podpory francouzských jednotek.
1860 – Garibaldi osvobozuje Sicílii a Neapol.
1861 – Vytvoření italského království se sídlem v Turíně.
1870 – italská armáda dobyla Řím, 1871 je Řím vyhlášen hlavním městem.
1922 – po Pochodu na Řím se předsedou vlády vlády stal Benito Mussolini.
1929 – vznikl Vatikánský stát.
1946 – Itálie se stala republikou.
1960 – 17. Letní olympijské hry
1980 – staré město a Vatikán se staly součástí Světového dědictví UNESCO

Významná místa v Římě

Soubor:Pohled na řím.jpg

Pohled na centrum Říma

Územní organizace města

Městské čtvrti od roku 2013

Od roku 2013 se Řím dělí na 15 čtvrtí (municipio, M.), číslovaných jako Řím I až Řím XV (M. I až M. XV). Každá má vlastní volené zastupitelstvo a starostu. Čtvrť Řím I odpovídá starověkému a středověkému městu, jak je vymezila Aurelianova hradba ze 3. století n. l. a tradičně se dělí na 22 rioni.

Historické členění

Městské čtvrti: 2001–2013

Za krále Servia Tullia se Řím dělil na čtyři regiones, které odpovídaly městským tribus. Za vlády císaře Augusta, mezi léty 12 a 7 př. n. l. se město rozdělilo na 14 regiones, původně pouze číslovaných. Teprve později dostaly jména a toto dělení vydrželo až do středověku.

Od 14. století se město začalo dělit na zprvu 12 rioni, kterých postupně přibývalo dělením, až roku 1921 dosáhl jejich počet 22. S výjimkou rione XXII Prati (na pravém břehu Tibery severně od Vatikánu) leží všechny uvnitř Aureliovy hradby, označují se zkráceně R. a tvoří dnes municipio Řím I.

Už koncem 19. století město přesáhlo staré hradby a nové čtvrti vně hradeb se od roku 1921 začaly označovat jako quartiere (Q.) I až XXXV. Další sídla se označovala jako suburbia, zkráceně S., a ještě vzdálenější pás jako zone (Z.) I až LIX. Další, často spontánně vzniklé sídelní jednotky se označují jako frazioni, zone O atd.

Teprve roku 1972 vznikla radikální reforma, která celé území velkého Říma rozdělila na 20 administrativních čtvrtí (circonscrizione, od roku 2001 municipio) a roku 2013 byl jejich počet snížen na 15.

Památky a zajímavosti

Janusův oblouk na Forum Boarium

Antické památky

Nejznámější starověkou památkou je Koloseum z roku 80, největší antické divadlo, dále téměř úplně zachovaný Pantheon (v současné podobě z let 118–128), zbytky antického fóra na Forum Romanum, mohutné Caracallovy lázně (kolem 217), triumfální oblouky a Andělský hrad. Kromě toho vodovody, množství menších staveb a základy později přestavěných budov.

Fontány

Řím se pyšní, a to už od starověku, světově proslulým systémem svých veřejných vodovodů s na něj navazující soustavou fontán a kašen, které jsou většinou nejen umělecky cenné, ale také turisticky velice atraktivní i jako místa pro relaxaci a odpočinek. Nejznámější římskou fontánou je bezesporu Fontána di Trevi.

Fontána di Trevi

Fontána del Babuino

Fontana della Barcaccia

Fontána della Botte

Kostely a chrámy

Řím se jako centrum křesťanství pyšní množstvím bohatých kostelů, počínaje velkolepými bazilikami, jež zdůrazňovaly význam středověké a renesanční katolické církve, přes menší a skromnější budovy až po podzemní katakomby, kde se často tajně scházeli první křesťané. Mezi rané kostely patří stánky z původně antických římských chrámů. Jeden z nich, Pantheon, zůstal téměř nezměněn od 2. století, kdy byl postaven. Ostatní antické chrámy se v různých dobách začlenily do křesťanských kostelů: Santi Cosma e Damiano, San Lorenzo in Miranda, Santa Constanza. Nejvýznamnější je čtveřice (pětice) "větších" bazilik (basilica maior): bazilika sv. Petra, bazilika sv. Jana v Lateránu, bazilika Panny Marie Větší, bazilika sv. Pavla za hradbami a bazilika sv. Vavřince za hradbami (občas uváděná jako minor). Dále je to devět (bez sv. Vavřince osm) "menších" bazilik (basilica minor): bazilika svatého Šebastiána za hradbami, bazilika Svatého Kříže v Jeruzalémě, bazilika svatého Šebastiána za hradbami, bazilika svatého Vavřince in Damaso, bazilika svatého Petra v řetězech, bazilika Panny Marie v Cosmedin, bazilika Panny Marie v Zátibeří/Trastevere, bazilika Panny Marie na Svatém Kopečku/in Montesanto.

Svatý Petr ve Vatikánu	Svatý Pavel za hradbami	Svatý Jan v Lateránu	Panna Marie Větší
Santa Maria di Loreto	Il Gesu

Seznam římských kostelů

Pro podrobnější poučení o jednotlivých kostelech: seriál pořadů Johany Bronkové Baziliky, chrámy a kostelíky města Říma ve Vatikánském rozhlase (1.2.2003 - 26.8.2006), přístupný v psané podobě na webových stránkách české sekce Vatikánského rozhlasu

Panorama

Panorama města Říma z Via San Lucio (listopad 2014)

Partnerská města

Reference

Hrůza, Jiří: Urbanismus světových velkoměst, II. díl, Athény, Řím, Istambul, Nakladatelství ČVUT 2007, ISBN 978-80-01-03677-8

Externí odkazy

Oficiální stránky
Virtuální Řím
Galerie 3D fotografií Říma
Průvodce Římem - památky, zajímavá místa, historie, aktuální počasí
Johana Bronková, seriál Baziliky, chrámy a kostelíky města Říma na stránkách české sekce Vatikánského rozhlasu

Flickr.com nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Řím

Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Řím

Italské památky na seznamu světového dědictví UNESCO
Agrigento • Alberobello • Amalfinské pobřeží • Aquileia • Assisi • Botanická zahrada v Padově • Castel del Monte • Cerveteri a Tarquinia • Cilento a Vallo di Diano • Paestum, Velia a Certosa di Padula • Crespi d'Adda • Dolomity • Ferrara • Florencie • Hadriánova vila • Janov • Královské budovy rodu Savojského • Královský palác Caserta • Liparské ostrovy • Mantova a Sabbioneta • Matera • Katedrála v Modeně, brána Torre Civica a náměstí Piazza Grande v Modeně • Monte San Giorgio • Neapol • Piazza del Duomo, Pisa • Pienza • Portovenere, Cinque Terre a ostrovy Palmaria, Tino a Tinetto • Ravenna • Rhétská dráha • Řím • Sacri Monti • San Gimignano • Santa Maria delle Grazie • Siena • Skalní kresby ve Val Camonice • Su Nuraxi di Barumini • Syrakusy a Pantalica • Urbino • Val d'Orcia • Val di Noto (Caltagirone, Militello in Val di Catania, Catania, Modica, Noto, Palazzolo, Ragusa a Scicli) • Verona • Vicenza a Palladiovy vily v Benátsku • Villa d'Este • Villa Romana del Casale • Mocenská střediska Longobardů v Itálii

Lazio • Obce v provincii Roma
Affile • Agosta • Albano Laziale • Allumiere • Anguillara Sabazia • Anticoli Corrado • Anzio • Arcinazzo Romano • Ardea • Ariccia • Arsoli • Artena • Bellegra • Bracciano • Camerata Nuova • Campagnano di Roma • Canale Monterano • Canterano • Capena • Capranica Prenestina • Carpineto Romano • Casape • Castel Gandolfo • Castel Madama • Castel San Pietro Romano • Castelnuovo di Porto • Cave • Cerreto Laziale • Cervara di Roma • Cerveteri • Ciampino • Ciciliano • Cineto Romano • Civitavecchia • Civitella San Paolo • Colleferro • Colonna • Fiano Romano • Filacciano • Fiumicino • Fonte Nuova • Formello • Frascati • Gallicano nel Lazio • Gavignano • Genazzano • Genzano di Roma • Gerano • Gorga • Grottaferrata • Guidonia Montecelio • Jenne • Labico • Ladispoli • Lanuvio • Lariano • Licenza • Magliano Romano • Mandela • Manziana • Marano Equo • Marcellina • Marino • Mazzano Romano • Mentana • Monte Compatri • Monte Porzio Catone • Monteflavio • Montelanico • Montelibretti • Monterotondo • Montorio Romano • Moricone • Morlupo • Nazzano • Nemi • Nerola • Nettuno • Olevano Romano • Palestrina • Palombara Sabina • Percile • Pisoniano • Poli • Pomezia • Ponzano Romano • Riano • Rignano Flaminio • Riofreddo • Rocca Canterano • Rocca Priora • Rocca Santo Stefano • Rocca di Cave • Rocca di Papa • Roccagiovine • Roiate • Roviano • Řím • Sacrofano • Sambuci • San Cesareo • San Gregorio da Sassola • San Polo dei Cavalieri • San Vito Romano • Sant'Angelo Romano • Sant'Oreste • Santa Marinella • Saracinesco • Segni • Subiaco • Tivoli • Tolfa • Torrita Tiberina • Trevignano Romano • Vallepietra • Vallinfreda • Valmontone • Velletri • Vicovaro • Vivaro Romano • Zagarolo

Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010
Informace o článku. Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. Tento text je dostupný za podmínek Creative Commons 3.0 Unported – creativecommons.org. Originální článek na české Wikipedii

@@ Řádka 68: / Řádka 68: @@
 === Středověk ===
 * 496 – Anastasius II. byl prvním papežem, který užíval titul ''pontifex maximus'' (nejvyšší kněz)
-* 590 – 604 – papež [[Řehoř I. Veliký|Řehoř I.]] obnovil městský život v Římě a upevnil [[Seznam papežů|papežství]]
+* 590 – 604 – papež Řehoř I. Veliký obnovil městský život v Římě a upevnil [[Seznam papežů|papežství]]
 * 609 – [[Pantheon]] je vysvěcen na křesťanský kostel
 * 725 – Král Ine z Wessexu zakládá první ubytovnu pro poutníky v Borgu
@@ Řádka 94: / Řádka 94: @@
 * 1626 – Dokončení chrámu sv. Petra.
 * 1633 – Galileo Galilei odsouzen k doživotnímu vězení.
-* 1651 – Gian Lorenzo Bernini|Bernini přestavuje Piazza Navona.
+* 1651 – Gian Lorenzo Bernini přestavuje Piazza Navona.
 * 1732 – Začátek stavby Fontány di Trevi.
 * 1735 – Navrženy Španělské schody.
 === Sjednocení ===
-[[Soubor:Rome - Overview numbered.PNG|thumb|upright=2|Městské čtvrti]]
 * 1762 – Dokončení Fontány de Trevi.
 * 1797 – Napoleon dobyl Řím.
@@ Řádka 134: / Řádka 133: @@
 * [[Vatikán]]
 * [[Via Veneto]]
+== Územní organizace města ==
+[[File:Roma - Municipi numerata.png|thumb|200px|Městské čtvrti od roku 2013]]
+Od roku 2013 se Řím dělí na 15 čtvrtí (''municipio'', '''M.'''), číslovaných jako Řím I až Řím XV (M. I až M. XV). Každá má vlastní volené zastupitelstvo a starostu. Čtvrť Řím I odpovídá starověkému a středověkému městu, jak je vymezila [[Aurelianova hradba]] ze 3. století n. l. a tradičně se dělí na 22 ''rioni''.
+=== Historické členění ===
+[[File:Municipi di Roma (2001-2013).png|thumb|200px|Městské čtvrti: 2001–2013]]
+Za krále Servia Tullia se Řím dělil na čtyři ''regiones'', které odpovídaly městským ''tribus''. Za vlády císaře Augusta, mezi léty 12 a 7 př. n. l. se město rozdělilo na 14 ''regiones'', původně pouze číslovaných. Teprve později dostaly jména a toto dělení vydrželo až do středověku.
+Od 14. století se město začalo dělit na zprvu 12 ''rioni'', kterých postupně přibývalo dělením, až roku 1921 dosáhl jejich počet 22. S výjimkou ''rione'' XXII Prati (na pravém břehu Tibery severně od [[Vatikán]]u) leží všechny uvnitř Aureliovy hradby, označují se zkráceně '''R.''' a tvoří dnes ''municipio'' Řím I.
+Už koncem 19. století město přesáhlo staré hradby a nové čtvrti vně hradeb se od roku 1921 začaly označovat jako ''quartiere'' ('''Q.''') I až XXXV. Další sídla se označovala jako ''suburbia'', zkráceně '''S.''', a ještě vzdálenější pás jako ''zone'' ('''Z.''') I až LIX. Další, často spontánně vzniklé sídelní jednotky se označují jako ''frazioni'', ''zone O'' atd.
+Teprve roku 1972 vznikla radikální reforma, která celé území velkého Říma rozdělila na 20 administrativních čtvrtí (''circonscrizione'', od roku 2001 ''municipio'') a roku 2013 byl jejich počet snížen na 15.
 == Památky a zajímavosti ==
@@ Řádka 196: / Řádka 209: @@
 ==Panorama==
 {{Panorama1
-|Fotovyska=333
+|Fotovyska=332
 |Sirkaobrazku=2000
 |Nazevfoto=Panorama of Rome view from Via San Lucio.jpg
 |Popisek1=Panorama města
 |Popisek2=Panorama města Říma z Via San Lucio (listopad 2014)}}
 ==Partnerská města==
 * [[Soubor:Flag of Bolivia.png|24px]] [[Achacachi]], [[Bolívie]]
 * [[Soubor:Flag of Serbia.png|24px]] [[Bělehrad]], [[Srbsko]]
-* [[Soubor:Flag of the United States.png|24px]] [[Cincinnati]], [[USA]]
+* [[Soubor:Flag of the United States.png|24px]] [[Cincinnati]], [[Spojené státy americké]]
-* [[Soubor:Flag of the United States.png|24px]] [[New York]], [[USA]]
+* [[Soubor:Flag of the United States.png|24px]] [[New York]], [[Spojené státy americké]]
 * [[Soubor:Flag of France.png|24px]] [[Paříž]], [[Francie]]
 * [[Soubor:Flag of the People's Republic of China.png|24px]] [[Peking]], [[Čína]]