Multikulturalismus

Z Multimediaexpo.cz

Aktuální verze z 17. 5. 2016, 17:09

Multikulturalismus je myšlenkový a politický směr, který zastává stanovisko, že v jednom demokratickém státě mohou společně žít nejen jednotlivci, ale i skupiny s různou kulturou a zdůrazňuje prospěšnost kulturní rozmanitosti pro společnost a stát. Je živý v zemích, jejichž obyvatelé pocházejí z rozdílného kulturního prostředí a v některých z nich se uplatňuje i jako konkrétní politika státu. Cílem je politicky sjednotit všechny občany bez ohledu na jejich původ, rasu či přesvědčení, a to tak, že si pokud možno zachovají své kulturní odlišnosti.

Vznik a vývoj

Soužití lidí, kteří pocházejí z různých kultur a prostředí, případně i hovoří různými jazyky, se objevilo už v pozdní antice ve velkých městech s množstvím přistěhovalců. Řešil se spontánně vznikem zjednodušené řečtiny a později latiny jako společného komunikačního jazyka (lingua franca) a rozdělením měst na různé čtvrti, často podle kultury nebo náboženství jejich obyvatel. Například v historickém jádru Jeruzaléma se toto rozdělení dodnes zachovalo aspoň v názvech čtvrtí.

Ve středověkých převážně zemědělských společnostech nedělala jazyková a kulturní pluralita velké problémy, leda právě ve městech. To se radikálně změnilo v průběhu novověku, a to zejména z těchto důvodů:

• postupující centralizace států a růst centrální moci;
• vznik státní byrokracie, která musí jednat s každým občanem přímo;
• vznik průmyslu a masová migrace obyvatel do měst;
• snaha o řešení politických problémů zejména parlamentní diskusí, která vyžaduje jazykovou komunikaci;
• vznik veřejného mínění, masových médií a volebních kampaní, které se ovšem odehrávají v určitém jazyce;
• masový pohyb obyvatel z chudých do bohatších zemí.

Moderní situace

Slovo multikulturalismus se poprvé objevilo ve Švýcarsku v roce 1957, jako vyjádření charakteristiky národa, který je politicky jednotný, ačkoliv je kulturně velmi rozdílný. Podobná myšlenka vznikla v 60. letech v Kanadě, kde šlo o politické sjednocení frankofonního a anglofonního obyvatelstva. Od 70. let 20. století se rozvoj rozmanitých kultur přenesl i do Evropy, jednak migrací obyvatel bývalých kolonií do „mateřských zemí“ (Anglie, Francie, Nizozemsko), jednak organizovanou migrací dělníků (německy Gastarbeiter) do bohatých evropských zemí. Když se ukázalo, že tito lidé se většinou do své vlasti nevrátí, mohly se tyto země pokusit příchozí pracovníky asimilovat, tj. přimět k přijetí většinového jazyka a kultury podle vzoru amerického „melting pot“ (česky „tavicí hrnec“, kde se různé složky slévají do jediného amerického národa).

Tato plná integrace a asimilace se v USA dařila, dokud tam vystěhovalci přicházeli jednotlivě a zcela z vlastního rozhodnutí. S masovou imigrací z latinské Ameriky však v posledních letech také naráží na své meze: přistěhovalci si zachovávají svůj jazyk a vytvářejí oddělené subkultury, mají vlastní televizní stanice apod. V Evropě konce 20. století už tato cesta nebyla možná, a tak jednotlivé země hledaly řešení v multikulturní politice a výchově (lidově „multi-kulti“). Tento fenomém je relativně nový, dříve se např. ve Francii, v Nizozemsku (od roku 1980) nebo ve Skandinávii uplatňoval model asimilační, zatímco v zemích jako Německo, Rakousko nebo Švýcarsko model diskriminační.^[1]

Snahy o politická řešení

Problém koexistence různých kultur a náboženství ve společném státě v moderní společnosti představuje velmi citlivou otázku. I snahy o řešení prostřednictvím požadavku na vzájemnou toleranci ovšem předpokládají, že se jejich členové dokáží navzájem aspoň domluvit. K tomu není třeba plná asimilace, tj. přijetí většinové kultury, ale přinejmenším vzájemné občanské uznání a znalost společného jazyka. Zkušenost navíc ukazuje, že příliš malá míra integrace menšiny a příchozí handicapuje (například pokud nemluví většinovým jazykem a shánějí zaměstnání), vede ke vzniku ghet (obvykle spjatých s vysokou mírou kriminality) a vyvolává nebezpečná napětí. Hledání rovnováhy mezi právem imigrantů na vlastní kulturu a udržením občanského míru a sociální stability celé společnosti se v různých částech světa ubírá různým směrem, problémy, včetně přistěhovaleckého násilí, však zasáhly jak země preferující model založený na formálním nerozlišování obyvatel podle původu, tak země kladoucí důraz na podporu menšinových identit.

Mezi přistěhovalci často vznikají fundamentalistická hnutí, která se ostře vymezují proti hodnotám hostitelské země.^[2] Na druhé straně vznikají hnutí, jenž prohlašují, že jednají na popud záchrany ohrožené domácí kultury před přistěhovalci, ovšem jejich oponenti je označují jako xenofobní. Sám pojem multikulturalismu se tak v řadě zemí stává terčem kritiky a mluví se i o tom, že tento přístup selhal.^[3] Stejné stanovisko zaujala i německá kancléřka Angela Merkelová na sjezdu mladých členů CDU v Postupimi, když prohlásila, že se „neosvědčila .. strategie, podle níž se lidem z různého kulturního prostředí umožnilo žít vedle sebe, aniž by se integrovali.“ a že „snahy Německa vytvořit multikulturní společnost totálně selhaly“^[4][5]. Na druhou stranu, Německo se nikdy o vytvoření multukulturní společnosti nesnažilo, neboť v této zemi byl a je přijímán model diskriminační.^[6]

Poznámky

1. ↑ POŘÍZKOVÁ, Hana. Perspektivy vývoje integrace cizinců na trhu práce v České republice. Sociální práce, 2007, 2/2007, s. 68 - 69. ISSN 1213-6204. (čeština) 
2. ↑ Viz např. Schiffauer, Leute von Subay.
3. ↑ Viz Prins, Konec nevinnosti a Developing oposition to multiculturalism, kde je další literatura.
4. ↑ Ladislav Kryzánek, MF DNES, Merkelová: „Multi-kulti“ totálně selhalo, 18. října 2010
5. ↑ ČTK, Budování multikulturní společnosti selhalo, uznala kancléřka Merkelová, 17. října 2010
6. ↑ POŘÍZKOVÁ, Hana. Perspektivy vývoje integrace cizinců na trhu práce v České republice. Sociální práce, 2007, 2/2007, s. 68. ISSN 1213-6204. (čeština) 

YouTube

Související články

• Tolerance
• Rasismus
• Kulturní pluralismus
• Kultura
• Globalizace

Literatura

• Barša, P.: Politická teorie multikulturalismu. Brno 1999
• Eriksen, T. H.: Antropologie multikulturních společností: rozumět identitě. Praha 2007
• Fay, B.: Současná filosofie sociálních věd: multikulturní přístup. Praha 2002
• Hirt, T. & Jakoubek, M. (eds.): Soudobé spory o multikulturalismus a politiku identit: Antropologická perspektiva. Plzeň 2005
• Kuras, B.: Evropa snů a skutečností. Praha 2007
• Prins, B.: Konec nevinnosti. Úskalí multikulturního soužití v Nizozemsku. Brno 2005
• Průcha, J.: Multikulturní výchova: teorie – praxe – výzkum. Praha 2001
• Přibáň, J.: Jací můžeme být? Podoby demokracie a identity v multikulturní situaci. Praha 2004
• Sartori, G.: Pluralismus, multikulturalismus a přistěhovalci : esej o multietnické společnosti. Praha 2005
• Schiffauer, W.: Die Leute von Subay. Stuttgart 2000.
• Šišková, T.: Menšiny a migranti v České republice. Praha 2001

Externí odkazy

• Chiu, C.-Y. & Lueng, A. (2007). Do Multicultural Experiences Make People More Creative? In-Mind Magazine.
• International Journal on Multicultural Societies
• Projekt Czechkid pro multikulturní výchovu na základních školách
• News (10-Apr-2004): British Head of Commission for Racial Equality says the term should be scrapped
• Commentary and user comments from Open Democracy - Multiculturalism: translating difference
• Communities and Law: Politics and Cultures of Legal Identities by Gad Barzilai
• From Paris to Cairo: Resistance of the Unacculturated
• CICB Center of Intercultural Competence
• Mute Magazine Vol 2 #2, Dis-integrating Multiculturalism
• Thirty Years of Multiculturalism in Canada, 1971-2001. Jack Jedwab, Executive Director, Association for Canadian Studies. Analysis of opinion survey on multiculturalism.
• Feature articles about Multiculturalism in Australia.