Salcbursko

Z Multimediaexpo.cz

(Rozdíly mezi verzemi)

Aktuální verze z 10. 6. 2015, 15:21

**Salcbursko**
též Solnohradsko
Zemská vlajka	Zemská služební vlajka
Landesflagge	Zemská služební vlajka
Zemský znak
Zemský znak
Základní údaje
Status:	Spolková země Rakouska
Hlavní město:	Salzburg česky Solnohrad
Největší město:	Salzburg
ISO 3166-2:	AT-5
Oficiální web:	www.salzburg.gv.at
Politika
Zemský hejtman / zemská hejtmanka	Gabi Burgstallerová (SPÖ)
Zemská vláda	koalice SPÖ a ÖVP
Zastoupení v Zemském sněmu (36 křesel):	SPÖ 15 ÖVP 14 FPÖ 5 Zelení 2
Poslední volby:	1. března 2009
Příští volby:	2014
Obyvatelstvo
obyvatelé:	521 238 (2003)
- pořadí:	7. z devíti
Hustota zalidnění:	72 obyvatel/km²
Zeměpisné údaje
Rozloha:	7.154,23 km²
- z toho pevná půda:	7.054,07 km² (98,6 %)
- z toho vodní plochy	100,16 km² (1,4 %)
- pořadí:	6. z devíti
nejvyšší bod:	Großvenediger 3674 m
Správní členění
Politické okresy:	1 statutární město 5 politických okresů
Obcí:	119
- z toho měst:	11
- z toho městysů:	24
Školních okresů:	6
Soudních okresů:	16
Okrsky pro zemské volby:	6

Salcbursko (německy Salzburgerland /pro kraj/, Salzburg - Bundesland /pro spolkovou zemi/) je jedna z devíti spolkových zemí Rakouska. Jejím hlavním městem je Salzburg.

Obsah

1 Charakter země
2 Historie
3 Obyvatelstvo
4 Zeměpis
5 Správní rozdělení
- 5.1 Okresy
- 5.2 Statutární města
6 Externí odkazy

Charakter země

Salcbursko leží v Alpách, jeho sousedy jsou německá spolková země Svobodný stát Bavorsko, italská autonomní oblast Trentino-Alto Adige, a rakouské spolkové země Horní Rakousko, Štýrsko, Tyrolsko a Korutany. Největší řekou, která zemí, ale i jejím hlavním městem Salzburgem protéká, je Salzach. Nachází se zde také nejhlubší údolí v celém Rakousku – Liechtensteinklamm, a to poblíž města Sankt Johann im Pongau. Na ploše o rozloze 7 154 km² tu žije 515 327 obyvatel, většinou Rakušanů. Salzburg je hlavním ekonomicko-kulturním centrem, je zde letiště, kříží se zde dálnice i hlavní železniční tahy. Soustředěna je zde velká část průmyslu spolkové země. Na jihu země se táhnou Centrální Alpy, konkrétně masiv Vysokých Taur s mnoha třitisícovými vrcholy, na východě a severu pak Dachsteinský masiv a Berchtesgadenské Alpy.

Historie

Salcbursko bylo osídleno již v pravěku. Pravěké jméno Salzburku Iuvavum je keltského původu. Za římské nadvlády bylo Iuvavum správním střediskem provincie Noricum ripense. Od 6. století náleželo území pozdějšího Salcburska (kromě kraje Lungau) k Bavorskému velkovévodství. Okolo roku 690 založil svatý Rupert na troskách římského města Iuvavum biskupství, roku 696 klášter svatého Petra (Stift Sankt Peter) a roku 714 i ženský klášter benediktinek na Nonnbergu (Benediktinen-Frauenstift Nonnberg). V roce 798 bylo biskupství povýšeno na arcibiskupství a stalo se tak církevním centrem Rakouska a části Bavor (tzv. Altbayern).

Arcibiskupu Eberhardovi II., důležitému spojenci Štaufů, se v letech 1200 až 1246 podařilo z dosavadních menších hrabství, fojtství a soudních okrsků vybudovat pevné arcibiskupské panství. S uznáním hranic bavorským velkovévodou roku 1275 začíná poslední fáze postupného osamostatnění Salcburska a vymanění se z bavorského vlivu. Roku 1328 bylo v Salcbursku vydáno vlastní zemské zřízení, čímž se země stala samostatným státem v rámci Svaté říše římské. Jako knížectví-arcibiskupství se Salcbursko vyvíjelo jako nárazníkový stát mezi Bavorskem a habsburskými zeměmi. V roce 1462 a na přelomu let 1525 a 1526 došlo k selským povstáním. Kníže arcibiskup Leopold Anton Graf von Firmian donutil v letech 1731-1732 k emigraci asi 20 000 protestantů (tzv.salcburští exulanti - Salzbuger Exulanten).

Pro hospodářství nebyl v 16. století rozhodující jen obchod se solí, ale i dobývání zlata v Gasteinertalu. Výnosy byly svého času největší v Evropě.

Roku 1803 připadlo knížectví jako sekularizované kurfiřství Ferdinandu III. Toskánskému, v roce 1805 společně s Berchtesgadenem Rakouskému císařství. Roku 1810 Bavorsku a po Vídeňském kongresu (1816) bez Berchtesgadenu a Rupertiwinkelu opět Rakousku. Samotné arcibiskupství bylo roku 1807 omezeno na území vlastního Salcburska a východu Severního Tyrolska. Roku 1813 byly některé okrajové části původního Salcburska připojeny k Tyrolsku a takto nově vymezené Salcbursko bylo mezi lety 1818 a 1825 nově územně zorganizováno jako součást Horního Rakouska. 4. března 1849 se stalo rakouskou korunní a roku 1920 spolkovou zemí.

Obyvatelstvo

Růst počtu obyvatel
Ke dni	Počet obyvatel

31. 12. 1900	192 763
07. 03. 1923	222 731
1939	267 169
01. 06. 1951	327 232
21. 03. 1961	347 292
12. 05. 1971	401 766
12. 05. 1981	442 301
15. 05. 1991	483 880
15. 05. 2001	515 327

Zeměpis

Salcbursko se rozprostírá na ploše 7 154,23 km². 174 kilometrů jeho hranic jsou hranice mezistátní, z větší části s Německem, z menší s Itálií.

Správní rozdělení

Salcbursko se dělí na pět politických okresů a jedno statutární město (Salzburg).

Okresy

Salzburg-okolí (Flachgau)
Hallein (Tennengau)
St. Johann im Pongau (Pongau)
Zell am See (Pinzgau)
Tamsweg (Lungau)

Statutární města

Salzburg (zemské hlavní město)

Externí odkazy

Oficiální stránky

Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010
Informace o článku. Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. Tento text je dostupný za podmínek Creative Commons 3.0 Unported – creativecommons.org. Originální článek na české Wikipedii

Rakousko – Österreich – (A)
Rakouské spolkové země a jejich hlavní města
Burgenland (Eisenstadt) • Dolní Rakousy (St. Pölten) • Horní Rakousy (Linec/Linz) • Korutany (Klagenfurt) • Salcbursko (Salzburg) • Štýrsko (Štýrský Hradec/Graz) • Tyrolsko (Innsbruck) • Vídeň • Vorarlbersko (Bregenz)

@@ Řádka 93: / Řádka 93: @@
 Salcbursko bylo osídleno již v pravěku. Pravěké jméno Salzburku ''Iuvavum'' je keltského původu. Za římské nadvlády bylo Iuvavum správním střediskem provincie [[Noricum ripense]]. Od 6. století náleželo území pozdějšího Salcburska (kromě kraje Lungau) k [[Bavorsko|Bavorskému velkovévodství]]. Okolo roku 690 založil [[svatý Rupert]] na troskách římského města Iuvavum [[biskupství]], roku [[696]] klášter [[Petr (apoštol)|svatého Petra]] ([[Stift Sankt Peter]]) a roku 714 i ženský klášter benediktinek na [[Nonnberg]]u ([[Benediktinen-Frauenstift Nonnberg]]). V roce [[798]] bylo biskupství povýšeno na [[arcibiskupství]] a stalo se tak církevním centrem [[Rakousko|Rakouska]] a části [[Bavory|Bavor]] (tzv. [[Altbayern]]).
-Arcibiskupu Eberhardovi II., důležitému spojenci Štaufů, se v letech 1200 až 1246 podařilo z dosavadních menších [[hrabství]], [[fojtství]] a soudních okrsků vybudovat pevné arcibiskupské panství. S uznáním hranic bavorským velkovévodou roku 1275 začíná poslední fáze postupného osamostatnění Salcburska a vymanění se z bavorského vlivu. Roku [[1328]] bylo v Salcbursku vydáno vlastní zemské zřízení, čímž se země stala samostatným státem v rámci Svaté říše římské. Jako knížectví-arcibiskupství se Salcbursko vyvíjelo jako nárazníkový stát mezi [[Bavorsko|Bavorskem]] a habsburskými zeměmi. V roce 1462 a na přelomu let 1525 a 1526 došlo k selským povstáním. Kníže arcibiskup [[Leopold Anton Graf von Firmian]] donutil v letech 1731-1732 k emigraci asi 20 000 protestantů (tzv.[[salcburští exulanti]] - Salzbuger Exulanten).
+Arcibiskupu Eberhardovi II., důležitému spojenci Štaufů, se v letech 1200 až 1246 podařilo z dosavadních menších [[hrabství]], [[fojtství]] a soudních okrsků vybudovat pevné arcibiskupské panství. S uznáním hranic bavorským velkovévodou roku 1275 začíná poslední fáze postupného osamostatnění Salcburska a vymanění se z bavorského vlivu. Roku 1328 bylo v Salcbursku vydáno vlastní zemské zřízení, čímž se země stala samostatným státem v rámci Svaté říše římské. Jako knížectví-arcibiskupství se Salcbursko vyvíjelo jako nárazníkový stát mezi [[Bavorsko|Bavorskem]] a habsburskými zeměmi. V roce 1462 a na přelomu let 1525 a 1526 došlo k selským povstáním. Kníže arcibiskup [[Leopold Anton Graf von Firmian]] donutil v letech 1731-1732 k emigraci asi 20 000 protestantů (tzv.[[salcburští exulanti]] - Salzbuger Exulanten).
 Pro hospodářství nebyl v 16. století rozhodující jen obchod se solí, ale i dobývání zlata v [[Gasteinertal]]u. Výnosy byly svého času největší v [[Evropa|Evropě]].