Šablona:Článek dne/2014/37

Z Multimediaexpo.cz

(Rozdíly mezi verzemi)

Verze z 11. 12. 2014, 11:00

Alexandr Isajevič Solženicyn (* 11. prosince 1918, † 3. srpna 2008) byl významný ruský spisovatel, publicista a politický činitel.

Po střední škole začal studovat na dvou fakultách rostovské univerzity (fyzikálně matematické a filozofické), na začátku druhé světové války se však dobrovolně přihlásil do armády a poté odešel bojovat na frontu (byl důstojníkem dělostřelectva Rudé armády a dvakrát byl vyznamenán za statečnost). Za kritiku J. V. Stalina v dopise svému příteli byl zatčen a odeslán do trestného tábora, a v různých táborech pak strávil celkem osm let. Propuštěn byl roku 1953 a v letech 1953–1956 byl ve vyhnanství v Kazachstánu. Po rehabilitaci v roce 1957 se vrátil do středního Ruska a pracoval jako učitel.

V roce 1968 by vyloučen ze Svazu spisovatelů. Roku 1970 byl Andrejem Dmitrijevičem Sacharovem navržen na Nobelovu cenu za literaturu, která mu byla udělena, nicméně on si ji nevyzvedl z obavy, že by ho ruské úřady nepustily zpět do země. Poté, co na Západě vyšlo jeho nejslavnější dílo Souostroví GULAG. GULAG je akronym, označující hlavní správu táborů nápravných prací. Solženicyn sama sebe považuje za kronikáře Gulagu mezi roky 1918–1956. Sám uvádí, že knihu píše pouze z povinnosti vůči lidem, kteří zde byli mučeni, zemřeli, nebo byli neprávem zadržováni. Jedná se o dílo, které je založeno na vlastních zkušenostech, na vzpomínkách spoluvězňů. Přestože se ne vše, co je zde popsáno, podařilo dokázat, jedná se o věrohodný popis moci stalinismu v SSSR. V roce 1974 byl přesto zbaven občanství a násilně vypovězen ze země. Odjel nejprve do západního Německa, později se usadil v USA. V roce 1983 obdržel Templetonovu cenu. Do Ruska se vrátil v roce 1994 a roku 1997 byl zvolen řádným členem Ruské akademie věd...

@@ Řádka 1: / Řádka 1: @@
 <!-- Zde bude umístěn článek platný pro daný rok a den. Každému dni náleží jiný článek. -->
-[[Soubor:Kašna se sochou svatého Jakuba, Masarykovo náměstí v Pelhřimově.JPG|right|160px|Masarykovo náměstí v Pelhřimově]]
+[[Soubor:Evstafiev-solzhenitsyn.jpg|right|160px]]
-'''[[Pelhřimov]]''' je [[okresní město]] v [[Jihočeský kraj (od roku 1960)|jihočeské]] části kraje [[kraj Vysočina|Vysočina]]. Nachází se v údolí říčky [[Bělá (přítok Hejlovky)|Bělé]] v [[Křemešnická vrchovina|Křemešnické vrchovině]] ''(součást [[Českomoravská vrchovina|Českomoravské vrchoviny]])''. Leží 27 km západně od [[Jihlava|Jihlavy]], 74 km severovýchodně od [[České Budějovice|Českých Budějovic]] a 93 km jihovýchodně od [[Praha|Prahy]]. V roce 2011 zde žilo 16&nbsp;434 obyvatel.
+'''[[Alexandr Solženicyn|Alexandr Isajevič Solženicyn]]''' (* [[11. prosinec|11.&nbsp;prosince]] [[1918]], † [[3. srpen|3.&nbsp;srpna]] [[2008]]) byl významný ruský spisovatel, publicista a politický činitel.
-Centrem historického města je [[Masarykovo náměstí]], kde nalezneme též děkanský kostel Sv. Bartoloměje a&nbsp;radnici s&nbsp;orlojem.
+Po střední škole začal studovat na dvou fakultách rostovské univerzity (fyzikálně matematické a filozofické), na začátku [[druhá světová válka|druhé světové války]] se však dobrovolně přihlásil do armády a poté odešel bojovat na frontu (byl důstojníkem dělostřelectva [[Rudá armáda|Rudé armády]] a dvakrát byl vyznamenán za statečnost). Za kritiku J. V. Stalina v dopise svému příteli byl zatčen a odeslán do trestného tábora, a v různých táborech pak strávil celkem osm let. Propuštěn byl roku [[1953]] a v letech [[1953]]–[[1956]] byl ve vyhnanství v [[Kazachstán]]u. Po rehabilitaci v roce [[1957]] se vrátil do středního Ruska a pracoval jako učitel.
-Původní osada z 13. století vznikla pravděpodobně na místě dnešního [[Starý Pelhřimov|Starého Pelhřimova]]. Později bylo jméno přeneseno na osadu kolem kostela sv. Víta a Hrnčířské ulice, která byla vypleněna Vítkem z Hluboké v roce 1289.
+V roce [[1968]] by vyloučen ze Svazu spisovatelů. Roku [[1970]] byl [[Andrej Dmitrijevič Sacharov|Andrejem Dmitrijevičem Sacharovem]] navržen na [[Nobelova cena za literaturu|Nobelovu cenu za literaturu]], která mu byla udělena, nicméně on si ji nevyzvedl z obavy, že by ho ruské úřady nepustily zpět do země. Poté, co na Západě vyšlo jeho nejslavnější dílo [[Souostroví Gulag|Souostroví GULAG]]. GULAG je akronym, označující hlavní správu táborů nápravných prací. Solženicyn sama sebe považuje za kronikáře Gulagu mezi roky 1918–1956. Sám uvádí, že knihu píše pouze z povinnosti vůči lidem, kteří zde byli mučeni, zemřeli, nebo byli neprávem zadržováni. Jedná se o dílo, které je založeno na vlastních zkušenostech, na vzpomínkách spoluvězňů. Přestože se ne vše, co je zde popsáno, podařilo dokázat, jedná se o věrohodný popis moci stalinismu v SSSR. V roce [[1974]] byl přesto zbaven občanství a násilně vypovězen ze země. Odjel nejprve do západního Německa, později se usadil v [[Spojené státy americké|USA]]. V roce [[1983]] obdržel [[Templetonova cena|Templetonovu cenu]]. Do Ruska se vrátil v roce [[1994]] a roku [[1997]] byl zvolen řádným členem Ruské akademie věd...
-Hospodářský rozvoj, jinak omezený velkou vzdáleností od obchodních cest, příznivě ovlivnilo dolování stříbra v okolí Vyskytné a [[Křemešník]]a. V době předhusitské bylo město trhovým centrem svého okolí a byla zde rozvinuta celá řada řemesel, např. soukenictví, plátenictví, tkalcovství, perníkářství a pivovarnictví. Do roku 1416 byl Pelhřimov v držení pražských [[arcibiskup]]ů - od nich získalo řadu práv, zejména velké privilegium arcibiskupa Zbyňka Zajíce z Hazmburka z roku 1406, které upravilo vztah města a vrchnosti.
-V období husitské revoluce bylo město pravděpodobně již roku 1422 spravováno táborskými hejtmany. Po bitvě u Lipan město přešlo do držení Mikuláše Trčky z Lípy, z jehož iniciativy se ve čtyřicátých letech 15. století zde konaly 4 zemské sjezdy, svolané k narovnání mezi katolíky a stranou podobojí. Jako místo sjezdů, kterých se účastnil i pozdější český král Jiří z Poděbrad, určuje tradice dům čp. 80 na náměstí.
-V roce 1550 se stali novou vrchností Páni z Říčan, s nimiž vedlo město dlouholeté spory, které vyústily až ve vykoupení z poddanství v roce 1572. Roku 1596 byl Pelhřimov povýšen na město královské. Klidný vývoj města byl ukončen třicetiletou válkou. Do města vtáhla několikrát vojska, město bylo poškozeno i několika požáry. V roce 1766 lehla popelem většina domů. Díky tomu má historické městské jádro barokní řád.
-Hospodářský rozvoj města probíhal hlavně v 17.&nbsp;století až 18.&nbsp;století, kdy zde fungovalo mnoho soukenických [[manufaktura|manufaktur]]. V 19. století dochází k dalšímu rozvoji průmyslu, především kartáčnického, pletařského, škrobárenského. [[20. století]] přineslo další stavební i hospodářský rozvoj města. Odvrácenou stranou mince bylo bourání některých historických staveb, které ale Pelhřimov nezasáhlo v takové míře jako jiná města. V roce [[1903]] byla při silnici na Jihlavu vystavěna budova [[nemocnice]], která slouží dodnes.
 <noinclude>[[Kategorie:Článek DNE]]</noinclude>