Multimediaexpo.cz je již 18 let na českém internetu !!
Šablona:Článek dne/2014/37
Z Multimediaexpo.cz
(+ Doplnění) |
m (Stránka Multimediaexpo.cz:Článek dne/2014/37 přemístěna na stránku Šablona:Článek dne/2014/37) |
||
| (Není zobrazena jedna mezilehlá verze.) | |||
| Řádka 6: | Řádka 6: | ||
V roce [[1968]] by vyloučen ze Svazu spisovatelů. Roku [[1970]] byl [[Andrej Dmitrijevič Sacharov|Andrejem Dmitrijevičem Sacharovem]] navržen na [[Nobelova cena za literaturu|Nobelovu cenu za literaturu]], která mu byla udělena, nicméně on si ji nevyzvedl z obavy, že by ho ruské úřady nepustily zpět do země. Poté, co na Západě vyšlo jeho nejslavnější dílo [[Souostroví Gulag|Souostroví GULAG]]. GULAG je akronym, označující hlavní správu táborů nápravných prací. Solženicyn sama sebe považuje za kronikáře Gulagu mezi roky 1918–1956. Sám uvádí, že knihu píše pouze z povinnosti vůči lidem, kteří zde byli mučeni, zemřeli, nebo byli neprávem zadržováni. Jedná se o dílo, které je založeno na vlastních zkušenostech, na vzpomínkách spoluvězňů. Přestože se ne vše, co je zde popsáno, podařilo dokázat, jedná se o věrohodný popis moci stalinismu v SSSR. V roce [[1974]] byl přesto zbaven občanství a násilně vypovězen ze země. Odjel nejprve do západního Německa, později se usadil v [[Spojené státy americké|USA]]. V roce [[1983]] obdržel [[Templetonova cena|Templetonovu cenu]]. Do Ruska se vrátil v roce [[1994]] a roku [[1997]] byl zvolen řádným členem Ruské akademie věd. Zemřel [[3. srpen|3. srpna]] [[2008]] v [[Moskva|Moskvě]] na srdeční infarkt. | V roce [[1968]] by vyloučen ze Svazu spisovatelů. Roku [[1970]] byl [[Andrej Dmitrijevič Sacharov|Andrejem Dmitrijevičem Sacharovem]] navržen na [[Nobelova cena za literaturu|Nobelovu cenu za literaturu]], která mu byla udělena, nicméně on si ji nevyzvedl z obavy, že by ho ruské úřady nepustily zpět do země. Poté, co na Západě vyšlo jeho nejslavnější dílo [[Souostroví Gulag|Souostroví GULAG]]. GULAG je akronym, označující hlavní správu táborů nápravných prací. Solženicyn sama sebe považuje za kronikáře Gulagu mezi roky 1918–1956. Sám uvádí, že knihu píše pouze z povinnosti vůči lidem, kteří zde byli mučeni, zemřeli, nebo byli neprávem zadržováni. Jedná se o dílo, které je založeno na vlastních zkušenostech, na vzpomínkách spoluvězňů. Přestože se ne vše, co je zde popsáno, podařilo dokázat, jedná se o věrohodný popis moci stalinismu v SSSR. V roce [[1974]] byl přesto zbaven občanství a násilně vypovězen ze země. Odjel nejprve do západního Německa, později se usadil v [[Spojené státy americké|USA]]. V roce [[1983]] obdržel [[Templetonova cena|Templetonovu cenu]]. Do Ruska se vrátil v roce [[1994]] a roku [[1997]] byl zvolen řádným členem Ruské akademie věd. Zemřel [[3. srpen|3. srpna]] [[2008]] v [[Moskva|Moskvě]] na srdeční infarkt. | ||
| - | <noinclude>[[Kategorie: | + | <noinclude>[[Kategorie:Archiv Článků DNE]]</noinclude> |
Aktuální verze z 10. 1. 2018, 22:00
Alexandr Isajevič Solženicyn (* 11. prosince 1918, † 3. srpna 2008) byl významný ruský spisovatel, publicista a politický činitel.
Po střední škole začal studovat na dvou fakultách rostovské univerzity (fyzikálně matematické a filozofické), na začátku druhé světové války se však dobrovolně přihlásil do armády a poté odešel bojovat na frontu (byl důstojníkem dělostřelectva Rudé armády a dvakrát byl vyznamenán za statečnost). Za kritiku J. V. Stalina v dopise svému příteli byl zatčen a odeslán do trestného tábora, a v různých táborech pak strávil celkem osm let. Propuštěn byl roku 1953 a v letech 1953–1956 byl ve vyhnanství v Kazachstánu. Po rehabilitaci v roce 1957 se vrátil do středního Ruska a pracoval jako učitel.
V roce 1968 by vyloučen ze Svazu spisovatelů. Roku 1970 byl Andrejem Dmitrijevičem Sacharovem navržen na Nobelovu cenu za literaturu, která mu byla udělena, nicméně on si ji nevyzvedl z obavy, že by ho ruské úřady nepustily zpět do země. Poté, co na Západě vyšlo jeho nejslavnější dílo Souostroví GULAG. GULAG je akronym, označující hlavní správu táborů nápravných prací. Solženicyn sama sebe považuje za kronikáře Gulagu mezi roky 1918–1956. Sám uvádí, že knihu píše pouze z povinnosti vůči lidem, kteří zde byli mučeni, zemřeli, nebo byli neprávem zadržováni. Jedná se o dílo, které je založeno na vlastních zkušenostech, na vzpomínkách spoluvězňů. Přestože se ne vše, co je zde popsáno, podařilo dokázat, jedná se o věrohodný popis moci stalinismu v SSSR. V roce 1974 byl přesto zbaven občanství a násilně vypovězen ze země. Odjel nejprve do západního Německa, později se usadil v USA. V roce 1983 obdržel Templetonovu cenu. Do Ruska se vrátil v roce 1994 a roku 1997 byl zvolen řádným členem Ruské akademie věd. Zemřel 3. srpna 2008 v Moskvě na srdeční infarkt.